Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Dědictví

Všichni jsme se nejdřív podívali sami na sebe a pak na toho starce. Byl to hologram, nebo něco takového. Čekali jsme, co se bude dít dál. Po chvíli se nám změnilo oblečení. Každý měl u sebe, nějakou tu zrabň, nebo spíš skoro každý.

„Přes den budete chodit do školy, ale v noci budete lovit zločince. Budou tu i strážci zákona, kteří půjdou nejen po padouších, ale i po vás. Budete jeden tým. A musíte spolupracovat. Pokud chcete dosáhnout těch nejlepších výsledků. Teď vám řeknu jaké máte schopnosti. Franky...“ hlava starce se otočila na chlapce s modrými vlasy. Všichni jsme se na něho taky podívali. „...ty jsi napůl člověk a na půl kyborg. Všude po těle máš střelné zbraně. Nejcitlivější a nejbolestnější místo máš na zádech. Brooku...“ podíval se na kostlivce, ze kterého byl dřív člověk, ale teď z něho byla jen pouhá kostra. „...ty máš sílu ducha. Vypadáš jako kostra, ale přesto jsi zranitelný, když se ti zlomí nějaká ta kost. Nosíš u sebe katanu, se kterou dokážeš nepřítele znehybnit a umrznout, zmrazit vše kolem. Robin...“ podíval se na dívku s dlouhými modro-černými vlasy. „Ty máš sílu několika rukou. Dokážeš vyslat několik ruk najednou, z nich můžeš použít oči, uši, ale i síť. Choppere...“ podíval se na soba. „...ty vypadáš jako sob, ale dokážeš se proměnit ve velkého soba, nebo i člověka. Máš neuvěřitelnou sílu. Jsi i doktor skupiny. Sanji...“ podíval se na blonďáka. „...ty máš sílu v nohou a jsi ten nejlepší kuchař pod sluncem. Nami...“ podíval se se na zrzku. „...ty ovládáš počasí pomocí tyče, kterou ti vyrobil Usopp. Jinak jsi spíš navigátor a pozorovatel. Usoppe...“ podíval se na muže s černými vlasy. „...ty jsi vynálezce a dělostřelec, ale zase velký strašpytel. Jsi taky takový pozorovatel, jako Nami. Zoro...“ podíval se na zeleno-vlasýho chlapa. „...ty jsi ten nejlepší šermíř na světě a bojuješ se třemi katanami. Lawe...“ podíval se na Lawa. „...ty spomocí své katany a své schopnosti dokážet vytvořit prostor a přeseknout cokoliv vejpůl, aniž by se někdo zranil, nebo bylo po něm. Dokážeš lidem i zvířatou vyjmout srdce z těla tak, že nadáležijí, jen nemají srdce v těle. A taky jsi doktor. Acei....“ podíval se na muže, který byl do půl těla vyslečen a na zádech velké tetování. „...ty jsi bratr Luffyho a ovládáš oheň. Jane...“ podíval se na mě. „...ty bojuješ převážně s katanou, ale v kritické nouzi použiješ i jiné zbraně. Jsi na zbraně odborník. A poslední je Luffy...“ a podíval se na Luffyho. „...ty jsi vůdce této skupiny. I když chytrost si moc nepobral. Máš sílu takovou, že je z tebe gumový člověk. Kulky na tebe nepůsobí, ale katany a ostré zbraně ano. To je vše o vás. Každý večer okolo osmé se svými vždy spojím a pošlu vás na nějakou tu misi. Ale začnete až od zítřka. Dneska se pokuste nějak poznat. Vaše pokoje jsou označeny jmenovkou. Jak jsem říkal, spolupracujte a bojujte společně. Tím budete nejsilněší tým na světě a padouchy snadno porazíte. Pro dnešek se loučím a dobrou noc.“ vše nám řekl a hologram zmizel. V tom se na chodbě rozsvítilo světlo. Všichni jsme se po sobě podívali. Jakoby to všechno byl jen pouhý sen, ale byla to realita. Poté jsem každý šli najít své pokoje. Nikdo nepromluvil za tu dobu.

 

Luffy měl pokoj se Zorem, Ace s Brookem, Franky s Chopperem, Nami s Robin, Usopp se Sanjim a já s Lawem. K mé smůle. Když jsem vešla do pokoje, tak Law tam už byl a vybaloval si věci Otevřela jsem svou skříň, kde jsem našla několik černých tílků a krátkých modrých kraťasů. Došlo mi, že to je mé oblečení na mise. I zbraně s katanou jsem tam měla. Druhá část skříně byla prázdná. Tam jsem si vybalovala své věci. Když jsem byla hotová, někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě.

„Dále.“ ozvala jsem se po chvíli. Dveře se otevřely a v nich se objevil Luffy.

„Ahoj, mohu dál?“ zeptal se nás Luffy.

„Jistěže.“ přikývla jsem. Luffy vešel, zavřel dveře a sedl si na mou postel.

„Jak já vám závidím.“ pronesl Luffy. Podívala jsem se na něho.

„Proč?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Protože jste spolu na pokoji. Nejradši bych byl s tebou, nebo tím Acem, nebo jak se jmenuje, ale nejde to.“ vysvětlil nám Lufy.

„Jak to že to nejde?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Se Zorem a Acem jsem si chtěli vyměnit pokoje, ale když se věci zabalili do kufru, tak se věci nepohnuly ani o píď. Nevím jak to ten stařec udělal, ale každý musí být v pokoji se spolubydlím, který mu byl určen.“ snažil se nám to vysvětlit Luffy. Trochu jsem tomu začínala rozmět. „Umíš vařit?“ zeptal se mě po chvíli a podíval se na mě.

„Jak se to vezme. Záleží co uvařit. Proč?“ odpověděla jsem a zeptala se Luffyho.

„Mám totiž hlad.“ přiznal Luffy a v tom mu zakručelo v žaludku.

„Sanji, ten blonďák, je přes kuchyň. Tak ho najdi a zkus se ho zeptatl.“ usmála jsem se na Luffyho.

„Pravda.“ zazubil se Luffy a šel ke dveřím. „Díky.“ poděkoval Luffy, otevřel dveře. „SANJI...“ zařval, ale co dál křičel nevím. Už ho bylo slyšet, když zavřel dveře. Já i Law jsme mlčeli. Netuším nad čím přemýšlel Law, ale já o tom, co se tu stalo, jak to vysvětlit našim, že se jen tak domů nedostanu. Že tu budu muset zůstat i o víkendech. A to jsem naším slíbila, že budu jezdit často domů.

 

Myšlenky Lawa:

 

Chápu, že mě nenávidí, ale já ji moc miluju. Nebude mi to věřit, to vím,ale co nadělám. Ublížil jsem jí a to dost hodně. Ale Janey jí mohu říkat jenom já, a ne nějaký Luffy, nebo někdo jiný. Ochráním ji, ať to stojí, co to stojí. Zítra se rozejdu s Yuki a budu bojovat o Janey. Moji milovanou Janey.

 

Z pohledu Jane:

 

Poté co jsem si zapla noťas, když jsem měla vše vybalené. Chtěla jsem odejít. Nechtěla jsem být v jedné místnosti s Lawem. Jenže k mé smůle, jsme měli sdílet jeden společný pokoj.

„Jane, mohu s tebou mluvit?“ ozval se po chvíli Law. Hodně mě tím překvapil. Otočila jsem se na něho. Seděl na posteli a pozoroval mě.

„Hm?“ dostala jsem ze sebe.

„Jak to s námi vidíš? Teď musíme spolupracovat a ještě k tomu sdílet jeden společný pokoj...“ začal mluvit Law. Když v tom jsem mu skočila do řeči.

„Před ostatními i při misi budeme dělat, že jsme kamarádi a je mezi námi přátelský vztah. Jinak v soukromí se budeme ignorovat, jako do teď.“ řekla jsem chladně. I přes ta slova mě bolelo srdce.

„OK...“ řekl jenom Law. Poé se otevřely dveře aniž by někdo zaklepal.

„VEČEŘE!“ zakřičel Luffy a pak to šel ohlásit ostatním. Musela jsem se nad tím pousmát. Law se postavil na nohy. Oba jsem vyšli z našeho pokoje do jídelny.

 

U stolu byly jmenovky. Každý si sedl ke stolu tak, kde měl svou jmenovku. Já seděla vedle Luffyho a Frankyho. Naproti mě seděl Law. Na stole byla úplná hostina.

„Na co jmenovky?“ zeptala se Nami.

„Na to, abych jsme se lépe poznali a zapamatovali naše jména.“ hned to vysvětlil Luffy.

„Dobrou chuť.“ popřáli jsme si a dali se do jídla.

„To je delikatesa.“ všichni jsme jídlo pochválili, jak se to Sanjimu povedlo.

„Díky. Udělal jsem nám vše na zítra svačiny.“ pochlubil se Sanji.

„Děkujeme.“ poděkovala jsem za všechny. Po jídle jsem začala sklízet nádobí ze stolu.

„Nech to, já to udělám.“ ozval se Sanji.

„Ty jsi vařil, já udělám nádobí.“ usmála jsem se na Sanjiho.

OK.“ udělal na mě svůdní pohled Sanji. Já tento výraz ignorovala. Law se chystal něco říct, ale Robin byla rychlejší.

„Pomůžu ti.“ řekla Robin. Já jenom přikývla a začala mi pomáhat sklízet nádobí ze stolu.

 

V kuchyn jsem si do dřezu natočila teplou vodu s jarem. Poté jsem se pustila do mytí nádobí a Robin ho utírala.

„Ty jsi Janey, že?“ zeptala se mě Robin.

„Spíš Jane, jen Luffy mi říká Janey, ale nevadí mi to, Robin.“ usmála jsem se na Robin.

„Ty si pamatuješ mé jméno?“ podivila se Robin. Jen jsem hlavou přikývla, že jo. Ani jedna z nás nepostřehla, že celou tu dobu nás někdo sleduje „Tady se budou dít věci.“ pronesla hned na to.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se Robin a podívala se na ni.

„Víš, líbí se mi ten Zoro, ale jemu se líbíš zase ty.“ řekla mi Robin.

„Můžu tě ujistit, že Zora nechci. Beru ho jako kamaráda.Je tu ale jeden člověk, který se mi líbí, ale nechci se o tom teď bavit.“ řekla jsem tajemně.

„OK.“ řekla Robin a usmála se na mě. „Stejně, kdyby si ho chtěla, nemohu vám v tom bránit. „Lásce nikdy neporučíš.“ řekla mi hned na to.

„Jestli chceš, pomohu ti ho sbalit.“ usmála jsem se na Robin. Osoba, která nás poslouchala, se pousmála a odešla pryč. S Robin jsme si povídaly. Po hotovém nádobí jsme šly do jídelny, kde čeka Luffy.

„Janey, nohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Luffy.

„Nebudu vás rušit.“ řekla Robin a odešla do svého pokoje.

„OK.“ souhlasila jsem.

„Půjdeme na balkón Na chvíli je z toho balkónu vyženeme kuchaře.“ řekl Luffy a postavil se a nohy. Poznala jsem, že nemá cenu mu to rozmlouvat.

 

Na balkóně byl Sanji s Lawem. O něčem spolu diskutovali. Jakmile jsme v kročili na balkón, tak si nás Sanji všiml. Začal se nade mnou rozplívat.

„Mohli by jste nás nechat tady na chvíli osamotě? Prosím.“ požádal ty dva Luffy.

„Proč?“ zajímalo Sanjiho.

Prosím, Sanji.“ požádala jsem Sanjiho, aniž by Luffy řekl důvod, proč chceme být sami.

„Dobře.“ souhlasil Sanji. „Pak se pro mě stavte, abych jsem si mohl jít zakouřit.“ dodal a odešel. Law taky odešel, ale zůstal v obýváku a poslouchal nás.

„Tak, co se děje Luffy?“ zeptala jsem se Luffyho na rovinu.

„Ty se znáš s Lawem dýl, že?“ zeptal se na rovinu Luffy a díval se mi do očí.

„Jo...Jsme sousedi a známe se už od školky.“ přiznala jsem se Luffymu.

„Tak proč se k sobě chováte tak, že se vidíte prvně“ zajímalo Luffyho.

„To, co ti teď řeknu, nikdy nikomu neřekneš. Řeknu ti to protože ti věřím.“ požádala jsem Luffyho.

„Spolehni se.“ slíbil mi Luffy a pousmál se. Poznal, že jde o něco vážného. Law nás dál poslouchal z obýváku.

„Law byl všude velice populární. Prostě idol. Na střední jsme se stále kamarádili, ale nikdy k ničemu nedošlo. Tajně jsem ho milovala. Když mi bylo sedmnáct, začal se o mě víc zajímat, než kdy dřív. Víc než jen o kamarádku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nakonec jsme spolu začali chodit. Každá dívka mi záviděla. S Lawem jsem si užívala romantiku. Když jsem slavila osmnácté narozeniny, tak jsem se Lawovi poddala. Myslím tím sex. Druhý den jsem ho načapala, jak se líbá s jinou dívkou. A to byl konec našeho vztahu i přátelství. Navzájem jsme se začali ignorovat. Lituju toho co se stalo. Že jsem nepoznala, že si se mnou jenom hrál. Že mu šlo jen o to jedno. Stále ho miluju, ale cítím k němu i nenávist.“ když jsem Luffymu vše vyprávěla, tak mi po tvářích tekly slzy. Law z obýváku odešel, když jsem Luffymu dovyprávěla příběh. Už neviděl, jak mě Luffy objal a co mi řekl.

„Ten prevít.“ ulevil si Luffy.

„Ale slíbili jsme si, že budeme spolupracovat, tak se neboj, že bychom něco pokazili. A nic nikomu neříkej, prosím.“ požádala jsem Luffyho a ujistila ho, že je vše v pořádku.

„Neboj, slíbil jsem timlčenlivost.“ slíbil mi Luffy. Já si setřela slzy, které mi tekly po tváři.

„Jane, chce s tebou mluvit tvá mamka.“ ozval se hlas u dveří od balkónu. Byl to Law. Bylo mi divné, že chce se mnou mluvit mamka, když jsem měla mobila u sebea noťas jenom zapnutý.

„Hned jdu.“ řekla jsem a šla do naše pokoje. „Law šel za mnou,ale zůstal čekat před pokojem na chodbě.

 

Zavřela jsem dveře a šla jsem ke stolu Lawa, kde měl zapnutý noťas. Sedla jsem si na židli a podívala jsem se na obrazovku, kde byla mamka.

„Ahoj mami..“ stačila jsem jenom pozdravit, když mi do hovoru skočila mamka.

„Zavolej i Lawa. U toho musíte být oba dva.“ přerušila mě mamka. Vstala jsem a šla ke dveřím, které jsem otevřela. U dveří stál Law.

„Mamka chce mluvit s námi oběma.“ řekla jsem Lawovi. Law vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Já si sedla na Lawovu židli a Law za mne. Pocítila jsem jeho vůni. Zabolelo mě to u srdce. Tak moc jsem ho chtěla, ale nemohla jsem mu odpustit to, co mi provedl. „Tak, co se děje mami?“ zeptala jsem se mamky. Na obrazovce se objevila nejen mamka, ale i taťka a rodiče Lawa.

„Tak už to víte? Že jste ti vyvolení?“ zeptala se moje mamka.

„T-ty o tom víš?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.

„Ano, víme to. Dřív jsme tuto práci taky dělali.“ řekla mamka a usmívala se.

„Proč jste nám to neřekli dřív?“ zeptala jsem se všech.

„Protože to bylo tajemství.“ řekla nám moje mamka. „Než budeme končit, chci tě požádat Jane, že se mi po každé misi ozveš, že jsi v pořádku.“ požádala mě mamka. „Klidně i ve tři hodiny ráno.“ dodala.

„Slibuju.“ slíbila jsem mamče i taťkovi.

„Buďte na sebe opatrní.“ řekl nám oběma můj taťka.

„Tak my mizíme. Dobrou noc zlatíčko.“ rozloučila se moje mamka a poslala mi vzdušnou pusu.

„Ahoj a dobrou.“ popřála jsem našim. Poté jsem pustila ke stolu Lawa a šla jsem na svou postel. Vzala jsem si pyžamo, ručník a šla jsem do koupelny, kde nikdo nebyl. Law si ještě povídal s rodiči. Když jsem se vrátila, tak Law ukončoval hovor s rodiči. Lehla jsem si na levý bok a snažila jsem se usnout. Co dělal Law nemám ani páru. Po chvíli jsem totiž usnula.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.