Moon Doe
Informace:
Moon Doe = Měsíční srnka.
Krev, sex.
Příběh vypráví o lidské hlouposti,chtíči a trestu za hříchy.
Povídka se dosti liší od těch dvou předešlích :).
Užijte si počteníčko :).
Je půlnoc, na čisté noční obloze líně pluje stříbrný úplněk jehož sytá záře prosvítá mezi stromy na měsíční jezírko. Tak křyšťálová voda, ve které člověk může svůj odraz vidět tak čistě jako v zrcadle. Okolí jezírka z jedné strany lemoval vodopád tak deset metrů vysoký, od něj jak z levé tak z pravé strany pár šutrů, šutříků a nějaké to křoví. Pouze kousek jezírka zůstal nezahalený. Měsíc se v něm odrážel tak jasně, že i jezírko sloužilo jako součást osvětlení malého palouku a jinak velmi temného lesa ve kterém se nacházel.
Hladina jezírka byla klidná jako vždy, dokud do něj nevstoupila osoba. Byla to nádherná Panna co sem chodila každý úplněk a že jich za tenhle měsíc bylo požehnaně. Zůstal jsem skrytý na kraji lesa za stromem a opět se díval. Nikdy jsem si nevšiml že by si sundala nějaké oblečení. Vždy přišla na palouk už svlečená, jediné co zahalovalo její nejintimnější místa a velice bledou, lesklou pokožku na které se třpytilo pár nevýrazných ornamentů, byly dlouhé stříbrnomodré vlasy. Prozatím jsem jí neviděl řádně do obličeje ale i tak byla nadpozemsky nádherná. Vlezla do jezírka a začala si pod vodopádem mýt její skvostný ohon a to dokonalé tělo. Dnes jsem tu zůstal déle, potřebuji vidět její tvář. Bez toho dnes neodejdu.
Delší čekání se vyplatilo. Panna po několika minutách připlavala ke kraji jezírka obličejem ke mne, opřela se o okraj a vzhlédla k měsíci. Její dokonalé tělo doplňoval ještě dokonalejší obličej, tak přesné tvary, vše jak přes pravítko. Její oči zářily tak jasnou světlounce modrou skoro až stříbrnou barvou bez zorničky, ty lemovaly dlouhé tmavě modré řasy, místo obočí měla pouze dvě štříbrné tečky, a rty byly zbarvené jako její bledá pleť.Řekl jsem si, že dnes odejdu až uvidím její obličej ale mně to nestačilo, musel jsem zjistit více, jak voní, jaká hloubka se skrývá v jejích očích a jak chutnají její rty.
Odhalil jsem se zpoza stromu a pomalu si to kráčel k ní. Jakmile mne zahlédla polekala se a více se skryla do jezírka. Když si mne ale více prohlédla, jakoby všechen stud byl ta tam. Klekl jsem si na jedno koleno ke kraji jezírka a čekal. Se zájmem ke mne připlavala blíže, nic neříkala, pouze k mému obličeji natáhla svoji jemnou a malou ručku. Položila ji na tvář a jemně svýma prstíkama začala zkoumat každý její koutek, každý fousek a každý vlas co mi spadl do obličeje. Byla tak chladná a celé to bylo velice zvláštní ale zároveň příjemné. Tak strašně moc mne přitahovaly její rozjasněné oči co si mne prohlížely, tak moc jsem chtěl přitisknout své rty na ty její, věděl jsem ale, že vše má svůj čas.
Jako by mi četla myšlenky. Zadívala se mi do očí a usmála se. Její ruce se sesunuly k mé lovecké kožené vestě a začaly rozepínat knoflík po knoflíku. Mé ruce automaticky šly po koženém opasku co jsem měl připevněný k pasu a zcela rozepnutý ho odhodil kousek stranou. Poté co panna rozepla knoflíky u vesty otočila se a zmizela v hladině jezírka. Nechápal jsem co to mělo být ale pak se vynořila kousek dál, podívala se na mne a naznačila prstem ať jdu za ní. Usmál jsem se, sundal rukavice, vestu, košili, boty, kalhoty a pomalu vkročil do jezírka. Bylo hlubší než jsem si myslel, naštěstí mi bylo tak akorát nad pas. Připlaval jsem k ní blíže a chytil okolo pasu. Nebála se, spíše se mi zdálo že o mně už nějakou dobu ví a že též má ke mne nějaké sympatie. O to lehčí to pro mne bylo. Odtáhl jsem nás blíž k vodopádu a poté si ji více přitiskl k tělu. Bylo to naprosto vzrušující cítit její tělo na tom mém. Chvíli jsme se na sebe jenom tak dívali, ale moc dlouho jsem to nemohl vydržet. Jednou rukou jsem uchytil její hlavu za zátylek a přitiskl své rty k těm jejím. Nebránila se, ba naopak, zavřela oči a objala, mé vcelku vypracovaná ramena. Po chvilce zkoumání toho co si k ní můžu dovolit jsem se odtáhl.
"Jsi nádherná." Prohlásil jsem.
"Vezmeš si mne?"
S touhle otázkou to bylo možná uspěchané, ale takhle jsem to citíl. Takhle jsem to chtěl.
Pouze se na mne usmála a znovu mi položila své rty na ty její. Bral jsem to jako souhlas. Zvedl jsem jí, obtočil si její nohy okolo mého pasu a přitiskl jsem jí na stěnu pod vodopádem. Myslel jsem si že začne odporovat ale ne. Přestal jsem být tedy zdrženlivý a dovolil si vše co jsem mohl. Pomilovali jsme se.
Po aktu jsme oba vylezli z vody ven. Lehl jsem si na trávu a zadíval se na Pannu co se nademnou skláněla. Opravdu jsem se konečně zamiloval. Znovu mne políbila, ovšem v tomhle polibku bylo něco jiného. Z nenadání se mi před očima udělalo černo a já omdlel.
Druhý den ráno jsem se probudil v posteli u sebe na panství a stále zcela nahý. Chvíli jsem mžoural okolo po místnosti a snažil se zahnat lehkou bolest hlavy. Byla to skutečnost či pouhý sen? Nevěděl jsem. Vstal jsem tedy, oblékl si nové kalhoty, boty a košili co jsem měl připravené na židli vedle postele a šel dolů do jídelny, kde jako obvykle byla připravena snídaně. Usadil jsem se na židli, poté přišel sluha s plným džbánem vína, které mi nalil do sklenice. V tu ránu se ve dveřích zjevili moji přátelé co se mnou chodili na lov. Usadili se též ke stolu a nechali se obsloužit. Chvíli bylo ticho ale pak jeden z nich, ten rozumnější promluvil.
"Co jsi včera dělal u toho jezírka a ještě k tomu zcela nahý?" Se zájmem v hlase se zeptal.
Takže to nebyl sen. Problesklo mi hlavou. Nechtělo se mi zrovna vyprávět co se tam večer dělo ale byl jsem velice zvědavý co se po tom setmění stalo.
"Někoho jsem tam včera potkal."
"Lupiče?" Zeptal se další, ten byl více roztržitý.
"Ne, lupiče ne, jak tě to vůbec napadlo?"
"No...ležel jsi tam zcela nahý a tvoje oblečení a zbraně taky nikde nebyli. Jediné co tam zbylo byl kůň, který stál opodál." Řekl opět ten rozumnější.
To mě vcelku zarazilo a podráždilo.
"Takže nic tam nezůstalo...hmm." Řekl jsem dosti naštvaně.
Jsem velice nerad, když mi někdo bere to, co je moje. Nejspíše to byla jenom prach sprostá zlodějka, které jsem skočil na špek.
"Za hodinu vyrážíme na lov." Prohlásil jsem rázně a vstal od stolu.
Šel jsem k sobě do pokoje kde jsem si připravil lovecké věci. Došel před zrcadlo kde jsem si prohrábl vlasy a prstama upravil kratší bradku.
"Jsem to ale hlupák." S trochou lítostí jsem na sebe promluvil.
Vzápětí na dveře zaklepal sluha, nesl mi výbavu na lov. Oklepal jsem se a rázně řekl že může vstoupit. Položil mi věci na stolek před postelí, s respektem se uklonil a odešel. Oblékl jsem si na sebe vestu, rukavice, opasek s dýkou, toulec se šípama jsem si společně s kuší nasadil na záda a vyrazil dolů ke stájím, kde na mě čekal připravený kůň. Cestou přes jídelnu jsem vyzvedl mé dva společníky.
"Vždyť...ale..."
Chtěl něco namítnout ten roztržitý ale já ho nenechal.
"To je mi jedno že jsem řekl za hodinu. Jdeme!" Se zvýšeným a opět ráznějším hlasem jsem rozkázal.
U stájí jsem nasedl na mého čistě bílého koně s černou dlouhou hřívou a stejně tak černýma dlouhýma chlupama na nohou. Vypadal tak robustně. Na nic jsem nečekal a řítil se hned k lesu. V hlavě jsem měl pouze jednu myšlenku, dneska tu srnku konečně dostanu.
Na kraji lesa jsem zpomalil, tím pádem mě stihli dohnat i společníci. Udělali si větší rozestupy vedle sebe aby jsme si nepřekáželi a pomalu jeli do lesa. Oni hledali vše možné co by mohli ulovit, já hledal jediné, tu měsíční srnku co si tu stále se mnou jenom hraje a vždy nakonec uteče. Jsem opravdu podrážděný a na hraní nemám náladu, takže mise je jednoduchá, dostat ji co nejdříve. Dojel jsem až k palouku, kde je to jezírko. Slunečné polední paprsky stejně jako včera večer měsíční, prosakovali mezi koruny stromu a osvětlovaly ho. Kdo by to kdy čekal ale ta srna tam byla. Zrovna pila vodu a tak jsem měl čas seskočit z koně a připravit si kuši. Když jsem poklekl a natáhl kuši srna to nejspíše slyšela a otočila se. Hlavu měla ke mne ale tělo bokem a tak jsem měl alespoň lepší šanci na zásah. Tak moc mi připomínala tu pannu. Ne, nesmím na ni myslet. Potřepal jsem hlavou, zamířil na její hrudník kde měla mít srdce a vystřelil. Podivil jsem se, že se okamžitě nerozeběhla pryč. Rána byla čistá a rychlá, srnka neměla jedinou šanci na útěk. Smutně se na mne podívala a skácela se k zemi. Hodil jsem si kuši na záda a svižně k ní popoběhl. Její rudá krev se rychle začala vlévat do sytě zelené trávy a krapet i do jezírka. Poklekl jsem a vzal její hlavu do dlaní. Měl jsem v sobě špatný pocit ale ten trochu převládala radost že jí konečně mám. V tu chvíli co jsem uchopil její hlavu se tělo začalo proměňovat do čehosi jiného. Když proměnu dokončila i její hlava, krve by se ve mě nikdo nedořezal. V ten moment můj vztek a radost zároveň vystřídal obrovský smutek a zármutek. V náručí jsem místo srnky držel tu pannu do které jsem se tak bláznivě zamiloval a o které jsem dnes ráno bezdůvodně začal pochybovat. Chtěl jsem vrátit čas ale nemohl jsem, chtěl jsem jí zachránil ale věděl jsem že už je pozdě, rána do srdce jí okamžitě usmrtila. Rozplakal jsem se. V tu chvíli mi bylo jedno že se kolegové u mě sešli a nechápavě se dívali. Přimáčkl jsem si ji k sobě a pevně svíral. Nechtěl jsem tomu vůbec uvěřit. Probrala mě až ruka toho rozumnějšího na mém rameni. Podívali jsme se na sebe a já pak otočil pohled zase na ni.
"Přineste mi deku."
Řekl jsem a čekal až mi ji jeden z nich přinese. Vždy ji preventivně s sebou nosím v brašně na koni. Když mi ji přinesli vytáhl jsem z panny šíp, zahalil ji a vzal do náruče. Nasedl s ní na koně a odjel k panství.
Zde jsem tesařům rozkázal aby jí nechali vytesat rakev z toho nejlepšího kamene spolu s velkou sochou která ji měla znázorňovat jak v lidské tak srnčí podobě. Služebnictvu aby mi připravili v kostele prosklenou rakev, která je určená pro mě. Švadlenám nakázal aby ušily jednoduché ale zároveň nejkrásnější šaty na celém světě vhodné pro ni a do večera hotové. Nikdo nic nenamítal, ještě aby jo, nechal bych ho hned popravit. Tak moc rozzlobený jsem na sebe byl. Sám jsem šel s pannou stále v náručí do svého pokoje, kde ji uložil do postele a ošetřil ránu tak aby už nekrvácela. Celý den jsem u ní seděl a přemýšlel nad svým hrůzným činem.
Večer mi švadleny přinesly šaty a pomohly mi je panně navléknout. Vzal jsem ji opět do náruče a odnesl prozatím do prosklené rakve. Zde ji uložil a zůstal s ní celou noc.
Druhý den jsem vystoupil na balkoně před lidmi a vesničany co spadali pod moje panství a zakázal jsem jakékoliv lovení v okolí a zákaz vstupu na palouk. Kdo to poruší bude potrestán.
O pár měsíců později byla rakev se sochou hotová. Vzal jsem tedy pannu a uložil do její rakve, kterou jsem nechal odnést na palouk, kde již byla připravena díra. Pověření lidé jí tam uložili, naposledy jsem se s ní rozloučil a hodil na rakev rudou růži. Poté jsem vzal do ruky lopatu a začal házet hlínu na rakev. Pověření lidé co to původně měli dělat sami mi pomohli a když bylo hotovo, postavili sochu na místo. Nakonec jsem tam zůstal sám a koukal na tu nádhernou sochu, která jakoby ji z oka vypadla. Nikdo kromě mě tam nesměl a taky nechodil. Vydrželo mi to takhle mnoho let, desetiletí, tisíciletí, desetitisíciletí...vlastně až do dnes.
Dnes, po tom nekonečném životě, kdy jsem nezestárl ani o rok, po tom co jsem viděl mé blízké a lidi okolo mě umírat, jsem měl konečně dovoleno zemřít i já, šípem rovnou do srdce od nějakých lovců nepřirozených věcí a lidí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
