Chci tě - 5. Pravda
Informace:
Všichni zjistí pravdu, že Jane a Law mají spolu poměr. Jejich rodiče jim v tom chtějí zabránit, ale Law i Jane se brání a dokáží rodičům, že ví o pravdě. Že Jane je adoptovaná. Usmíří se celkově rodina, nebo se rozdělí? A založí Jane s Lawem rodinu?
Tady je poslední díl, tak si ho užijte a omluvte mé chyby :)
5. Pravda
Zůstala jsem sedět na zemi, třásla jsem se, a brečela zároveň. Dokud Law nepřišel domů.
,,Miláčku, jsem doma.“ ozval se Lawův hlas z chodby. Nevnímala jsem ho. Seděla jsem, třásla se, a brečela. Law přišel do obýváku, kde mě našel v tomto stavu. ,,Janey, co se ti stalo?“ byl zděšen. Bál se o mě. Mlčela jsem. Jenom jsem ho objala. Pevně objala. Stále jsem brečela. Law byl celý zmatený. Ničemu nerozuměl. ,,N...někdo na nás přišel?“ dostal ze sebe překvapeně. Jinak si to neuměl představit. Zavrtěla jsem hlavou, že ne. ,,Tak co se stalo? Někdo ti ublížil?“ snažil se to ze mě dostat. Odtrhla jsem se od něho, a začala jsem hledat ten papír. Když jsem ho našla, tak jsem ho podala Lawovi. Law si vzal dopis do ruky a začetl se. Byl v šoku, jako já. ,,Ale...to...znamená...“ soukal ze sebe.
,,Nejsme sourozenci.“ konečně jsem promluvila.
,,Vím, je to šok, ale na jednu stranu je to dobře. Nemusíme tajít náš vztah....Eh, promiň. To vyznělo blbě.“ omluvil se mi hned Law, když se tak nějak vzpamatoval.
,,V pohodě. V podstatě máš pravdu. Náš vztah je zákonný.“ souhlasila jsem s Lawem.
,,Půjdeme se napít.“ navrhl Law. Přikývla jsem na souhlas. ,,A vlastně proč si hledala svůj rodný list?“ zeptal se mě překvapeně.
,,Kvůli rodokmenu do práce. O tom projektu jsem ti přeci už říkala.“ připomněla jsem Lawovi. Ten jen přikývl.
,,Jen se převlíknu a vyrazíme.“ řekl Law. Šel si odložit své věci do naší ložnice, a převlékl se. Do deseti minut byl hotový. Vyrazili jsme do nejbližší putyky v okolí.
Sedli jsme si k volnému stolu. Nechtěli jsme být nikým rušeni. Law objednal panáky. Hned jsme je do sebe kopli. Law objednal asi čtvrtého panáka. Byli jsme oba opilí, ale na zas tolik, abychom měli další den okno.
,,Jsem rád, že nejsi má sestra.“ začal mluvit Law. Podívala jsem se na něho. ,,A víš proč?“ zeptal se. Zakývala jsem hlavou, že nevím. ,,Můžeme spolu založit rodinu. Vždy jsem si dával pozor, aby si neotěhotněla. Samozřejmě, kdyby se to stalo, dítě bychom si nechali. Jen bych nevěděl, jak to všechno vysvětlit. A díky tomuto faktu si pozor dávat nemusím. Mohu si tě vzít, a založit s tebou rodinu. A to bez problémů. Ani jeden z nás nemusí do vězení, kvůli tomu, že máme spolu poměr jako sourozenci.“ vysvětlil mi. Musela jsem uznat, že má pravdu.
,,Pravda. Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu. S mužem, kterého budu z celého srdce milovat. A tím jsi ty. V tu chvíli to byl pro mě šok. Ale teď jsem moc ráda, že tomu tak je.“ přikývla jsem. Law objednal pátého panáka a zplatil. Kopli jsme ho do sebe, a vycházeli jsme z putyky ven.
Vraceli jsme se domů. Trošku jsme se oba motali, ale nebylo to nic strašného. Law otevřel domovní dveře, a já šla zavolat výtah. Vystoupili jsme, a Law mě políbil. Zavřela jsem oči. Když jsem zase oči otevřela, dívala jsem se na Mie. Vytřeštila jsem na ni oči.
,,M...Mie?“ dostala jsem ze sebe.
,,V...vy?“ dostala ze sebe Mie překvapeně. Poté nastoupila do výtahu, a ze kterého jsme vystoupili my dva, a odjela dolů. Chtěla jsem jít za ní, a vysvětlit jí to, ale na to jsem byla dost opilá, abych jsem nezvládla schody, a Law mě stejně táhl do bytu, takže by mě ani nepustil.
Law za námi zavřel dveře. Vzuli jsme se. Law mě vzal do náruče a odnesl do ložnice. Tam jsme se navzájem svlékli, líbali se a milovali se. Byli jsme zcela nazí. Law do mě vnikl. Oba jsme sténali. Přirážel víc a víc. Užívali jsme si to vzrušení, ten slast. Líbal mě na prsou, pupíku a krku. Všude jsem měla husí kůži. Lawa jsem líbala na krku, a hladila ho po zádech. Nohama jsem ho objala kolem zadku. Sténali jsme. Šepatli jsme si naše jména do našich uších. Dokud jsme se neudělali. Pak jme si ti ještě zopakovali třikrát. Prožili jsme noc plnou vášně, erotiky a sexu. Celou, celičkou noc. Až k ránu jsme oba usnuli.
Probudila jsem se až k poledni. Law v posteli už nebyl. Vstala jsem z postele, a šla se obléct. Hodila jsem na sebe triko a tepláky. Blížil se podzim. Vyšla jsem ven z ložnice.
Z kuchyně byla cítit vůně jídla. Tak mi došlo, že Law je v kuchyni. Law moc dobře vařit neumí, ale snažil se.
,,Dobré ráno.“ pozdravila jsem ospale Lawa. Ten se na mě podíval a usmál se.
,,Dobré, kdyby si ještě chvilku vydržela, tak bych ti jídlo přinesl do postele.“ usmál se Law.
,,Žádné jídlo do postele.“ pronesla jsem na oko pohoršeně.
,,No, dobrá.“ souhlasil nakonec Law. V tom někdo zazvonil.
,,Jdu otevřít.“ řekla jsem a Law jenom přikývl na souhlas.
Došla jsem ke dveřím, aniž bych jsem se podívala kukátkem, kdo to je, tak jsem ty dveře otevřela. Ve dveřích byli naši. A nebyli moc nadšení.
,,Mami, tati?“ pronesla jsem překvapeně.
,,Kdo je to?“ křikl na mě Law z kuchyně.
,,Smíme dál?“ zeptala se nevrle mamka. Ustoupila jsem stranou a pustila se dovnitř. Naši se vzuli, odložili bundy, a šli do kuchyně.
Law se naně otočil a převapeně se na ně díval. Ani on nečekal jejich návštěvu.
,,Jídlo bude za chvíli hotové.“ pronesl Law a pousmál se. Ani mně do smíchu moc nebylo. Mně i Lawovi došlo, že ví o našem vztahu. Že Mie jim vše řekla.
,,Nepřišli jsme se najíst, ale popovídat si.“ řekla tvrdým a odhodlaným hlasem mamka. A jeje je to tady. Pomyslela jsem si. Law vypnul sporák, aby nic nespálil, nebo any nic nechytlo. Obou jsmenalili minerálku, a všichni jsme si šli sednout do obýváku.
Já a táta jsme si sedli do křesel, a Law s mamkou na pohovku. Chvíli panovalo ticho. S Lawem jsme tušili co bude následovat.
,,Co to má všechno znamenat?“ promluvila do ticha mamka. Oba jsme se na ni podívali.
,,Není tu něco, co by si měla říct ty nám?“ zeptala jsem se mamky, místo odpovědi. Mamka se na mě podívala, jako by mi nerozuměla. Po chvíli ticha se ozval táta.
,,Jak dlouho to spolu táhnete?“ zeptal se táta v klidu.
,,Od léta.“ odpověděl tentokrát Law.
,,Tak dlouho? Víte, že je to trestné?“ začínala se zlobit mamka. ,,Lawe, ty si vezmeš své věci, a půjdeš bydlet k nám, než si něco najdeš. A vy dva se budete scházet jedině při naší přítomnosti. Pokud to porušíte, tak se stane to, že vás vydědíme a udáme na policii.“ řekla rozhodným hlasem mamka. Dostala jsem vztek.
,,Vy nám nebudete nic přikazovat. A klidně si nás udejte. Mám důkaz, že náš vztah není trestný.“ zvyšila jsem hlas na mamku.
,,Janey, jen klid.“ snažil se mě uklidnit Law. ,,Ale ani v jednom tě neposlechneme, mami.“ otočil se na mamku. Ta se překvapeně otočila na mě, a pak na Lawa.
,,Vy to víte?“ konstatoval táta, místo otázek.
,,Jo, víme.“ řekla jsem stroze i naštvaně.
,,Jak dlouho?“ zeptal se táta.
,,Nejradši bych řekla, že od léta, ale nemám ráda lhaní. Takže to víme od včerejška.“ přiznala jsem pravdu.
,,Kdy jste se chystali nám to říct?“ zeptal se rodičů Law.
,,Nikdy. Nechtěli jsme, aby jste to věděli.“ přiznal pravdu táta.
,,Proč?“ zeptala jsem se tentokrát já.
,,Protože jsme tě chtělu ušetřit trápení z toho, že by ses dozvěděla, že tě rodiče opustili. Že tě nechtěli.“ vysvětlil nám dvěma táta.
,,Klidně jste to říct mohli.“ řekla jsem. ,,Víte, jaký šok to pro mě byl, když jsem zjistila, že jsem adoptovaná?“ řekla jsem otázkou. Oba rodiče se na nás podívali. Ani jeden z nich si to nedokázal představit.
,,Když jsem ji našel, jak se celá třese, není schopna mluvit, a jenom brečela, tak se mi honilo hlavou, že na nás někdo přišel, nebo že jí někdo ublížil.“ řekl Law. ,,Už to nechci zažít.“ přiznal nám všem. ,,Teď půjdu dodělat oběd. Ještě jsme nejedli.“ dodal a vstal z pohovky.
,,Najde se tam jídlo i pro nás dva?“ zeptala se mamka, která do té doby jenom mlčela.
,,Určitě jo.“ usmál se Law.
,,Odkud jste to zjisitili? Od Mie?“ zeptala jsem se našich. Dívala jsem se na zeď, která byla za taťkou.
,,Dneska u nás byla, a řekla nám co viděla.“ přikývla mamka.
,,Byl s ní i ten váš kamarád. Zen, myslím, že se tak jmenuje.“ řekl táta. Já jsem jenom přikývla.
,,Proč jste se k sobě chovali, tak strašně?“ zeptala se mamka po chvíli. Podívala jsem se na Lawa, který nás poslouchal z kuchyně.
,,Nechtěl jsem si připustit a taky chtěl zapomenout na Janey. Nechtěl jsem si připustit, že miluju svou mladší sestřičku.“ vysvětlil nám Law. I když já to už věděla.
,,Co hodláte dělat?“ zeptala se nás mamka. Podívala jsem se na Lawa, a ten zas na mě.
,,Založit rodinu.“ řekli jsme spolu, jako jeden muž.
,,A co by jste dělali, kdyby jste byli biologičtí sourozenci?“ zeptal se nás táta.
,,Teď by si pro nás přijela policie.“ odpověděla jsem i za Lawa. Law začal prostírat a nandavat jídlo.
Po jídle jsme si znovu sedli do obýváku, a vše v klidu probrali. Náš vztah vyšel najevo, ale i pravda, že nejsme sourozenci. Všem se na jednu stranu ulevilo, že nás nemusí navštěvovat ve vězení, ale přesto šok to pro ně byl. S Mie jsem nepromluvila žádné slovo. Nebo spíš Mie nechtěla mluvit se mnou. Zen se s námi nadále bavil, ale bylo vidět, že ho mrzí, že mé srdce patří Lawovi a ne jemu. Po půl roce mě Law požádal o roku. Za další půl rok byla svatba. Dva roky po svatbě se nám narodila holčička, a za tři roky chlapeček. Od té doby jsme žili jako šťastná rodinka.