Chata v horách - 7 kapitola - Výlet, 1 část
Informace:
Pokračování je na světě :D Doufám, že se vám bude líbit a omluvte pravděpodobné chyby.
Ráno mě probudila SMSka od Annie. Neochotně jsem se posadila a vzala si mobil do ruky.
Včera mi Yuko psala, že jí ten prevít zase volal. Doufám, že mu to nezvedla. Snad nevolal i tobě?! To by mě vážně naštval! Až budem ve škole, pěkně mu to vytmavím. A Akira určitě taky! Jsi v pořádku? Doufám, že jsi kvůli tomu určitě neplakala, ale jak tě znám, tak jsi určitě plakala viď? A jinak jak se máš? V jeden den jsem ti volala, ale nebyla jsi dostupná. Tak jsem volala Akirovi (který ti to už určitě řekl) a pověděl mi o tom tvým kotníku. Jsi už v pořádku? Taky mi včera psal, že si to tam užíváš, ale že to nechceš přiznat. Ani nevíš jakou mám radost, opravdu jsem si myslela, že se tam budeš celou dobu učit nebo si číst nedej bůh myslet na toho blbečka. Mám tě ráda jak se na kámošku patří. (spíš na sestru) Annie.
Musela jsem se té extrémně dlouhé SMS pousmát. Hned jsem se dala na odepisování.
Ahoj Annie, tak za prvé : Neměla by jsi dělat starosti o mě, ale měla by sis užívat lázně. Jak se tam vůbec máš? Tak a teď k té tvojí SMSce. Ano, volal Yoko. Ne, nezvedla mu to. Ne, ani mě nevolal, naštěstí. Prosím, nic mu nevytmavuj. Akira o tom neví, tak mu to prosím neříkej. Řeknu mu to sama. Obě moc dobře víme, že bude zuřit. Už teď ho nemá rád, bojím se co by mu mohl udělat. Ano, jsem v pořádku, neboj. Brečela jsem jenom chvilku, opravdu! Mám se celkem fajn. Ano, Akira mi řekl, že jsi volala a ten kotník mám už v pořádku. Nevím, jestli si to tu zrovna užívám, ale určitě se tady nenudím. Ještě jsem nemněla čas myslet na toho blbečka, protože musím pořád myslet na jiného blbečka. A než se mě zeptáš, jmenuje se Shiro a je to totálně nafoukaný, sobecký a arogantní idiot. Ale už mi hodně krát pomohl. Taky tě mám ráda jak se na sestru patří.
Zprávu jsem si ještě jednou přečetla, než jsem ji odeslala. Yuko ještě spala, tak jsem se potichu vydala do kuchyně.
Dala jsem si vařit vodu na čaj a šla si namazat rohlík s máslem a marmeládou.
„Když už jsi u toho, co kdybys namazala rohlík i mě?!“ Zašeptal mi Shiro do ucha. Leknutím jsem sebou trhla.
„Shiro! Ty blbe!“ Okřikla jsem ho. Ten se na mě jen ušklíbl a opřel se zády o linku vedle mě.
„Ale ten rohlík by jsi mi mohla stejně udělat.“ Mrkl na mě. Šibalsky jsem se na něj usmála.
„Až poprosíš.“
Shiro se na mě podrážděně podíval.
„Tím pádem si ho namaž sám.“ Ušklíbla jsem se na něj a chtěla jsem pokračovat, když v tom Shiro udělal něco, co bych nikdy nečekala. Otočil si mě k sobě a ruce si opřel podél mého těla o linku. Dlouze se mi zadíval do očí.
„Teď mě dobře poslouchej, řeknu to jenom jednou! Prosím tě, mohla by jsi mi namazat ten rohlík?“
Byla jsem paralyzovaná, nezmohla jsem se na jediné slovo. Samozřejmě jsem si dělala legraci, měla jsem v plánu mu ten rohlík namazat. Nečekala jsem, že by mě poprosil, ale on mě poprosil! A ještě jakým způsobem! Jenom jsem hlavou kývla na souhlas. Shiro se na mě mile usmál.
„Jdu se osprchovat. Tak na mě počkej v obýváku. Chtěl bych s tebou mluvit.“ Řekl a vydal se ke schodům. Celou dobu jsem stála jako zkamenělá dokud nezašel za roh. Zhluboka jsem se nadechla a opřela se dlaněmi o linku. Co to se mnou je? Dýchala jsem dvakrát rychleji než normálně a srdce mi bušilo jako splašené. Takhle jsem se necítila ani s takeem. Zhluboka jsem se nadechovala, než jsem se zklidnila. Podívala jsem se na hodiny. Hodiny ukazovaly půl sedmé, takže máme čas do půl osmé, než se probudí i ostatní. Rohlíky jsem měla namazané za chvíli, namazala jsem i ostatním. Uvařila jsem čaj i pro Shira a šla si sednout do obýváku. Za patnáct minut přišel i Shiro. Měl na sobě jenom kalhoty a o kolo krku měl ručník. Kapky vody co mu kapaly z vlasů mu stékaly po jeho vypracované hrudi. Musela jsem se hodně přemáhat, abych na něj nezírala. Shiro si sedl blízko mě, až jsem cítila na své ruce jeho vlhkou kůži. Kousíček jsem si poposedla, ale ne moc, aby to nebylo nápadné.
„Tak o čem jsi to chtěl se mnou mluvit?“ Otočila jsem se na něj.
„Jsi po tom včerejšku v pořádku?“ Starostlivě se na mě podíval. Mile jsem se na něj usmála.
„Díky tobě jo. A vypij si ten čaj, než ti vystydne.“ Shiro se na mě usmál a kývl.
„Byl jsi dneska běhat?“ Zeptala jsem se. Kývl.
„Jo. Tušil jsem, že po včerejšku běhat nebudeš, tak jsem na tebe nečekal.“ Usmál se na mě.
„Vy už jste vzhůru?“ Ozval se za námi tátův šéf, pan Tamura. Oba jsme se otočily a kývli jsme.
„Nevěděl jsem, že takhle brzo vstáváte.“ Usmál se na nás.
„Vlastně stáváme ještě dřív. Chodíváme běhat.“ Odpověděl Shiro.
„I teď v zimě?“ Divil se pan Tamura.
„V zimě je si kondičku udržovat nejnutnější.“ Usmál se na něj Shiro.
„Až se nesnídáte, běžte se převlíknout. V osm hodin jedeme na výlet. Už jsem probudil i ostatí.“ Usmál se na nás.
„A kam pojedeme?“ Zeptala jsem se pana Tamuri.
„To je překvapení.“ Mrkl na nás. Se Shirem jsme se na sebe podívali a usmáli se na sebe.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
