Saisho no kyōfu
Informace:
Tak jsem po dlouhé době zpátky s jednorázovkou
Chci se omluvit že jsem tu dlouho nebyla ale mám k tomu osobní důvody které tady nechci rozebírat
Promiňte za chyby :)
Vešel jsem dovnitř. Vypadalo to že dům byl prázdný. Byl jsem rád, kdyby tu byl někdo další zkazilo by mi to cely můj plán. Všude byla tma a ticho,okolo domu byly lesy a nikde poblíž žádný další dům.
"Vybral jsem si skvělou oběť" pomyslel jsem si. Vytáhl jsem nůž, který jsem měl schovaný v pouzdře za pasem a kráčel pomalu domem. Když jsem došel na konec chodby všiml jsem si pootevřených dveří vedoucích do sklepa. Přistoupil jsem k nim blíž a zjistil jsem že tam svítí.
"Nejspíš je má oběť tam ale tím lepe pro mě. Nemá mi kam utéct" došlo mi a byl jsem z toho nadšeny. Pomalu jsem dveře otevřel a vešel. Kráčel jsem po schodech dolu. Nůž jsem držel pevně v pravé ruce. Začal jsem se lehce třást. To se mi ještě nikdy nestalo. "Že by nervozita?" napadlo mě. Nakonec jsem sešel dolu a rozhlédl se po místnosti. Byla prázdná. Divil jsem se, když v tu chvíli rána do hlavy. Zatmělo se mi před očima a sesunul jsem se k zemi.
Probudil jsem se asi po hodině. Pomalu jsem otevíral oči a přivykal si na světlo. Když se mi podařilo zaostřit viděl jsem před sebou ženu. Byla to ona, má oběť. Usmívala se. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Všude kolem byly svíčky a květiny. Bylo to děsivé. Chtěl jsem utéct ale nešlo to, byl jsem připoutaný ke kovové židli. Začal jsem mít strach. Poprvé za svůj život jsem se bál a nebylo mi to příjemné.
Žena ke mě přistoupila. Hladila mě po ruce, jakoby hledala nějaké místo. V tom mi zabodla hřebík píimo do dlaně. Zařval jsem bolesti, nic horšího se mi nestalo ale to jsem se pletl. To horší ještě přijde.
Žena sáhla po hřebíku a táhla směrem k loktu. Řval jsem bolestí, dokonce mi tekly i slzy. Krev stříkala všude kolem. Byl jsem na to zvyklý ale tentokrát to byla moje vlastní krev. Najednou žena udělala to samé i na druhé ruce. Bolestí jsem se prohnul v zádech a zaječel. Bylo to příšerné. Ta bolest, ten strach, ta chuť už to ukončit. V tu dobu mi došlo co prožívali moje oběti ale nelitoval jsem toho. Nikdy jsem nelitoval svých činů a nezačnu ani teď. V tom žena přestala. Krev už jen zlehka vytékala. Moc mi ji nezbývalo. Byl jsem jen par minut od smrti. Z posledních sil jsem ji řekl aby to ukončila. Ona jakoby mě neslyšela začala sfoukávat svíčky okolo až nakonec všude byla tma.
Potom se zabouchli dveře a s tím i můj život. Tak jsem se z vraha stal obětí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
