Chci tě - 1. Zubař
Informace:
Na návštěvu k Jane přijdou rodiče. Hned jak zjistí pravdu, musí Jane s matkou do nemocnice. Doktor Jane vytrhne zub, ale nastávají komplikace a musí se řezat dáseň. Vyzvedne ji Law a oba jedou k Jane domů. Tam jim matka oznámí, že po celé tři dny se Law postará o svou sestru. Ani jeden z nich z toho moc nadšen není.
Užijte si to a omluvte mé chyby :)
1. Zubař
Blížilo se poledne soboty, a já stále ještě byla schoulena v klubíčku a brečela jsem. V tom někdo zazvonil u dveří. Usušila jsem si oči, a šla jsem otevřít. U dveří stála mamka s taťkou.
,,A...Jane, co se stalo?“ nestačila pozdravit mamka, a hned se zděsila, nad mým vzhledem.
,,Zase jste se pohádali?“ zeptal se táta, kterému to došlo. Pustila jsem je dál, a zavřela za nimi dveře.
,,Dáte si kávu?“ zeptala jsem se jich.
,,Já ji udělám. A ty řekneš, co se tu stalo.“ řekl táta, a šel do mé kuchyně. S mamkou jsem si šla sednout na pohovku do obýváku.
V obýváku si mamka všimla vody na stole, na zemi, a na televizi ležel sáček od ledu.
,,Proboha co se tu stalo?“ zděsila se mamka ještě víc.
,,Nic vážného. Jak říkal táta. Pohádali jsme se. Law ze vzteku odešel, a já ze vzteku hodila pytlík na televizi.“ řekla jsem, a nechtěla to víc pitvat.
,,Co to máš s tváří? Jsi úplně nateklá.“ zeptala se stále zdešená mamka, a šla vyhodit sáček z televize.
,,Musím k zubaři. Viklá se mi zub.“ přiznala jsem. Hned jsem si vzpomněla, jak k tomu došlo.
,,O...on tě uhodil?“ vyděsila se mamka ještě víc. Věděla jsem, že mucít s pravdou ven.
,,Jo, ale byla to nehoda. Chtěl praštit Zena, a já do té rány vletěla, a schytala to za Zena. V pondělí si zavolám k zubaři, a objednám se.“ přiznala jsem pravdu, jak to bylo.
,,Jedeme do nemocnice, hned Teď.“ rozhodla naštvaná mamka. Vzala mě za ruku, a táhla mě do chodby, obout se. ,,Ty se o to postarej.“ rozkázala ještě tátovi. Ten přikývl.
,,Mani, to je dobrý.“ protestovala jsem.
,,Ne, nic není dobrý.“ nesouhlasila se mnou mamka. ,,Jedeme na pohotovost. Nebudeš tak dlouho trpět.“ trvala na svém. Věděla jsem, že protestovat nemá cenu.
Šly jsme na autobus. Mamka řidičák neměla, a mně řídit nedovolila. Za půl hodiny jsme byly na pohotovosti. Uvědomila jsem si, že jsem bez dokladů a peněženky.
,,Mami, průšvih.“ promluvila jsem v čekárně, kde nikdo nebyl.
,,Co se zase děje?“ ozvala se mamka a podívala se na mě.
,,Nemám u sebe doklady.“ řekla jsem, když se otevřely dveře a ven vyšla sestřička.
,,Další prosím.“ ozvala se sestřička.
,,Sestři, jsme tu jediné, ale máme problém. Dcera zapomněla doklady doma. Já jí je hned přinesu. Jestli chcete, nechám vám tu své doklady.“ vysvětlovala mamka sestřičce.
,,Sestři, ať jdou dál.“ ozval se hlas doktora z ordinace.
,,Tak pojďte dál, a vy přineste její doklady.“ nařídila sestřička. Strachy bez sebe jsem vzlezla dovnitř.
Usadila jsem se do křesla. Třásla jsem se strachy. Ze zubařů jsem měla vždy strach. Už od mala.
,,Tak co vás trápí, slečno?“ zeptal se s úsměvem doktor, když si myl ruce.
,,Viklá se mi zub. Tady dole.“ řekla jsem, a ukázala na viklající se zub.
,,Tak se na to podíváme.“ řekl doktor. Rozsvítil světlo, a vzal své náčiní. Já otevřela ústa. Doktor se nato podíval. Jenom se dotkl zubu, myslela jsem, že vylítnu z kůže, jaká to byla bolest. ,,Dáme anestezii. Ten zub musí ven.“ oznámil mi. Sestřička šla připravit injekci. Pak si ji převzal doktor, a píchl mi ji na třikrát okolo zubu do dásní. Po chvíli jsem začínala pociťovat účinky injekce. ,,Co přesně se stalo?“ zeptal se mě. ,,Potřebuju to zapsat do zprávy.“ vysvětlil mi. V tom někdo zaklepal na dveře. Sestřička otevřela dveře.
,,Tady jsou vaše doklady, slečno.“ oznámila mi sestřička. Podala mi je, a já vyndala kartičku pojištěnce.
,,Bratr se chtěl porvat s kamarádem. Já do jedné z těch ran vlítla, a schytala to.“ řekla jsem pravdu, jak to bylo. Doktor si vše zapisoval. Pak se dal do práce. Se zubem viklal tak, až mi ho vytrhl. Jenže nastaly komplikace. V dásni mi zůstaly kořeny od zubu.
,,Musíme řezat.“ oznámil mi doktor. Vyděsila jsem se. Sestřička podala doktorovi skalpel. Doktor mi skalpelem rozřízl dáseň. Nakonec kořeny vyndal. Všude byla krev. Řez v dásni mi sešil stehy. Když bylo vše za mnou, oddychla jsem si. Nic jsem necítila, tak jsem neměla žádné bolesti. Ale věděla jsem, že až to přijde k sobě, tak to bude nesnesitelná bolest. ,,Dnes nic nejíst a pít jedině přes brčko. Kdyby to bolelo, tak si vezměte prášek proti bolesti. Jinak vám napíšu antibiotika. Za týden se objednejte k vlastnímu zubaři, se kterým se domluvíte, co dál. A ledujte to.“ doporučil mi. Jenom jsem se pousmála. Nebo spíš jsem se o to pokusila. Sestřička mi vrátila kartičku pojištěnce, a já si ji uklidnila do dokladů. Naštěstí platit jsem nemusela nic. Vyšla jsem ven, a zavřela za sebou dveře. V čekárně na mě čekalo překvapení. Místo mamky tam byl brácha.
,,L...Lawe?“ zašišlala jsem překvapeně.
,,Mamka mi řekla, co se stalo. Proč si mi nic neřekla?“ zeptal se mírněji Law.
,,Si mi nedal šanci.“ připomněla jsem mu, jak po mně vyjel.
,,Jo...Promiň...“ vysoukal ze sebe Law.
,,Neřeš to. Teď vyzvednout antibiotika, a jet domů.“ řekla jsem. Law jenom přikývl. Vyzvedl mi léky. Naštěstí tu byl autem, tak jsem si do něho nasedla. Law mě odvezl domů.
Jeli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Doma na nás dva čekali rodiče. Pusa byla stále umrtvená. Doma jsem řekla vše, co mi řekl doktor, a co mi dělal. Při mluvení jsem šišlala.
,,Law, za trest se o ni postaráš během tří dnů.“ rozhodla mamka.
,,COŽE?!“ vyhrkla jsem nastejno s Lawem
,,Ano, tři dny tu budeš, a postaráš se o svou mladší sestru.“ rozhodla nesmlouvavě mamka.
,,Ale mami to není zapotřebí.“ nesouhlasila jsem s mamkou.
,,Žádné ale! Už jsem řekla!“ rozhodla rázně mamka. Já i Law jsme poznali, že to myslí smrtelně vážně. Poté naši odešli.
,,Jdu si lehnout.“ řekla jsem, a odešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si na postel, a rozbrečela jsem se. Byla jsem otočena ke zdi. Nakonec se mi podařilo usnout.