MAGICEA - 2. Kapitola (1. Část)
Informace:
Yahoo, minna!
Jsme tu zas. Omlouvám se, že nám to tak trvalo, ale dlouho jsem tu teď nebyla, tak se to trochu protáhlo. Pokusím se, aby třetí kapitola byla dříve, ale nezlobte se prosím, pokud by nebyla. Děláme co můžeme!
Ohledně příběhu bych chtěla zmínit, že jsou čtyři hrdinové a nejspíš každá kapitola bude z jiného pohledu. Nyní vám tedy přinásím druhou kapitolu, kterou vypráví naše hrdinka Piper!
Přeji příjemné počtení. :)
Piper
Můj zápas se nezastavitelně blížil. Sedím v jedné z šaten Grimportské arény a odpočítávám minuty do začátku. Ze skříňky jsem vyndala ochranné brnění. Kovový pancíř a chrániče s malými náznaky modré barvy pro rozeznání hráče mi nikdy dokonale nepasovalo. Mám o něco menší ramena, a proto musím nosit těsnější brnění. Navlékla jsem si ho přes halenu a utáhla řemínky. Očarované chrániče nebylo nutné nandavat, stačilo se jich pouze dotknout a samy mi přilnuly na nejzranitelnější místa. Na zkoušku jsem udělala chvat, abych zjistila, jestli vše sedí tak, jak má. V místnosti se najednou rozzvonil zvonek signalizující začátek zápasu. Z horní poličky jsem popadla helmu a skříňku za sebou zamkla.
Před každým zápasem mám strach. Nevím, jestli budu schopná včas reagovat a sesílat vhodná kouzla. V poslední době se mi značně snížila fyzická kondice, což s sebou nese řadu nevýhod.
Doufám, že můj soupeř nebude příliš vypočítavý a nebude mít vymyšlenou lepší strategii. Chodba přede mnou byla liduprázdná, ale i přes silné kamenné zdi byl slyšet hukot fanoušků z arény. Přidala jsem do kroku a rázem se ocitla na před schodištěm vedoucím na hřiště. Potřebuji se zhluboka nadechnout. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit, ale nemohla jsem. Tělem mi proudí adrenalin a srdce bije ostošest. Vykročila jsem ze stínu přímo na bojiště.
Na chvíli mě oslepilo denní světlo. Dav rázem ožil, mrmlání vyměnilo skandování. Všichni teď upírali oči na bojiště, kam dorazil i můj soupeř. Kerstan si všiml, že ho pozoruji a tak mi kývnul na pozdrav. Udělala jsem to samé. Došli jsme až do středu do bílého kruhu, kde jsme si měli podat ruce a tradičně začít magický zápas.
„Přeju hodně štěstí," podal mi ruku.
„Taky. Jo, a kryj si zadek, jasný?," poškádlila jsem ho a stiskla mu ruku.
Usmál se a odešel na svoji polovinu hřiště.
Trochu jsem se protáhla. Myslím, že jsem připravená začít. Ještě jednou jsem se rozhlédla dokola a prohlédla si celou arénu. V davu jsem hledala Terryho, Mony a Aarona. Říkali, že se oblečou celí do modré, aby se odlišili. Vpravo, ve třetí řadě jsem záhledla na transparentu své jméno. To byli oni. Všimli si, že jsem je našla a začali radostně vřískat. Bohužel jsem ale neslyšela, co říkají. Zamávala jsem jim na pozdrav. Moment, vidím jenom Terryho a Mony. Kde je Aaron? Můj pohled odtrhla nyní se objevující časomíra levitující ve vzduchu. Slova se ujal moderátor vyhlížející ze skleněného výklenku s Očarovanou mušlí v ruce, díky které jsme ho slyšeli.
„Vážení hosté, dovoluji si Vás slavnostně přivítat na čtvrtfinálovém kole Magického turnaje. Zápas skončí po vypršení časomíry, nebo když jeden ze soupeřů nebude moci pokračovat. V dnešním duelu se utkají Piper Eadenová a Kerstan Haun. Myslím, že se dnes můžeme těšit na opravdu velkolepou podívanou," řekl s přehnanou pompézností.
Na chvíli se odmlčel. Začal mluvit někdo jiný.
„Je mi ctí být svědkem dnešního zápasu těchto talentovaných mladých mágů. Pevně věřím, že se obejde bez větších zranění."
Byl to Předseda Rady, Auran Menos. Vůbec bych nečekala, že se zde dnes objeví. Vlastně to bylo takové překvapení pro všechny. Nepamatuji si, kdy se naposled stalo, aby někdo z Rady sledoval zápas, natož samotný Předseda. Nemyslím si, že tu je jen tak pro nic za nic.
„Ve jménu svatého Atose, Patrona všech bojů, zahajuji dnešní zápas. Nechť zvítězí ten nejlepší!"
Jakmile to dořekl, tak všichni přesunuli svoji pozornost na pět soch nadměrné velikosti shlížejících na arénu. Sochy představovaly Svaté, kteří měli za úkol arénu chránit před nebezpečím.
Z celého zápasu je nejhezčí právě zahajení. Svatým se v mísách objeví jejich symboly a ty přetrvají až do konce zápasu. Sledovala jsem, jak se postupně objevilo světlo svaté Claris, keř svaté Harvie, plamen svatého Felixe, vánek svatého Trystana a nakonec vír svaté Ebnie, přesně v tomto pořadí. Elementy už majestátně držely své místo a zápas mohl začít. Stihla jsem se ještě rychle podívat na Harmony a Terryho, ale ti byli pohledem zabraní na Sochy.
10 sekund na promyšlení počátního útoku.
Zvolila jsem strategii, nad kterou jsem přemýšlela už mnohokrát. Snažím se Kerstana překvapit Bleskovým výbojem vyslaným ze všech stran. Zaujala jsem bojový postoj. Snad se mi poštěstí a vyšlu své kouzlo jako první.
***
Ležím na zemi a snažím se popadnout dech. Mrazivá vlna Ledové magie mě na chvíli omráčila. Bohužel jsem podcenila svého soupeře, takže se mi ho nepodařilo překvapit. Po mé levé straně se objevily další rampouchy sesílané Kerstanem. Rychle jsem se sebrala ze země a přitom se snažila neschytat ránu. Když už jsem konečně stála na nohou, připravovala jsem se na své kouzlo.
„Kerstan překvapil Piper prudkou Mrazivou vlnou, jež pro ni byla naprosto nečekaná. Co tomu říkáte, pane Předsedo?," otázal se moderátor.
„Troufám si tvrdit, že tento zdařilý útok slečnu Piper ze hry nevyřadí. Rozhodně chválím pana Kerstana za jeho rychlost."
Nadchlo mě, že mi Předseda věří. Stále je mi ale záhadou, co tu dnes pohledává.
Okolo mně se začal tvořit Výbojový kruh, kouzlo třetího stupně. Tělem mi proudila energie a ta se pomocí many zvyšovala a utvářela tak dostatek napětí. Každou chvíli budu připravená vystřelit. Věřím, že dokážu odrazit všechny střely a alespoň trochu se dotknout Kerstana. Snažila jsem se nahromadit ještě víc energie, a potom ji od sebe odpudit.
Povedlo se a Kerstan schytal přímý zásah, proud ledových střel ustal a já se musela v duchu trochu zaradovat. Sleduji ho, jak se zelektrizovaný snaží zvednout ze země. Teď je čas na další útok. Oběma rukama jsem soustředila energii a vytvořila kouzlo druhého stupně, které by však mělo postačit. Jakmile přišel čas vystřelit, vyslala jsem Kulový blesk mířený přímo do jeho těla. Užuž jsem doufala, že mi to vyšlo, ale blesk se zastavil o ledovou stěnu, kterou následně roztříštil. Znovu jsem vystřelila, ale výsledek byl stejný. Kerstan přešel na obrannou strategii. Přemýšlím nad tím, jak bych ho mohla zasáhnout tak, aby se před bleskem nemohl ochránit. Do hlavy se mi vnuknul nápad. Zkusím poslat dvě kouzla najednou. Kulový blesk jako návnadu přesně, jako jsem to udělala předtím, a Bleskosvod seshora.
Mezitím mě však zasáhl do ramene jakýsi paprsek. Doprdele, bolí to jako čert. Zdravou rukou se chytnu za poraněné rameno a snažím se vyhýbat Kerstanovým Ledovým střelám. Kerstan nepřestává útočit a já nemohu najít vhodnou chvíli na můj protiútok. Sakra, na tohle nemám čas! Očima těkám po nejbližším možném úkrytu a překvapivě je to právě sloup.
„Vypadá to, že má zatím Kerstan navrch. Zraněná Piper se pokouší najít úkryt a..."
Přestala jsem věnovat pozornost hloupým kecům moderátora, akorát mě to rozrušuje.
Rozběhnu se, avšak nedávám pozor, kam šlapu, a už se kloužu po zmrzlém povrchu, kvůli podpásovce ze soupeřovy strany. Rukama mávám ve vzduchu, abych nabrala rovnováhu, bolesti si nevšímaje. To se mi ale nedaří a hlavou narážím do sloupu. Cítím tupou bolest na zátylku. Sakra, to už si, ale vážně, dělá srandu! Díkybohu, že mám helmu. Prudce se na něj z otočím. Sloup místo mě schytá pár rán.
„Hej! Bylo tohle nutný?!," zakřičím vztekle.
„Promiň, ale boj je boj!," křikne na mě zpátky.
Bylo na něm poznat, jak se tímhle baví na můj účet. A to mě naštvalo.
Jestli si chce chlapeček hrát, tak si budeme hrát. Pomalu se zvednu, schovám za sloup a čekám na prodlevu mezi útoky.
Teď je ta správná chvíle.
Vystartuji zpoza sloupu. Kerstan nyní míří do prázdna. Využila jsem ledu a zklouzla se přímo k němu. Na nic nečekám a sesílám na něj roj mých blesků. Kerstan stihl včas zareagovat a vykouzlil si štít. Neustále sesílám blesky, abych ho zaměstnala, zatímco se soustředím na použití Bleskosvodu. Zavřu oči a představuji si blesky z nebes. Cítím ten zvláštní, ale příjemný pocit, jak mnou probíjí energie. Stačí už jen... vybít. Ve zlomku sekundy vzduch prořízl křik. Můj protivník odlítl přibližně pět metrů daleko. Leží zkroucený a mírně se z něj kouří. Pohledem sjedu na mé zraněné rameno. Kolem rány se mi utvořila omrzlina a malé ledové krystalky, kvůli kterým přestávám mou ruku cítit. Povzdechnu si. Skvělé, ještě to mi chybělo.
Očima jsem zabloudila k Radnímu a všimla si, že mě se zaujetím pozoruje. Když mě zaregistroval, odvrátil pohled směrem ke Kerstanovi, jako by tím chtěl něco naznačit. Otočila jsem se a jen taktak se vyhnula Kerstanově překvapivému útoku, kterého využil, když jsem nedávala pozor. Vzápětí jsem pocítila prudkou změnu teploty a nárůst magické energie. Vypadá to, že se Kerstan pokouší o silné kouzlo. Ledový déšť. Poznala jsem to, protože při jeho minulém zápasu to bylo totéž. A musím říct, že to byl povedený souboj.
Kerstan už opět stojí a shromažďuje magickou energii.
Začala jsem více uvažovat. Rozhlédla jsem se po aréně a dostala geniální nápad. Na promyšlení mám jenom chvíli, ale i ta mi musí stačit. Volím kouzlo prvního stupně - Hromovou vlnu. V porovnání se soupeřovým kouzlem je sice slabá, ale pro tento plán účinná. Rozeběhla jsem se, abych se k němu dostala co nejblíž a zmenšila se šance, že mě zasáhne. Na tak lehké kouzlo jsem nepotřebovala být tolik soustředěná, a proto jsem rovnou kouzlila. Já i Kerstan jsme vyslali svá kouzla ve stejnou chvíli.
Ledový déšť byl natolik silný a rozsáhlý, že jsem se mu nestačila vyhnout. Zmohla jsem se na pouhé Zrcadlo, které mě krylo jen z části. Hromová vlna se problila skrz led a z bezprostřední blízkosti zasáhla Kerstana. Rázem se ocitl ve vodním příkopu okolo bojiště. Jeho kouzlo zmizelo, a tak jsem okolo sebe měla konečně volný prostor. Cítila jsem, jak na mě všichni upírají zrak a čekají na můj další krok. Nesmím to pokazit.
„PIPER, DO TOHO!," naslouchala jsem jedním uchem fandění.
Odhodlala jsem se k poslednímu kroku mého plánu. Strčila jsem mou zdravou ruku do vody a chtěla ji zelektrizovat, ale Kerstan nejspíše pochopil, o co se snažím, tudíž vodu mrazil. Reflexivně jsem ruku chtěla vyndat, ale z místa už jsem se nehnula. Byla jsem lapena do kusu ledu a ten mě začal pohlcovat. Zpanikařeně přemýšlím, co dál. Co takhle rozbít ten led a bojovat ve vodě? Ani to moc nezvažuji a rovnou led tříštím. Ten však horkotěžko povoluje. Přitlačuji na síle. Zatímco se já snažím osvobodit, Kerstan mrazí pomalu, ale jistě, celý vodní příkop. Zajímá mě, co má za lubem. Na poslední chvíli se uvolním z ledového sevření a dopadnu na bojiště zadkem napřed. Není moc času na vymýšlení nových strategií. Sešlu Bleskosvody po obou stranách do příkopu a elektrizuji vodu, aspoň tu, která ještě nezmrzla. Štěstí je na mé straně, jelikož Kerstan je stále ve vodě a kvůli ledu nemůže ven, takže ho mé kouzlo zčásti zelektrizovalo. Hlasitě oddechuji, protože jsem vyčerpala hodně magické síly. Můj soupeř je aspoň zatím hodně oslabený. Bleskosvody odvádějí svou práci, ale já jsem nucena je po pár sekundách zase utnout. Potřebuji si nechat ještě trochu magické energie. Kerstan křičí (nevím jestli bolestí, nebo z naštvání) a probourává se skrz led ven. Celý mokrý zběsile dýchá a tápe se zpět na bojiště. Jde na něm vidět značné vysílení. Já, vcelku vyčerpaná, zatím jenom nečinně přihlížím. Hořce si uvědomuji, že bych měla něco udělat, avšak nevím co. Jakmile si zase čelíme tváří v tvář, náš souboj pokračuje. Musím uznat, že Kerstan rozhodně není lehký soupeř a tento souboj nebere na lehkou váhu.
Kerstan začíná první. Přede mnou se formuje Křišťálový drak, kouzlo 4. stupně, velmi pokročilé, řekla bych. Neuvěřitelný, že přes všechny mnou způsobené škody tohle ještě dokáže. Drak se nademnou nyní sklání ve své celé výšce. Z tribun se ozývá nadšené jásání divaků. Na Kerstanově tváři se objevil úšklebek. Chvíli se nic neděje, jako kdyby čekal, až se pokochám drakovou krásou. Mohla bych to využít, ale nevím, zda-li by měl nějaký rychloútok cenu. Ale ani já nezůstávám pozadu. Svolávám Tanec Bohů, jedno z mých nejmocnějších kouzel. Samo mě to nutí řvát, jako kdyby řev uvolňoval ještě víc síly. Jestli se Kerstan nějak ubrání, jsem v koncích. Svatý Padrigu, patrone ochrany, stůj při mně.
Elektrický proud mě lechtal po těle, tančil se mnou v rytmu hromů. Vždy mi příjde vtipné, jak moc se do tohohle kouzla vžiji, ale na škodu to není. Mám pocit, jakoby celá aréna utichla a bedlivě sledovala, co se děje. Nade mnou se stáhla mračna. Na zem udeřilo pár blesků. Já si je ovinula okolo rukou jako závoj a čelila rozzuřenému drakovi. Všude ve vzduchu létaly malé úlomky ledu, ve kterých se odráželo světlo z mých blesků. Chvíli jsem tu nádheru pozorovala a nechala se unést. Z tribuny to musel být krásný pohled. Zhluboka jsem se nadechla, navázala na sebe další energii a vyslala výboj ohromné síly. Kerstan začal manipulovat se svým kouzlem. Drak se proti mě řítíl nebezpečnou rychlostí.
Následovala rána jako z děla, poněvadž obě naše kouzla byla příliš silná. Tlaková vlna mě posunula o dobrý metr dozadu. Kvůli vzdušnému náporu jsem byla donucena zavřít oči. Cítila jsem, jak ze mě pomalu, ale jistě vyprchává, jak už magická, tak energie obecně. Tohle snad bude konečná. Ani jeden jsme nedokázali převýšit toho druhého, takže se místo střetu kouzel drželo pořád na jednom místě.
Plíce mám jako v plamenech, sotva dýcham. Na chvíli se zastavím. Netušila jsem, že si budeme tak vyrovnaní.
Dostanu nápad. Roztočím se dokola, okolo mě se hromadí energie. Přidám další blesky a tvořím další kruhy. Zanedlouho jsem doslova obalená elektřinou. Drak kopíruje Kerstanovo pohyby a přímo teď se obtáčí okolo mě. Chce mě obklíčit.
Led z ramene už zmizel, ale přesto mě stále bolí. V davu na tribunách vidím hned několik lidí v řadě vedle sebe, jak vstávají. Na konci u Terryho a Harmony zahlédnu Aarona. Přece jen přišel! Něco říká ostatním. Najednou Terry společně s Aaronem odchází z tribun, ale oba mi ještě věnovali pohled, který říkal: Dobrá práce. Zůstala tady už jenom Harmony. Přijde mi divné, že by Terry odešel před koncem zápasu.
Kerstanův drak už je skoro u mě. Rozebíhám se střemhlav proti hýbající se mase ledu.
Časomíra oznamuje 6 minut do konce.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
