Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Vykopávky

Druhý den, jsem vyšla z bytu a narazila jsem na Shina. Byla jsem tak ráda. Potřebovala jsem s ním nutně mluvit. Bylo mi jedno, že dneska nestihnu školu. Tohle bylo akutní.

„Shine, tak ráda tě vidím. Potřebuju s tebou nutně mluvit. Máš čas?“ chrlila jsem rychle ze sebe.

„Janey, co se děje? Něco ve škole? Někdo si vyskakuje?“ zděsil se Shino, když viděl, jak jsem maličko nervózní.

„Ve škole v pohodě, ale nechci to řešit tady na chodbě.“ řekla jsem Shinovi, abychom šli někam jinam.

„Jo jasně pojď dál.“ uvědomil si to Shino a pozval mě dál. Ale nejdřív otevřel dveře. Nechal mě vstoupit, jako první.

 

Vešla jsem dál. Shino mě odvedl do kuchyně. Tam jsem si sedla ke stolu. U Shina jsem byla už tolikrát, ale vždy jsem se rozhlížela, jak to tu vypadá. Stejný byt i místnosti jako u mě. Takže nic nového, přesto mě to fascinovalo.

„Dáš si kávu, nebo čaj?“ zeptal se mě Shino. Podívala jsem se na něho.

„Kávu.“ požádala jsem. Shino jen přikývl a dal dělat dvě kávy. Když byly hotové sedl si naproti mně a mou kávu položil přede mne.

„Tak co se děje, Janey?“ zeptal se znovu Shino. Místo abych mu odpověděla, jsem vyndala z kapsy mobila. Najela jsem na zprávy a tu zprávu od 58 mu dala přečíst. Shino chvíli četl. „Co to má znamenat?“ zeptal se Shino. Nerozuměl tomu, stejně jako já.

„Nevím. Toto mi přišlo včera, když jsem byla ve škole.“ řekla jsem pravdu. „Na internet jsem ani nešla. Bála jsem se. A tebe jsem tu nesehnala“ vysvětlila jsem Shinovi.

„Měla si mi zavolat, nebo přeposlat tu zprávu.“ nedal se Shino a řekl mi maličko vyčítavě.

„Promiň, to mě nenapadlo.“ omluvila jsem se Shinovi.

„Neomlouvej se. Nemůžeš za to. Jen mě to vytočilo. Hodně si tě vážím a nechci, aby si spadla do depresí, jako před dvěma lety, kdy jsme se poznali.“ hned mi vysvětlil své chování Shino.

„Co mám dělat? Mám docela strach.“ přiznala jsem, že se bojím.

„Dneska do školy nejdeš. Půjdeš se mnou na vykopávky. Tam aspoň přijdeš na jiné myšlenky. A teď se podíváme na tvůj FB.“ řekl mi, co vymyslel Shino. Nenamítala jsem nic. Shino vstal a za chvilku přinesl noťas. Chvilku jsme čekali, než naběhl, a pak mi ho předal a já se přihlásila na FB. Hned jsem tam měla zprávu. Hned jsem si ji se Shinem přečetla. Stálo v ní: Má krásná princezno, tak jsem tu, jak jsem ti slíbil. Jsem tvůj tajný ctitel. Dalo by se říci, že i stalker, ale nikdy na mě nepřijdeš. A víš proč, princezno? Protože jsem ten nejlepší hacker na světě. Proto o tobě vím vše. I to, jak ses zhroutila před dvěma lety, po smrti tvých rodičů. Litoval jsem, že jsem nemohl tě utěšovat, ale díky tvému sousedovi a mému sokovi Shinovi ses z toho docela dostala. I když ne zcela. Stále jsi uzavřený typ člověka, co jen tak své city nedá najevo. Budu rád za tvou odezvu. Ještě se ti ozvu. 58. Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Jak to může vědět? Odkud mě tak dobře zná? Ptala jsem se sama sebe.

„Jedná se o nějakého hackera. I když nevím, jak může vědět o tvém stavu. Jedinému mně ses svěřovala a já to nikdy nikomu neřekl a nic jsem si nezapisoval. Kdo to kruci je?“ dostal ze sebe Shino docela vztekle.

„Nevím. Ničemu tu nerozumím. Ale mám strach.“ přiznala jsem.

„Nemluvila si o tom s někým jiným, než se mnou?“ zkusil se zeptat Shino, jestli jsem se třeba nepodřekla před někým. Zamyslela jsem se.

„Ne. Kromě tebe by to neměl nikdo vědět. Ani babička s dědou o tom neví.“ zavrtěla jsem hlavou, že o ničem nevím.

„Dobře. Nepsala sis do noťasu něco jako deník?“ zkusil ještě jednu variantu Shino. Zavrtěla jsem hlavou, že ne. „OK. Máme tu nejen hackera, ale i stalkera. Spala si vůbec?“ zeptal se náhle, když si mě prohlédl znovu od hlavy až k patě.

„Abych pravdu řekla, tak ne. Nezamouřila jsem ani jedno oko.“ řekla jsem pravdu.

„Dobrá. Já mám práci na noťasu. Ty se natáhneš a odpočineš si. Pak zajdeme na oběd a odpoledne na vykopávky. Budeš celou dobu pod mým dohledem.“ rozhodl Shino.

„Ale co škola?“ protestovala jsem. Dnešek bych ještě brala, ale z jeho hlasu bylo poznat, že dokud se to nevyřeší, tak mě nepustí z očí.

„Měla by si to ukončit. Já se o tebe postarám. Zdatná jsi, historie tě vždy bavila a zajímala, tak mi budeš pomáhat s vykopávky. Archeologem nemusíš být. Jen si uděláš papíry na lovce pokladů a já tě pak zaměstnám.“ vysvětlil mi Shino, jak to vidí. „A až by se to vyřešilo s hackerem a stalkerem, tak by ses mohla do té školy zase vrátit.“ dodal na vysvětlenou.

„Dobře.“ kupodivu jsem souhlasila bez jakýkoliv keců.

„OK. Teď si jdi odpočinout. Vím jdi do obýváku na gauč. V tomto ohledu jsem rezignoval a vím, že tě nepřesvědčím, aby si spala v ložnici na posteli.“ usmál se už klidný Shino. I já se na něho usmála

„Díky.“ poděkovala jsem mu. Vzala mobila a šla si do obýváku lehnout.

 

Než jsem zalehla, ještě jsem napsala zprávu Kině, že do školy už nikdy nedorazím, aby si našli jiného čtvrtého člena do skupiny. Že jsem ji ráda poznala, ale že jsem dostala lepší nabídku na práci, které se chci věnovat. A poslala jí to. Za chvilku mi přišla od ní odpověď, že se sejdeme ve tři před školou a promluvíme si o tom. Už jsem na to nereagovala. Věděla jsem, že tam nedorazím. V tu dobu budu s Shinem v práci na vykopávkách. Poté jsem usnula jak špalek.

 

Někdo mě začal budit. Třásl někdo se mnou. Otevřela jsem oči a nade mnou stál Shino a probouzel mě.

„Janey, vstávej. Za chvilku vyrazíme.“ oznámil mi s úsměvem Shino.

„Kolik je?“ zeptala jsem se Shina.

,,Půl jedné. Cestou se najíme.“ odpověděl mi Shino. Posadila jsem se na gauči a protřela jsem si oči. „Jestli chceš, můžeš se ještě osprchovat.“ nabídl mi Shino sprchu. Jenom jsem přikývla na souhlas, postavila jsem se na nohy a šla do koupelny.

 

V koupelně jsem se svlékla a vleza do sprchového kouta. Do deseti minut jsem byla hotová. Shino na mě čekal před koupelnou.

„Můžeme?“ zeptal se mě Shino.

„Jasně, můžeme.“ přikývla jsem na souhlas. Obuli jsme se, Shino zamkl byt a šli k jeho motorce.

 

Shino mi podal přilbu, kterou jsem si nasadila. I Shino si nasadil přilbu. Sedli jsme na motorku a jeli jsme na místo, kde se konaly vykopávky.

 

Cestou jsem se stavěli v bufáči, kde jsme si koupili jídlo. Oba jsem si dali mexickou čínu. Najedli jsme se. Pak jsem vyrazili zase na cestu. Ve čtvrt na tři jsme byli na místě.

 

Lidé pracovali. Kopali, čistěli artefakty, pracovali na počítači atd...Nikoho jsem nepoznávala. Jen jedna dívka byla povědomá, ale nedokázala jsem ji nikam přiřadit.

„Lidi, pojďte na chvilku sem.“ křikl na své lidi Shino. Všichni přestali věnovat své práci a shlukli se kolem nás dvou. „Chci vám představit svou kamarádku Janey. Bude ode dneška nám pomáhat. Zítra ji zaregistruju na licenci lovce pokladů. Buďte na ni hodní.“ představil mě všem, co tam byli.

„Zdravíme tě.“ řekli všichni sborově.

„Díky moc za přijetí.“ poděkovala jsem a usmála jsem se na všechny.

„Než začneš pracovat, tak ti něco dám, co budeš mít vždy poruce.“ obrátil se na mě Shino. Podívala jsem se na něho. Chytl mě za ruku a táhl do jednoho postaveného stanu.

 

Posadila jsem se ke stolu a Shino na chvilku zmizel. Po chvíli se vrátil s katanou v ruce. Katana byla schovaná v pochvě.

„Co to má být?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Říkala jsi, že umíš zacházet s mečem. Meč není, ale je tu katana. Při práci se ti bude hodit. Protože se může stát, že narazíme na nepřátelskou skupinu hledačů pokladů. Vždy se popereme. Ale ne zabít. Jen zranit.“ vysvětlil mi Shino a taky varoval. Příkývla jsem na souhlas a vzala si od Shina katanu. Vyndala jsem ji z pochvy a podívala jsem se na ni.

„Nevypadá zle.“ pronesla jsem nadšeně. Hned jsem si ji připla na záda.

„Vypadáš úžasně, Janey.“ usmál se na mě Shino. Maličko mi zrudly tváře.

„Nepřeháněj.“ dostala jsem ze sebe a maličko jsem se usmála.

„Teď ti představím Tomoko, se kterou budeš trénovat boj. Ona je taky dobrá a můžete se navzájem poučit, jak bojovat.“ řekl mi Shino, co budu dělat. Jenom jsem přikývla na souhlas. Shino si vzal ze stolu vysílačku. Z vysílačky se po chvilku ozval dívčí hlas.

„Tomoka, co se děje Shino?“ zeptala se dívka.

„Tomoko, přijď do hlavního stanu.“ nařídil Shino dívce, která se jmenovala Tomoko.

„Hned tam budu.“ ozvalo se z vysílačky. Poté Shino vysílačku zase položil na stůl.

„Chceš se napít?“ zeptal se mě Shino. Přikývla jsem na souhlas. Shino zašel k baru a z lednice vyndal colu a podal mi ji. Otevřela jsem plechovku a napila jsem se. Po chvíli dorazila dívka s blond vlasy.

„Co se děje, Shino?“ zeptala se dívka.

„Chci, aby si trénovala boj tady s Janey. Umí zacházet s mečem a katanou. Ale nikdy proti někomu nebojovala. Chtěl bych, aby se zdokonalila. A i ty se k něčemu přiučíš.“ vysvětlil Tomoce, proč si ji povolal.

„OK.“ souhlasila Tomoka. Pak se otočila na mě. „Tomoko Takeda.“ představila se mi.

„Jane Mizuki, ale říkají mi Janey.“ Taky jsem se představila a podaly jsme si ruce.

„Tak pojď. Je tu jedno místo, kde můžeme v klidu trénovat.“ řekla Tomoko a pomalu se vydala pryč. Já ji mlčky následovala.

 

Došly jsme na plac, kde nic nebylo až na samý písek. Tomoko u sebe měla meč, který měla u boku. Podívala se na mě.

„Jak dlouho si netrénovala?“ zeptala se mě Tomoko. Zamyslela jsem se.

„Asi dva tři roky.“ řekla jsem nejistě. Nepamatovala jsem si, kdy přesně naposledy jsem trénovala.

„Dobrá. Tak mi ukaž co si pamatuješ a svedeš. Nešetři mě. I já tebe šetřit nebudu.“ řekla mi Tomoko. Přikývla jsem na souhlas. Z pochvy jsem tasila katanu a připravila jsem se k boji. Nerada útočím jako první, ale tady nebylo nic naplat. Pokud jsem měla předvést co ve mně je, tak jsem musela zaútočit jako první. A taky že jo. I Tomoko tasila meč. Hned můj první útok vykryla. Pak zaútočila Tomoko. I já ji taky vykryla. „Nejsi špatná. Natož, že to dva tři roky co si netrénovala máš talent.“ pochválila mě. Byla jsem polichocena. Cítila jsem teplo na tvářích. Musela jsem maličko zrudnout. Pak jsem zase zaútočila. I Tomoko nezůstávala pozadu. Takhle jsme trénovali asi dvě hodiny. Cítila jsem, jak se mi na rukou dělají puchýře. Ale tu bolest jsem ignorovala. Nechtěla jsem vypadat, jako nějaké bebíčko, které si jenom stěžuje. Po dvou hodinách, kdy Tomoko chtěla naplánovat přestávku k nám přišel Shino.

„Janey, máš návštěvu.“ promluvil Shino. Obě jsme se na Shina podídaly. Kdo mě tu může hledat? Nikdo přeci neví, že tu jsem. Pomyslela jsem si. Katanu jsem uklidila do pochvy.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se Shina.

„Nevím, neznám je. Ale podle mě to jsou vysokoškoláci.“ odpověděl mi pokrčením ramen Shino. Vysokoškoláci? Neříkej...Ale jak? Nic jsem nikomu neřekla. Byla jsem překvapena a přemýšlela jsem, jak to mohli zjistit, že jsem tady. Vyrazila jsem k hlavnímu stanu. Shino zůstal u Tomoki.

 

Když jsem pomalu dorazila do stanu, tak tam čekali tři lidé. Byli to ti, co jsem s nimi byla první den ve škole. Kina, Yoshino a Law.

„J-jak jste mě našli? A jak víte kde jsem?“ chrlila jsem otázky ze sebe.

„To je tajemství. Ale hlavně nám vysvětli, proč tu jsi a ne ve škole?“ odpověděla mi Kina a bylo znát, že je maličko naštvaná.

„Nemám na tu školu. A Shino mi nabídl práci. Budu jejich lovec pokladů.“ řekla jsem ve stručnosti. Že mi píše nějaký stalker a hacker jsem pomlčela. Nic jim do toho nebylo. Neznala jsem je. Nevěděla jsem, co od nich mám čekat.

„Kde je tvůj šéf?“ zeptala se Kina.

„Já, co se děje?“ ozval se za mnou hlas Shina. Všichni jsme se na něho podívali.

„Vezmete nás taky na lovce pokladů, jako tady Janey?“ zeptala se rozhodně Kina. Hned jsem se na ni podívala.

„A-ale co škola?“ vychrlila jsem ze sebe na Kinu.

„Když ty nebudeš studovat, my taky ne. Jsme přeci přátelé. A přátelé drží po spolu.“ vysvětlila mi Kina. Já i Shino jsme na ni koukali, skoro s otevřenou pusou.

„Dobrá beru vás, ale musíte umět bojovat se zbraní. Je to nebezpečná práce.“ souhlasil Shino. Překvapeně jsem se na něho podívala.

„OK. Sice jsem zbraň nikdy v ruce nedržela, ale naučím se to.“ slíbila Kina.

„Já mám zbrojní pas.“ přidal se ke Kině Yoshino.

„A já mám doma katanu.“ potichu zašeptal Law.

„OK. Ty to zkusíš s kunaiem a vy dva si vezmete zítra své zbraně.“ nařídil Shino těm třem.

„Šéfe, něco jsem objevili.“ ozval se čísi hlas. Všichni jsem se podívali na muže, který přicházel k nám.

„Co jste našli?“ zeptal se Shino zvědavě.

„Průchod do jeskyně. Byli jsem na kraji a jsou tam hieroglyfy.“ oznámil muž.

„Veď nás.“ řekl Shino a muž nás vedl k jeskyni, kterou objevili.

 

Jeskyně měla velký otvor. Už hned na začátku byly vidět hieroglyfy. Poznávala jsem je. O historii, písmo a tvorbu děl jsem se zabývala. Tak jsem to dokázala přelouskat. Aspoň ten začátek.

„Potřebujeme někoho, kdo to rozluští.“ promluvil Shino a přitom se díval na mě.

„Tušila jsem, že se na mě obrátíš.“ ušklíbla jsem se na Shina. Kina, Yoshino a Law se na mě podívali.

„Chytrá holka.“ taky se ušklíbl Shino. „Seženu ti počítač a svítilnu.“ oznámil mi Shino. Pak se podíval na ty tři. „Jeden z vás by mohl Janey pomoci. Svítit jí na stěny.“ obrátil se na ně s prosbou.

„Já budu svítit.“ hned se ozvala Kina.

„Tebe budu potřebovat. Musíš se naučit zacházet s kunaii.“ nesouhlasil Shino s návrhem Kini.

„Já pomohu.“ zašeptal Law.

„Dobře.“ souhlasil Shino. „Hned to připavím.“ dodal a odešel. My čtyři osamostatněli.

„Doceal sympaťák.“ promluvila potichu Kina.

„To je. Je to dobrý přítel.“ souhlasila jsem s Kinou. Shino se vrátil i s noťasem a svítilnou.

„Nejdřív to pojďme prozkoumat kam až to vede.“ rozhodl Shino. Shino se svítilnou šel napřed. My čtyři ho následovali. Když jsme vstoupili dál a byli všichni v jeskyni, ozval se otřes. Každý se chytil stěny. Pak se ozvala velkiká rána. Podívali jsme se vyděšeně za sebe. Vchod do jeskyně byl zasypaný.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.