Křivě obviněn - 1. Verdikt
Informace:
Příběh pojednává o Kabaovi Kentarovi, třicetiletém zlodějíčkovi, který se tentokrát zamotal do něčeho většího než jen krádeže. Byl obviněn a následně i odsouzen za vraždu. Pevně si stojí za svou nevinou a dá to na vědomí i obhájkyni protistrany, která mu zkusí pomoct.
( Celkově je příběh více situovaný do Ameriky )
Omluvte mé chyby :)
„… Obžalován, bude propuštěn po splacení kauce, činící 100 000 $“
Seděl jsem před soudem na lavici obžalovaných a poslouchal verdikt.
Pravda, nemoh jsem doufat v nic lepšího. Můj právník byl klasickej Ex offo-soudem přidělenej obhájce.
S takovým většinou není šance vyhrát a navíc protistrana měla pořádnýho právníka, kterej za sebou měl už spoustu vyhranejch sporů.
Byl jsem obžalován z vraždy, kterou jsem neudělal, ale s mým rejstříkem- ve kterém byli mimochodem jen přestupky- jsem měl i tak malou šanci, původní návrh byl na 200 000$.
Svým způsobem jsem byl odsouzen na doživotí protože, kdo by za mě zaplatil kauci? Rodiče mě už dávno zavrhli a přátele jsem taky žádný neměl.
Měl jsem odejít se zřízencem, ale ještě předtím jsem promluvil s právníkem protistrany.
„Musíte mi věřit, skutečně jsem to nebyl já. Vím, že hájíte někoho jinýho, ale mohla byste se na to ještě jednou kouknout a pořádně prozkoumat?“
Myslim, že mírně kývla hlavou. Buď to, nebo to byla jen moje silná touha předejít vězení.
-O 2 hodiny později-
Připadám si, jako kdybych tady strávil půlku dne, ale ten protivnej hlídač tvrdí, že to jsou sotva 2 hodiny.
Nesnášim tohle čekání. Maj mě převíst do San Franciska
„Tak za co tady dřepíš?“ Jeden z mejch spoluvězňů, pořádně jsem si jich nevšim, neměl jsem zrovna touhu si je prohlížet. Navíc vypadal spíš jako bezdomovec.
„No rozhodně jsem se nevloupal nikomu do bytu, abych se vyspal“
„He he, seš pěkně drzej, ale kvůli tomu tady nejsem. Prodával jsem drogy u školy, mysli si co chceš, ale byznys to byl pěknej. Jo, a taky jsem jedný stařence ukrad kabelku.“
„…“
„Tak co, dozvim se to? Já si svůj přečin řek“ Tahle dotěrnýho dědka jsem snad nikdy nepotkal.
„No dobře. Ach. Byl jsem obviněnej za vraždu, kterou jsem neudělal, ale díky mejm dřívějšim přestupkům mám teď namířeno do San Franciskýho vězení. Spokojen?!“
„Není nutný, abys na mě zvyšoval hlas, jen se ptám“
‚Jen se ptám‘ A co ostatní? Ty už se na tebe taky naštvali?
„Ach…fajn. Tak pokud mě tedy omluvíte, já se dál budu věnovat svým věcem.“
Hlavně ať mi dá ten idiot pokoj.
„Vražda je moc špatná věc, proč si to dělal?“ Tak ne bude otravovat i dál.
„ACH! Dědku řikám, že já to nebyl.“ Proč se s nim vůbec bavim?
„Není nutný tady něco skrývat. Podívej, támhle na Shigekiho, je tady za vykradení banky. Taky to nechtěl udělat, ale měl dluhy a musel živit rodinu.“ Řekl a ukázal na nějakýho skinheada v rohu.
Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to udělal jen tak z rozmaru.
Piercing v nose, tři náušnice v jednom uchu, pět vytetovaných slz, velká jizva na pravim předloktí a to bylo jen to, co jsem viděl.
„To je sice pěkný, ale já to vážně nebyl“ Mluvil jsem nějak klidně, nebyl jsem to jen já, kdo si toho všim, ale i ten dědek.
„Mhm. A koho jsi tedy nezabil?“
„Ptáš se, koho zabili, že jsem tady skončil?“
„Koho a jak“
„Nějaká ženská, prodavačka. Prej byla na vycházce se svým šesti měsíčnim synem a já měl údajně proběhnout kolem a zabodnout do ni dýku“
„Aha. A proč si to dělal?“ No to si snad děláš srandu! Myslel jsem, že už snad pochopil, že jsem to nebyl já!
„Sakra dědku řikám ti, že já to nebyl!“ Ne jenom mě v tuhle chvíli povolily nervy. Hlídač co si u stolku čet noviny už to taky nemoh vydržet. Vyskočil ze židle, vytáhnul obušek a šel k nám.
„Tak už ticho! Pamatujte si, že trestat vězně za účel ukáznění je u nás povolený!“
„Sorry, kámo“
„Nejsem tvůj kámoš, chlape!“
„Nejsem tvůj chlap, vole“
„Ještě jedno slovo a měsíc si nesedneš!“ Zamával na mě obuškem. Nezbejvalo mi než ho poslat někam jenom pohledem. Asi to zafungovalo, obuškem si výhružně přejel po mřížích a šel si zase sednout.
„Vsadim se, že obušek by nebyl ta hlavní věc po, který by tě bolela prdel“
Nemoh jsem nic jinýho než se zasmát, dědek byl idiot, ale tohle trefil.
Ten protiva na mě vrhnul nevraživej pohled, ale jen seděl a čet dál. Přeci jen asi hraje trochu fér, konec konců jsem ani necek.
Dědek už se mnou nemluvil, asi věděl, že to nemá cenu, když už mu určitě neodpovim.
Chvíli jsem tam jen tak seděl a koukal všude možně, na strop, po celý cele, ven skrz mříže, nikde se nic zajímavýho nedělo tak jsem se opřel, že se pokusim aspoň nějak zmizet z tohodle místa.
Místo toho jsem slyšel povědomej hlas:“ Dobrý den, je zde Kaba Kentaro?“
Ta obhájkyně protistrany! Přišla pro mě? Proč?
No, ten trouba sice řek, že nemám mluvit, ale o jinym rámusu nepadlo ani slovo. Vyskočil jsem z tý roztočema prolezlý lavičky a běžel na sebe upoutat pozornost.
„Ach, už ho vidím. Nebude vám vadit, když si s ním promluvím?“ Měla příjemnej hlas a naštěstí pro mě, brala svou práci až moc vážně.
Hlídač si jen něco zamumlal, ale asi to byl souhlas, protože právnička přišla blíž k cele.
„ Takže přeci jen jste moji prosbu nebrala jen jako výkřik do tmy.“ Jestli je to pravda tak by to mohlo znamenat i to, že se dostanu pryč odtud.
„Zněl jste až moc přesvědčeně o své nevině. A navíc, trestanci si nedělají starosti s tím, že byli křivě obviněni a následně i odsouzeni.“
„zlo si nedělá starosti s tim, jestli je zlý, co? Přišla jste mi říct, že mi pomůžete nebo jste už na něco přišla?“
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
