První láska - 4. Vyznání
Informace:
Nastal pátek, a Jane jde k otci. Moc se netěší, ale jednou něco slíbila, tak to dodrží. V pátek večer je v restauraci se svým otcem, když tam narazí na celou skupi Blue Duo. Ale nikdo neprozrazuje, že se znají. V neděli čeká Jane důležitý rozhovor s Lawem.
Poslední kapitola, této dlouhé jendorázovky. :D Krásné počtení a omluvte mé chyby :)
4. Vyznání
Byl pátek po škole. Zatím jako jediný Law, a Aki věděli, že jdu dneska jiným směrem.
,,Tak se mějte, a v pondělí.“ rozloučila jsem se se všemi.
,,Vždyť jsem říkal, že vás budeme vozit domů.“ ozval se hned Remy.
,,To je sice pravda, ale dneska jdu k tátovi, a ten bydlí úplně jinde.“ vysvětlila jsem Remymu.
,,Tak my tě tam hodíme.“ nedal se odbýt Remy.
,,To je v pohodě. Je to deset minut pěšky.“ oznámila jsem Remymu. ,,Tak se mějte, a v pondělí ahoj.“ rozloučila jsem se.
,,Ahoj.“ rozloučili se se mnou ostatní. Poté jse mvyrazila směrem k městu.
Za deset minut jsem byla u táty. Ne, že by se mi chtělo, ale musela jsem. Jednou jsem už něco slíbila, a co slíbím, to splním.
,,Ahoj zlatí, jak se máš?“ hned mě přivítal táta.
,,Ahoj, dobře.“ odpověděla jsem, usmála jsem se na něho, a dali jsme si pusu.
,,To je dobře, to je dobře.“ řekl táta s úsměvem.
,,Kde je Inori?“ zeptala jsem se táty na jeho přítelkyni.
,,Koncertuje. Máme byt sami pro sebe.“ oznímil táta. Jeho přítelkyně je známá korejská zpěvačka, a herečka, s japonskými kořeny. Je skoro stejně stará jako já. Ale vycházíme spolu dobře. Ale jako macechu si ji nedokážu představit. Ale tátovi do toho mluvit nechci. Hlavní je, že si rozumí. Hned jsem si šla dát věci do pokojíku, který mi táta připravil.
,,Jinak tati, potřebuju se i učit.“ oznámila jsem mu, a šla jsem se na obědvat. Táta vařil guláš, který tak miluju.
,,Já vím.“ oznámil mi šibalsky táta. Hned mi došlo, že se k učení nedostanu. Naštěstí jsem toho neměla moc. Jen učetnictví, a matiku. Z účetnictví jsme měli psát další písemku. A z matiky měl zkoušet, které jsem tak nějak už rozuměla. Díky Lawovi. ,,Tak co škola? Co nového?“ hned se vyptával.
,,Dobrý, díky jednomu spolužákovi začínám rozumět matice.“ oznámila jsem mu. Nechtěla jsem říkat, kdo to je. Stejně by ho to nezajímalo, jako to zajímá mamku a Fuyukiho. Táta se moc nezajímal. Pro něho je je on a Inori. Ale mně to nevadilo.
,,Měla jsi říct, já bych ti pomohl.“ nedal se táta.
,,To je dobrý. On je machr na matiku. A my dva by jsme se hádali.“ nedala jsem se taky.
,,To je asi fakt.“ přiznal táta. Poté nám nandal jídlo. Jedli jsme mlčky. Po jídle jsme dali nádobí do myčky, kterou jsem hned zapnuli. ,,A teď, co podnikneme?“ zeptal se mě.
,,Já bych se šla učit.“ řekla jsem. Ale věděla jsem, že je to zbytečné.
,,Co takhle se jít projít, a pak jít na tu večeři?“ navrhnul jinou variantu táta. Nic jiného mi nezbývalo, než souhlasit.
Šli jsme se projít přes park do města.
,,Jaký byl koncert minulou sobotu?“ zeptal se mě náhle táta. Překvapil mě, že si to pamatoval, a zajímal se. Vyprávěla jsem mu, jaké to bylo, a jak mě vylosovali, že jsem měla to štěstí a po koncertě jsem se sešla s kluky v jejich šatně. Ale že chodí na naší školu, jako chodím já, jsem zamlčela. Nechtěla jsem o nějak rozebírat. Pak jsme šli mlčky. S tátou si toho nemám co říct. Jsme si cizí. Ale jednou za čas ho vidět musím, a trávit s ním čas. Je to můj otec, a taky platí za mě alimenty. Což vždy u něho trpím. Když jsem byla malá, tak to šlo, ale co jsem starší, není si o čem povídat.
Prošli jsme celé město, a zašli jsme si do jedné restaurace. Táta tu zamluvil salónek. Objednal nám jídlo i pití. To bylo pokaždé. Neptal se mě, co si chci dát, a hned objednal i za mě. To jsem ráda neměla, ale nechtěla jsem se hádat, tak jsem vždy mlčela.
,,Odskočím si.“ řekla jsem, a šla jsem ne WC.
Když jsem vycházela, narazila jsem na Suzua.
,,Ahoj Jane...Co ty tu?“ byl překvapený Suzu.
,,Ahoj Suzu. Jsem tu na večeři s tátou. Mohu tě o něco požádat?“ zeptala jsem se ho.
,,Jasně. Pokud to bude v mých silách, pomohu.“ usmál se na mě Suzu.
,,Neříkej klukům, že tu jsem.“ požádala jsem ho.
,,Já budu jako hrob, ale může se stát, že na někoho narazíš.“ slíbil mi Suzu.
,,Jasně, díky.“ poděkovala jsem, a šla si sednout na své místo.
Číšník mezitím přinesl pití. Táta objednal červené víno. Když si šel i on odskočit, tak jsem rychle napsala smsku Aki.
,,Ahoj Aki, jsem s tátou na večeři, a víš kdo tu je? Blue Duo. Táta neví, že chodí do naší školy. Jane.“ a poslala jsem to akorát v čas. Zrovna se vracel táta.
,,Vedle je nějaká partička kluků. Zrovna jsem na ně narazil.“ oznámil mi táta.
,,Aha, a vadí ti to?“ zeptala jsem se ho. Hned jsem věděla, o jaké kluky jde.
,,když nejsou hluční, tak ne.“ řekl mi táta. Ulevilo se mi. Číšník nám přinesl jídlo. Oba jsme si popřáli dobrou chuť, a dali se mlčky do jídla. Po jídle začal hrát hudba ,,Smím prosit?“ vyzval mě k tanci táta. Nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit.
Šli jsme tančit na parket. Když jsme si zatančili na pět písniček, tak jsme si šli sednout. Zrovna se roztáhl závěs u kluků. Pár kluků mě vidělo. Rychle, a tajně jsem naznačila, aby nedali nic najevo. Naštěstí Remy mezi nimi nebyl. Byl to Suzu, Namiko, a Law. Všichni tři přikývli, že rozumí, a mlčeli. Táta čekal na číšníka, aby mohl zaplatit, a mohli jsme jít domů.
Doma jsem si sedla k noťasu, ale nejdřív jsem se šla osprchovat. Táta mluvil s Inori, a pak si šel lehnout. Na FB jsem si psala s Aki. Řekla jsem jí, že mě viděl Suzu, Namiko, a Law, ale že mlčeli, a ostatním nic neřekli.
Asi za hodinu a půl se připojil na FB Law, a psali jsme si. Chtěl vědět, proč museli mlčet. Tak jsem mu to vysvětlila, že o nich táta neví, jen z koncertu. Pak se mě zeptal, jak je u táty. Napsala jsem mu, že nic moc, což byla pravda. Pak mi napsal zajímavou, a napínavou zprávu. Prý se mnou musí mluvit, a jestli bychom se nemohli vidět, co nejdřív. Napsala jsem mu, že v tom nevidím problém, ale že to nejspíš půjde až v neděli. Ale kdyby se něco změnilo, a šlo to v sobotu, že bych jsem napsala smsku. Domluvili jsme se, že se sejdeme ve tři u kašny. Pak jsme se rozloučili, a já šla spát.
V sobotu pro mě táta přichystal překvapení. Jeli jsme vlakem k babičce a dědovi. Ty jsem půl roku neviděla, a táta právě slíbil dědovi pomoct na zahrádce.
Táta, a děda pracovali, a já si povídala s babičkou. Při cestě za babičkou, a dědou jsem napsala smsku Lawovi, že platí ta neděle. Že jedu k babičce, a dědovi. Odpověděl mi jenom OK.
Babička se vyptávala na mamku, Minora, školu, ale na Fuyukiho ne. Věděla o Fuyukim, ale jeho v lásce neměla. Za rozvod to dávala za vinu svému synovi, ale doufala, že mamka promine tátovi tu nevěru. Jenže mamka hned podala žádost o rozvod.
Pak se omluvilo o škole. Řekla jsem, že to zatím jde. Škola teprve začala, a zatím to šlo. Asi v deset hodin večer jsme s tátou jeli domů. Babička nám nabízela, že tam můžeme přespat, ale táta nesouhlasil. Že se musím učit. Byla jsem překvapena, ale velice ráda. Protože jsem chtěla stihnout schůzku s Lawem, která mě čekala.
Doma jsem se vysprchovala, a zalehla do postele. Noťas jsem ani nezapínala. Ráno mi dal táta pokoj. Což jsem byla ráda. Aspoň jsem si dopsala sešity za úterek. Po obědě jsem tátovi oznámila, že potřebuju být doma co nejdřív, a učit se. Sice to pravda byla, ale hlavně jsem měla tu schůzku. Táta to naštěstí pochopil. V půl třetí jsme se rozloučili. Nabízel mi ještě, že mě doprovodí na nádraží, ale já to odmítla. Pak jsem odešla.
Za deset minut tři jsem byla u kašny. Law ještě nedorazil. Čekala jsem asi dvě minuty, poté přišel. Byl v převleku,aby ho nikdo nepoznal. Na nose měl brýle, a čepici na hlavě.
,,Ahoj Jane, čekáš dlouho?“ zeptal se omluvným hlasem Law.
,,Ahoj. Ne, jen minutku, či dvě.“ řekla jsem, a usmála jsem se. ,,O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptala jsem se nedočkavě, a na rovinu.
,,Nevím, jak ti to mám říct...Ale od prvního okamžiku, co jsem tě uviděl...Po tom koncertu v šatně...Ses mi zalíbila. Modlil jsem se, abych šel do stejné třídy, jako ty...Byl jsem moc šťastný, když se mi to splnilo. Remymu došlo, co se se mnou děje, a dělal vše možné, abych ti byl na blízku. V pátek, když jsem tě uviděl v té restauraci, došlo mi na sto procent, co se se mnou děje. Zamiloval jsem se do tebe. Chci tím říct, že tě Jane miluju.“ dostal ze sebe Law. Byla jsem překvapena. Toto jsem nečekala. ,,Nemusíš odpovídat hned. Nech si čas na rozmyšlenou.“ hned dodal.
,,Já...Já si nemám co rozmýšlet...Víš, co jsme vás poznala, jako skupinu, co jste začali s debutem...Tak ses mi zalíbil ze všech nejvíce. Postupem času jsem zjistila, že tě miluju. Byla jsem velice ráda, že mi vyšel ten koncert. A hlavně to setkání s vámi. Když jste přišli do naší školy, byla jsem ráda, a nadšená, že sedíš vedle mě. Chci tím říct, že tě taky miluju.“ dostala jsem ze sebe já. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Taky se mi rozbušilo srdce a v žaludku jsem měla mravenčení. Law mě pohladi po tváři, a nechal ruku na té mé tváři.
,,Miluju tě.“ zašeptal Law, sklonil se, a políbil mě. I já jeho políbila.
,,Taky tě miluju.“ zašeptala jsem, když jsme se přestali líbat.
,,Nezajdeme někam? Nebo pospícháš domů?“ zeptal se mě Law.
,,Na kávu si zajít můžeme.“ řekla jsem, a usmála jsem se. Law mě chytil za ruku, a vyrazili jsme do kavárny.
Od té doby spolu chodíme. I když jsme se na pár dní odloučili, protože kluci koncertovali, tak jsme byli stále v kontaktu. Jak jen to šlo, valali jsme si, nebo psali smsky. Ale spíš jsme si volali. Oba jsme chtěli slyšet hlas toho druhého.
Školu jsme vystudovali na jedničky, a dvojky. Šli jsme i na stejnou vysokou školu, a stále jsme byli spolu. Po vysoké jsme měli svatbu, a založili jsme si rodinu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
