Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Překvapení

 

V pondělí ráno jsem nakrmila brášku, udělala jsem snídani, a šla do školy. S Aki jsme měly sraz před mým domem.

,,Ahoj, povídej, jaké to bylo?“ hned vyzvídala Aki. Vše jsem jí vyprávěla, co se odehrálo v zákulisí. ,,To musel být zážitek.“ žasla. Vlak nám přijel. Nastoupily jsme, a jely ke škole.

 

Od nádraží ke škole to máme deset minut pěšky. Přišly jsme ke škole, která byla ještě zavřená, což nebylo zvykem.

,,Zajímalo by mě, co jim to tak trvá. Vždyť už měli dávno otevírat.“ pronesla jsem trošku podrážděně.

,,Ještě jsem se chtěla na to učení podívat.“ řekla zklamaně Aki.

,,To i já.“ přiznala jsem. Za pět minut nakonec školu otevřeli.

 

Šla jsem ke skříňce se přezout. Aki má skříňku jinde než já. Ale pokaždé jsme se sešly u schodů. Tentokrát jsem čekala já.

,,Jdeme?“ zeptala jsem se Aki, která přišla. Aki přikývla, a vyrazily jsme do třídy.

 

Sedla jsem si na své místo. Sedím v druhé řadě v poslední lavici. Aki sedí v první lavici u okna. Učitel nás takhle posadil. Jinak jsme seděly spolu. Za pět minut začala hodin.

 

Přišla učitelka na účetnictví, ze kterého jsme měli psát písemku. Ale i s učetelkou přišel náš tříd učitel se třemi novými spolužáky. Když jsme se spatřili, mysleli jsme si, že nám vypadnou oči z důlků. Byl to Suzu Kuroki, Remy Jissaji a Law Trafalgar.

,,Dobré ráno třído, chci vám představit vaše nové studenty. Doufám, že na ně budete hodní. Kluci, sedněte si na volná místa.“ oznámil nám třídní. Představovat se ani nemuseli. Všichni jsme je znali. Suzu si sedl vedle Aki, aby viděl na tabuli, jak byl malé postavy. A Remy s Lawem si sedli ke mně. Každý z jedné strany.

,,Ahoj Jehňátko, to koukáš, co?“ zašeptal mi Remy do ucha. Překvapilo mě to oslovení Jehňátko.

,,Ahoj, to teda jo. Ale už chápu, proč jste se vyhýbali odpovědět na mou otázku, kde studujete.“ řekla jsem šeptem.

,,Tak písemku odkládám na příští hodinu. Vy hoši, se to doučte.“ řekla jim učitelka, když náš třídní odešel.

,,Doufám, že nás to doučíš, Jehňátko.“ zašeptal Remy.

,,Já?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Ano, ty.“ řekl s úsměvem Remy.

,,Jane, k tabuli.“ ozvala se učitelka dřív, než jsem stačila Remymu odpovědět. Hned jsem vstala, a šla jsem k tabuli. Učitelka mi nadiktovala příklad. Ostatní si zapisovali do sešitu. Měla jsem účtovat. Tak jsem se do toho dala. Za deset minut jsem měla hotovo. Učitelka se na to podívala. ,,Dobrá, za jedna.“ řekla mi. Byla jsem překvapena. Netušila jsem, že mě zkouší. Naštěstí se mi ulevilo, protože to dopadlo dobře.

,,Vidíš, já věděl, že nás to doučíš.“ zašeptal Remy. Nevěděla jsem, jak protestovat. Učitelka vyvolala ještě pár studentů. Aki měla štěstí, že ji nevyvolala. Hodina utekla, jak voda. ,,Co máme teď za hodinu?“ zeptal se mě.

,,Japonštinu.“ odpověděla jsem mu. ,,A teď mě omluvte.“ řekla jsem, a šla za Aki.

,,Ahoj Aki, jak to zvládáš?“ hned jsem se ji zeptala.

,,Ahoj Jane, to je překvápko, co?“ zeptal se s úsměvem Suzu.

,,Ahoj Suzu. To teda je. Jinak, abych vás představila. To je má nejlepší kamarádka Aki, a to je Suzu.“ představila jsem ty dva. ,,Kde máte zbytek?“ zeptala jsem se Suzuna.

,,Těší mě.“ řekla Aki, a zrudly jí líce.

,,Taky mě těší.“ řekl s úsměvem Suzu. ,,Jsou v jiných třídách.“ obrátil se na mě.

,,A nás nepředstavíš?“ ozval se hlas za mnou. Všichni jsme se otočili. Za mnou stál Remy, a Law.

,,Má nejlepší kamarádka Aki, to je Remy, a Law.“ představila jsem je navzájem.

,,Těší mě.“ řekla Aki, a podala si s nimi ruku.

,,Taky mě těší.“ řekl Remy, a Aki políbil rub ruky. Aki zrudla. ,,Tak jak to uděláme s tím doučováním?“ otočil se na mě a zeptal se.

,,To nevím. Jediné, co vím, že u nás to nejde.“ řekla jsem Remymu.

,,Jak to?“ zeptal se Remy.

,,Zapomněl jsi, Remy, že má půl ročního bratříčka?“ řekl Suzu Remymu.

,,No jo vlastně.“ řekl Remy po chvíli.

,,Ono o to ani tak nejde. A o toho by se postarala mamka, ale není u nás moc místa. Jen pro čtyři, nebo pět lidí.“ vysvětlila jsem.

,,Ale nás je pět.“ usmál se Remy. Podívala jsem se na něho, a začala počítat.

,,Pravda.“ souhlasila jsem. ,,Musím si zavolat.“ řekla jsem, a šla na chodbu si zavolat.

 

Na chodbě jsem si našla volné místo, vzala mobila do ruky, a vytočila číslo na mamku. Po pár vyzvánění to mamka vzala.

,,Ahoj mami, mám dotaz.“ hned jsem vychrlila ze sebe. Chvíli jsem poslouchala. ,,Nic vážného, jen máme tři nové spolužáky, a potřebují doučit účetnictví, ze kterého příště píšeme. A já se s nimi znám. A vybrali si mě, jako jejich doučovatele. Na pomoc bych jsem si vzala Aki, tak jestli to nevadí, že bychom byli u nás.“ řekla jsem, co se děje. Chvíli bylo ticho. Pak promluvila mamka. ,,To mohu i při učení.“ dodala jsem. ,,Stejně bude spát, a dát mu najíst, a přebalit ho umím.“ řekla jsem. Chvíli jsem poslouchala. ,,Díky mami.“ poděkovala jsem a vypla hovor.

,,Nazdárek Jane.“ někdo mě pozdravil. Otočila jsem se. Byl to Isamu.

,,Ahoj Isamu. Pěkné překvápko jste si pro mě připravili.“ řekla jsem a usmála se.

,,Málem jsem ti to ten pátek vyžvanil.“ přiznal se mi Isamu. ,,Na všechny jsi udělala dobrý dojem, a Remy je rýpal.“ dodal.

,,Už jsem měla tu čest to poznat.“ ušklíbla jsem se.

,,Tak já půjdu, a nebudu zdržovat.“ řekl Isamu, a odešel do třídy.

,,Tak ahoj.“ rozloučila jsem se já, a šla do své třídy.

 

Ve třídě na mě čekali Remy, Suzu, Law a Aki.

,,Tak co, vyřízeno?“ hned zajímalo Remyho.

,,Jo, po škole všichni u mě. Jen naši nebudou doma, tak se budu muset postarat o brášku.“ řekla jsem všem.

,,I já?“ zeptala se Aki.

,,Ano, i ty Aki. Aspoň mi pomůžeš.“ mrkla jsem na ni. Pak zazvonilo na hodinu, a každý si sedl na své místo.

 

Konečně byl konec školy. Všichni se sešli před školou. I se zbytkem skupiny.

,,Kam hoši jdete?“ zeptal se jejich Chiko.

,,Tady k Jehňátku, se učit.“ řekl jim Remy, a objal mě kolem ramen.

,,Taky bych šel.“ řekl pravdu Isamu.

,,No, to máte smůlu hoši, už se k nám nevejdete.“ řekla jsem ostatním. Poté jsem jim představila Aki. Namiko měl co dělat, abyy Aki neobjal, jako mě ten pátek.

,,Tak my se rozloučíme.“ řekl ostatním Remy.

,,Tak ahoj bando, a pak večer.“ rozloučil se s námi Isamu. Poté jsme se vydali na vlak. Teda já, Aki, Suzu, Remy, a Law.

,,Jak je to daleko?“ zeptal se nás Remy.

,,Asi hodina cesta vlakem.“ odpověděla Aki.

,,Tak daleko?“ podivil se Remy.

,,Tam u nás na sídlišti je jen školka, a základka.“ odpověděla jsem Remymu.

,,Fíha, a to nechcete bydlejt na koleji?“ zeptal se Suzu.

,,Ani ne. Nevyplatí se to. Cesta vlakem se levnější, než nějaké ubytování na koleji. A taky si to moc dovolil nemůžeme.“ vysvětlila to Aki.

,,Tak to jo. Ale i tak vás obdivujeme.“ řekl Remy.

 

Došli jsme na vlakové nádraží. Kluci byli různé maskovaní, aby je nikdo nepoznal. Ale přesto se našlo pár lidí, kteří je poznali a šeptali si. S Aki jsme je nejmenovali jménem, abychom je neprozradily. Kluci si za naší pomoci koupili lístek na vlak. Nevěděli, kam se jede. Do deseti minut přijel vlak, a my si nastoupili.

 

Ve vlaku moc místa nebylo, tak jsme všichni stáli. Jedno místo volné bylo, ale to jsme nechávali prázdné pro starší lidi. Zrovna jsem si potřebovala na rovnat tašku, která mi padala. Tak jsem se pustila, když se v tom vlak rozjel. Myslela jsem, že spadnu na zem, jak jsem neudržela rovnováhu, a zavřela jsem oči. Ale pád se nekonal. Otevřela jsem. Dívala jsem se do šedým očích Lawa, který se jednou rukou držel, a druhou držel mě.

Jsi v pořádku?“ zeptal se mile Law a usmál se tím nejkrásnějším úsměvem.

,,J...jo...Díky.“ dostala jsem ze sebe. Prudce se mi rozbušilo srdce, a měla jsem mravenčení v žaludku. Pomalu, za pomoci Lawa, jsem se narovnala. Narovnala jsem si tašku, a chytla se.

,,Musíš být opatrná.“ řekl mi Remy. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou. On mi za tu provokaci nestojí. Pomyslela jsem si. Za hodinu jsme vystupovali. Nebo spíš mám říct, tlačili jsme se.

,,To je tu taková tlačenice pořád?“ zeptal se podrážděně Suzu.

,,Bohužel jo.“ odpověděla Aki.

,,To vám to teda nezávidíme.“ řekl nám Remy.

,,Díky, ale sestěžujeme si. Na taxíka nejsou peníze.“ řekla jsem. Poté jsem všechny vedla k sobě domů.

 

Doma byla mamka i Fuyuki.

,,Ahoj, jsem doma.“ zavolala jsem, a vzula jsem se. Ostatní mě napodobili.

,,Janey, tak tady jsi. Už jsem se o tebe bál, že se ti něco stalo. Jdeš trošku pozdě.“ přivítal mě Fuyuki s úsměvem a objal mě přede všemi. Bylo mi to trochu trapné, ale nedala jsem nic najevo.

,,Fuyuki, vítej doma. Jinak takhle chodím domů pořád. Vlaky jsou narvaní, až k prasknutí.“ řekla jsem, a Fuyuki mě pustil. Mamka stála s Minorem u dveřích od kuchyně. ,,Jinak to jsou mí přátelé, Remy Jissaji, Suzu Kuroki, a Law Trafalgar. To je moje mamka, malý bráška Minoru, a mamky přítel Fuyuki.“ představila jsem je.

,,Nejste náhodou z té známé skupiny?“ zeptal se Fuyuki. ,,Jak se jen jmenuje?“ zauvažoval nahlas.

,,Blue Duo Fuyuki.“ řekla jsem se smíchem. ,,A ano, jsou to oni. Budeme se učit. Příští hodinu píšeme z účetnictví, tak s Aki jim pomůžeme.“ vysvětlila jsem.

,,Tak se nenechte rušit. My se půjdeme projít. Jen bez malého. Toho ti tu necháme.“ řekl mi Fuyuki.

,,Vím, mamka už říkala.“ usmála jsem se.

,,Nejdřív se, ale najezte. Jídlo se v troubě.“ promluvila mamka, a šla dát Minora do postýlky.

 

Poté se šla obléci, a s Fuyukim vyzili pryč. Já šla přichystat pozdní oběd. Po obědě jsem za pomoci Aki umyla nádobí. Pak jsme si všichni vytáhli učebnice, a sešity na účetnictví. A začali jsme se učit. Všichni tři to během chvilku pochopili. Poté jsme každý sám dělal cvičení. Jen když si někdo z nich nebyl jistý, tak se mě, nebo Aki zeptal, a my dvě jsme jim to vysvětlily. Ale většinou se ptali na výsledky, a správný postup. V pět se probudil Minoru. Šla jsem za ním do pokojíku. Kde jsem ho přebalila a dala jsem mu najíst. Pak jsem s ním šla do kuchyně.

,,Jé, ten je roztomilý.“ řekl Suzu.

,,Jak že se jmenuje?“ zeptal se mě Remy.

,,Minoru. Je to takový malý andílek.“ řekla jsem a dala Minorovi pusu na tvářičku.

,,Mohu si ho pochovat?“ zeptal se Law.

,,Jasně.“ souhlasila jsem, a pomalu Minora předala Lawovi. Law si opatrně vzal Minora do náruče. Minoru se na Lawa pozorně zadíval, a pak na mě. Už jsem to viděla bledě. Že začne brečet, ale stal se zázrak. Minoru se začínal usmívat.

,,Ten je roztomilý, když se usmívá.“ řekl Remy, a chtěl Minora pohladit po hlavičce. V tom se Minoru podíval na Remyho, a začal brečet.

,,Asi sse mu nelíbíš, Remy.“ ušklíbl se Law, a snažil se malého uklidnit.

,,Co je na mně tak ošklivýho?“ podivil se Remy, a začal se věnovat účetnictví. Law malého uklidnil.

,,Mohu to zkusit já?“ zeptal se Suzu.

,,Kidně. Já to pak zase uklidním.“ řekl Law. Suzu se pomalu naklonil k malému. Minoru začal trochu popotahovat. Suzu se hned stáhl.

,,Mysím, že nemá rád nás dva, Remy.“ řekl Suzu. Remy se jen ušklíbl. V tom jsem zaslechla klíče v zámku.

,,Naši jsou doma.“ řekla jsem všem. Vzala jsem si od Lawa Minora. Šla jsem ho dát do postýlky. Na chodbě jsem se potkala s mamkou a Fuyukim.

,,Ještě se učíte?“ zeptala se mě mamka.

,,Ještě jo.“ přiznala jsem. ,,Jen menší přestávka, ale už ho jdu dát spát.“ dodala jsem.

,,Já ho uspím. Vy se najezte. Přinesli jsme vám pizzy.“ usmál se Fuyuki. Dal mamče pizzy, a ode mne si vzal Minora. Já zase od mamky jsem si vzala pizzy. Šla jsem do kuchyně.

,,Bando, balíme pro dnešek. Dáme si večeři.“ řekla jsem, a usmála jsem se. Všichni začali sklízet ze stolu. Já připravila talíře, a na ně dala pizzy. Když bylo sklizeno, a já měla talíře připravené, tak jsem šla dát talíře na stůl. ,,Hned přijdu.“ řekla jsem, a šla jsem do pokojíku.

,,Mami, Fuyuki, dáte si s námi?“ zeptala jsem se šeptem.

,Ne, my už jedli.“ zašeptala mamka. Fuyuki uspával malého. Poté jsem se odebrala, a šla zpátky do kuchyně

,,Vaši se nepřipojí?“ zeptal se Suzu.

,,Ne, už jedli.“ odpověděla jsem. Vzala jsem si kus pálivé pizzy.

,,Neříkej mi, že máš ráda ostré.“ řekl překvapeně Remy.

,,A co když jo?“ odpověděla jsem otázkou.

,,Jsi stejná, jako tady Law.“ řekl Remy, a ušlíbl se. Zrovna jsem měla sousto pizzy v ústech, a zaskočilo mi. I Law se zarazil.

,,J...jak to myslíš?“ dostala jsem ze sebe, když za pomoci Lawa jsem přestala kašlat.

,,Posuď sama.“ ušklíbl se Remy.

,,OK, tak si to nech pro sebe, hamoune.“ pronesla jsem na oko naštvaně.

,,Snad ses neurazila?“ zeptal se překvapeně Remy.

,,Kdo ví.“ pokrčila jsem rameny. Ale ostatní to už nevydrželi, a začali se smát. Remy tím pádem pochopil, že si z něho dělám srandu.

,,Tak srandičky tě užijou, co?“ pronesl ironicky Remy.

,,Je sranda, tak není co řešit.“ řekla jsem taky ironiky.

,,Ale nemusí to být na můj účet.“ nesouhlasil Remy.

,,Snad se tu nechcete hádat.“ zasáhl Suzu.

,,My se nehádáme.“ pronesla jsem s Remym najednou, jako jeden muž. Podívali jsme se na sebe. Začali jsme se smát. Smích je nakažlivý, že i ostatní se začali smát. Po večeři si všichni začali balit věci. Kluci si zavolali taxíka. Aki bydlí blízko mě. U dveří se s nimi rozloučila, a zavřela jsem dveře.

 

Šla jsem do pokoje, kde všichni tři spali.

,,Tak dneska přespím v obýváku.“ pronesla jsem potichu, a šla jsem do obýváku. Ale hned usnout nedokážu. Musím myslet na celý dnešní den. A to nevím, co všechno mě bude ještě čekat. A nejen mě, ale i ostatní.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.