Strážní andělé - 10. Výlet
Informace:
Tak tady Jane apol. jedou na školní výlet, který si užijí. Jane a Mitsuko se usmíří a i z nich se stanou dobré kamarádky. Nastávají prázdniny. Jane dojde k vážnému rozhodnutí, za podpory a názorů své rodiny, přítele a přátel.
Toto je poslední kapitola. Užijte si ji a omluvte mé chyby :)
10. Výlet
Na škole se každý na mě díval, a šeptal si. Bylo mi jasné proč. A věděla jsem i co si šeptají.
,,To je ta holka, co je její otec učitel Kaito.“ a takové věci. Ale já to neřešila, i když pod zem jsem se zahrabat chtěla. Ale na povrchu mě držel Law, Shinji, Ito, Hisa a Tamae.
,,Nic si z toho nedělej. To samé si šeptají i o něm.“ jednou takhle mě utěšoval Law. I v naší třídě se na mě dívali divně.
,,Díky, ale díky vaši pomoci to neřeším.“ řekla jsem jednou všem, a usmála jsem se.
Náš třídní výlet se blížil. Byl pátek, a v pondělí se mělo jet. Jen od pondělka do pátku. Měli jsme jet někam do hor, do chatiček. Naši mi dovolili jet, a učitel taky nic nenamítal. Ale měly jsme jet dvě třídy. Ve škole jsme se už neučili. Hráli jsme různé hry. Ale žédné písemky, zkoušení se už nekonalo. Jednou přišel třídní učitel do naší třídy.
,,Mám pro vás dvě zprávy. První je ta, že učitelka vedlejší třídy onemocněla, a nemůže jet se svou třídou na výlet.“ oznámil nám učitel.
,,Takže nejedeme ani my?“ zeptal se jeden spolužák. Učitel se na něho podíval.
,,Ale jedeme. I ta druhá třída jede. A to je ta druhý zpráva. Učitelku zastoupí pan učitel Kaito.“ oznámil nám tu druhou zprávu učitel. Při vyslovení učitele Kaita, se na mě učitel podíval. Já nehnula ani brvou. Ale i tak mě to zasáhlo. Law si toho všiml. Pevně mě chytl za ruku. Podívala jsem se na něho. Law se na mě usmál. I já jemu úsměv oplatila. Nemusel nic říkat. Věděla jsem, že je na mé straně. Že mě podpoří, když to potřebuju. Poté náš učitel odešel. Kvůli nějakému zařizování. Nás nechal být. Kromě Mitsuko se všichni sešli u naší lavice. Teda jenom Shinji, Tamae, Hisa a Ito. Jinak každý si povídal s někým. Až na Mitsuko. Stou se nebavil nikdo.
Když jsem doma oznámila, že jede i učitel Kaito, tak mamka moc nadšená nebyla. To ani já ne. Ale přesto jsem byla rozhodnuta s ním nepromluvit, i kdyby klečel na kolenou. Jednou mi Shigeki řekl, že bych jsem si s ním měla promluvit. Že by to na škodu nebylo. Vyslechnout si ho, a pak se rozhodnout, jestli se s ním vidět dál, nebo ne. Měl sice pravdu, ale já na to nebyla připravena. Sedmnáct let, je příliš dlouhá doba.
Nastalo pondělí. Shigeki si na dopoledne vzal volno a ráno jsme odvezli Naoka do školky, a pak mě a Lawa odvezl ke škole. Byli jsme tam už v půl osmé. Před školou bylo ještě málo lidí, ale Shinji a Tamae tam na nás už čekali. Shigeki nám dal tašky do kufru autobusu. My se mezitím přivítali s Tamae a Shinjim.
,,Ahoj, jak se vede?“ zeptala se nás Tamae.
,,Jo, jde to.“ odpověděla jsem pravdu.
,,Jak se těšíte?“ zeptal se nás Shinji.
,,Já už docela jo.“ odpověděl Law.
,,Janey, tak já pojedu, užijte si to, a nezlobte.“ rozloučil se s námi Shigeki.
,,Ahoj Shi, a pozdravuj.“ usmála jsem se na něho. Pak Shigeki nasedl do auta, a odjel. Poté jsme si všichni povídali, a postupně přicházeli další studenti. Pak nám Law šel zabrat místa do autobusu, abychom mohli sedět všichni pohromadě. Zabral nám místa vzdadu. V osm nás učitelé spočítali, a nastoupili jsme do autobusu, a rozjeli jsme se.
Cesta byla náročná. Nebo aspoň pro mě. Ani spát se nedalo, jak mě bolela žebra. Ale nedávala jsem na sobě nic znát. I když Law si toho všiml.
,,Bolí tě to, co?“ zeptal se mě šeptem Law. Jen jsem přikývla na souhlas.
,,Ale to bude dobré.“ řekla jsem, a usmála jsem se. Pak jsme si všichni povídali o různých věcech.
Za hodinku a půl byla přestávka. Venku jsme si snědli svačiny. Po čtvrt hodince jsme se zase rozjeli. Jeli jsme dvě hodinky. Takže celkem jsme jeli tři a půl hodiny, než jsme dorazili na místo.
Přijeli jsme do kempu. Na chatce jsem byla s Tamae, Hisou a Mitsuko. Mitsuko jsme ignorovaly. Bylo mi ji líto, ale jen tak začít se s ní bavit a kamarádit, to jsem nedokázala. Vedle nás měl chatu Law, Shinji, Ito a jeden nás spolužák. V druhé třídě byla Mariko, ale ta chatku naštěstí měla na druhém konci. Tamae mi přenechala dolní část palandy. Hisa taky spala nahoře, a Mitsuko dole. Poté, co jsme si všichni vybalili věci, a převlékli, sešli jsme se před chatkou učitelů.
,,Tak všichni připraveni?“ zeptal se nás všech náš učitel.
,,Kam půjdeme?“ zeptal se někdo z vedlejší třídy.
,,Projít se po kempu.“ odpověděl náš učitel.
,,Obejdeme celý tento rybník.“ dodal učitel Kaito. Celou tu dobu jsem ho ignorovala, a on mě.
,,Tak připraveni vyrazit?“ zeptal se náš učitel. Všichni jsme přikývli. Law mě chytl za ruku a Ito zase Hisu.
Cestou jsme si různě povídali o všem možném. O rodině, učení, co se bude dělat o prázdninách, a takováto témata. Měla jsem jet k moři s Naokem, mamkou a Shigekim. S Lawem jsme taky plánovali nějakou společnou dovolenou na srpen, ale bylo to stále otevřené. Protože jsem nevěděla, kdy se poletí k tomu moři. I on měl jet někam s otcem. Ale taky nevěděl kdy. S mamkou a Aoi měl je v červenci na dva týdny k babičce. Tamae navrhla nějaký společný výlet. Nikdo nebyl proti. Jen tu nastal problém. Vymyslet termín, abychom mohli jet všichni. Šli jsme pomalu. Mě rychle jít nešlo. Učitelé šli jako poslední. Museli oba slyšet, co plánujeme na prázdniny. Ale bylo mi to jedno, že to slyší i učitel Kaito. Zatím jsem v plánu s ním mluvit neměla. Cestou jsme si udělali pár přestávek, které jsem vždy uvítala. Nevím jestli to bylo kvůli mně, nebo ne, ale neřešila jsem to.
Do tábora jsme se vrátili k večeru. Měli jsme zaplacené snídaně, obědy i večeře. Po příchodu jsme si šli umýt ruce, a sešli jsme se před chatkami. K večeři jsme měli rizoto. Bylo moc dobré. Seděla jsem vedle Lawa a Tamae. Naproti mně seděl Ito. Po jídle jsme měli volný čas.
Všichni jsme byli, tedy já, Law, Shinji, Ito, Hisa a Tamae, před naší chatkou, a povídali jsme si. Večerka byla v devět večer. V osm jsme šli všichni do sprch. Já nešla. Neměl mi kdo pak stáhnout obvazem žebra. Proto jsem se rozhodla po celou tu dobu se nesprchovat. Bylo mi jedno, co si kdo o mně pomyslí. Law, Shinji, Ito, Hisa a Tamae to věděli, ten důvod, a respektovali to. Stáli při mně. Uvědomovala jsem si, že mám skvělého přítele, a své nové přátelé.
V úterý jsme hráli různé míčové hry v kempu na hřišti. Já jenom seděl na trávě, a fandila jsem. Mariko se snažila být co nejblíže k Lawovi, ale Law se vždy od ni vzádlil. Věděl, že je to ona, kdo mě tak zbil, a nechtěl mít s ní nic společného. Po obědě jsme šli do lesa. Tam se taky hrály míčové hry. Sice mě mrzelo, že se nemohu přidat, ale byla jsem šťastná, že mohu být s nimi. S mým přítelem, a přáteli. To mi ke štěstí stačilo. Po večeři byla diskotéka. Mrzelo mě, že jsem si nemohla zatančit. Law seděl na lavičce se mnou.
,,Jdi si zatančit.“ řekla jsem Lawovi.
,,Ne, budu tu s tebou.“ usmál se Law. Nepřesvědčila jsem ho. Ostatní se o to ani nepokusili, protože věděli, že mě neopustí. Při první pomalé písničce, mě Law vyzval k tanci. ,,Smím prosit?“ zeptal se mě.
,,Nevím, jestli mohu.“ řekla jsem zdráhavě.
,,Když budeme tančit pomalu, tak to bude dobré. A kdyby tě to bolelo, tak přestaneme.“ usmál se na mě Law. Nakonec jsem souhlasila, a šli jsme tančit. Sice žebra bolela, ale byla jsem ráda, že jsem s Lawem, tak jsem to neřešila, a bylo mi to jedno. Byli jsme k sobě přitisknutí jako vejce vejci. Cítila jsem jeho vůni. Tu nádhernou vůni. Když skončila písnička, a začala zase rychlá, tak jsme si šli sednout. Na pomalou jsme zase spolu tančili. Diskotéka skončila v deset. Všichni jsme šli spát.
Ve středu nás čekal celodenní výlet do města. Učitel mě a Lawa poslal na autobusovou zastávku. Důvěřoval nám, tak nás pustil samotné. Věděl, že je to sedm kilometrů daleko, a já bych to neušla se svými naraženými žebry. Sice bych to ustála, ale učitel rozhodl jinak. Byla jsem ráda, že se mnou může jít Law. S učitelem jsme se domluvili, že na ne počkáme na autobusové zastávce ve městě.
Do města jsme dorazili asi za hodinu a půl. Na zastávce jsme čekali hodinu, než přijel autobus, a cesta autobusem trvala půl hodiny, ale díky tomu jsme na ostatní čekali jenom půl hodinky. Cestou jsem si povídali. Plánovali jsme společnou dovolenou. Chtěli jsme jet někam do kempu. Měli jsme i jeden vyhlídlý, jen jsme nevěděli kdy tam jet. A kdyby to nevyšlo o prázdninách, tak jsme chtěli jet v září na prodloužený víkend. Rodiče o tom věděli, ale sami nám nedokázali říct, kdy to máme uskutečnit. Sami nevěděli, kdy se pojede k moři, proto nám nedokázali říct, kdy to máme uskutečnit. Hlavně se čekalo, kdy dostane dovolenou Shigeki v práci. Mělo to být na přelomu července a srpna.
Ve městě jsme udělali několik skupinek. Mitsuko byla s námi. Neměla s kým jít. Znala jen nás. Bylo mi ji líto, a i všichni souhlasili, aby šla s námi. Snažila jsem se ji zapojit do naší koverzace. Aby s námi šla, a nekomunikovala. Sama jsem věděla, jaké to je, a nechtěla jsem být, jako ona na základce, a část v prváku. Ve městě jsme si hned došli do restaurace na oběd. Pak jsme objevili zámek, kam jsme šli na prohlídku. Narazili jsme tam i na učitele. Sraz byl ve čtyři u zastávky. Když jsme tam pak sešli, tak ostatní čekali, dokud nám nepřijel autobus, a já s Lawem neodjela. Poté se oni vydali pěšky do tábora.
V táboře jsme čekali asi hodinu a půl, než dorazili ostatní. Když šli všichni do sprch, tak Law byl už vykoupaný. Když byli ostatní ve sprchách, pomohla jsem s Lawem učitelům s táborákem. Pak jsme opékali buřty, a chleby. Dokonce se i zpívalo. Večerka byla v deset hodin.
Ve čtvrtek dopoledne byla procházka kolem rybníka. Měli jsme další přestávky při procházce, kdy se hrály hry, kterých jsem se nezúčastnila. Po obědě jsme balili věci, protože další den jsme se vraceli domů. Poté se šlo na hřiště hrát hry. Večer byla diskotéka. Při jedné rychlé písničce za mnou přišla Mitsuko.
,,Mohu s tebou mluvit?“ zeptala se mě Mitsuko.
,,Jasně.“ řekla jsem a vstala z lavičky.
,,Jane, nemám jít s tebou?“ zeptal se starostlivě Law.
,,Ne, v pohodě.“ usmála jsem se na Lawa. Věděla jsem, že Mitsuko mě fyzicky nenapadne. Na to ona nebyla.
Šly jsme ven, kde nehrála, tak hlasitě hudba, a mohly jsme se slyšet.
,,O čem si chtěl se mnou mluvit?“ zeptala jsem se ji hned na rovinu.
,,Omluvi se ti.Omluvit se ti, jak jsem se k tobě chovala na základce a teď i v prváku. Včera jsem si uvědomila, že jsi skvělá osoba. Ostatní mě ignorovali, ale ty ses snažila mě zapojit do rozhovoru. Vím, že mi tak rychle neodpustíš, ale chtěla bych se stebou skamarádit i ostatními.“ přiznala se mi Mitsuko. Byla jsem v šoku, protože toto jsem nečekala.
,,Víš...Určitě se bavit můžeme, budu i ráda, ale než se z nás stanou kamarádky, než ti budu věřit, tak to potrvá. I u Tamae, Hisi a Ita to trvalo, než jsem jim začala věřit.“ přiznala jsem nakonec, a souhlasila jsem s jejím návrhem.
,,Ty se nezlobíš?“ divila se Mitsuko.
,,Ne, proč?“ divila jsem se zase já.
,,jak jsem se k tobě chovala.“ vysvětlila mi Mitsuko.
,,Sice nevím, co tě k tomu vedlo, a vědět to ani nechci, ale nikdy jsem na tebe nebyla naštvaná, nebo tak. To ne.“ přiznala jsem. Mitsuko se usmála, a nastavila ruku.
,,Mír?“ zeptala se Mitsuko. Přijala jsem její ruku.
,,Mír.“ řekla jsem, a potřásly jsme si rukama, a usmály se. ,,Měla bych jsem se vrátit, nebo se Law bude bát, co se děje.“ usmál jsem se.
,,Jasně, i já jdu. Jinak jste skvělý pár.“ řekla mi Mitsuko.
,,Díky.“ poděkovala jsem, a spolu jsme vešly dovnitř.
Mitsuko si sedla k nám. Law se divil, ale nic neříkal. I ostatní se divili, že je Mitsuko blízko mě. Po diskotéce jsme všem řekly, jak jsem se usmířily.
V chatce jsme si ještě povídaly, i s Mitsuko. Hisa i Tamae se divily, ale i ony zahrnovaly do rozhovoru Mitsuko. Neignorovaly ji, jako ve městě.
V pátek jsme s dobalili věci, a po snídani přijel autobus, a jelo se domů. Za celou tu dobu jsem s učitelem Kaitem nemluvila, a ani jsem se na něho nepodívala. Ignorovala jsem ho. I on mě ignoroval. Nebo aspoň jsem si to myslela. A co mi výlet přinesl? Novou kamarádku do party.
Byly letní prázdniny. Byl červenec. Na vysvědčení jsem měla samé jedničky. Za což jsem byla velice ráda. Ostatní na tom taky byli dobře. V nehorším měli trojku. I když Mitsuko měla dvě čtyřky. Ale to se s námi ještě neučila, a nekamarádila.
Takhle jednou jsme byli všichni i s Mitsuko na výletě. Byl s námi i Naoko. Jeli jsme do vedlejšího města na prohlídku kostela. Jeli jsme vlakem. Ten den nikdo nic neměl.
Nakonec mně i Lawovi vyšel pobyt v kempu na celý týden. Jeli jsme na konci července. V půlce srpna jsem letěla s našimi a Naokem k moři. A v tu samou dobu měl být Law a Aoi u jejich otce, který taky měl dovolenou. I ostatní měli různé akce se svou rodinou. V srpnu jsme se vídali po kousíčkách. Každý s někým, ale ne už všichni pohromadě. Vždy se mnou jel Naoko, aby si taky něco užil. Ale mně to nevadilo. Měla jsem ho ráda, a on byl hodný dítě.
Všichni pohromadě jsem jeli do vedlejšího města na výlet. Naoko seděl u okna, já vedle něho, a vedle mě ještě seděl Law. Drželi jsme se za ruce. Naproti Naoko seděla Hisa s Item a Mitsuko. Přes uličku seděl Shinji s Tamae a nějaká tří členná rodina. Oba seděli na kraji, tak sis námi mohli v klidu povídat. Povídali jsme si odnešním výletě. Kam všude půjdeme, protože kostel otevírali až odpoledne. Tamae, Hisa i Mitsuko chtěli jít nakupovat hadry, což nám ostatním se to nezamlouvalo. Nakonec jsme se dohodli, že se rozdělíme a v určitou dobu se sejdeme na určitém místě. Kvůli Naokovi jsem chtěla jít jinam, kde by bylo něco pro děti. Nakupování neměl moc v lásce, stejně jako já. Law řekl, že by šel kamkoliv, jen kdybych tam byla já. Kdybych milovala nakupování, tak by se připojil ke mně, i kdyby to v lásce neměl. Ale i já bych byla všude, kde by byl Law. Věděla jsem, že dětské atrakce budou bavit všechny nás tři. A to o Shinjim a Itovi nemluvím. Ale jak jsme tak jeli, náhle se mě Mitsuko zeptala.
,,Jane, mohu se tě na něco zeptat?“ začala nesměle se ptát Mitsuko. Podívala jsem se na ni.
,,Jasně, ptej se.“ usmála jsem se na ni. Pomalu jsem jí začínala důvěřovat.
,,Co ty a tvůj otec? Myslím biologickýho.“ nakousla toto téma Mitsuko.
,,Nic, co by bylo? Pro mě neexistuje, a nechci s ním mít nic společného.“ řekla jsem pravdu.
,,Víš, sice jsem se ti posmívala, a za to se ještě jednou omlouvám, ale myslím si, že by sis ho měla vyslechnout, co ti chce říct. Já vyrůstala bez otce taky. I když ty jsi měla otčíma, ale i tak. Můj otec utekl, když mi byly dva roky. Nevím proč to udělal, ale mamka tvrdila, že si našel jinou. O něco mladší. Ale kdo ví, jak to bylo doopravdy. Mít možnost, a vědět kdo je můj otec, tak si ho vyslechnu. Až pak bych jsem se rozhodla, jestli se s ním budu chtít výdat nebo ne.“ řekla mi Mitsuko, co měla na srdci. Musela jsem se nad tím tak trochu zamyslet.
,,Něco na tom asi bude.“ promluvila jsem po chvíli. ,,Mrzí mě, že mamku opustil, když mu oznámila, že s ním čeká dítě. Tak nevím, co by mi na tom chtěl vysvětlovat. Byl jsem mladý, nezkušený atd...Jenže to ho neomlouvá.“ dodala jsem.
,,Jasně, já ti rozumím. Nechci ti říkat, co máš, a co nemáš dělat Jen jsem řekla svůj názor, co bych dělala já.“ usmála se na mě Mitsuko. Neznělo to jízlivě, ale rada, jako bychom byly kamarádky sto let.
,,Ještě si to promyslím.“ řekla jsem nakonec. Pak jsem nad tím celej den přemýšlela. Ale i tak jsem si ten den užila. Přesto mě to hlodalo. Večer před spaním jsem nad tím taky přemýšlela, až jsem nemohla usnout.
Druhý den pršelo, tak jsme šli s Naokem k Lawovi. Ostatní šli do kavárny bez nás. Chápali, že se nám nikam nechce, a my zase chápali, že nechtějí jet za námi. Naoko si hrál s malou Aoi, a já s Lawem jsme na ně dohlíželi, aby se nic nestalo. Naoko měl rozum, ale přesto by sám Aoi neuhlídal.
,,Co si myslíš o tom, co mi řekla včera Mitsuko?“ zeptala jsem se náhle Lawa na jeho názor. Potřebovala jsem vědět i jeho názor.
,,Chceš pravdu?“ zeptal se mě Law.
,,Ty by si mi lhal?“ zeptala jsem se překvapeně.
,,Ne, to ne. Ale kdyby si tu pravdu slyšet nechtěla, něco bych jsem si vymyslel.“ vysvětlil mi Law.
,,Chci vždycky slyšet pravdu.“ řekla jsem co chci slyšet.
,,Myslím, že Mitsuko má v něčem pravdu. Já svého otce znám, ale i neznám. Vídáme se, ale stojí to za houby. Nemáme si co říct. Neznám ho, a on nezná mě. A kdyby neplatil alimenty, tak ho vidět ani nechci. Alekdyž se vcítím do tvé situace, takbych byl rád, že vím kdo je můj otec, a promluvil bych jsem si s ním. Pak se rozhodl, jestli se vídat, nebo ne. Rád bych věděl, proč to udělal. Třeba k tomu byly jiné důvody, než si myslíme, ale taky ne. Ale bylo by dobré to slyšet z jeho úst. Tím chci říct, aby ses s ním sešla, a promluvila si s ním.“ řekl mi po chvíli Law. ,,Byl jsem na tvé straně, když si ho ignorovala, a stále budu na tvé straně, ať se rozhodneš jakkoliv.“ dodal a usmál se na mě.
,,Díky za tvůj názor. Jsem za něj nesmírně ráda. Ještě si o tom promluvím s mamkou.“ řekla jsem, a taky jsem se na Lawa usmála. Pak jsme si šli hrát s Naokem a Aoi, dokud Aoi nešla spát.
Večer, když šel Naoko spát, jsem šla do obýváku, za našimi. Zrovna se dívali na televizi Shigeki řešil jeden složitý případ, ale nikdy si práci domů nenosil. Ani o ní nemluvil.
,,Mami, Shi, mohu s vámi o něčem mluvit?“ zeptala jsem se našich. Naši se na mě podívali. Z mého výrazu museli poznat, že jde o vážnou věc. Proto Shigeki ztlumil zvuk u televize.
,,Jane, co se děje?“ zeptala se mě hned mamka. Sedla jsem si k ní na gauč.
,,Co si myslíte o tom, kdybych jsem si promluvila s učitelem Kaitem?“ zeptala jsem se na rovinu. Na chvíli jsem jim vyrazila dech, protože oba mlčeli.
,,Je to tvá věc, Jane. A já to budu respektovat, ať se rozhodneš jakkoliv.“ řekla mi mamka.
,,Já do toho moc mluvit nemůžu. Nejsem tvůj otec, a toto se mě netýká.“ řekl mi Shigeki.
,,Víš Shi, trochu se tě to týká. Protože od mala tě beeru, jako svého otce. Dokonce jsem ti chtěla říkat tati, ale nenašla jsem odvahu se tě na to zeptat.“ řekla jsem pravdu, jak jsem to viděla už od mala.
,,Teď si mi vyrazila dech.“ promluvil po chvíli Shigeki. Usmál se na mě. ,,Měla si mi to říct dřív. Nevadilo by mi to, kdyby si mi říkala tati. Ba naopak, byl bych potěšen.“ usmál se Shigeki.
,,Díky, ale teď by to bylo divné.“ trochu jsem se ušklíbla.
,,Chceš znát můj názor?“ zeptal se mě Shigeki. Přikývla jsem na souhlas. ,,Myslím, že by ses s ním měla promluvit. Uslyšíš z jeho úst, jak to bylo. Mamka ti určitě řekla pravdu, ale je lepší to slyšet i z druhé strany. Na tvém místě bych jsem se zeptal, jak to bylo, a pak bych jsem se rozhodl, jestli se s ním vidět, nebo ne. Jestli stojí za to ho poznat, nebo ne. To je otázka, který by mě hlodala.“ dodal delší přednášku, nebo-li názor.
,,A ty mami? Co si myslíš.“ obrátila jsem se i na mamku.
,,Mám stejný názor jako Shigeki. Nechci ti bránit, aby si ho poznala, pokud o to stojíš. Ale podpořím tě, ať se rozhodneš jakkoliv. Proč se tak náhle ptáš?“ zeptala se mě mamka. Řekla jsem jim o rozhovoru s Mitsuko.
,,Víte, hodně jsem o tom přemýšlela, a ráda si ho vyslechnu i jeho verzi. A pak se rozhodnu. Jenže já na něj nemám kontakt.“ řekla jsem jim své rozhodnutí.
,,Ale máme. Nechal mi tu číslo na mobil.“ oznámila mi mamka. Vstala, a šla to číslo najít. Po chvíli se vrátila i s lístečkem, kde bylo telefonní číslo. ,,Tady ho máš.“ podala mi lísteček. Hned jsem si to číslo uložila do mobilu.
,,Nebude vadit, když ho pozvu k nám?“ zeptala jsem se jich.
,,Nebude. Naoko si bude hrát, a vy dva budete mít klid.“ souhlasila mamka. Hned jsem mu napsala smsku.
,,Dobrý večer, pane učiteli. Chtěla bych si s vámi promluvit. Šlo by to zítra okolo deváté? Že by jste dorazil k nám. Adresu znáte. S pozdravem Jane Mizuki.“ a poslala jsem smsku. Ani ne za deset minut mi přišla odpověď.
,,Dobrý večer Jane, rád přijdu. A nebude to vadit rodičům? Kaito.“ přečetla jsem si. Hned jsem mu odepsala.
,,Naši nebudou doma. Jen bratr. Jane.“ odpověděla jsem. Kaito ještě napsal smsku, na kterou jsem už nereagovala.
,,Dobře, v devět u vás. Už se těším. Kaito.“ přečetla jsem si.
,,Tak co?“ vyzvídala hned mamka.
,,Přijde zítra.“ usmála jsem se. ,,Jdu si lehnout, ať v devět jsem fit.“ řekla jsem. I mamka měla prázdniny, ale ještě přesto chodila do práce. Ještě jí chyběl týden, a skoro do konce srpna měla volno.
Druhý den jsem vstávala už v sedm hodin. Naoka jsem nechala spát. Ten spal do osmé hodiny. Nasnídal se, a šel si hrát. Já nervózně čekala na devátou hodinu. Naoko věděl, že čekám návštěvu. Proto, když Kaito zazvonil u dveří, tak nešel otevřít, jak měl ve zvyku. Dál si hrál v herně. Já šla otevřít dveře.
,,Dobrý den, pojďte dál.“ uvolnila jsem cestu Kaitovi. Ten se vzul, a vstoupil dovnitř.
,,Ahoj Jane.“ pozdravil mě s úsměvem. Oba jsme šli do kuchyně.
,,Dáte si kávu, čaj, nebo limonádu?“ zeptala jsem se Kaita.
,,Limonáda postačí. Díky.“ řekl si Kaito, a já mu nalila limonádu. I sobě, a Naokovi jsem nalila. Naokovi jsem limonádu přinesla do herny, a vrátila jsem se ke Kaitovi.
,,O čem jsi chtěla mluvit, Jane?“ zeptal se hned na rovinu Kaito. Byla jsem ráda, že chce mluvit na rovinu, a ne o nějakých blbostech, jako na příklad, jak se vede, co děláš o prázdninách atd...
,,Chtěla bych vědět, jak to bylo doopravdy před těmi sedmnácti lety.“ řekla jsem na rovinu. ,,Od mamky vím, že když vám oznámila, že je těhotná, tak jste jí dal košem, a nezajímal jste se.“ řekla jsem mu verzi, kterou jsem znala od mamky.
,,A taky je to pravda.“ začal mluvit Kaito. Ulevilo se mi, že se mi nesnaží nic nalhávat, a přiznal hned pravdu. ,,Byl jsem moc mladý, bylo mi dvacet, a chtěl jsem jít na vejšku. Věděl jsem, že by mi to tím ztížilo, i když mě to neomlouvá. Taky jsem dostal strach. Proto jsem odešel. Navrhnout potrat jsem se neodvážil, a ani bch to nedokázal, aby dala mé dítě pryč. Myslel jsemsi, že hold své dítě nikdy nepoznám. Ale když jsem vás viděl tuhle v nemocnici,dal jsem si dvě a dvě dohromady, a došlo mi, že jsi má dcera. Když jsem dostudoval, chtěl jsem tě vidět, a poznat tě. Litoval jsem toho, ale neměl jsem kontakt na tvoji mamku, a ani jsem to nijak nezjišťoval. Což byla nejspíš chyba. Měl jsem se starat už dřív, a ne to nechat plavat. Hlavně mě to mrzí. Rád bych tě poznal, Jane. Poznal jaká jsi. Pochopím, když mě odmítneš, ale chtěl jsem t to říct osobně. Teď odejdu. Nech si to projít hlavou, a ozvi se mi, jak ses rozhodla.“ dovyprávěl, a začal vstávat.
,,Díky za váš čas. Určitě se ozvu.“ slíbila jsem. Doprovodila jsem Kaita ke dveřím. Tam jsem se rozloučili. Večer, když Naoko spal, jsem našim řekla, co mi řekl Kaito, a že přemýšlím, jestli se s ním vídat dál, nebo ne. Law to už taky věděl. Podle jeho názoru bych ho měla poznat líp.
Po týdnu jsem se rozhodla. Napsala jsem Kaitovi, jestli by jsme se nesešli ve městě v kavárně, že u nás už to nejde. Že doma je mamka. Odpověděl mi, že se v deset sejdeme v kavárně. Souhlasila jsem, a šla si brzy lehnout. Lawovi, mamče a Shigekimu jsem své rozhodnutí už řekla.
Druhý den jsme se sešli v kavárně. Kaito tam už byl, a zamluvil nám stůl. Hned jsem si k němu přisedla, a objednala jsem si zákusek ke kávě.
,,Dobrý den.“ pozdravila jsem Kaita.
,,Ahoj, jak ses rozhodla?“ zeptal se Kaito na rovinu.
,,Rozhodla jsem se tak, že vás chci poznat blíž. Nepřijde mi, že jste hrozný člověk, a vaše argumenty chápu, i když se mi to nelíbí, a nejsem pro, ale i tak vás chci poznat.“ řekla jsem svůj verdikt.
,,To jsem rád. A pro začátek mi tykej.“ usmál se Kaito.
,,Dobře, ale co ve škole?“ zeptala jsem se ho.
,,Tam mi radši vykej, ale mimo školu tykej.“ řekl Kaito.
,,Dobrá.“ řekla jsem. Pak mi vyprávěl o jeho dětství, životě, a rodině. Chtěl jsem to vědět. Pak jsem mu vyprávěla já. O mém dětství. Byli jsme spolu i na obědě. Domů jsem dorazila až v pět hodin. Měli jsme si co říct. Řekla jsem mu, že se ještě ozvu, že na prázdniny nějaké plány mám, a taky jsem mu řekla, že se určitě najde den, kdy se uvidíme, a budeme pokračovat v povídání. A takhle jsem se usmířila se svým otcem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.