My story - vesnice v plamenech
Informace:
Je to moje první tvorba ... Podle této dívky jsem také pojmenovala svůj účet
Tento příběh se odehrával v mích snech a já jsem si vždy zapsala pokračování ... Je o noční elfce nightriver , ale všichni jí říkali night
Sama nevím kolik dílů napíšu ... To záleží jen na vás
Doufám že se vám bude líbit
Nightriver
Aliance a horda spolu válčili už nekolik desítek let ... Jsem nightriver , ale všichni mi říkali night ... Tak jsem si tak také začala říkat .... Měla jsem světle nodré vlasy ... Skoro bílé ... A oči , které mi zářili stejně , jako každému nočnímu elfovi ... Každý elf měl trochu jiné oči ... Já jsen je měla tyrkysově modré ...
Tenkrát jsem se toulala lesy a hledala tajemství , které skrývali ... Jsem night ... Jsem noční elf a patřím ke kmenu nočních elfů nighteagles ... Náš kmen sídlil na kraji felwódského lesu. ... Byl to les prorostlý hustým houštím a obrovskými kmeny stromů , jejichž koruny zalrývali oblohu a z korun se zpouštěli lesní žebříky , tak zvané liány ... Některé liány obkroužili kmeny stromů a některé jen tak vysleli z korun stromů dolů... Les mě každým dnem něčím překvapil.... Byl pro mě něco jako bludiště ze kterého jsem znala cestu , ale pořád jsen se do něj vracela a objevovala v něm nové uličky , které skývají mnoho tajemství... Z vesnice jsen i s dalšími dívkami a chlapci vydávala prozkoumávat les ... Do vesnice jsem se vracela na oběd , večeři a po večeři nám náš vůdce vyprávěl příbehy , ze svého života .... Vůdce byl moc hodný a já toužila být někdy jako on ... Jednou nám táké vyprável historii nočních elfů , kterou mu jak říkal vyprávěla jeho matka , když mu bylo stejně jako nám ... Historie mě velice zajímala a také jsem ráda poslouchala legendy o hrdinských činech některých udatných bojovníků ...
Jednou když jsme byli v lede , našli jsme s ostatními dětmi stádo divokých hyppogryfů ... Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek ! Hyppogryfové elegantně lítali ... Přímo tančili kolem své královny ( matky všech hyppogryfů )
Oni si nás však všimli a nespustili z nás oči ... Já jsem se sice bála co nám udělají , ale přitom jsem byla v sedmém nebi ... Hyppogryfí královna seděla na vejcích ... Ale jedno z nich se otřáslo ... Trochu vzlétla aby se podívala co se děje a z vajíčka se vylíhl malý hyppogrryf ... Byl bílý a místo peří měl jen rozcuchaná peříčka ... Všichni jsme užasli nad tou krásou ... Už byl večer , tak jsme se vraceli do vesnice a povídali si o těch elegantně se vznášejících a povýšeně vypadajících gyppogryfech , ale vyrušil nás hustý kouř a volání o pomoc ... Vesnice byla v plamenech ! Všichni tam vyděšeně stáli , ale já se rozběhla dovnitř a hledala jsem vůdce ... Bylo vidět , že lovci co nám lovili zvěř k večeři , byli ještě na lovu ... Já jsen běžela ale zároveň jsem musela přeskakovat uhořelá , nebo zavražděná těla ... Bylo mi jasné že nejaký kmen od hordy pořádal nájezd na naši vesnici ... Sklady byli vyrabované a já jsem měla jediný cíl ... Najít své rodiče a vůdce a odvézt je do bezpečí .. Vůdce jsem našla u studny , tak jsem ho vyvedla z vesnice ... Oatatní děti si ho převrali a začali mu obvazovat rány .... Šla jsem do naší chatky ... Byla z půli rozbořena a z trosek se ozývalo volání ... Hned jsem poznala že volá moje matka ... Když mě spatřila , vytáhla svou zakrvácenou ruku skrz trány a podala svůj medailonek. .. Říkala : ,, uteč mé dítě uteč ! Najděte ostatní a utečte ! Už tu neí bezpečno ... " já hsem si vzala medailonek ... A přikývla jsem ... Na trosky našeho domu spadly heště nejaké trámy. .. Já jsem uskočila , ale spadly na hromadu suti , pod kterou byla uvězněná máma ... Jen jsem slyšela jak umírala vduch jsem si zašeptala ; ,, zbohem mami " a utekla jsem k ostatním dětem a vůdci ...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
