Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Poklad a nebezpečí není konec

V jeskyni:

 

Šli stáledál. Shinovi se to moc nezamlouvalo. Nebál by se tohoto nebezpečí tak moc, kdyby tu nebyli ti dva. To byl blbý nápad je sem vodit. Pokáral se v duchu Shino. Ale nic jiného nezbývalo než jít dál. Věděl, že jestli tu mají zemřít, tak jedině s tím, že se pokusí se odtud dostat. Za pokus se nic nedá a nedělat nic je srabota. Takovým to heslem se Shino řídí. I když teď byl trochu nesvůj, kvůli těm dvěma. Bál se i o Janey, když mu došlo, že Law je ten stalker i hacker, který obtěžuje Janey. Až ho uvidím zabiju ho. Pomyslel si Shino a dal ruce v pěst. Doufal, že ti dva to nezaregistrovali, ale pak mu došlo, že je tma, že by ničeho si všimnou nemuseli. Cesta byla rovná a bezpečná. Nebo aspoň se to tak jevilo. Žádný mech, po kterém by to klouzalo. Jen občas se museli schrbit, aby se nepraštili do hlavy ostrop, který se občas snižoval. Ale stalo se párkrát, že Yoshino se do hlavy praštil.

„Podívejte co je to tam za světlo?“ zeptala se Kina, která si všimla v dálce, že se svítí. Když se pozorně chlapi podívali, taky si toho všimli.

„Nevím, ale buďte opatrní. Může to být past.“ řekl těm dvěma Shino a pomalu postupoval za tím světlem. Kina i Yoshino následovali Shina.

 

Došli až ke světlu. Světlo ozařovalo tuto místnost. Když k té místnosti dorazili, zkameněli všichni tři překvapením. To co viděli, nečekali ani za mák. Na druhém konci byl další otvor pro pokračování v cestě. Když v tom se ozval čísi hlas.

„Jste přátelé, nebo nepřátelé?“ promluvil hluboký hlas. Ti tři se rozhlédli kolem sebe, ale nikde nikdo nebyl. Kina dostala stach a instinktivně se chytla Yoshina za ruku. Přímo na té ruce visedla. Yoshino svou volnou ruku položil na ruku Kini, aby jí dal najevo, že ji ochrání.

„Kdo jste a kde jste?“ zeptal se Shino místo odpovědi. Byl ostražitý, ale tušil, co se tu děje. To není možné. Vždyť je to pověst. Pomyslel si nevěřícně. Ale když se rozhlédl kolem sebe, tak kromě pokladu zlata a stříbra na zemi leželo pár koster. Takže tu nejsem první. Pomyslel si. Ale těch mrtvol nelitoval. Bylo mu to jedno. Kažýd lovec pokladů by si měl dávat pozor. I když Shino teď byl v situace, kdy se bál. Bál se o ty dva, i o Janey.

„Jste přátelé, nebo nepřátelé.“ ozval se hlas znovu. Shino i Yoshino poznali, že hlas neodpoví na žádnou z jejich otázek, dokud oni neřeknou kdo jsou.

„Přátelé.“ odpověděla Kina, která se třásla strachy. Nečekala co by řekl Shino. Chtěla to mít za sebou. Chtěla ven.

„Tak co tu děláte?“ zeptal se hlas znovu.

„Chceme se dostat zpátky ven, ale hlavní vchod je zasypaný a pár cest se taky zasypalo. Naši dva kamarádi čekají u zasypaného vchodu. Měli za úkol rozluštit hieroglyfy na stěně.“ ujal se slova Shino.

„Nechcete tento poklad?“ zeptal se znovu hlas.

„Chtěli jsem ho, ale prioritou je záchrana životů a ne poklad. Jsme badatelé a po pokladech pátráme. Ale nejsme ti, co je prodávají za draho na černých trzích. Ale darujeme je muzeím, aby se lidé mohli pokochat historii, která vylézá na povrch a občas i přepisuje dějiny.“ pokračoval ve vysvětlování Shino.

„Jsi upřímný muž, ale skrýváš něco. Co to je?“ zeptal se hlas. V Shinově hrudí se zastavilo srdce. Jak to sakra může vědět? Ptal se sám sebe.

„Jde o mou nejlepší kamarádku. Miluju ji a je v nebezpečí. Nechci o tom mluvit, protože jsem jí to slíbil.“ řekl v klidu Shino. Doufal, že ten hlas na to neskočí.

„Věřím ti. Když půjdete touto jeskyni, tak za dvě hodiny narazíte na východ z jeskyně. Ale varuju vás. Až vyjdete, vchod se zasype a už se sem nikdo nedostane. Poklad tu bude navždy skryt.“ varoval hlas ty tři.

„Rozumíme.“ přikývl Shino. Pak se otočil na ty dva. „Jdeme dál. Ani jeden z vás se pokladu nedotkne. Jinak dopadneme jako tihle ubožáci.“ řekl těm dvěma. Kina se stále držela za ruku Yoshina.

„Dobře.“ řekl Yoshino, že s tím souhlasí.

„I já se ničeho nedotknu.“ slíbila Kina. Shino se na ty dva podíval, přikývl hlavou a vyrazil jako první. Kina a Yoshino šli hned za Shinem.

 

Prošli kolem pokladu. Yoshina hodně lákalo něco si vzít, ale když viděl ty kostry, tak si to rozmyslel. Nechtěl dopadnout jako ony. Kina se ho stále držela za ruku. Byl za to rád. Měl strach, ale když ho Kina držela za tu ruku, měl větší odvahu. Kina byla k smrti vyděšena. Už chtěla být venku na vzduchu. Cítila, jako by ji docházel dech, ale to byla jen pouhá představa. Kyslíku měli dostatek. Teda aspoň prozatím. Došli do dalšího otvoru.

„Jděte jenom rovně. Východ nemůžete minout.“ promluvil znovu ten hlas. „Hodně štěstí badatelé.“ popřál jim hlas. Ti tři si hlas vyslechli a pak šli rovnou za nosem.

 

Šli dost dlouho, ale šli stálerovně. Cítili že stoupají nahoru. Kině docházel dech, jak byla vyčerpaná, a taky jí chyběla kondička. Yoshino ji podpíral a Shino občas Kině podal ruku. Už kvůli ní by přestávku udělal, ale bál se, aby se něco nepohnojilo, tak šel dál. Pospíchal, ale ne zas tak rychle, aby mu Kina stačila. Naštěstí zem byla hladká a tak jim to neklouzalo. Šli dobrou hodinku, než narazili na východ. Už zdálky viděli, že je venku tma, ale viděli oblohu plnou hvězd. To by mě zajímalo kolik je hodin. Pomyslel si Shino. Už dřív si všiml, že si hodinky rozbil o skálu, takže je mu byly k ničemu.

 

Vyšli z jeskyně. Udělali pár kroku, když se zachvěla zem a ozvala se rána. Všichni tři se otočili, co to bylo. Východ byl zasypán. Takže ten hlas říkal pravdu. Nikdo se sem už nedostane. Pomyslel si Shino. Ulevilo se mu, že všichni tři jsou z toho venku. Ale co Janey a ten mizera? Ptal se sám sebe. Venku se rozhlédl kolem sebe. Místo naštěstí poznával. Byli asi dva kilometry od hlavního sídliště, kde měli stany.

„Vrátíme se k táboru. Jsou dva kilometry daleko, ale zvládneme to. Neví někdo z vás kolik je hodin?“ zeptal se těch dvou a podíval se na ně. „Já si hodinky rozbil.“ vysvětlí zároveň, když si všimne výrazu Yoshina, který se dívá na jeho hodinky.

„Je devět hodin.“ odpověděla Kina.

„Dobře, zhruba za hodinu budeme v táboře. Nevím co nás tu může potkat, ale buďte radši opatrní.“ domlouval těm dvěma. Chytil Kinu taky za ruku a vyrazili směrem k táboru. Kina šla uprostřed a z jedné strany držela za ruku Yoshina a z druhé Shina. Cítila se víc v bezpečí, než předtím. Přesto měla zlý pocit. A nebyla sama.

 

Po hodině cesty docházeli k táboru. Shino se prudce zastavil a těm dvěma naznačil, aby byli z ticha. Rychle se schovali za křoví. V tom okolo nich prošel muž v maskáčích s puškou v ruce. To není člověk od nás. A ani policie to není. Tak kdo to kruci je? Ptal se sám sebe Shino. Kina chtěla promluvit, ale Yoshino si toho všiml a rukou jí zacpal ústa. Kina byla překvapena, ale došlo jí, že má být zticha úplně. V tom se k tomu v maskáčích přidal další člověk v maskáčích.

„Konečně jsme se toho Shina zbavili. Ať si schnije v té jeskyni. Jen doufám, že šéfík mi dovolí si užít s tou dívkou. Není sice extra hezká, ale na sex ideální.“ řekl posměšně ten muž, co se připojil k tomu prvnímu. Shinovi dojde, že je řeč o Janey, protože Tomoko, byla krásnější než je Janey. Volnou ruku dal v pěst. Totiž toho druhého muže poznal. Neznal ho jménem, ale věděl, že patří do skupiny jeho úhlavního nepřítele. Ale teď přemýšlel, co udělat. Museli být schovaní, aby se neprozradili, že je už považují za mrtvé, ale taky chtěl zachránit Janey a ostatní z tábora.

 

V táboře:

 

Došli jsme do hlavního stanu. Tomoko šla pro lékarničku a já s Lawem osamostatněla. Ani jsem se na něho nepodívala. Nechtěla jsem vidět tvář stalkera, který mi nechce dát pokoj. A který se hlavně přetvařuje. Protože co se dostali ven, zase hrál ukřivděného člověka, který je šikanován, nebo spíš má následky ze šikany. Cítila jsem k němu odpor. Nenáviděla jsem ho. Jak takový člověk dokáže žít na tomto světě. Pomyslela jsemsi zlostně a dala ruce v pěst. Za chvilku se vrátila Tomoko i slékárničkou.

„Já ji to ošetřím. Mám kurz první pomoci.“ promluvil potichu Law. Tomoko i já jsme se na Lawa podívali.

„Dobře, já se pokusím spojit se Shinem.“ souhlasila Tomoka. To mi teda ještě chybělo. Pomyslela jsem si otáveně. Tomoko odešla stranou k vysílči a snažila se dovolat Shinovi, ale z vysílače se ozvývalo jenom chrčení. Law vzal do ruky dizenfekci a začal mi ošetřovat loket. Pálivost jsem necítila, jak jsem byla vzteklá. Lawovi ošetření trvalo deset minut. Nejdřív ránu vyčistil, a pak obvázal.

„Nebolí to, Janey?“ zeptal se Law, když byl hotov. Zavrtěla jsem hlavou že ne. V tom mi zakručelo v žaludku. Law nevydal žádnou hlásku. Ani žádnou poznámku, smích, vůbec nic. Měl smutnou tvář. Byl to komediant a zrádce. Dokonale vše předstíral. Byl to dokonalý herec. V tom zazněla rána. Všichni jsme se podívali na Tomoko. Ta vykulila oči na vysílač. Nebo spíš na to co zvysílače zbylo. Pak jsem se všichni podívali, kdo to byl. Blížili se k nám muži v maskáčích a se zbraněmi v ruce. Vypadalo na armádu, ale došlo mi, že armáda to nebude. V čele šel zrzavý muž a kolem pasu měl několi nožů.

„Ebisu Kido.“ promluvila do ticha zlostně Tomoko. Ona ho zná? Zeptala jsem se sama sebe.

„Rád tě vidím Tomoko Takeda.“ řekl posměšně muž, se jménem Ebisu Kido. „Kde pak máš šéfíčka?“ zeptal se na Shina.

„V jeskyni. Je zasypaný.“ odpověděla Tomoko a ušklíbla se. Pak se stalo něco nečekaného. Tomoko se hned na o usmála a padla Ebisovi kolem ramen. Políbili se. „Už se nevrátí.“ dodala s úsměvem na tváři. Ebisu se na ni taky usmál. Pak se podíval na nás dva.

„A tihle jsou kdo?“ zeptal se Ebisu Tomoko.

„Shinova přítelkyně Janey a její spolužák Law. Shino v té jeskyni je se dvěma lidmi z její třídy. S Kinou a Yoshinem.“ vysvětlila a představila nás Tomoko.

„To ty jsi ten zrádce, o kterém mi vyprávěl Shino.“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Jednou se mi Shino totiž zmínil, že v jeho partě musí být zrádce, který dává echo jeho úhlavnímu nepříteli, který se objevuje na každých vykopávkách, kde je právě on.

„Aha, tak Shino si tobě stěžoval.“ usmála se Tomoko. Ano jsem ten zrádce. Tady Ebisu je můj snoubenec.“ řekla posměšně a před námi se vášnivě políbila s Ebisem. Musela jsem odvrátit zrak, jak se mi udělalo zle od žaludku. Nejdřív zjistím, že Law je stalker a hacker a teď tohle. Shina je mi opravdu líto. Pomyslela jsem si.

„Svaž je k sobě, aby nám neutekli.“ nařidil Ebisu Tomoce, když se konečně přestali líbat. A jejich jazyky nebyli v puse toho druhého. Aby se neřeklo, tak Ebisu naznačil jednomu z jeho kumpánů, aby na nás namířil zbraní. Ani já a ani Law jsem se nezmohli na odpor. Nechali jsme se od Tomoko svázat. Svázali nás k židlím s rukama k sobě. Na ústa nám dala ještě roubík, abychom nevolali o pomoc. I když věděla, že to bude zbytečné. Ale pro jistotu tak učinila. Ostatní byli omráčeni a ti, co nás dostali ven, byli taky zrádcové a Tomoko poslechli na slovo. „A teď mi řekni co se tu stalo.“ zeptal se Tomoko, když nás svázala.

„Tihle dva a dlaší tři šli se Shinem do té jeskyně, jenže se zřítil strop. Janey a Law zůstali na kraji, tak jsme je po nějaké době dostali pryč, ale ti tři někam šli a zasypalo je to tak, že nemáme šanci je od tamtud dostat.“ řekla ve stručnosti Tomoko, co věděla.

„Tak to je zajímavé. Přesto budeme hlídat silnici, kdyby se ti tři tu objevili, i když pochybuju, podle toho co mi tuříkáš.“ zasmál se Ebisu.

„Šéfe a co si tahle s tou maličkou užít?“ zeptal se jeden z vojáků. Ebisu i Tomoko se na něho podívali.

„Možná později.“ řekl neurčitě Ebisu. Na chvíli se mi ulevilo. Ale co teď s námi bude? Zachrání nás někdo? Tyto otázky se mi honily hlavou. A co Shino, Kina a Yoshino? Budou taky zachráněni, nebo zemřou zaživa? Další otázka, která se mi vyrojila v hlavě. Teď nezbývalo nic jiného než čekat co se bude dít dál.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.