Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Koncert

 

Připravovala jsem se na koncert skupiny Blue Duo. Má nejoblíbenější a nejpopulárnější skupina celého Japonska. Znám všechny jejich songy nazpaměť. Všichni se mi líbí, a mám je ráda, ale do jednoho z nich jsem zamilovaná. Nebudu říkat kdo to je, to později poznáte.

 

Měla jsem lístky do první řady u pódia. Stálo mě to celé kapesné, ale stálo to zato. Musela jsem být celou noc vzhůru, a čekat až otevřou internetový obchod na prodej lístků. Povedlo se mi to. Sice až v půl deváté ráno, ale i tak. Sice mamka už vzhůru byla, ale můj mladší nevlastní bráška ještě spal. Jak jsem zajásala, že to vyšlo, tak jsem ho vzbudila. Hned jsem dostala od mamky vynadáno, a musela jsem brášku zase uspat. Ale tentokrát mi to nevadilo. Ba naopak, byla jsem šťastná. Asi po hodině se mi to povedlo.

 

Bráškovi je půl roku, a už spí se mnou v pokoji. V noci se o něho starám. Kojený už není, a je závislý na flašce. Tak je to dobré. Mamka se nedávno psychicky zhroutila, tak se o mě a brášku starala babička. Já babičce hodně pomáhala se starat o mamku i brášku. A jak se vlastně jmenuje? Je to Minoru. Mamče se toto jméno šíleně líbilo. I já si na to jméno zvykla.

 

Každý z nás má jiného tátu. Mí rodiče jsou rozvedený, a mamka má nového přítele. Jmenuje se Fuyuki. Hned jsem si s Fuyukim padla do oka, a jsme nejlepší přátelé. Což je skvělé. Bála jsem se, když mi mamka oznámila, že má přítele a je s ním těhotná, že to bude nějaký snob, ale není. Je nejskvělejší chlap na světě. Mám ho radši, než svého vlastního tátu. Můj táta není špatný, to zase ne, ale nemáme si co říct.

 

Fuyuki pracuje jako detektiv u kriminálky. Hodně se s ním bavím o jeho práci, ale ne před mamkou. Jednou bych chtěla dělat stejnou práci, ale mamče, ani tátovi se to moc nelíbí. Ale Fuyuki mě podporuje. Tentokrát pracoval na případu sériového vraha v Osace. Byl tam povolán, a už tam byl dva měsíce. Občas přijel na víkend, aby nás všechny viděl, ale většinu času trávil v Osace. Takže, když se mamka zhroutila, tak tu nebyl. Ale byla jsem s ním v kontaktu, a dávala mu vědět, jak si mamka vede.

 

Babička moc v lásce Fuyukiho nemá. Fuyuki totiž nosí naušnici, na krku má kříž, a kouří. A to je to, co babičce vadí. Naučnice, a kouření. Cigarety mi voní, ale nekouřím. Jednou mi Fuyuki dal cigaretu, ale nešlo mi to, tak jsem toho nechala. Fuyuki mě k ničemu nenutil. Nikdo o tom neví. Je to tajemství mezi mnou a Fuyukim.

 

Fuyuki věděl co mám v plánu. Že chci jít na koncert Blue Duo. Jenže mamka to nevěděla. Pro tuto chvíli mi chyběl. Nikdo neměl, jak zpracovat mamku, aby mě na ten kouncert pustila. Ale nakonec se mi to podařilo. Sice měla kecy, a málem mě nepustila, ale povedlo se mi ji přemluvit.

 

Už jsem byla připravena vyrazit. Jela jsem se svou nejlepší kamarádkou, která do této skupiny taky byla blázen. Jenže ta už nesehnala lístky na stání k pódiu, ale na sezení. Ale nedalo se nic dělat. Neměla jsem tolik peněz, abych jsem koupila dva lístky. Ale kamarádka Aki si neztěžovala. Byla celá šťastná, že může taky jet, na jejich koncert, který se konal u nás v Tokiu. Měla jsem s ní sraz před mým barákem. Jinak, já jsem Jane.

,,Tak já jdu mami.“ šla jsem do kuchyně, kde byla mamka s babičkou.

,,Dobře, a užij si to.“ usmála se na mě mamka. I já se usmála na ni.

,,Ahoj mami, babi.“ rozloučila jsem se.

,,Ahoj, a dávej na sebe pozor.“ řekla mi babička.

,,Ahoj.“ rozloučila se mamka.

 

Před barákem už na mě čekala Aki.

,,Ahoj Aki, promiň že musíš čekat.“ hned jsem se jí omluvila.

,,Ahoj, v pohodě. Teprve před chvilkou jsem přišla.“ usmála se na mě Aki.

,,Tak půjdeme?“ zeptala jsem se.

,,Jasně.“ usmála se Aki. A obě jsme vyrazily na autobusovou zastávku.

 

Na zastávce jsme čekaly na autobus. Měl přijet za deset minut. V tom mi zazvonil telefon. Byl to můj táta.

,,Ahoj tati, děje se něco?“ zvedla jsem hovor. Chvíli jsem poslouchala. ,,Promiň tati, ale musím tě odmítnout. Jedu s Aki na ten koncert, jak jsem ti o něm říkala.“ odmítla jsem tátu. ,,Ano, dneska. A budu končit. Už nám jede autobus.“ trohu jsem zalhala. Neměla jsem náladu s tátou mluvit. ,,Neboj, ozvu se ti. Jak jen budu doma. Ahoj.“ rozloučila jsem se. Ani jsem nečekala, co mi řekne, a típla jsem hovor.

,,Táta?“ zeptala se mě Aki s úsměvem. Přikývla jsem, že jo. Autobus nám zrovna přijel. Obě jsme si nastoupily.

 

Sedly jsme si úplně dozadu. V tom jsem měla další hovor. Měla jsem zlost, že mě někdo zase otravuje. Nepodívala jsem se na displej, a zvedla to.

,,No?“ řekla jsem hnusným tónem. V telefonu se ozval překvapený hlas. Hlas jsem hned poznala. Jednalo se o Fuyukiho. ,,Promiň Fuyuki, ale před chvílí mi volal táta, a myslela jsem si, že je to zase on. Jinak jsem už v autobuse.“ řekla jsem mile, a Aki si všimla, jak se usmívám. ,,Neboj, napíšu smsku. Přijedu nejspíš po půlnoci, kdy budou všichni už spát.“ slíbila jsem Fuyukimu, že se ozvu. ,,Ahoj Fuyuki, a díky.“ taky jsem se rozloučila. Fuyuki mě oslovoval kočko, nebo Janey.

 

Za hodinu jsme byly na místě. Už tam bylo dost lidí. Před vchodem jsem se s Aki rozloučila, a slíbily jsme si, že po koncertě se sejdeme zase před vchodem. Ochranka nás už pouštěla dovnitř.

 

Já šla směrem pódium, kde už pár lidí bylo. Nikoho jsem nepoznávala. Okolo půl osmé bylo už plno. Všichni jsme čekali na osmou hodinu. Občas jsem si s Aki zamávala, protože jsme občas na sebe viděly. V půl osmé a pět minut se ozval pořadatel koncertu.

,,Milé dámy, milí pánové, dovoluji si vás přivítat na koncertě Blue Duo. U dnešního koncertu, udělali kluci výjimku, a losovali, kdo se s nimi po koncertu sejde v zákulisí. A člověk, který má štěstí se jmenuje, Jane Mizuki. Pokud tu jsi, po koncertu zůstaň stát u pódia, my si tě vyzvedneme.“ řekl pořadatel. Když zmínil moje jméno, myslela jsem si, že omdlím. Že jenom sním. Hned jsem vytáhla mobila, a napsala smsku mamče a Fuyukimu, že nevím kdy dorazím domů. Že po koncertě se sejdu s kluky. Mamka mi odepsala, že to nevadí. Že mi věří, ale jestli jí lžu, a zjistí to, tak si ji nemám přát. Od Fuyukiho mi přišla gratulace, a že si mám říct o autogramy. Taky mi přišla zpráva od Aki, kde mi gratulovala, a omlouvala se, že na mě nepočká, že musí po koncertu domů. Hned jsem jí napsala, že děkuju, a že to chápu. V osm začal koncert.

 

Bylo to úžasné. Kluci nás bavili, krásné zpívali i tančili. Koncert i s půl hodinovou přestávkou trval do jedenácti. V jedenáct se kluci rozloučili, a zmizeli. Fanoušci pomalu šli k východu. Odcházeli. Některé fanynky byly ubrečené, že koncert už skončil, a že kluky neuvidí. Já jediná čekala u pódia. Byla jsem celá nervózní. Když jsem se dostala k batohu, tak jsem si vyndala občanku, abych mohla prokázat, že Jane Mizuki jsem já.

 

Asi do čtvrt hodiny se objevil muž.

,,Ty jsi Jane Mizuki?“ zeptal se mě muž.

,A...ano.“ dostala jsem ze sebe, a podávala jsem mu občanku.

,,To je dobrý, věřím ti.“ usmál se na mě muž. Uklidila jsem si občanku do batohu, a pak mi pomohl na pódium.

,,Jsem Satoru, ředitel a manažer Blue Duo.“ představil se mi, a podal mi ruku.

,,Těší mě, Jane Mizuki.“ znovu jsem se představila, a potřásli jsme si rukama.

,,Tak jdeme, kluci už čekají.“ usmál se Satoru. Šla jsem za ním. Měla jsem žaludek scvrklý a srdce mi bušilo o závod. Dokonce se mi klepaly ruce i nohy. Satoru mě vedl dlouhou chodbou, a zastavil se u jednich dveří. Podíval se na mě.

,,Připravena?“ zeptal se mě. Nejistě jsem přikývla. Poté Satoru zaklepal na dveře. Zevnitř se ozvalo.

,,Dále.“ a Satoru otevřel dveře.

,,Pánové, vedu vám Ja...“ Satoru nedořekl mé jméno, když se ozval Namiko.

,,Ta je roztomilá.“ řekl rozkošným hláskem, a běžel mě obejmout. Byla jsem v šoku. Celá překvapená jsem ho taky objala. Sicee bych objetí brala od někoho jiného, od své lásky, což Namiko nebyl, ale i tak jsem byla ráda.

,,Namiko...Pusť ji...“ vrhl sa Suzu na Namika.

,,Ale ona je tak roztomilá.“ bránil se Namiko.

,,Pojď dál, a neboj se.“ řekl, a usmál se Isamu.

,,Vy se o ni už postaráte.“ usmál se Satoru, počkal až vstoupím dál, a pak zavřel dveře a odešel.

 

Podívala jsem se po místnosti, a po všech klukách. Došlo na představování. Sice oni věděli, že já je znám jmény, přesto mi své jméno řekli, a podali jsme si ruce.

,,M...mohu vás o něco požádat?“ zeptala jsem se nejistě.

,,Ale jistě, jsi náš V.I.P. Host.“ usmál se Isamu.

,,Děkuju...Mohli by jste se mi podepsat? Ale nemám nic na psaní, ani kam by jste se mohli podepsat.“ požádala jsem je

,,My jsme s tím počítali.“ usmál se Isamu. Každý si vzal svou fotku, a podepsal mi ji i s věnováním. ,,Tady ji máš.“ podal mi svou podepsanou fotku. I ostatní mi podali jejich fotky s autogramem. Hned jsem si je uklidila do batohu.

,,Nemáš hlad?“ zeptal se mě Namiko.

,,Trochu jo.“ přiznala jsem, když mi v tom zakručelo v žaludku. Hned jsem zrudla. Ostatní se zasmáli. I já se zasmála. Isamu vzal mobila, a pro všechny objednal čínu. Pak jsme si sedli na židle, a povídali jsme si. Spíš se mě kluci vyptávali. Já jim ochotně odpovídala na všechny jejich otázky. Například se ptali, jak se vede, jestli mám sourozence, co rodiče, kam chodím do školy atd...I já se jich vyptávala. Jen na jednu otázku mi neodpověděli. A to, kam chodí do školy. Nikde jsem se to nedočetla. Ale netlačila jsem na ně. Netušila jsem, jako překvapení mě bude v pondělí ve škole čekat. Asi to už tušíte, ale já to netušila. Všichni jsme se u toho najedli.

,,Kde bydíš?“ zeptal se mě Suzu. Hned jsem mu odpověděla.

,,Náš šofér tě zaveze domů.“ řekl mi Remy.

,,To nemusí být.“ nesouhlasila jsem.

,,Máš to daleko, a poslední autobus i vlak ti jedou až ve tři, a máš půl druhé.“ nesouhlasil Suzu. Nakonec jsem souhlasila. Ve dvě hodiny jsme se rozloučili. Všichni mě objali. Jeden z jejich bodygardů mě doprovodil k autu, které na mě už čekalo. Šoférovi jsem nadiktovala adresu, a ten mě odvezl až před barák.

 

Doma bylo ticho. Všichni spali. Ani mamka, ani babička se nevzbudily. A Minoru taky spal. Vzala jsem mobila, a napsala smsku tátovi, Fuyukimu, a Aki, že už jsem doma. Pak jsem hupsla pod sprchu, a šla spát.

 

Za hodinu mě vzbudil Minoru, protože měl hlad. V kuchyni jsem narazila na babičku. Poslala jsem ji spát se slovy, že o brášku se postarám. Pak jsem ho uspala, a zase zalehla do postele. Spala jsem do sedmi, protože se v sedm vzbudil bráška. Tak jsem taky už vstávala. Přebalila jsem ho, a dala mu najíst. Mamka s babičkou už byly vzhůru. U snídaně se vyptávaly, jaké to bylo, a jak jsem si to užila. Jako důkaz, že jsem jim nelhala, jsem jim ukázala fotky s jejich autogramem, a věnováním. Každý tam napsal Z lásky Jane, a jejich jméno Někteří i dali smajlíka. Law měl srdičko. Při pohledu na to, se mi rozbušilo srdce. Ano, Law je ta má tajná láska. Celý víkend jsem se starala o brášku.

 

V sobotu v podvečer mi volala Fuyuki, a vše jsem mu vyprávěla. Slíbil mi, že v pondělí se už vrátí. Protože případ se blížil ke konci. Táta v smsce napsal, Díky zlatíčko. V neděli večer jsem se učila. Hned v pondělí první hodinu jsme měli psát test z účetnictví. Ale bylo to zbytečné. Test se nekonal. A víte proč?

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.