Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Uvězněni

Ozvala se za námi rána. Vyděšeně jsem se otočila. I ostatní se otočili. Vchod do jeskyně byl zasypaný. Podívali jsem se všichni na sebe.

„C-co se stalo?“ zeptala se vyděšeně Kina.

„Strop jeskyně se zřítil. Musíme zkusit vyhrabat vchod. Pojďte mi všichni pomoci.“ rozhodl Shino. Noťas položil na zem a svítilnu podal Kině. „Ty nám sviť.“ požádal Kinu. Ta jenom přikývla na srozuměnou. My ostatní se dali na odklizení kamenů. Jenže, když jsme pár odstranili, tak se strop znovu zřítil. „To nemá cenu. Je to nestabilní. Omlouvám se vám.“ omluvil se nám všem.

„Za co se omlouváš Shine?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Že jsem nejdřív nezjistil stabilitu jeskyně. Teď tu jsme uvězněni.“ vysvětlil mi Shino. Došlo mi, že vlastně má pravdu. A taky jsem si všimla, že tu jsem jediná se zbraní. I když jsem si pomyslela, k čemu mi tady bude, když kromě nás pěti tu nikdo jiný není.

„Tak co teď podnikeme?“ zeptal se Yoshino.

„Půjdeme dál, prozkoumat jeskyni. Janey a Law se postarají o překlad nástěných malůvek, nebo-li hieroglyfy.“ rozhodl Shino. Všichni jsem přikývli na souhlas.

„Ale co vy? Nemáte světlo.“ zeptala jsem se Shina.

„Vy použijete světlo od noťasu. My svítilnu. Musí ti to stačit.“ vysvětlil mi Shino. Přikývla jsem na srozuměnou. S Lawem jsme se dali do práce, nebo spíš překladu hieroglyfů a zbylí šli na obchůzku jeskyně.

 

Průzkum jeskyně:

 

Shino šel se svítilnou jako první. Za ním šla Kina a jako poslední šel Yoshino. Kina měla strach, ale snažila se nedat nic najevo. Byla bezbraná, jako ti dva. Janey má štěstí, že má u sebe zbraň. Pomyslela si Kina.

„Měl jsem si od Janey vzít tu katanu.“ zaklel Shino, jako by Kině četl myšlenky.

„Proč by si to dělal? Aspoň se můžou bránit.“ podivil se Yoshino.

„To sicee ano, ale oni nejsou v takovém nebezpečí, jako my.“ snažil se to nějak vysvětlil Shino.

„Ty myslíš, že tu něco je?“ zeptala se opatrně Kina.

„Nikdy nevíš, na co tu můžeš narazit.“ řekl Shino a stále dál pokračovali jeskyní. Shino sice u sebe měl nůž, ale jen kapesní, takže mu byl k ničemu. Jak šli dál, tak si uvědomili, že klesají dolů.

 

Jak tak postupovali dál dolů, cesta začínala být kluzká. Na zemi se objevoval mech, po kterém to klouzalo. Kina se přidržovala stěny. Párkrát jí to podjelo, ale Yoshino ji včas zachytil, takže nespadla.

„Dávejte pozor, ať nespadnete. Kdyby se vám něco stalo, tak z toho budu mít průšvih, protože oficiálně ještě nejste lovci pokladů.“ upozornil ty dva Shino. Kina litovala, že nezůstala u Janey. Aspoň by byla v bezpečí. Teda ne v takovém nebezpečí, jako jim hrozilo tady. Nikdo nevěděl co je čeká a nemine. Jak tak šli, narazili na jezirko. Cesta dál pokračovala otvorem, ale ten byl na druhé straně jezírka. Tady jejich cesta končila. „Odpočineme si a poté se vrátíme k Janey a Lawovi.“ rozhodl Shino. Sice by rád vyrazil na zpět, ale věděl, že aspoň Kina potřebuje oddych. I Yoshino přestávku uvítal, i když byl zdatnější a klidně by mohl v cestě na zpět pokračovat. Kina si sedla na zem. Bylo ji jedno, že je studená a bude mít rifle od zeleného mechu. Když se podívala nahoru na strop u jezírka, tak si všimla krásných krápníků. Nikdy nevěděla jaký je jaký. Jak se jmenuje krápník rostoucí na stropě a jaký krápník rostoucí ze země. Ale nikdy to nijak nepotřebovala, tak se o to nezajímala.

„Kino, vše v pořádku?“ zeptal se Yoshino Kini, když si všiml, jak se zadívala na strop.

„Ano je. Jen potřebuju trochu oddych.“ podívala se Kina na Yoshina a usmála se na něho. Yoshinovi trošku zrudly tváře. Naštěstí to nikdo neviděl.

„Co myslíte, že je v tom otvoru naproti?“ zeptal se těch dvou Yoshino, i když ta otázka spíš směřovala směrem k Shinovi.

„Netuším, ale zkoumat to nebudeme. Nevíme jak ty jeskyně jsou stabilní. Aby nás to nezasypalo ještě víc, než jsme.“ odpověděl Shino Yoshinovi. Asi po půl hodince vyrazili na cestu zpátky. Šli do kopce, tak šli pomalejší krokem. Nejen, že to klouzalo, ale taky Kině docházel dech, jak nebyla zvyklá šplhat do kopce. Shino šel zase jako první. Každou chvíli je varoval, aby byli opatrní. Přeci měl za ně zodpovědnost a správně by tam neměli být. Mohl za to dostat i kriminál. Ale tuto myšlenku hned zavrhl. Přeci nebudu malovat čerta na zeď. Napomenul se v duchu Shino. V tom zazněly další otřesy. Ti tři se zastavili. Zaposlouchali se. Kina byla hodně vyděšena. I chlapi byli, ale na Kině to bylo znát. Zbledla jak stěna. Sice chlapi si toho nevšimli, jak byla tma.

„C-co to bylo?“ dostala konečně ze sebe Kina.

„Další sesuv stropu.“ odpověděl Shino. Snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Nechtěl ty dva vyděsit ještě víc, než byli. I on sám měl strach. Snad je Janey v pořádku. Pomyslel si Shino. Nejradši by se rozeběhl za ní, ale nechtěl nechat ty dva osamotě a taky nechtěl riskovat pád, který by tu hrozil, kdyby mu to podjelo. Proto Shino vedl dál ty dva pomalu a opatrně. Kina se celá třásla strachy. Proto šla ještě pomaleji, než před chvílí. Yoshinovi to došlo. Proto chytil Kinu za ruku. Ta sebou cukla, jak se lekla, protože to nečekala. Otočial se na Yoshinu, který se na ni pousmál. „Až se vrátíme a dostaneme se odsud, tak chci od vás slyšet odpověď. Opravdu se chcete stát lovci pokladů, jak Janey?“ položil těm dvěma otázku, na kterou čekal odpověď, ale měli nějaký ten čas na rozmyšlenou.

„A proč vlastně se Janey takhle rozhodla? Tak náhled? Ještě včera vypadala, že je na škole spokojena.“ zeptal se Shina Yoshino.

„Nevím. Dneska za mnou přišla, že se chce stát naším lovcem pokladů a vzdát se školy. Nic jsem nenamítal a na důvod jsem se nevyptával. Znám ji už dva roky, a vím, že když o něčem nechce mluvit, tak ji nikdo nedonutí to říct.“ zalhal jim Shino. Kina byla strachy mimo, takže si nevšimla, že Shino lže. Ale Yoshino byl bystřejší a došlo mu to. Musím se osobně zeptat Janey. Pomyslel si Yoshino a mlčel. Nic neřekl. Nechtěl se se Shinem dohadovat a ještě víc vyděsit Kinu. Snad mi na to skočil. Slíbil jsem, že o tom stalkerovi a hackerovi pomlčím. Ale kdo to kruci je? Je to jeden z nich, ale který? Kina určitě ne. Nevypadá, že by se v počítačích vyznala. A je dost vyděšená. Kdežto náš hacker je silná osobnost. Buď je to Yoshino, nebo Law. Měl jsem tam nechat Kinu s Janey a ne Lawa. Jestli on je ten stalker a hacker, tak je Janey v nebezpečí. Přemýšlel Shino ve své hlavě. Když vystoupali nahoru, tak je čekal šok. Strop se tam zřítil. Byli uvězněni od Janey a Lawa.

„Kur...“ nedořekl Shino, který si rychle uvědomil, že je tam Kina. A on před dívkami nikdy nemluvil sprostě.

„A co teď?“ zeptal se Yoshino Shina. Shino se na ty dva otočil a posvítil si na ně.

„Jsme v pasti. Jestli se odtud dostaneme, bude to zázrak.“ promluvil Shino a řekl těm dvěma krutou pravdu. Ani on sám nevěděl, jestli se odtud dostanou, nebo ne. Nebál se tak o sebe, nebo ty dva, ale bál se o Janey. Lawa hodně podezříval, že to on je ten stalker a hacker. Kina si sedla na zem, a snažila se nějak vzchopit se. Nechtěla vypadat jako nějaký strašpytel. Ale i ona věděla, že šance na přežití je skoro nulová. I kdyby se Janey s Lawem dostali ven, tak u nich hrozilo další sesuv stropu. Jen se modlila, aby se strop nezřítil na ně. Snad se to nezřítí. I když být pohřbena za živa se mi nelíbí. Pomyslela si Kina v duchu pro sebe.

„Ale přeci musí existovat nějaké východisko, jak se odtud dostat.“ nesouhlasil se Shinem Yoshino, který se nechtěl vzdát naděje, že by byli pohřbeni za živa.

 

Na začátku zasypané jeskyně:

 

Poté co Shino, Kina a Yoshino odešli, zadívala jsem se na ty hieroglyfy. Law si ode mne převzal noťas a najel na program, kde by zakresloval ty hieroglyfy. Hned prvních pět jsem poznávala.

„Škoda, že tu nemám blok a tušku.“ pronesla jsem nahlas sama sobě. Law odtrhl zrak od noťasu a podíval se na mě.

„Vždyť tu je proto ten noťas ne?“ promluvil potichu Law.

„To jo, ale já to mám radši na papíře.“ souhlasila jsem s Lawem, aniž bych jsem se na něho podívala. Law něco ťukal na noťasu. „A taky by se mi hodila historická knížka z knihovny o gieroglyfech.“ dodala jsem. „Ale to je nemožné. Tu by mi stejně nepůjčili.“ dál jsem uvažovala nahlas.

„Myslíš tuto?“ zeptal se potichu Law a nastavil noťas směrem ke mně. Otočila jsem se na něho a podíval se na noťas, na který ukazoval Law. Na obrazovce byla elektronicky otevřena kniha o hieroglyfech.

„J-jak, jak si to dokázal?“ dostala jsem ze sebe.

„To byla hračka.“ řekl potichu a usmál se Law. Zírala jsem na něho jak z jara.

„A-ale to není možné. Je to lidem nepřístupné.“ soukala jsem dál ze sebe.

„Neřeš to. Dáme se do práce ne?“ vybídl mě Law k práci. Stále jsem byla v překvapení, tak jsem s tím souhlasila. Začala jsem Lawovi říkal, jak má do noťasu zakreslovat hieroglyfy, které byly na stěně. Law se řídil mými instrukcemi. Jak tak jsem pracovala, pomalu ale jistě jsem se vzpamatovávala z překvapení. Že by...On a stalker? Nebo Hacker? Nemožné. Ale jak to dokázal? Vždyť je to takový ňouma, stejně jako já před dvěma lety. Uvažovala jsem si pro sebe.

„Říká ti něco číslo 58?“ zeptala jsem se jen tak mimochodem Lawa. Chvíli panovalo ticho. Podívala jsem se na Lawa. Ten nic neříkal. Tím mi potvrzoval, že bude tím hackerem a stalkerem on.

„Ne, proč se ptáš?“ dostal po chvíli ze sebe Law.

„Jen tak.“ odpověděla jsem Lawovi. Musí to být on. Tím, že teď zalhal mi to potvrdil. Pomyslela jsem si a dala ruce v pěst. Pak jsme pokračovali dál. „Na jakou střední si chodil?“ znovu jsem se vyptávala Lawa.

„Na gympl. A ty?“ odpověděl mi hned bez přemýšlení Law. Tak chodil na stejnou školu jako já. Dal jsem uvažovala.

„Taky.“ odpověděla jsem. Ve mně začínal včít vztek. Víc a víc jsem Lawa podezřívala. Když jsme udělali všechny hieroglyfy, tak jsem se otočila na Lawa.

„To je vše?“ zeptal se, když si všiml, jak ho pozoruju. Hlavou jsem přikývla, že ano. „Tak se vrhneme na ten překlad ne?“ zeptal se mě. V tom jsem čapla Lawa za límec košile. Ten u pustil noťas na zem, který se rozflákal na malé kousíčky. Lawa jsem přitiskla ke zdi jeskyně. Law to nečekal, tak jsem ho snadno přeprala. Tasila jsem katanu a ostří přiložila na Lawův krk. „J-Janey? Co to děláš?“ vysoukal ze sebe Law překvapeně. Toto nečekal.

„Nedělej blbýho! Vím, že jsi stalker a hacker, který mě pronásleduje!“ zvýšila jsem na Lawa hlas. Ten vykulil oči, jak byl překvapený.

„J-jak si na to přišla?“ zeptal se Law po chvíli.

„Že jsi hacker si mi dokázal, že ses naboural do té knihovny! A když jsem se zeptala na číslo 58 zaváhal si! A znáš mě ze střední. Sice jsme nechodili do stejné třídy, protože bych jsem si tě pamatovala, ale víš o mně dost. I když nevím, jak si zjistil, že jsem se před dvěma lety zhroutila a Shino mi pomohl. I on něm víš dost.“ chrlila jsem ze sebe vztekle. V tom jsem si všimla úšklebku na Lawově tváři. Vypadal jako slaboch, ale slaboch to rozhodně nebyl. Chytil mou ruku, kde jsem měla katanu a vyrazil mi ji z ruky. Katana dopadla na zem. Role se obrátili. Law tentokrát přitiskl mě ke stěně.

„Máš pravdu, jsem hacker. Vím o tobě dost, ale stalker nejsem. O tobě vím i to, že ses zhroutila. Nepamatuješ si to, byla jsi hodně opilá, ale vše si mi řekla i o Shinovi. To jsem tě odváděl i domů. Adresu jsem věděl od tebe. Když si mluvila o Shinovi, kde bydlí a pak si řekla, že tam taky bydlíš. Uložil jsem tě do postele a odešel jsem. Od tédoby ses mi zalíbila. Postupem času jsem zjistil, že tě mám rád. Ale citově. Je to láska, kterou k tobě cítím. Ale na stalkera bych jsem si netroufl.A že jsme chodili na stejnou vysokou byla náhoda.“ snažil se mi Law vysvětlit.

„Tak proč si teda hraješ na slabocha, když ve skutečnosti máš sílu?“ vyhrkla jsem ze sebe.

„Moc osobní. Teď o tom mluvit nechci.“ řekl tajemně se smutným výrazem v očí Law. Něco mi tajil. Ale nevěřila jsem mu ani slovo. Chtěla jsem promluvit a říct mu, že mu nevěřím, když se v tom ozvaly otřesy a velký hluk. S Lawem jsem si podívali do očí.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.