Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Pravda vyšla najevo

Ráno mě vzbudil budík Lawa. Uvědomila jsem si, že já si budíka nenařídila. Posadila jsem se na posteli.

„Ještě spi, je moc brzo.“ řekl mi Law, když si všiml, že jsem vzhůru.

„Díky, ale nechci zaspat a budíka nemám na řízeného.“ odpověděla jsem Lawovi chladným hlasem.

„Vzbudím tě.“ řekl mi Law.

„V pohodě.“ pronesla jsem a postavila se na nohy. „Mám jít první do koupelny, nebo půjdeš ty?“ zeptala jsem se Lawa, aniž bych jsem se na něho podívala.

„Jen jdi první. Já si ještě zacvičím.“ řekl mi Law. Hlavou jsem přikývla, že rozumím. Vzala jsem si věci a šla jsem do koupelny.

 

V pokoji:

 

Law místo cvičení, jak měl původně v plánu, se převlékl a usadil se na posteli. Přemýšlel. Dneska jí to řeknu. O své minulosti. A s Yuki se rozejdu. Ať to klidně vyslepičí. Janey mě stále miluje. Říkala to včera. Musím jít na to opatrně. Protože mě i nenávidí. Chápu to, ale dál to už nesnesu. Já hlupák. Kvůli své zatracené minulosti jsem Janey opustil a ublížil jí. Ale teď vše dám do pořádku. Všechno půjde ven. Vše řeknu. Říkal si vduchu Law. Pak se zvedl a šel k psacímu stolu. Vyndal čístý papír a napsal pro Janey vzkaz, který pak položil na postel Janey. Po chvíli se Janey vrátila a Law šel pod sprchu.

 

Poté, co jsem se vrátila z koupelny, jsem si sedla ke stolu a zapla noťas. Chtěla jsem se podívat na svůj rozvrh hodin. Když jsem si šla ustlat postel, všimla jsem si papíru se vzkazem. Hned jsem si ho přečetla. Stálo tam: Dneska se budou dít věci. Po misi, chci s tebou mluvit. Toto stálo na papíře. Přemýšlela jsem, kdo to může být. Jenom jediný člověk, který mě napadal byl Law. Zmuchlala jsem papír se vzkazem a zahodila ho do koše. Mezitím se vrátil Law z koupelny. Já si opsala rozvrh dnešního dne. Pak jsem si připravila věci do školy. Co dělal Law netuším, protože jsem ho ignorovala. Jako první hodinu jsem měla od osmi hodin. A teď bylo sedm hodin. Šla jsem dělat snídani.

 

Přišla jsem do kuchyně, kde už dělal snídani Sanji. Objevil se tu i Law. Z lednice si vyndal svačinu, dal to batohu a beze slova odešel. Já i Sanji jsem se na sebe podívali.

„Nechceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se Sanjiho, když jsem se vzpamatovala.

„To je v pohodě. Už to bude. Ale můžeš aspoň prostřít stůl.“ rozplýval se Sanji. Usmála jsem se na něho. Šla jsem prostřít stůl. Když jsem to měla hotové, vzala jsem si z lednice svačinu od Sanjiho a šla do pokoje si ji dát do batohu.

 

Na posteli jsem měla další vzkaz. Ale tentokrát jsem to hned zmuchlala a vyhodila do koše. Pak jsem se vrátila k Sanjimu.

 

„Nemám jít vzbudit ostatní?“ zeptala jsem se Sanjiho.

„Radši ne. Protože nevím, kdy jim začíná hodina, když se přihlásili na předměty v jinou dobu.“ řekl mi Sanji.

„No to je pravda. Na to jsem zapomněla.“ zamyslela jsem se. „Tak snad se vzbudí a nezaspí.“ dodala jsem a šla jsem si sednout na své místo u stolu. Sanji začal nosit jídlo na stůl. V tom přišla Nami a Chopper.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala se nás dvou Nami.

„Kromě Lawa, který už odešel, ostatní spí.“ odpověděla jsem Nami.

„Jak to? Nezaspí?“ divil se Chopper.

„Ne, každý nemá předmět ve stejnou dobu ani ve správný den.“ odpověděl Sanji. Oba se zamysleli.

„Pravda, stejný obor, hodně studentů, tak jiný rozvrh.“ souhlasila po chvíli Nami.

„Příští rok, musíme zařídit, abychom všichni chodili společně.“ řekl Chopper. Z představy, že budu chodit s Lawem na všechny předměty, přednášky a cvičení se mi nezamlouvalo. Ale mlčela jsem. V tichosti jsme se nasnídali. Tentokrát nádobí udělala Nami s Chopperem. Já šla do pokoje pro batoh a pak čekat na chodbu na ostatní. Sanji se za chvíli připojil ke mně. Oba jsme čekali na ty dva. Ti za chvíli přišli a vyrazili jsme do školy.

 

Mezitím u Lawa:

 

Law měl domluvenou schůzku s Yuki, se kterou se domluvil den předem. Chvilku Law na ni čekal. Po chvíli dorazila i s taškou do školy. Přišla nastěstí sama. Law se postavil, který seděl na lavičce a pousmál se na Yuki. Ta se mu vrhla kolem ramen. Law si hned od sebe odtáhl.“

„Co se děje, lásko?“ zeptala se Yuki Lawa.

„Chci se s tebou mluvit o něčem důležitém.“ začal mluvit Law. Yuki se posadila na lavičku a Law si sedl vedle ní.

„Tak, co se děje?“ vyptávala se Yuki.

„Chci se s tebou rozejít.“ řekl pravdu Law a na Yuki se ani nepodíval.

„C-cože?“ dostala ze sebe Yuki šokovaně.

„Slyšíš dobře. Chci se s tebou rozejít. Nemiluju tě, a ani nikdy jsem tě nemiloval.“ přiznal Yuki pravdu Law. Jak to cítí.

„Co náš sex? Ten se ti nelíbil?“ rozzlobila se Yuki.

„Ne, nelíbil. Ale nechtěl jsem si něco připustit. A taky jsem chlap a ti bývají nadržení. Takže jsem byl i já nadrženej.“ řekl Law jak to bylo.

„Ty ji stále miluješ!“ rozkřikla se Yuki.

„Jo. Nikdy jsem ji nepřestal milovat.“ přiznal pravdu Law.

„Ale je ti jasné, že všude roznesu tvou nemilou minulost.“ začala Yuki vyhrožovat Lawovi.

„Vím, a je mi to jedno. Nejsme na střední. A ať každý ví o mé minulosti. Je mi to jedno.“ řekl rozhodně Law. „Tímto končím náš vztah, je mezi námi konec. A říkej si co chceš, ale už se k tobě nevrátím.“ řekl své rozhodnutí Yuki. Pak se postavil na nohy. Yuki ho chytla za ruku.

„Víš, že si tím zkazíš reputaci?!“ řekla Yuki ostrým hlasem. Law se jí vysmekl, aby ho nedržela za ruku.

„Vím a je mi to jedno.“ řekl Law a odešel. Nechal tam Yuki sedět na lavičce samotnou.

„Toho budeš litovat! I Jane! Oba dva!“ řekla Yuki zlostně pod své vousy. Když se vzpamatovala, tak vstala a odešla.

 

Před školou:

 

Šli jsme před školu. Byli jsme tu o půl hodiny dřív, ale chtěli jsme v klidu najít učebnu na první hodinu. Proto jsme vyrazili o něco dřív.

„Hele, támhle jde Law.“ řekl Sanji, když si všiml Lawa. „HEJ, LAWE!“ křikl na Lawa a zamával mu. Zastavili jsme. Law si nás všiml a hned vykročil směrem k nám.

„Kam jsi se zatoulal?“ zeptala se hned Nami Lawa.

„Potřeboval jsem si něco zařídit.“ přiznal se Law. „Lidi, co uslyšíte o mně kolovat, tak je to pravda. Někdy vám to vysvětlím, ale teď o tom mluvit nechci.“ řekl nám tajemně a přitom sledoval mě. Divila jsem se, proč se dívá zrovna na mě.

„OK. Tak půjdeme ne?“ zeptal se nás Sanji. Všichni jsme přikývli na souhlas a vyrazili jsme do budovy školy.

 

Veškole to uteklo jako voda. Žádná informace o Lawovi nekolovala. Myslela jsem si, že si to vše vymyslel. Ale co skončila škola, tak jsem se tu pravdu dozvěděla. Vylézali jsme ze školy a Yuki čekala před školou. Spojené hodiny s ní jsem naštěstí neměla. Jen se Sanjim, Nami, Chopperem a Lawem. Se zbytkem jsem se viděli ve škole, ale to jsme se jenom pozdravili a každý pospíchal jinam.

„Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptala se mě Yuki. Byla jsem překvapena, že chce zrovna mluvit se mnou.

„Jo.“ dostala jsem ze sebe. Law věděl, co mi Yuki chce říct. Chtěl tomu zabránit, ale bylo už pozdě. Obě dvě jsme vyrazily pryč. Šly jsme do parku.

 

Yuki si sedla na lavičku a já hned vedle ní. Stále jsem tomu nerozuměla.

„Chci ti něco říct o Lawovi.“ promluvila po chvilce Yuki.

„Nemusíš mi o něm nic říkat. S ním nechci mít nic společného.“ přerušila jsem Yuki.

„Ale toto by si vědět měla. Víš, Law je vrah.“ řekla Yuki v klidu, jako by se nechumelilo. Vyrazila mi tím dech.

„C-cože?“ dostala jsem jenom ze sebe.

„Nechci to roznášet po škole, protože Lawa neznají a znát ani nebudou, ale ty ho znáš a měla by si to vědět. Spali jste spolu, ne? Když bylo Lawovi pět let, tak zmlátil jednoho kluka do bezvědomí. Který pak na následky zemřel v nemocnici.“ řekla mi Yuki. Zírala jsem na ni jako na páva s otevřenou pusou. „A než se zeptáš, jak to vím, tak ti řeknu, že jsem u toho byla. Ten kluk byl můj bratranec.“ dodala celý příběh. Pak vstala a nechala mě tam samotnou sedět. Zírala jsem za odcházející Yuki. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo to neuvěřitelné, co jsem teď zjistila. Law a vrah? To není možné. To není pravda. Říkala jsem si pro sebe. Dobré dvě hodiny jsem tam seděla koukala do blba před sebe. Jako nějaký magor. Co jsem se tak nějak vzpamatovala, jsem vyrazila zpátky do bungalovu.

 

Všichni už byli doma. Mezitím jsem se vzpamatovala úplně. S Lawem jsem si chtěla o tom promluvit. Slyšet i jeho verzi, protože Yuki se zcela věřit nedalo. Ale nebyl na to čas. Chtěla jsem se věnovat ještě škole, a večer nás čekala první mise, na kterou jsem se chtěla soustředit.

 

Okolo osmé, když už jsme byli po večeři, se objevil znovu holgram obličeje starce. Všichni jsem se sešli zase v chodbě. Byli jsem převlečeni a připraveni vyrazit na misi.

„Dobrý večer, doufám že jste se dobře vypsali. A ve škole je vše v pořádku. Dneska máte svou první misi. Musíte najít klauna Buggyho. Unáší malé děti do svého cirkusu. Kde je omámí a nechává dělat různé akrobatické věci bez jištění a záchrany. Je mu jedno, jestli se někdo zraní, nebo zabije. Jedna půlka půjde hledat klauna Buggyho. To bude práce pro tým: Jane, Law, Franky, Chopper, Nami a Robin. Zbytek bude hledat cirkus patřící klaunu Buggymu, aby zachránili ty děti. Hodně zdaru.“ popřál nám stařec a zmizel. Na zemi se objevil plakát s obličejem klauna Buggyho. Opravdu vypadal jako opravdický klaun.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.