Experiment 5 - Klec
Informace:
omg konečně pokračování :D kdo by to čekal XD mno nic příjemné čtení :)
Unaveně jsem se podívala na sestru. Ta ke mě přiběhla a začala si detailně prohlížet můj nový vzhled. Za ní se šoural doktor a měl něco v ruce.
,,Madam víte že to může mít vedlejší účinky" řekl trochu ustaraně.
,,Koho to zajímá? Můžeme to doladit později" usmála se sestra. ,,A teď mi dej ten obojek" natáhla ruku dozadu bez toho aby se ohlédla. Doktor jí podal co chtěla. Nechápavě jsem na ně hleděla. Měla jsem nepříjemný pocit že ten obojek nevěstí nic dobrého. Když mi ho chtěla nasadit hryzla jsem jí do ruku, až se jí spustila krev.
,,Ty malá svině" zavrčela, a naštvaně se podívala na doktora. ,,Proč nemá náhubek, nebo něco?" křikla na něj. Ten se jen podíval do země. ,,Aspoň jí podrž hlavu aby nemohla kousat ty neschopný švábe"
Doktor obešel stůl a chytl mě tak aby jsem se nemohla hýbat, pak mi sestra nasadila obojek. Připadala jsem si jako nějaké zvíře.
,,Trochu to štípne" řekla klidným hlasem. Ve chvíli kdy to dořekla se mi zabodlo do krku pět jehliček. Vykřikla jsem bolestí. ,,Neboj za chvíli to přejde" usmála se, a měla pravdu po chvíli bolest přešla.
,,Teď tě pustíme. Když uděláš něco co se nám nebude líbit obojek ti dá ránu. Rozumíš?" řekl doktor já jen souhlasně přikývla. Bála jsem se. Bála jsem se tak moc že jsem byla schopná je poslouchat. Uvolnili mi ruce a nohy. Sestra dala jasně najevo že jí mám následovat. Tím že jsem na tom stole ležela bůh ví jak dlouho se mi podlomili nohy když jsem udělala krok dopředu. Sestra poklepávala noho na důkaz toho že nehodlá dlouho čekat, tak jsem sebrala všechnu sílu a postavila jsem se. Nemotorně jsem se ploužila za ní. Procházely jsme dlouho chodbou. Ve stěnách na střídačku byli dveře. Byli na nich jména a čísla. Sem tam někdo do dveří narazil, křičel o pomoc nebo do nich mlátil. Sklopila jsem hlavu a snažila jsem si nevšímat tě výkřiků. Když jsme prošly chodbu vešly jsme do velké místnosti kde byli tři klece. V jedné ležela Shiro, v další ležela dívka s křídly na zádech. Poslední klec byla prázdná.
,,Běž do té klece. Za chvíli si pro vás příjdeme." poslušně jsem vlezla do klece, pak jí zamkla. Čekala jsem než odejde. Když odešla začala jsem lomcovat s mřížemi.
,,Nemá to cenu..." ozval se tichý hlas z klece té okřídlené.
,,Má pravdu.... Je to z něčeho co ani já nedokážu zničit" řekla Shiro.
Smutně jsem se podívala na ty dvě. ,,Utečeme." řekla jsem rozhodně.
,,Jak? Máme ty hloupé obojky." řekla okřídlená.
,,nebo něco vymyslím" řekla jsem. ,,A jak se jmenuješ?"
,,Mio" řekla se sklopeným zrakem.
Než jsem se stihla představit do dveří vtrhla opět sestra. ,,Tak zlatíčka moje půjdeme se vyvenčit" usmála se a zatřásla třemi řetězy. Nejdřív otevřela klec okřídlené a dala jí řetěz kolem nohy. Mio vyšla ven. Pak šla za Shiro. Té řetěz zachytla o obojek, ta taky vyšla ven. Když se blížila ke mně viděla jsem jak se usmívá. Libovala si v tom. Otevřela mou klec a chtěla mi připnout řetěz ale dřív než to udělala jsem jí prokousla krk. Začaly na mě dopadat kapky prve. Chvíli se snažila krvácení zastavit ale marně. Padla k zemi bez života.
,,Rychle běžte!" křikla jsem na ně. Chtěla jsem se rozběhnout ale něčí ruka mě chytla za nohu.
,,Kam si myslíš že jdeš?!" vykřikla sestra.
,,J-jak to že nejsi mrtvá" nechápavě jsem ze sebe dostala....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.