Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Doučování

 

Slyšela jsem zvonění mobilu. Otevřela jsem oči. Byl to můj mobil. Podívala jsem se, kolik je hodin. Bylo pět hodin. Zvedla jsem hovor.

,,Prosím?“ ozvala jsem se ospalým hlasem. Ani jsem se nepodívala na displej, kdo mi to volá. Chvíli jsem poslouchala. ,,Remy...Uvědomuješ si, kolik je hodin?“ řekla jsem potichu, a trochu naštvaně, že mě budí v pět hodin ráno. Zase jsem poslouchala. ,,To neznamená, že když vstáváte, že mám i já.“ protestovala jsem. Zase jsem poslouchala. ,,Jak u mě?“ zeptala jsem se nechápavě. Poslouchám pozorně. ,,Počkej, počkej. To jako, že se potáhnete celou cestu k nám, a pak pojedeme ke škole?“ pronesla jsem naprosto probuzena, a celá mimo.“ Chvíli jsem zase poslouchala. ,,Tak mi to neříkej. Taky ti neřeknu, do koho jsem já zamilovaná.“ zarazila jsem Remyho včas. ,,Jinak souhlasím, když souhlasí i Aki.“ dodala jsem svou odpověď. Chvíli jsem poslouchala. ,,OK, tak zatím ahoj.“ rozloučila jsem se s Remym. Chtěla jsem položit mobila na stůl, když mi přišla smska. Podívala jsem se, kdo mi to píšu. Byla to Aki.

,,Dobré ráno Jane, promiň, že tě budím, ale měla jsem hovor s Remym. Poznal, že miluju Suzua, a donutil mě, jezdit s nimi do školy. Pa Aki.“ přečetla jsem si. Hned jsem jí odepsala.

,,Ahoj Aki, Remy volal i mně, ale mě na nikoho nedonutil. Neví, koho miluju. Což je skvělé. Ale když mi oznámil že budeš jezdit ty, tak jsem nakonec taky souhlasila. Uvidíme se v půl sedmé. Ahoj Jane.“ a odeslala jsem jí to. Bylo tři čtvrtě na šest. Vstala jsem, a šla si udělat hygienu, a snídani Snídani jsem udělala i pro mamku a Fuyukiho. Poté jsem čekala na půl sedmou.

,,Co takhle pozdě?“ ozval se odedveří hlas Fuyukiho.

,,Dobré ráno, čekám na odovz.“ přiznala jsem.

,,Jaký odvoz?“ zeptal se nechápavě Fuyuki.

,,V pět hodin mi volal Remy, že v půl sedmé se pro mě a Aki přijedou, a společně pojedeme do školy.“ vysvětlila jsem.

,,Že by se do tebe zamiloval?“ ušklíbl se Fuyuki.

,,Klidně, ale já ho odmítám. Souhlasila jsem, protože souhlasila Aki.“ řekla jsem rázně.

,,A taky kvůli jednomu fešákovi, co?“ dodal a ušklíbl se Fuyuki.

,,No dobrá, je to taky kvůli Lawovi, ale Remy o tom nemá ani tušení, což je dobře. A doufám, že to tak zůstane.“ řekla jsem a ušklíbla jsem se. Podívala jsem se na hodinky. Bylo to pět minut půl sedmé. ,,Tak já pádím. Pa a po škole.“ rozloučila jsem se, vzala tašku, a obula jsem se. Vzala jsem bundu, a šla ven.

 

Venku jsem viděla Aki, jak si to míří za mnou.

,,Ahoj Aki.“ pozdravila jsem ji.

,,Ahoj Jane. Jsem hodně čitelná?“ zeptala se mě Aki. Podívala jsem se na ni.

,,Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ji.

,,Že jde vidět, jak jsem zamilovaná do Suzua.“ vysvětlila mi Aki.

,,Tak trochu jo.“ přiznala jsem. ,,A já?“ zeptala jsem se nejistě, jako bych Remymu nevěřila.

,,Ty právě ne. Kdyby si mi neřekla, do koho jsi zamilovaná, tak do teď tápu, kdo to je.“ přiznala mi Aki.

,,To jsem ráda.“ ulevilo se mi.

,,Proč?“ zeptala se překvapeně Aki.

,,Aspoň to nikdo nepozná, jak jsem zamilovaná.“ přiznala jsem, a mrkla jsem na ni. V tom ke chodníku přijela limuzína. Z limuzíny vylezl Remy.

,,Tak dámy, nastupovat.“ řekl Remy, a nechal nás nastoupit. Nastoupily jsme, a v tom nás pozdravílo šest hlasů.

,,Dobré ráno.“ řekli hoši sborově.

,,Dobré ráno.“ povede se mi říct společně s Aki najednou, jako jeden muž. Limuzína se rozjela.

 

V půl osmé jsme vystupovali z limuzíny u školy.

,,Co teď?“ zeptal se Isamu.

,,Čekat, dokud neotevřou školu.“ řekla jsem. V tom se kolem nás nahrodila skupina lidiček z naší školy. Všichni chtěli autogram. Já i Aki, máme co dělat, abychom nespadly na zem. Chytily jsme se za ruce. Chtěla jsem sebe, a Aki vyvést z toho hloučku lidí, když v tom mě někdo dal ruku kolem mých ramen. Držel mě pevně, abych jsem nespadla na zem.

,,Klid lidičky, na všechny se dostane.“ promluvil Remy. Neviděla jsem, kdo mě drží kolem ramen, ale věděla jsem, že Remy to není. Remyho hlas byl vzádlenější. Chtěla jsem se podívat na Aki, jak na tom je, ale přes ten dav lidí jsem ji neviděla. Jenom jsem ji stále držela za ruku. Držela jsem ji pevně, aby se mi neztratila, nebo nespadla na zem. ,,Tak pokračování příště, teď se jde do školy.“ oznámil všem. Každý, kdo nedostal autogram si povzdychl. ,,Nebojte se, na všechny se dostane.“ ujistil všechny. Dav ustupoval, ale ne o moc. Ten, kdo mě držel kolem ramen, mě vyváděl z davu pryč. Nechtěně jsem pustila Akiinu ruku. Šli jsme ke dveřím školy.

 

Když jsme z davu pryč, tak jsem zjistila, že je to Law, který mě držel pevně kolem ramen. Byla jsem překvapena.. Nejdřív jsem si myslela, že je to Remy, ale pak se to vyvrátilo, a nikdo jiný mě nenapadal. Law mě pustil až u skříněk.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Law.

,,Jo jsem. A co Aki?“ zeptala jsem se.

,,O tu je taky postaráno.“ usmál se Law. Oba jsme se přezuli, a sundali bundy. Pak jsem chtěla čekat na Aki, jako vždy, ale Law mě vzal do třídy. Zase mě chytl kolem ramen. Bylo to příjemné. Cítila jsem jeho úžasnou vůn. Vůbec jsem neprotestovala, i když jsem chtěla, protože jsem chtěla čekat na svou kamarádku.

 

Ve třídě panuje chaos. Děvčata se hned nahrnula na nás dva.

,,Podepíšeš se nám, prosím?“ hned všechna žadonila. Law mě doprovodil do první řady, kde měla sedět Aki, a šel dozadu podepisovat se. Remy se taky připojil. Suzu odvedl Aki na její místo, a pak se taky vydal dozadu dávat autogram.

,,Jsi v pořádku, Aki?“ zeptala jsem se ji, a seděla jsem na místě, kde měl sedět Suzu.

,,Jsem, a ty?“ odpověděla mi, a taky se mě zeptala. Poté si připravila věci na hodinu.

,,Taky, taky.“ přikývla jsem.

,,Venku, při tom davu fanoušků, mě Suzu držel, a nepustil, až tady ve třídě. Byla jsem, jak v sedmém nebi. A taky mi někdo drtil ruku. Díky tomu jsem nespadla, a udržela jsem se na nohou.“ přiznala se Aki.

,,Tak to je skvělé ne?“ usmála jsem se na ni. ,To mě pevně držel Law, ale za tu ruku se ti omlouvám. To jsem byla já. Nechtěla jsem tě ztratit, a taky, aby si spadla na zem. Chystala jsem se tě vynést ven z davu, když mě někdo chytil, a to pevně. Neviděla jsem, kdo to je, a ani tebe jsem neviděla. Ale u školy jsem si všimla, že je to Law, kdo mě drží. Když jsme vyrazili ke škole, tak jsem tě nechtěně pustila.“ přiznala jsem a omluvila jsem se jí.

,,To je v pohodě. Jsem za to ráda. Aspoň jsem měla dvojitou ochranu.“ usmála se Aki. I já se na ni usmála. V tom zazvonilo na hodinu.

,,Snad se dostanu ke svému stolu.“ řekla jsem, a vstala. Vzala jsem si tašku, a šla jsem se pokusit, si jít sednout na své místo. Než jsem tam došla, vešel do třídy učitel.

,,Co je to tady? Sednout!“ řekl rázným hlasem učitel. Všichni se rozšli. Law seděl na mém místě. Hned vstal.

,,Promiň, půjčil jsem si tvou lavici.“ usmál se omluvně Law. Suzu zase pustí sednout Lawa, a jde si sednout k Aki.

,,V pohodě, a díky.“ poděkovala jsem, a usmála se na něho.

,,Za co?“ zeptal se překvapeně Law.

,,Za záchranu.“ usmála jsem se, a vysvětlila.

,,Tak, když slečna Mizuki stojí, tak půjde k tabuli.“ ozval se hlas učitele. Ani ještě jsem neměla vybaleno. Měli jsme matiku. Poslušně jsem šla k tabuli. Učitel mi nadiktoval tři příklady na rovnice. Rovnice jsme zrovna probírali. Předešlý den, jsem se na to chtěla taky podívat, ale jak jsme se všichni učili účetnictví, tak jsem na to zapomněla. Ale nevyvedlo mě to z míry. Při výpočtech jsem pár chyb udělala, ale učitel mi dal za dva. ,,Dobrá, je vidět, že tomu rozumíš, i když chyby tam jsou. Máš za dvě. Příště seď na místě, a připravená.“ napomenul mě učitel.

,,Děkuju.“ poděkovala jsem, a šla jsem si sednout na místo. Chtěla jsem si připravit sešit a učebnici, ale zjistila jsem, že v tašce mám pondělní věci. ,,Sakra.“ potichu jsem zaklela.

,,Co se děje?“ zeptal se šeptel Law, který mě slyšel.

,,Nejsem připravena. Doma mám sešit i učebnici.“ přiznala jsem potichu. Poté jsem se přihlásila.

,,Co pak, Mizuki?“ zeptal se učitel, když si všiml, že jsem se hlásila.

,,Chci se pane učiteli omluvit, ale nemám věci.“ omluvila jsem se.

,,Jak je to možné? Takový pilný student?“ divil se učitel.

,,Zapomněla jsem na to.“ dál jsem se omlouvala. A řekla jsem i částečně pravdu. Pravda byla taková, že naši usnuli v pokojíku u bráchy, a já spala na gauči v obýváku.

,,Nebo jsi to udělala naschvál, aby si mohla spolupracovat s celebritou?“ zeptal se učitel.

,,To mě ani nenapadlo.“ řekla jsem pravdu.

,,Dobrá. Dohadovat se nebudeme. Vyndej si papír, a spolupracuj s Trafalgarem.“ řekl mi učitel.

,,Děkuju.“ poděkovala jsem, a vyndala jsem si papír z tašky. Law mezitím přisunul lavici blíž ke mně. Pracovali jsme na příkladech. Law mě občas opravil, když si všiml, že jsem tam měla chybu. Hned mi to i vysvětlil, a ukázal. Učitel se u nás několikrát zastavil, ale když zjistil, že se bavíme o příkladech, nechal nás být. Díky Lawovi jsem tomu o něco líp rozuměla. Nechtěla jsem, aby zazvonilo na konec hodiny. Ale tento sen se mi bohužel nesplnil.

,,Zbytek doděláte doma.“ řekl učitel, vzal si věci, a odešel.

,,Jak je možné, že nejsi připravená?“ zeptal se mě hned Remy.

,,Jak jste včera odešli, tak jsem v pokojíku našla spát naše. Nechtěla jsem je budit, tak jsem šla spát na gauč. A zapomněla jsem si připravit věci na dnešek.“ řekla jsem pravdu.

,,Já tu zůstanu po celý den. Abych jsem se nemusel pořád stěhovat.“ oznámil mi Law.

,,Díky moc.“ poděkovala jsem.

,,Není zač, Jane.“ usmál se na mě Law. V tom k nám přišla Aki a Suzu.

,,Jane, jak to, že si nebyla připravena?“ divila se Aki. ,,U mě je to normální, ale u tebe?“ dál se divila. Hned, nejen jí, ale i Suzuovi vysvětlila, jak to je. ,,Páni, to chápu.“ řekla, a už se chystala něco dodat, ale nakonec si to rozmyslela. V tom mi přišla smska. Vyndala jsem mobila, a přečetla jsem si ji.

,,Ahoj zlato, co dneska večeře? Táta.“ hned jsem mu odepsala.

,,Ahoj tati, nechme to na pátek. Musím se učit do školy.“ omluvila jsem se tátovi. Táta na to už nereagoval.

,,Kdo to byl?“ vyzvídal hned Remy.

,,To by tě zajímalo, co?“ ušklíbla jsem se na Remyho.

,,Jane, můžeme si promluvit?“ zeptala se mě jedna dívka z naší třídy. Ani ji neznám jménem, jak se spolu nebavíme. Ze třídy znám Aki, a teď už i Suzua, Remyho, a Lawa.

,,Jasně.“ souhlasila jsem, a vstala jsem. Šly jsme na chodbu.

 

Šly jsme ke schodišti, kde nikdo nebyl.

,,Dej ruce pryč od Lawa, nebo uvidíš!“ pohrozila mi dívka.

,,Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ji nevinně.

,,Ty víš, jak to myslím! Law je jen můj!“ přiznala, o co jí jde, dívka.

,,Nikdo ti ho nebere.“ řekla jsem ironicky. V tom se ta dívka natáhla, že mi jednu vrazí. Když ji v tom někdo zabránil. Byl ti Chiko.

,,Žena by ženu mlátit neměla.“ promluvil Chiko, a pustil ruku té dívky.

,,C...Chiko?“ dostala ze sebe dívka.

,,Sice tě neznám, ale tady Jane se omluvíš.“ řekl Chiko dívce, a objal mě kolem ramen.

,,Promiň.“ omluvila se mi ta dívka. Poté odešla do třídy. Ulevilo se mi.

,,Díky, Chiko.“ poděkovala jsem mu.

,,V pohodě. Kdo to byl?“ zeptal se mě Chiko na tu dívku.

,,Jedna holka z naší třídy. Ani já ji neznám jménem.“ přiznala jsem se.

,,Aha, asi tě moc v lásce nemá, co?“ zeptal se mě Chiko.

,,Vypadá to tak.“ řekla jsem. ,,A došlo jen k nedorozumění.“ dodala jsem. Je nejspíš první člověk, který umí číst mé pocity. Pomyslela jsem si.

,,Nejspíš jo.“ pokrčil rameny Chiko. ,,Tak teď mě omluv, musím jít.“ usmál se na mě, a odešel pryč. Došla jsem k oknu, a zadívala jsem se. V tom mi někdo položil ruku na mé rameno. Trhla jsem sebou, jak jsem se lekla.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Děje se něco?“ zeptal se mě Law.

,,V pohodě. Nic se neděje.“ usmála jsem se na něho.

,,A co ti ta holka chtěla?“ zeptal se mě Law.

,,Jen popovídat. Ani ji neznám jménem. Kromě Aki, a teď vás tří, ve třídě nikoho neznám.“ přiznala jsem. Lawovi.

,,Napadlo mě, že bych dneska po škole šel k tobě domů. Pokud by to nevadilo, a doučil tě ty rovnice. Vidím, že jim moc nerozumíš.“ navrhl mi Law. Podívala jsem se na něho.

,,Budu ráda.“ usmála jsem se. Srdce se mi rozbušilo o život, a měla jsem mravenčení v žaludku. V tom zazvonilo na hodinu. Oba jsme pospíchali do třídy.

 

Ve třídě jsem si připravila čistý papír. Měli jsme japonštinu. Moc jsem se omlouvat nemusela, protože učitelka nám rozdala papíry, a za úkol jsme dostali napsat slohovku O mém nejlepší dni v mém životě. Psala jsem o koncertu, a setkání se skupinou Blue Duo. Law stůl rovnat nemusel, tak jsme seděli blízko sebe.

 

Po škole jsme se všichni sešli venku před školou.

,,Dámy, my vás zase hodíme domů. Ušetříte za vlak.“ oznámil nám Remy.

,,To je dobrý.“ řekla a mávla nad tím rukou Aki.

,,To dobrý není. Každý den v půl sedmé před barákem Jehňátka, a po škole tady.“ rozhodl za nás Remy.

,,A kolik budeme dlužit za benzín?“ zeptala jsem se Remyho.

,,Nechtěj mě urazit.“ ozval se Remy. ,,Nic nechceme.“ dodal v zápětí.

,,Ale vždyť máte zajížďku.“ nesouhlasila jsem.

,,Děláme to z vlastní vůle, a nic nechceme. A teď nasedat.“ rozhodl Remy. Nic nám nezbývalo, než si nastoupit. Všichni jsme si sedli do limuzíny, a jelo se domů.

 

Limuzína zastavila před mým domem. První vystoupila Aki, a pak já.

,Počkejte, ještě já.“ ozval se Law, když Remy chtěl zavřít dveře od limuzíny.

,,Co chceš dělat?“ zajímalo překvapeného Remyho.

,,Doučování.“ odpověděl stroze Law.

,,Jaké?“ dál zajímalo Remyho.

,,Moje.“ řekla jsem stroze.

,,Zítra mi to vysvětlíte. Tak se mějte.“ rozloučil se s námi Remy. Zavřel dveře od limuzíny, poté co si Law vystoupil. Limuzína se rozjela, a za chvíli byla pryč.

,,Tak já jdu, ahoj.“ rozloučila se s námi Aki.

,,Dobře, tak ahoj Aki.“ rozloučila jsem se s ní.

,,Ahoj Aki.“ rozloučil se Law. Poté se naše cesty rozdělily. Aki šla k sobě domů, a my dva do vchodu mého domu.

 

Otevřela jsem dveře. Zrovna jsme slyšeli, jak Minoru brečel.

,,Ahoj, jsem doma.“ zvolala jsem ode dveří.

,,Ahoj Janey, Lawe?“ zarazil se Fuyuki, který přišel ke dveřím.

,,Ahoj Fuyuki, Law mě bude doučovat matiku. Nevadí to doufám.“ zeptala jsem se. Uvědomila jsem si, že jsem neohlásila návštěvu předem.

,,Nevadí, když se to týká školy.“ ušklíbl se Fuyuki. ,,Zrovna je oběd, tak se pojďte najíst.“ vyzval nás. Všichni jsme šli do kuchyně.

,,Dobrý den.“ pozdravil Law.

,,Dobrý, slyšela jsem.“ usmála se mamka. Což bylo dobré znamení.

,,Co je Minorovi?“ zeptala jsem se, a sedla jsem si ke stolu. Law si sedl vedle mě.

,,Nevíme...“ řekl nešťastně Fuyuki.

,,Já asi tuším.“ promluvila mamka.

,,A co? Povídej.“ hned zajímalo Fuyukiho, který nandaval jídlo.

,,Rostou mu zoubky.“ řekla mamka.

,,Můžu?“ zeptala jsem se mamky. Mamka mi předala Minora. ,,Tak tobě rostou zoubky, co?“ konejšíla jsem Minora. Law pohladil Minora po hlavičce.

,,To bych moc nedělal. Nebo bude brečet ještě víc.“ ozvala se mamka.

,,To bude dobré. Včera si ho Law choval, a Minoru se usmíval.“ přiznala jsem.

,,Tak to jsi první, u koho nebrečel.“ řekl Fuyuki, a položil talíře před nás. Minoru pomalu přestával brečet. Posadila jsem si na klín. Levou rukou jsem ho držela, a pravou jsem si nandala jídlo na vidličku. Byly těstoviny. Minoru se začala natahovat po vidličce.

,,To ještě nemůžeš, Minoru.“ řekla jsem tichým hlasem. Minoru se dál natahoval po té vidličce, ale nebylo mu to nic platné. ,,Až budeš starší.“ dodala jsem. Minoru se na mě zvědavě podíval.

,,Jakoby říkal, kdy to bude.“ usmál se Law. Všichni jsme se zasmáli.

,,Už jedl?“ zeptala jsem se, a otočila jsem se na mamku.

,,Jo, trochu snědl.“ řekla mi mamka.

,,Ale ne moc.“ dodal Fuyuki.

,,Tak já ho nakrmím.“ řekla jsem všem.

,,A co tvé jídlo?“ zeptal se mě Fuyuki.

,,To chvilku počká.“ řekla jsem. Fuyuki vstal, a přinesl mi mističku, a v ní kašičku pro Minora. Začala jsem Minora krmit. A tne baštil bez breku.

,,Nebo brečel, protože mu chyběla sestřička.“ zasmál se Fuyuki. I my jsme se zasmáli. Nakonec vše snědl.

,,Ukaž, teď ho podržím já, a ty se najez.“ řekl mi Law. Pomalu jsem mu Minora předala. Sama jsem se pustila do studeného jídla. Minoru se podíval na Lawa, a usmál se.

,,Vážně tě má rád.“ divil se Fuyuki.

,,Má dobrý vkus.“ zasmála se mamka. Měla jsem sousto v puse, a hned mi zaskočilo. Rozkašlala jsem se. Mamka mě začala bouchat do zad.

,,Jsi v pořádku, Jane?“ zeptal se mě starostlivě Law. Minoru to sledoval se zaujetím.

,,Jo...Jsem.“ ještě jsem pokašlávala. Poté jsem se dala zase do jídla. Minoru začal zívat.

,,Je už ospalý.“ promluvila mamka, když ho viděla.

,,Oblečeme se, a půjdeme s ním na procházku.“ rozhodl Fuyuki.

,,Ať mají tihle dva klid na učení.“ dodala mamka. Málem mi znovu zaskočilo. Zajímalo by mě, jak mamka ví, že jsem zamilovaná do Lawa. Nejspíš jí to řekl Fuyuki, který to ví. Uvažovala jsem pro sebe v duchu. Když jsem dojedla, měla jsem telefonát. Byl to táta. Hned jsem to zvedla.

,,Ahoj tati, co se děje?“ ozvala jsem se do telefonu. Chvíli jsem poslouchala. ,,Dojedla jsem oběd, a teď se půjdu učit. Proč?“ odpověděla jsem, a zeptala jsem se ho. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co mi táta řekl. Moc se mi nechtělo přistoupit na jeho návrh, ale byla pravda, že jsem u táty dlouho nebyla.

,,Ještě se zeptám mamky. Ale asi jo.“ řekla jsem nakonec do telefonu. Dala jsem mobila stranou od ucha, a zakryla ho, aby táta nic neslyšel. ,,Mami, v pátek jdu s tátou na večeři, a chce, abych jsem u něho byla do neděle. Je to možné?“ zeptala jsem se mamky.

,,Jak chceš. To záleží na tobě. Ale měla by ses učit, a sama víš, že otec pořádá různé akce, takže se nic nenaučíš.“ řekla mi mamka. Fuyuki mezitím přišel převlečený, i s Minorem. Přikývla jsem, a dala si zase mobila k uchu.

,,Dobře tati, budu tam až do neděle. Přijdu hned v pátek po škole.“ řekla jsem do mobila. ,,Jo, ahoj.“ rozloučila jsem se, a típla hovor.

,,Kdo to byl?“ zeptal se mě Fuyuki.

,,Táta.“ odpověděla jsem, a mamka se šla převléct.

,,A jéje. Co potřeboval?“ udělal obličej Fuyuki, a zeptal se.

,,Chce, abych u něho byla do neděle.“ odpověděla jsem.

,,Takže nás na víkend opouštíš?“ zeptal se Fuyuki.

,,Bohužel jo. Sice nerada, ale dlouho jsem u něho nebyla, tak bych to chtěla napravit.“ vysvětlila jsem své rozhodnutí.

,,A co učení?“ zeptala se už převlečená mamka, která se objevila v kuchyni.

,,V neděli to napravím. Ale pokusím se učit se i u táty, ale pochybuju, že se mi to podaří.“ slíbila jsem.

,,Tak mi jdeme.“ řekl nám Fuyuki.

,,Dobře, tak si to užijte, ahoj.“ rozloučila jsem se s nimi.

,,Ahoj děcka.“ rozloučil se Fuyuki.

,,Ahoj, a dobře se učte.“ rozloučila se s námi mamka.

,,Na shledanou.“ rozloučil se Law. Naši se šli obout. Kočárek mezitím dali na chodbu. Pak odešli.

,,Ještě udělám nádobí, a půjdeme na to?“ zeptala jsem se, a podívala jsem se na Lawa.

,,Já ti pomohu.“ řekl na to Law.

,,To je v pohodě. To zvládnu sama.“ nesouhlasila jsem.

,,V pohodě, rád pomohu.“ nedal se Law. Nic mi nezbývalo, než souhlasit. Poté, co jsme udělali nádobí, jsme se vrhli na tu matiku.

 

Nejdřív mi Law vysvětlil postup rovnic. Až pak jsme se vrhli na domácí úkol. První dva příklady jsme vypočítali spolu. Nebo spíš já. Říkala jsem, jak budu postupovat. V prvním příkladě jsem udělala chybu, ale u druhého jsem to udělala bez chyby. Pak jsme pokračovali každý sám. Když jsem si nebyla jistá, nebo mi nevycházel výsledek, zeptala jsem se Lawa. Ten mi to hned vysvětlil. Po domácím úkolu, jsem si vzala čisté papíry, a Law ukázal na příklady z učebnice, které jsem měla vypracovat. Hned jsem se do toho dala. Když jsem to měla hotové, tak mi to Law zkontroloval. Na jednom příkladě mi našel chybu. Jak mi to vysvětloval, tak jsme se drcli hlavami.

,,Au...Promiň.“ omluvila jsem se mu.

,,Ty promiň.“ řekl Law. Dívali jsme si do očí. Pak jsem se vzpamatovala.

,,Už to chápu.“ řekla jsem Lawovi. Když bylo vše hotové, bylo šest hodin.

,,Už bych měl jít.“ řekl nakonec Law. ,,Ale jestli chceš, tak můžeme pokračovat jindy.“ dodal vzápětí.

,,To budu ráda. Sice na základe jsem měla dvojku, ale tady to moc nezvládám. Budu ráda, když budu mít dvojku.“ usmála jsem se.

,,Tak jo. Vždy, co budeme probírat, ti vysvětlím. A na písemky se můžeme učit společně. Jen se nechci vtírat, ale bylo by dobré se učit tady, u tebe. U nás by nebyl klid.“ souhlasil a navrhl mi Law.

,,Budu ráda, a že budeme tady nevadí.“ usmála jsem se. ,,Až budeš potřebovat s něčím ty, klidně se na mě obrať.“ řekla jsem na oplátku.

,,OK. Kdyby něco bylo, tak si řeknu.“ usmál se Law. ,,Ale než půjdu, dáš mi na sebe kontakt? Myslím FB. Teda, pokud ti to nevadí.“ zeptal se mě.

,,Nevadí mi to. Jen to nikomu nedávej. Jestli si kluci řeknou o FB, dám ho jim.“ souhlasila jsem.

,,Jasně, neboj. Budu jako myška.“ byl rád,a slíbil mi Law. Poté si do mobilu napsal moji přezdívku. Až budu doma, tak si tě dám do přátel.“ slíbil mi.

,,Dobře, aspoň budu vědět, že jsi dobře dorazil domů.“ řekla jsem, a usmála jsem se.

,,Jinak pěkný pokoj.“ pochválil pokojíček Law.

,,Díky, ale není tu uklizeno.“ poděkovala jsem.

,,Rozhodně líp uklizeno, než u mě.“ usmál se Law. Poté jsem Lawa doprovodila ke dveřím, kde se oblékl, a obul boty.

,,Tak se měj krásně, a pozdravuj bandu.“ řekla jsem na rozloučenou.

,,Ty taky pozdravuj. Měj se. Ahoj Jane.“ rozloučil se Law.

,,A koho mám pozdravovat?“ zeptala jsem se nechápavě.

,,Rodiče, a Minora.“ usmál se Law. ,,A Aki, pokud s ní budeš mluvit.“ dodal hned.

,,Uričtě vyřídím.“ usmála jsem se.

,,Dobrou noc, Jane.“ popřál mi Law.

,,Dobrou.“ taky jsem Lawovi popřála. Law vlezl do výtahu, a jel dolů. Já zavřela dveře. Poté jsemse šla ještě trochu učit. Mezitím přišli naši domů. Minoru ještě spal. Fuyuki ho opatrné převlékl, a dal do postýlky. Pak šel za námi do kuchyně. Tam jsme si povídali. Fuyuki se mi omluvil, že mamče řekl, do koho jsem zamilovaná. Hned jsem mu to odpustila. Pak se vzbudil Minoru. Dostal najíst, a pak ho mamka vykoupala, a šel znovu spát. Já na chvíli byla na FB. Měla jsem tam žádost o přátelství. Byl to Law. Hned jsem tu žádost přijala. S Aki jsem si chvilku psala. Law nebyl online. S Aki jsem si povídala do devíti. Pak jsem šla pod sprchu, připravila jsem si věci do školy, a šla jsem spát.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.