Sa-Yu 6) Nebe, Peklo
Informace:
Kdo se těšil, tak se konečně dočkal dalšího dílu o Sayo a Yui.
Zítra už máme odjíždět z Campu, a skoro se nám odtud ani nechce. Yui se po Campu po-ohledávala po Miru. Nevím, co jí chtěla, ale doufám, že to nebude mít nějaké následky. Každopádně už jsme si ráno zabalili většinu věcí, abychom měli přes den klid, a volno. Yui si na sebe vzala džínovou sukni, a bílé tílko. Já jsem si vzala mini kraťásky a zelené tričko. Společně jsme se šli ještě naposledy projít po okolí. Když jsme vycházeli z campu, zdálo se mi že Yui nikam nechce, a že se otáčí spíše zpět k campu. Když už jsme byly o nějaký kus dál…tvářila se přeci jen hodně zamyšleně.
“Děje se něco Yui?“ “Ne, ne. V pohodě.“ Okamžitě jsem věděla, že se něco děje. “Yui co se děje?! “ Zahřměla jsem trochu. “Nic, odsekla mi chladně, a smutně se odklonila. Nechtěla jsem ji takhle vystrašit, a vyštěknout na ni, ale bohužel se stalo. Pokračovali jsme tedy v procházce. Když už jsme nevěděli, kam bychom šli dál, začínalo se pomalu stmívat, takže jsme se vraceli do campu. Yui zaběhla do stanu, něco si tam zabalila, a když vycházela, řekla mi jen, že potřebuje být na chvíli sama, a odešla. Dnešní Yuiino chování bylo velmi nezvyklé, a bylo to i proti srsti. Radši jsem nic nenamítala, a jen jsem přikývla.
Yuiina strana:
Já vážně nevím. Věří mi Sayo? Miluje mě ještě? Chce se mnou být? Co to měla s tou holkou, se kterou stála před obchodem? Nelhala mi? Nepodvádí mě s ní? Všechny tyhle myšlenky se mi v tu chvíli honily hlavou. Z mého rozjímání mě však vytrhla postava přibližující se z druhé strany pláže. Pořád jsem nemohla rozeznat kdo to je. Postava mi byla povědomá, ale nevěděla jsem odkud. Postava se pořád přibližovala, byla blíž, a blíž, až jsem ji poznala.
To je ta holka co byla se Sayo u toho obchodu! Se slzami v očích přišla až ke mně. “Můžu si přisednout? “ Nic jsem jí neřekla, jen jsem jí mlčky přikývla. “Doufám, že ti tu nebudu vadit, je to mé oblíbené místo. … Počkat nejsi ty Yui? “Jsem, ale odkud mě znáš? „ „Zmínila se mi o tobě tvoje přítelkyně-Sayo?, pokud se nemýlím. „ „To je pravda. “ Sklopila jsem hlavu do kolen a rozbrečela jsem se. “Co se děje “ Optala se mě jemným hlasem. “Bojím se, zda je mi Sayo ještě věrná, a má mě ještě ráda. „ „Myslím, že ano, nakonec proč by tě opouštěla, po tom co jste tu spolu všechno zažily? „ „Já nevím, člověk si začne myslet leccos. “ Pojď vstávej, půjdeme spolu zpět do tábora. “ A natáhla ke mně ruku. Nápad to byl dobrý, protože už byla tma, a Sayo se po mě možná sháněla. “
Chytla jsem se jí tedy, a pokusila se vstát. Než vstát se mi ale povedlo povalit i ji na zem, takže jsem ležela na písku, a ona na mně. Zvedla hlavu z mého klína, a zadívala se mi do očí, byla tak roztomilá. Posunula se ke mně, a pošeptala mi do ucha, “Tohle bude naše malé tajemství. “ Než jsem se stačila zeptat, co tiskla své rty na ty mé. Nevím, co mě to napadlo, ale líbání pokračovalo, líbilo se mi to! Ležely jsme tam, obě se hladily, a líbaly. Bylo to zvláštní, dosud neznámý a vzrušující pocit, když její jazýček přejížděl přes ten můj. Při hlazení už mi několikrát přejela prsty i přes mé místečko, ale nedávala jsem nijak najevo, že se mi to líbí, nebo mě to snad i vzrušuje. Při vzájemném hlazení mi zajela až pod sukni a kalhotky. “Co to děláš? “ Zeptala jsem se jí s údivem a mírným štěknutím. “Neboj se a věř mi. „ To bylo jediné, co my stihla říct před tím, než její jazyk opět skončil v mé puse. Poddala jsem se tedy, a důvěřovala jí. Začala mi prsty jezdit přes mé místečko, a po té i zajíždět dovnitř. Moc daleko se však nedostala. Protože se zde objevila Sayo. “Yui!? Já se starám co ti je, co se s tebou děje a ty si tu mezitím dovádíš, a podvádíš mě? A víš co? Dělej si, co chceš, protože tohle je konec! “ otočila se a odešla. Nevěděla jsem co říct, a nemohla jsem ze sebe vydat ani slůvko. Jediné co jsem mohla, jsem také udělala. Rozbrečela jsem se. “Promiň Yui tohle jsem nechtěla. “ Řekla Miru a objala mě. Odstrčila jsem ji. Zůstala tedy sedět na místě, a snažila se mě uklidnit.
Nakonec, když jsem se vybrečela, a uklidnila se, omluvila jsem se jí. Obejmula mě, a utěšovala mě, že to bude dobrý. Podvědomě mi však bylo jasné, že nebude. Řekla mi, že pokud bych chtěla, mohu přespat u ní. Poděkovala jsem tedy a odešla ke stanu. “Sayo? “ “Vezmi si věci a jdi pryč. “ Řekla ubrečeným hlasem. “Prosím nech mě to vysvětlit.“ “A co jako? To že si za mými zády užíváš a kašleš na mě? Tohle moje srdce zlomilo na půl. Prosím, odejdi. “ Sbalila jsem si tedy své věci, a odešla k Miru. “Můžu u tebe teda přespat? „ „Po to co jsem zavinila, ti nabízím všechno, co budeš chtít. “ Vlezla jsem si tedy k ní do stanu, schoulila se do klubíčka a zavřela oči. Poslední co jsem cítila, bylo její jemné a sladké objetí.
Ráno jsme se rozloučily, dali si navzájem adresy a telefonní čísla, objali se a odešly. U vlaku jsem se potkala se Sayo. Asi si mě nevšimla, protože nastoupila do vlaku bez jakéhokoliv otočení nebo zaváhání. Když jsem i já nastoupila do vlaku, posadila jsem se na sedadlo a vedle sebe jsem hodila svůj batoh. Jakmile batoh dosedl na sedadlo, zaslechla jsem křupnutí. Otevřela jsem tedy batoh, a vytáhla z něj jen přelomené srdce z mušlí, jež mi Sayo darovala. Seděla jen o kousek dál zády ke mně. Podívala jsem se na ni. Uvědomila jsem si jednu věc. I jen jeden jediný okamžik dokáže vše ukončit a z ráje se rázem stává peklo.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
