Anime World CZ/SK - Příběhy

4. První mise: Úspěch i neúspěch

Poté, co jsem si prohlédli fotografii klauna Buggyho, vyšli jsme ven. Jeho podobiznu jsme nechali ležet nabotníku. Všichni jsme se podívali na Luffyho.

„Tak jo. Vy hledejte klauna Buggyho a my ten cirkus.“ řekl Luffy. Nastavil ruku do prostředka. Všichni jsme ji tam dali.

„Jdeme na to.“ řekli jsme sborově a rozdělili jsme se na dvě skupiny.

 

My jsme se vydali do parku. Ani nevím čí to byl nápad, ale kolektivně jsme tam vyrazili. Nami se držela v mé blízkosti. Nedalo mi to a chytila jsem Nami za ruku. Podívala jsem se na ni a ona se na mě usmála. Bylo poznat, že je za tu ruku vděčná.

„Proč vlastně jdeme do parku?“ zeptala se Robin, která šla jako poslední s Chopperem. Law a Franky šli jako první.

„Instinkt?“ řekl nejistě Franky.

„Měli jsme se zeptat, jak ty děti unáší. Kdo by mohl takhle pětileté děcko nechat v parku osamotě.“ řekla jsem trošku naštvaně.

„Pravda, teď nevíme vůbec nic.“ souhlasil se mnou Law. Jak jsme šli parkem, tak jsem si vzpomněla na to, co mi tu řekla Yuki o Lawovi. Law si zase vybavil ranní rozhovor s Yuki.

„Napadla mě jedna možnost, a to tak, že rodiče odcházejí takhle pozdě večer se svými dětmi z kroužků. Rodiče omámí a děti si vezmou.“ ozval se se svou teorií Chopper.

„To dítě by muselo být šestileté, nebo sedileté.“ řekl pochybovačně Franky.

„Ale my nevíme, kolik těm dětem vlastně je let. Chopper může mít pravdu.“ zastala se Choppera Robin.

„Nebo děti bez domova, ale ti by byly v dětském domově.“ začala jsem uvažovat nahlas. Ale tento návrh jsem hned zavrhla.

„Znám tu jedno místo, kam se schovávají děti, co utekly z domova.“ promluvila Nami.

„Veď nás.“ řekl Franky Nami. Takže teď šla první Nami. Mně se moc nechtělo jít první. Franky to poznal, že se Nami bojí, tak ji chytil kolem ramen. Něco jí zašeptal do ucha. Nami se jenom pousmála. Já se pro sebe usmála. Sice jsem nevěděla, co jí řekl, ale celou tu dobu jí držel kolem ramen.

„Dobrá úvaha, Jane.“ pošeptal mi do ucha Law. Cítila jsem jeho dech na své tváři. Bylo to příjemné, Chybělo mi to.

„Díky...“ dostala jsem ze sebe. Ale nepodívala jsem se na něho.

 

Šli jsme středem Tokia, kde panoval rozruch. Panoval tu tu noční život. Nami zatočila za roh. Do temné uličky. Všichni jsme šli za ní. Už jsme byli blízko. V tom jsme zaslechli hlas. Zastavili jsme se a zaposlouchali jsem se.

„Chceš vidět cirkusové představení?“ zeptal se mužský skřehotavý hlas.

„Ano, pane klaune.“ promluvilo dítě. Všichni jsme se na sebe podívali. Byl to určitě klaun Buggy. Přikývli jsme a vpadli jsme tam.

 

Nami se držela vzadu, ale svou tyč vytáhla. My se rozestoupili okolo klauna Buggyho. Ten se na nás nevěřícně podíval.

„Děti, rychle pryč.“ křikl na děti Chopper. Ti naštěstí uposlechly a utíkaly pryč.

„Co jste zač?“ zeptal se nás klaun Buggy.

„Jsme strážci zákona.“ odpověděl za nás všechny Franky. Musela jsem se nad tímto názvem pousmát.

„Takže mě chcete chytit, jó? Ale to se vám nepovede.“ smál se klaun Buggy. Law vytvořil prostor a rozsekal klauna Buggyho na malé kousíčky. I já se přidala, protože Law do toho prostoru zařadil i nás, abychom mohli útočit na klauna Buggyho. Bylo to jednoduché a rychlé. A to se mi na tom nezdálo. Protože klaun Buggy se stále smál. Fraky na klauna Buggyho mířil svými zbraněmi. Robin zase klauna Buggyho chytla za ramena a hlavu. Chopper s Nami se drželi stanou. Už jsem se chystala klauna Buggyho zeptat, co je tu tak k smíchu, když mi někdo poklepak rukou na rameno. Otočila jsem se a v tom se to stalo. Klaunova ruka držela nůž a bodl mě do břicha. Nůž z rány hned vytáhl. Začala jsem cítit jak se tílko nasává mou krví. Chytla jsem se za břicho. Už jsem i padala na zem a ztratila vědomí. Ale než jsem ho ztratila, tak jsem ještě zaslechal, jak někdo volal mé jméno. Dál si nic nepamatuju.

 

Mezitím, co Jane ztratila vědomí:

 

Poté co se Jane zkácela kzemi, tak Law,Nami i Choppeer zakřičeli jméno Jane. Law zrušil prostor. Tělo klauna Buggyho se vrátilo do původního stavu. I Robin ho pustila a Franky v tu chvíli nevěděl, co má dělat. Klaun Buggy jim utekl se smíchem. Ani neslyšeli, jak na ně křičí, že si to s nimi ještě vyřídí. U Jane byl jako první Law, Nami, Robin a Chopper. Chopper se ujal lékařského umění.

„Potřebuje rychle ošetřit.“ řekl Chopper. „Máte někdo kapesník?“ zeptal se a podíval se po ostatních. Nikdy u sebe nic neměl. Lawovi došlo, o co se Chopper snaží. Roztrhal si mikinu na menší plátek látky a přiložil na ránu Jane, aby jí zastavil krvácení. „Měli bychom vyrazit.“ řekl, postavil se a vzal Jane do náruče. Poté všichni pospíchali do bungalovu.

 

Doběhli do bungalovu a Chopper uložil Jane do její postele. Law chytl Jane za ruku a Chopper došel pro lékařské náčiní a začal ošetřoval Jane. Ránu vyčistil a prohlédl si ji. Zjistil, že není hluboká, že je to čistý řez. Stačilo to jenom pořádně vyčistit, sešít a obvázat. Do hodiny a půl byl hotov. Šel si umýt ruce a uklidil lékařské náčiní. Nami hned na to vzala Jane za ruku z druhé strany. Jane byla bledá, jakoby byla mrtvá.

„Jak na tom je?“ zeptal se Franky Chopper, který se vrátil k ostatním.

„Bude žít, není to hluboké a taky to byl čistý řez. Měla veliké štěstí. Teď potřebuje odpočívat.“ řekl všem Chopper s úlevou v hlase. I ostatním se ulevilo. Po chvíli se otevřely domovní dveře. Zbytek se vrátil domů. Robin a Franky je přišli přivítat.

„Tak co, chytili jsme toho klauna?“ zeptal se zvesela Luffy.

„Potichu Luffy.“ zašeptala Robin.

„Stalo se něco?“ zeptal se šeptem Brook.

„Klauna Buggyho jsem našli, ale nechali pláchnout. Zranil Jane.“ vysvětlila šeptem Robin. Luffy zbledl a hned běžel do pokoje za Jane.

„Janey...Janey...“ volal Luffy.

„Nech ji odpočívat. Stejně je v bezvědomí.“ napomenul Luffyho Chopper. Luffy jenom přikývl hlavou, že rozumí.

„A co se vlastně stalo?“ zeptal se šeptem Luffy. Franky s Robin ostatním vše řekli, když se všichni sešli v pokoji Jane a Lawa.

„A jak jste dopadli vy?“ zeptala se Robin zbytku.

 

Hledání cirkusu:

 

Luffy, Brook, Zoro, Ace a Sanji šli rovnou do středu města Tokia. Šli potichu, nikdo nic neříkal. Došli do města a zastavili se u fontány.

„A co teď?“ zeptal se Sanji.

„Musíme se zamyslet, kde by mohl být ten cirkus postaven.“ zauvažoval Zoro. Všichni se zamysleli.

„Co takhle zkusit palouk na konci města?“ navrhl Usopp.

„jaksi na to přišel, Usopper?“ zeptal se Luffy radostně.

„Stačilo se podíval před sebe. Je tu plakát s jedním cirkusem.“ ukázal před sebe Usopp. Všichni se tím směrem podívali.

„Za pokus nic nedáme.“ souhlasil Luffy a všichni se vydali na palouk. Prošli okolo uličky,kde plánoval další únoc klaun Buggy.

 

Po hodině chůze došli na ten palouk. Byl tam postaven cirkus. Všichni se před cirkusem zastavili. Byli připraveni na cokoliv, co je může potkat.

„Půjdeme se tam podívat, ne?“ pronesl Luffy.

„A to tam chceš vtrhnout a říct: Ahoj, já jsem Luffya hledáme unesené děti?“ řekl trošku naštvaně Sanji.

„Proč ne?“ zarazil se Luffy.

„A co takhle použít mou moc?“ promluvil Brook. Všichni se na něho podívali.

„Tak, zkusit se to může.“ souhlasil Luffy. I ostatní nic nenamítali. Brook se proměnil v ducha. Jeho bezvládné tělo zachytil Zoro. Brook prohledal celý cirkus. Od stropu až po zem. Skrz na skrz. Po nějaké době se vrátil do svého těla.

„Tak co? Co jsi viděl?“ zeptal se Zoro Brooka.

„Nic zvláštního. Jenom zvířata a dospělé lidi.“ řekl Brook to, co viděl.

„A co teď?“ zeptal se Sanji. Všichni se podívali na Luffyho.

„Musí tu být ten cirkus.“ zamyslel se Luffy.

„Hledáte někoho?“ ozval se někdo za plotem. Všichni se otočili a podívali na postaršího muže.

„Hledáme jeden cir...“ nedořekl Luffy, protože Zoro mu zacpal ústa svou rukou.

„Klauna Buggyho. Chtěli bychom se k němu připojit.“ dořekl Zoro za Luffyho.

„Tak to nevím, kde je. Je tu ještě dalších deset cirkusů. Momentíček, dám vám mapku.“ řekl postarší muž a zmizel jim z dohledu. Zoro pustil Luffyho.

„Proč jsi to udělal, Zoro?“ zeptal se Zora naštvaný Luffy.

„Jak tě tak trochu znám, tak by si řekl cirkus, ktereý unáší děti.“ vysvětlil rozzlobeně Zoro.

„A to nemohu?“ divil se Luffy.

„Ne, nemůžeš.“ řekli všichni najednou. Poté se objevil znovu ten postarší muž a v ruce držel mapku, kde bylo zvýrazněno několik cirkusů.

„Tak, tady to máte. Hodně zdaru.“ popřál jim postarší muž a odešel pryč.

„Děkujeme dědo.“ poděkoval ještě Luffy a zazubil se na staříka. Sanji si vzal od Zora mapku a vydali se najít ten správný cirkus.

 

Asi u třetího cirkusu to chtěli už vzdát. Stále nic nenašli. Brook vždy prohledal cirkus od střechy až po zem a nikdy nic nenašel. Žádné děti.

„Prohledáme pro zatím poslední cirkus, a pokračovat budeme když tak zítra.“ rozhodl Luffy. Brook se u čtvrtého cirkusu zase proměnil v ducha. Po chvíli se vrátil zpátky do svého těla.

„Našli jsme to. Jsou tam děti a trénují na hrazdě bez síťky a jištění.“ oznámil vzrušeně Brook. Všichni přiskočili zábradlí a běželi do šapita. Tam viděli padat dvě malé děti. Protože holčičky s chlapečkem byli na hrazdě. Holčička ztratila balanc a padala dolů. Chapeček ji chtěl chytit, ale taky ztratil balanc a padal dolů spolu s ní. Ostatní děti to sledovali se zatajením dechem. Ale Luffy i Zoro zareagovali pohotově a oba dva chytili. Ostatní se na ty nové příchozí podívali.

„Nebojte, už je po všem.“ řekl Sanji líbezným hlasem. Zhypnotizované děti zírali na ty dospělé.

„Proč nereagují?“ divil se Luffy.

„Jsou zhypnotizované.“ řekl Usopp, kterému to došlo.

„Rychle s nimi pryč, než nás tu najdou.“ řekl Zoro. Každý z nich vzali dítě do náruče. Zoro měl tři děti, Luffy a Sanji po dvou a Brook, Ace a Usopp po jednom.,

 

Běželi na policejní stanici. Nic lepšího je nenapadlo, jako třeba běžet s nimi do nemocnice. Jenže ani jednoho z nich to nenapadlo. Doběhli na policejní stanici.

„Co si...“ nedořekl strážník, když viděl tolik dětí.

„Vracíme unesené děti. Jsou zhypnotizované. Tady máte mapku. Je tu zvýrazněn cirkus, kde jsme ty děti našli. Postarejte se o ně.“ řekl v rychlosti Ace. Všichni položili děti na zem a utekli pryč, než stačil jakkoliv strážník reagovat. Utíkali domů, do bungalovu. Tan na ně čekala strašná zpráva a šok.

 

V pokoji Jane a Lawa:

 

Všichni poslouchali vyprávění Luffyho a Zora. Poté panovalo ticho. Nikdo nic neříkal.

„Tak aspoň trochu šťastný konec.“ pronesl potichu Franky. Všichni přikývli na souhlas.

„Teď bychom měli jít spát. Jane potřebuje nabrat sílu, a taky se jde zítra do školy. Teda vlastně už dneska.“ rozhodl Chopper.

„Já zůstanu u Jane.“ řekl rozhodně Law.

„Budeme se střídat.“ rozhodl Luffy. Zbytek přikývl. Nami pustila ruku Jane a šla si lehnout. I ostatní šli spát. Ale trvalo jim, než usnuli. Museli myslet na to, co se odehrálo a co vše se stalo.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.