Křídla, která se nikdy nenaučila létat
Informace:
Po roce své neaktivity jsem znovu zavítala na tyto stránky. Po pravdě ani nevím, proč jsem se na tuto dobu přestala psaní zcela věnovat. I když se to nezdá, i rok může člověka změnit, co se týče zájmů, (střídala jsem je od zájmu k medicíně, psychologii, až po IT) pohledů a postojů na svět a asi i stylu psaní. Každopádně i když si mě tu nikdo už nepamatujete, jsem zase ráda zpátky mezi vámi :)
Při projíždění webu mě dnes v hlavě hlodala taková jedna myšlenka a než jsem se nadála, sepsala jsem to, co vidíte pod tímto popisem. Nevím, co to je za útvar, nikdy jsem nic podobného nenapsala. Každopádně berte to jako potvrzení, že jsem zase tady ;)
Snila jsem o světě, kde je všechno možné.
O světě, kde mohu být sama sebou.
O světě, kde se splní každé mé přání.
O světě, ve kterém jsem šťastná.
A pak probuzení otřáslo mou iluzí
a já byla vržena zpátky do kruté reality,
ze které nebylo úniku.
A tak jsem dožila svůj život,
vázána na realitu, snící o zázraku,
poletující v oblacích,
ale zároveň neschopna doopravdy vzlétnout.
Prohlásila jsem se za padlého anděla,
proklínala ty, kteří mě připravili o má křídla
a zcela opomíjela skutečnost,
že to já byla ta, co se svých křídel dobrovolně vzdala.
A tak jsem umřela
v domnění, že tento svět je jen chladné místo bez zázraků
a až když má duše stoupala do nebes a já poprvé v životě vzlétla,
uvědomila jsem si, že nebýt svého strachu jít si za svým snem,
už dávno bych byla létala.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
