My story - zpráva
Informace:
Opět se omlouvám za spoždění , ale i za překliky a chyby
Snad nezklame
Night
*pohled night *
Noc.
Počkala jsem až marco usne ... Netrvalo to dlouho, hned jak usl , jsem si vzala polštář a potichu jsem odcupitala ke křeslu na druhé straně pokoje . to křeslo bylo pohodlné a já jsem na něm hned usla .
*pohled marca *
Ráno jsem se vzbudil a viděl , že luna nespí v posteli ,. ale že spí v křesle ... Bylo mi jasné proč ...
Šel jsem na poštu , protože jsem očekával důležitý dopis. Ten dopis měl být o tom , jestli mě zase pošlou na frontu , nebo ne .
Na poště mě uvítali s jednou zlou zprávou ... Bylo v ní napsáno , že budu muset na frontu na 6 let ... Cítil jsem se hrozně ... Musel jsem to nějak říct luně ... Ale nevěděl jsem jak.
*pohled luny *
Vzbudila jsem se. .. Bylo skoro poledne.. Ohlédla jsem se na postel , ale marco v ní nebyl.
Vyšla jsem z pokoje a uviděla jsem marca .. Byl skleslý a smutný ... V ruce nesl nějaký dopis.
Rychle jsem zaběhla do pokoje a dělala jsem , že ještě spím .
,,nemusíš dělat , že spíš ... "
Bylo mi hned jasné , že mi na to marco neskočil , tak jsem se zvedla a zeptala jsem se ho vo se děje...
*pohled marca *
Jak se mě zeptala , uvědomil jsem si , že chce vědět jen a pouze pravdu.
Bylo mi příšerně ... Musel jsem jí to říct ... Ale zároveň jsem nechtěl ... Nevěděl jsem co dělat.
Najednou jsem ucítil něčí ruku na svém rameni ... Byla to ruka luny.
,, prosím... Můžeš mi říct co se děje "
Řekla mi to s důvěřivým hlasem ... Já jsem si oddechl , posadil jsem ji do křesla a sedl jsem si naproti ní a spustil jsem :
,,víš luno...jsem voják... Zase mě volají na frontu... Když jsem tě viděl na hranicích , tak jsi mi připoměla moji dceru ... Jmenovala se Drea ... Zabili ji při nájezdu na naši vesnici... Zabili tam i mou ženu ... Přišel jsem o ty dvě , stejně jako ty o rodiče..."
Po tváři mi sjela slza ... Podíval jsem se na ni ... Měla vyzvýdavý pohled , tak jsem pokračoval :
,,dnes jsem obdržel dopis , že mě zase odvolávají na frontu... Odvolávají mě do nehostiné krajiny s názvem the barrens... Zatím jsme tam vždy prohráli ... Ale náš velitel tentokrát svolává 6krát více vojáků , než kdy jindy... "
Doufal jsem , že mě pochopí ... Přišla ke mě obejmula mě a řekla
,,úpřimnost bolí .... Ale neboj...budu v duchu vždy s tebou ... Počkám až se vrátíš!"
Obejmutí jsem ji oplatil a přitiskl jsem si jí k sobě jak nejvíc to šlo... Ale musel jsem si dávat pozor , abych jí nerozdrtil... Oproti mě byla celkem drobná .
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
