Two boys, Two life but One love story (Štvrtá časť..END)
Informace:
Tak a je tu posledná časť... Užite si ju. Budem rada za každý komenár ♥
-SN- a *Ryu*
Kapitola IV.
-Ryo
,,Už ti nemienim platiť tento byt. Ideme sa sťahovať. Inak povedané budeš bývať so mnou v Anglicku." Vyskočil som.
,,V Anglicku?! Nie je to trochu ďaleko?!" Pozrel som na ňu s padnutou čeľusťou. No ona len pokojne povedala. ,,Vždy som túžila
ísť do Anglicka a teraz keď sme si na to trochu s tvojim otcom nasporili nič nás v tom nezastaví. Budeme veľká šťastná rodina. Ako
za starých čias." Netuším aké staré časy tu spriada no nepáči sa mi to!!
-Kuro
Jak jsem se vybrečel napsal sem Ryuovi. ,,Co se stalo? " Začal jsem znova brečet a povalil jsem se opět na postel.
-Ryo
Prišla mi správa, no v strede rozhovoru sa neopovážim odpísať. Matka sa zodvihla a mierila k východu. Otočila sa na mňa a povedala.
,,Či už chceš alebo nie pôjdeš a hotovo! Nechcem počuť žiadne ALE alebo nejaké výhovorky! Zajtra ku večeru príde auto, aby odnieslo
tvoje veci. Zbal si a pozajtra odchádzame." To boli jej slová pred tým než tresla dverami a odišla. Ostal som tam stáť... myslel
som, že sa rozplačem. Šiel som pre mobil a napísal Kurovi. ,,PRÍĎ!"
-Kuro
Po chvíli mi tipla smska a byl to Ryo. Psal ať příjdu. ,,Jo hned jsem tam.." zbalil jsem si potřebné věci a běžel jsem k Ryuovi. Za 10 minut
jsem tam byl ,zazvonil jsem a čekal než mi otevře.
-Ryo
,,Je otvorené!" Zakričal som a ďalej sa utápal v smútku. Ležal som na podlahe. Nechcelo sa mi pohnúť... bolo mi hrozne.
-Kuro
Když zakřičel, vešel jdem dovnitř a šel ho najít. Našel jsem ho v obýváku ležet na zemi...šel jsem za ním. ,,Co se stalo? "
Zeptal jsem se a vyčkával odpověd.
-Ryo
Začal som rozprávať všetko čo sa stalo. ,,Tak a to je vše." Hodil som sa okolo Kura a spustil slzy. ,,Ja ťa nechcem
opustiť!" Najhoršie narodky ever!
-Kuro
Když mi to vše řekl nebil jsem schopen slova. Skácel jsem se k zemi a začal nekompromisně brečet. ,,A nechtěl by ses
přestěhovat ke mně?" řekl jsem mezi vzliky.
-Ryo
,,Pochybujem, že by to povolila... A prečo plačeš ty? Ja ty mám byť ten smutný!" Trochu som sa pousmial... No nepovedal som
mu, že nechce, aby sme spolu chodili... Vlastne som jej to ani nepovedal, ale i tak!
-Kuro
,,Co budeme dělat, jestli se odstěhuješ se pak úplně zhroutím! " Vychrlil jsem to na něj a stále si jen říkal.. To nemůže být pravda! Proč?!
-Ryo
Pohladil som ho po hlave a pokojným hlasom povedal. ,,I keď tu nebudem budeš šťastný.. Znovu sa zamiluješ a nájdeš inú
cestu." Utrel som si slzy a pozeral ako roní tony sĺz. ,,Neplač.." Pobozkal som ho na čelo a pritisol ho k sebe.
-Kuro
,,Já už se do nikoho nezamiluji! Chápeš?! Já miluji tebe!" řekl jsem a zachumlal jsem se do jeho hrudi. ,,Tak moc tě miluji až si nemůžu pomoct! "
-Ryo
Nevedel som čo robiť z tejto situácie sa nedalo pohnúť. Chcem byť s Kurom no nemôžem... ,,Ale ako sa potom pohneš?
Nechcem, aby si žil s smútku... Milujem tvoj úsmev." Objal som ho. Premýšľam ako ďalej. ,,Máme ešte deň aj niečo..."
-Kuro
,,To boužel netuším.." řekl jsem a vzlikal dál. Pak jsem se na něj koukl a dlouze ho políbil na rty. Nechtěl jsem se odpojit...
-Ryo
Odstrčil som ho a zalapal po dychu. ,,Chceš ma udusiť?" Pozrel som naň. On sa rozplakal a ja spanikáril. ,,Promiň Kuro!"
Objal som ho a hladil po hlasoch.
-Kuro
Zachumlal jsem se do jeho hrudi a dál plakal. ,,Prosím nikam nechod! Klidně s tebou uteču, ale to ne..." řekl jsem a plakal
dal a ještě víc ho objal.
-Ryo
,,Kam by sme asi utiekli??" Povedal som s údivom a iróniu v hlase.
-Kuro
,,To nevím... " hlesl jsem a koukal se mu do očí, které mi budou chybět. Udržoval oční kontakt...byl jsem zoufalý jak ještě nikdy.
-Ryo
,,No tak vidíš.." povedal som mierne skleslim hlasom. Už sa mi zase začínali plniť oči slzami. Vstal som a šiel pre studenú vodu. Vrátil
som sa k nemu a vylial tu naňho. ,,Vzchop sa!"
-Kuro
,,Ty zítra odjíždíš, a já se mám uklidnit?!" Začal jsem křičet a zároveň jsem brečel. Zvedl jsem se a chtěl jít domů.
-Ryo
Chytil som ho za ruku a šepol. ,,Nenechávaj ma tu samotného..." Nechcel som ho nechať na pokoji. Čo ak si niečo urobí...
-Kuro
,,Promiň, ale já už to fakt nezvládám... " řekl jsem a přitulil jsem se k němu.
-Ryo
Sklopil som tvár. Chytil som ho za ruku a ťahal do kúpeľne. Vyzliekol som z neho tie mokré veci. Poté som ho ťahal do spálne
kde som ho sotil na postel a hodil naň perinu. Ľahol som si k nemu a objal ho. ,,Mám predsa narodeniny.. a keďže mi slúžiš
prikazujem ti nech prestaneš plakať." Pobozkal som ho a už som sa malinko cítil lepšie..
-Kuro
,,Tak dobře..." řekl jsem a vykouzlil si úsměv na tváři ,opět jsem ho políbil. Pak jsem ho přetočil pod sebe a zachumlal se do jeho hrudi.
-Ryo
Mal som chuť ukončiť svoj život. Tak či tak by som nakoniec odišiel. Život sa začína tým keď prídete. Spoznávate ľudí, ktorý vás i tak väčšinou
rania. A nakoniec teda i tak odídeme. Nechcem si predstaviť život bez Kura. I keď sa poznáme len krátko... Zamiloval som sa doňho na prvý
pohľad. Milujem jeho na dotyk jemné vlasy, jeho nádherný úsmev, jeho hlas keď je šťastný. A zo všetkého najviac jeho oči, ktoré sú tu len pre mňa.
Z oka sa mi vyronila slza. ,,Kuro.. myslím, že pôjdem niečo kúpiť. Hneď som späť." Dal som mu pusu na čelo a vstal. Obliekol som si mikinu a šiel.
Keď si to Kuro nevšimol vzal som mu telefón a položil ho do chodby.
-Kuro
,,Jo.." odpověděl jsem mu a jak odešel. Začal jsem opět brečet a zachumlal jsem se do jeho peřiny. Cítil jsem jeho vůni a začal ještě víc brečet.
-Ryo
Po ceste som mu písal správu. Prišiel som ku prechodu pre chodcov. Keď som sa pozrel bola zelená. Poslal som správu a vykročil. Vtom som
začul len hlasité zatrúbenie. V rýchlosti som otočil hlavu. Bolo tam auto a svietila červená. Ležal som na zemi a z posledného sa nadychol.
,,Kuro." Šepol som a zavrel oči. Navždy.
-Kuro
Slyšel jsem zapípání mého mobilu a rozhodl jsem ho jít najít. Po chvíli jsem ho našel a divil jsem se co dělal tam. Když jsem si přečetl
tu zprávu úplně mi vyrazila dech. Začal jsem brečet a rozeběhl jsem se za ním. Našel jsem ho ležet na cestě, klekl jsem si k němu a začal
zase vzlikat. Měl jsem v kapse žiletku a tak jsem ji vytáhl a na ruku jsi začal rýt. Miluji tě jak jsem to měl tak krev stékala a já se cítil
uvolněný jak nikdy. Za chvilku jsem už cítil jak se mi zavírají oči...z posledních sil jsem řekl. ,,Takhle to bude lepší." usmál jsem se a poslední
krát vydechl.
-Ryo
V správe ktorú Ryo poslal Kurovi stálo:
Milý Kuro... Viem, že je to pre teba ťažké, ale nesmieš strácať nádej. Odídem teraz... nechcem už viac vidieť tvoje slzy.
ŽI! Ži nový život lepší ako bol tento. Navždy ťa budem milovať. 
Tvoj Ryo..
-Kuro
Po chvíli jsem se probudil už v nemocnici je u mně plačící sestra, která mně drží za ruku. Já jí druhou pohladím po tváři a řeknu ať
nepláče. Pak si uvědomím co se stalo a začnou mi s očí téct slzy. ,,Kde je Ryo? " řeknu a ona se na mně koukne, ještě víc se rozbrečí.
,,Protoho bylo.. moc pozdě ." řekla a já taky začal brečet.
O 5 let později:
Procházím se ze svojím přítelem, který mi pomohl se s toho dostat. Jdeme po přechodě kde se to stalo a já začnu brečet a řeknu.
,,I po těch letech tě pořád miluji.." Usměju se a začnu brečet. Jedine co zústalo byla ta jizva..
Koniec
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
