Hell-4.díl
Informace:
Další díl satanova syna a díky, která bývala andělem ^^ V tomhle ale už je tak trochu erotiky a tak jsem to raději dala do 18+ >_< ale je to jen lehce :D
P.S: Gomene za gramatické chyby >_<
-
Kapitola
„Tak ty pocitíš tu samou bolest jako jsem cítila já....“ zazněl chladný hlas a proťal jejich srdce jako blesk na čisté obloze. Wrath se automaticky postavil před Soul, aby jí chránil svým tělem. Zazněl smích chladný jako samotný led, který studil i samotného Wratha, kterému v žilách kolovala samotná horoucí láva.
„Uhobý Wrathe... Neměl by jsi chránit jí... Ale sebe.“ řekla tiše. Wrath nestačil udělat nic, když jeho tělem projela bíla kosa, jež vypadala, jako by byla sestavena s duší a kostí... Jeho tělem projela bolest, jakou nikdy nezažil a padl na kolena. Vechvíli, kdyse jeho kolena dotkly země,bolest zmizela. Jeho tělo nebylo nějak narušené nic... A tak zmateně pozvedlpohled a setkal se zeleným pohledem. Soul to vše pozorovala jakov mrákotách. Vše se stalo tak rychle. Chtěla uchránit Wratha ale nestačila nic udělat a teď jenbezmocně klečela vedle něj, s touhou se ho dotknout,aby zjistila, zda je v pořádku. Ale nemohla... Spolu s Wrathem pohlédla na tu dívku.
„Synu ďábla... Ty nejsi ten co tu má být potrestán... A tak tedy nepocítiš bolest... No i když jak se to vezme.“ říkala krutě a zasmála se.
„Ty Soul... Ty tu budeš ta, která bude nejvíce trpět. Vzala jsi mi jediného člověka, kterého jsem milovala. A tím jsi způsobila, že samotná smrt, ztratila svou rovnováhu... „ řikala opět chladně a její oči probodávaly ty fialové.
„Vzala? Nevěděla jsem... já... Myslela jsem, že mě miluje... I když jsem byla anděl...Neměla jsem... Ale, chtěla jsem pocitít ten pocit... Byla jsem tolik prázdná! Nevěděla jsem, že se to stane! Byla jsem hloupá a naivní... Ja vím! Ale on za to nemůže! Tak proč trestáš jeho?!“ vzlykala naštvaně a zároveň bezmocně Soul.
„Ty to nechápeš že? Netrestám jeho ale tebe... Miluješ ho... Tak jak já jsem milovala... Oko za oko, zub za zub... Teď opět pocítíš tu prázdnotu, a až budeš chtít zemřít, nepříjdu... Smrt by ti byla vysvobozením, tohle je pro tebe větší peklo... „ její nenávystný hlas se změnil, když pohlédla na Wratha...
„Ale nejsem úplně bez citu... Dopřeju ti to, co nebylo dopřané mé lásce... Můžes se s ní rozloučit. Ve chvíli, kdy se tě dotkne sluneční svit, se rozpadneš na prach, do té doby, máš ještě čas.“ řekla klidně, jako by to bylo naprosto přirozené. Naposledy ve větru zavlály její bílé vlasy, než se rozplnula jako ranní mlha. Soul stačila jen natáhnout ruku do prázdnoty, aby tomu zabránila. Wrath teď už vše chápal. To proč mu pohled padl přímo na Soul, proč šel do světa lidí. Ta duše... Její poslední slova... Samotná smrt mu řídila osud...
-
Kapitola
„Promiň... Promiň... Tolik mě to mrzí... Promiň“ vzlykala Soul a omlouvala se Wrathovy. Ten na ní něžně pohleděl a usmál se.
„Neplač zlato... Víš... Nevadí mi to... Víš proč? Mohu se tě dotknout. Smrt mi dala ten největší dar... Dala mi poznat lásku, dala mi poznat tebe a teď mohu poznat i tvůj dotek.“ řikal s láskou. Opravdu ho mu tolik nevadilo, že zemře. Spíše ho trápilo to, že nebude moct Soul chránit. Že jí nebude moci utěšovat a dál pozorovat jak kvete. Jednou by se musel vrátit do pekla a opět by čekal několik let, než by se mohl vydat na zem. Chtěl být smutný, chtěl být naštvaný... Ale na tohle tu nebylo místo ani čas... Pokud jsou to poslední chvíle, tak tedy ať jsou ty nejlepší... Zvedl ruce a natahoval je k Soul.
„Wrathe!“ zanařikala vyplašeně.
„Soul... Jakmile tato noc skončí, stejně zemřu... Ty už mi nemůžeš ublížit...“ zašeptal. Soul zavzlykala a vrhla se do jeho náruče. Chtěla něco udělat. Cokoliv... Kdyby mohla jakkoliv zachránit jeho život... Ale bylo tak málo času... Tak strašně málo... chtěla litovat toho, že se narodila, že způsobila něco tak strašného... Ale kdyby se to nestalo... Nepoznala by Wratha... O to víc jí to vše trápilo, že je šťastná z toho tepla, které cítila z Wrathového těla. Prostupovalo celým jejím tělem. Blaženost jí prostupovala, když jeho ruce hladily její záda a tišily její vzlyky. Zvedla hlavu z jeho hrudi, kde mohla slyšet jeho nepravidelně bijící srdce. Wrathovy prsty se jemně dotkly jejích líců a setřely poslední slzy. Už nechtěla plakat. Nechtěla, aby jako poslední viděl její uplakanou tvář... Zavřela oči a uživala si jeho hrubé konečky prstu jak jí jemně hladí po tváři a zaznamenavají každý rys její tváře. Když se dotkly jejích rtů jemně je rozevřela a vydechla. Hned na to je přikryly Wrtahovy rty. Wrath zasténal, když konečně mohl pocítit jejich měkkost. Z jemného polibku se stal divoký a intenzivní, kdy se jeden do druhého vpíjely. Ani je nezajímalo to, že skoro popadaly dech. Hlavně, že mohly cítit jeden druhého. Wrath si vrýval do své paměti... ne... do své duše, každý kousek jejích rtů, jemný hrbolek, jejich plnost, teplost... a Sladkost jejích úst, když do nich zajel jazykem a jal se je zkoumat. Soul mu naprosto propadala a v jeho náruči slábla. Soustředila se jen a jen na něj. Ne to co mělo přijít ani to co se stalo. Ale to co má právě teď a tady.
Soul ani nevadilo, když ji jemně položil do chladné trávy, ani to, když jí přes hlavu přetáhl triko... Bylo jí to jedno... Chtěla jeho a on chtěl jí... Chtěla mu dát vše co mohla. Srdce, tělo i duši... Wrath si to vše bral a dával ji nazpět. Jeho ruce jezdily po každém jejím kousku hladkého těla. Jeho dech se tajil při pohledu na její tělo, které osvětloval měsiční svit. Ale ani Soul nezůstavala chladná. Za nedlouho, už ani Wratha nic nehalilo a ona sledovala každý jeho sval. Její ladné prsty po nich přejíždely a připadalo ji, jakoby každý sval, který pohladila, se pod jejím dotekem stáhl a opět uvolnil. Její pohled padl na velkou jizvu, která se táhla šikmo od ramene až po bok. Věděla, že jeto jizva značíc jeho smrt. S oka jí otekla jedna slza a Wrath jí stih než dopadla do trávy slíbnout. Vychutnával si tu slanost. Vychutnával si na Soul vše. Její tiché vzdechy, když jeho ruce tančily na jejím těle. Její stén, když do ní pronikal. Její horkost, chuť kůže, zamlžený pohled rozkoší, její nehty zarývajíc se do jeho zad, jako malé bodlinky bolesti. Když její ruce bloudilypo jeho tělě,aby poznala to co jí bylo skryto a zakázano. Její rty na jeho krku byly přímo mučivé, ale takhle by se nechal mučit věky. Byl rád, když její nohy obmotaly jeho pas a sevřely jej. Když věděl, co s ní provádí. Její tělo se probýbalo vstříc tomu jeho. Neměl jí dost... Jako by jí chtěl do sebe vtáhnout. Soul se mu jen a jen podmaňovala. Dávala mu vše co mohla. Neměla právo na to, aby si něco brala ale stejně... Jeho hluboký hlas, když jí šeptal sladká slůvka. Něžné doteky, kterýma laskal její tělo. Utápěla se vesladké rozkoši, kterou ji Wrath dopřával.
Jejich těla se o sebě třela a nikdy se nedotýkala jeden druhého. Byly spojeni... Byly propojeni... Jejich duše, srdce a teď konečně i těla, když se obě napjala se sladké euforii naplnění a chvěla se v doznívající rozkoši. Oba se objímaly neschopni pustit toho druhého. Jejich těla se leskla potem ve svitu měsíce. A jediným zvukem byly jejich udýchané vzdechy. Dokonce i vítr utichl pro jejich chvíli souznění. Soul byla jen zakryta Wrathovou budnou ale jinak pořád natisknuta na jeho tělo a uživala si kažý ten pocit. Tak jako Wrath si užival její teplo, a hudbu jejího uklidňující seho srdce. Bohužel čas byl neúprosný a nezastavitelný jako samotná smrt... Krutá královna dne přišla na scénu...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.