Strážní andělé - 9. Biologický otec
Informace:
Jane zjišťuje pravdu o svém biologickém otci. Je jím učitel z její školy Kaito. Jane matce nic nevyčítá, protože sama od ní věděla, že její otec žije, jen se nezajímá. Kaito se snaží ve škole s Jane spojit, ale ta to odmítá, až se Kaito neudrží a celá škoda zjišťuje pravdu.
Příjemné čtení, a omluvte mé chyby :)
9. Biologický otec
Druhý den jsem šla normálně do školy. Každý kdo věděl, co se mi stalo, což byla skoro celá škola, si klepali na čelo, že nejsem normální, když do té školy jdu, a nejsem doma. Doma bych jsem se ukousala nudou, i když žebra pěkně bolela. Celou cestu mě Law držel za ruku, i veškole. První hodinu jsme měli mít třídního učitele na japonštinu.
Učitel přišel do třídy. Pomalu jsem se postavila,a pak zase sedla. Law mi maličko pomohl.
,,Kdo mi dluží omluvenku?“ zeptal se učitel, když zapisoval do třídní knihy. Pomalu jsem se postavila. Omluvenku jsem měla připravenou na stole před sebou. Pomalu jsem šla ke stolu učitele. Učitel se na mě podíval. ,,Jane, jakto že nejsi doma?“ zeptal se překvapeně.
,,Nechtěla jsem zůstat doma, a na výlet taky jedu.“ přiznala jsem, a podala mu omluvenku. Učitel se na ni podíval.
,,Dobře, ale s naraženými žebry si není radno zahrávat.“ řekl mi učitel. Omluvil mi předešlý den, a omluvenku si schoval. Šla jsem si pomalu zase sednout. ,,Doktorka mi říkala, že to byla Mariko.“ řekl vážně učitel. Zakývala jsem hlavou, že ne.
,,Nevím, kdo to byl.“ zalhala jsem, protože jsem to nechtěla řešit. Law věděl, že to byla ona, stejně tak i Shinji a Tamae. Všichni tři se na mě podívali. Divili se, že nechci nahlásit.
,,Dobře, kdyby sis vzpomněla, tak mi to hned nahlaš. Mělo by se to řešit. Bylo to na pozemku školy.“ řekl mi učitel. Jen jsem přikývla nasouhlas, a hodina začala.
O přestávce se k naší lavici přišel Shinji i Tamae. Dokonce přišla Hisa s Item.
,,Jane, proč si neřekla pravdu?“ zeptala se mě hned Tamae.
,,Nechci to řešit s policií. Naši všechno ví, a nakonec i se mnou souhlasí pod podmínkou, že kdyby se to mělo znovu opakovat, tak se to nahlásí.“ vysvětlila jsem to všem.
,,Tamae, mohu tě o něco požádat?“ zeptal se Law Tamae. Ta jen přikývla, že jo. ,,Jestli bude Jane potřebovat na WC, půjdeš s ní?“ zeptal se Tamae.
,,Jasně že jo. Nenechám ji osamotě, stejně jako ty.“ usmála se Tamae.
,,I já jsem psal Jane, že se o ni postarám.“ přidal se Shinji.
,,I já vám pomohu.“ ozval se Ito.
,,I já, i když asi moc nepomohu. Jedině dělat doprovod.“ přidala se Hisa.
,,Proč by jste to vy dva dělali?“ zeptal se stroze Law.
,,Protože se chceme přátelit. Víme, jací jsme byli, tak snadno se to nepromíjí, ale když to zvládla Tamae, i my to chceme dokázat. Mitsuko je strašná. Vadilo mi, že pomlouvá i Tamae. A to se s Tamae známe od školky. A to přepadení nás utvrdilo, že je lepší toho nechat, a přátelit se.“ vysvětlil Ito. Hisa jen přikyvovala na souhlas. V tom zazvonilo na hodinu. Všichni šli do svých lavic.
Celý den jsme si různě povídali. Hisa i Ito se k nám připojili. Mariko se neobjevila, ale párkrát jsme se potkaly na chodbě, ale vždy někdo se mnou byl. Jen po mně házela nevraživý pohled. Kdyby pohled zabíjel, je dávno po mně. Po škole jsme šli domů. Ve vlaku to bylo pro mě, utrpení, ale přežila jsem to. Law mě doprovodil až ke vchodu. Dál nechtěl jít, i když bychom byli doma sami. Musel si dělat domácí úkoly, stejně jako já.
Přišla jsem domů, a k mému překvapení byla doma mamka, a s někým mluvila. Šla jsem směr kuchyň, když jsem zaslechla mužský hlas.
,,Mám na ni právo. Je to moje dcera.“ řekl mužský hlas. Došla jsem do kuchyně.
,,P...pane...učiteli?“ dostala jsem ze sebe.
,,Jane...“ řekla mamka, ale já mezitím zdrhla do pokojíka. Tam jsem se rozbrečela. Žebra bolela, ale tu bolest jsem ignorovala. To co jsem slyšela, bylo pro mě šokující. Učitel Kaito, učitel tělocviku, a můj otec? Biologický otec? Ptala jsem se sama sebe. Slyšela jsem zabouchnout domovní dveře. Poté někdo zaklepal na dveře pokojíku, a vešel dovnitř.
,,Mohu dál?“ zeptala se mě mamka. Přikývla jsem hlavou, že jo. ,,Promiň, nechtěla jsem, aby ses to dozvěděla takhle. Ale Kaito je tvůj biologický otec.“ oznámila mi mamka. Od mamky jsem už dávno věděla, že je můj biologický otec naživu, a že mamku opustil, než jsem se narodila, ale že se po sedmnácti letech objeví, to jsem nečekala.
,,J...jak o mě ví?“ dostala jsem ze sebe pře vzlykot.
,,Viděl nás včera v nemocnici.“ vysvětlila mi mamka. ,,On je tvůj učitel?“ zeptala se mě.
,,Můj ne, ale Lawa. Učí ho tělocvik.“ vysvětlila jsem mezi vzlyky. Mamče jsem nic nevyčítala, protože za nic nemohla.
,,Promiň.“ omluvila se mi mamka.
,,Za co?“ zeptala jsem se ji.
,,Že jsem ti o něm neřekla dřív.“ vysvětlila mi mamka.
,,Ty si mi o něm říkala. A že učí na naší škole jsi nevěděla, nebo snad ano?“ zeptala jsem se, a stále mi tekly slzy.
,,Ne, nevěděla jsem to.“ přiznala se mi mamka.
,,Tak vidíš. Ty si nemáš co vyčítat, mami.“ pousmála jsem se na ni.
,,Co veškole?“ zeptala se mě mamka, a usmála se na mě. Hned mě opatrně objala. I já ji.
,,V pohodě. Máme ještě nějaké úkoly, ale známky jsou už uzavřené.“ řekla jsem pravdu.
,,Co spolužáci?“ zeptala se mě mamka. Došlo mi, že má namysly Mitsuko, Hisu, Ita a Mariko.
,,V pohodě. Ani ta Mariko nic neříkala.“ řekla jsem pravdu.
,,To je dobře.“ usmála se mamka. Pak mi dala pokoj, a odešla. Já jsem šla na FB. Na FB byl připojen Law. Hned jsem mu napsala.
,,Ahoj, jak se vede? U mě na prd.“ a poslala jsem mu to. Za chvíli mi odepsal.
,,Ahoj Jane, dobře, co se stalo?“ zeptal se mě Law Hned jsem mu odepsala.
,,Objevil se tu můj biologický otec. A je jím Kaito.“ a poslala jsem mu to. Setřela jsem si další proud slz.
,,Jako náš učitel?“ zeptal se Law.
,,Jo.“ poslala jsem mu.
,,Mám k tobě přijít?“ zeptal se mě Law.
,,Ne, to je dobrý. Chci být sama.“ napsala jsem mu, a odpojila jsem se. Pak jsem si udělala domácí úkoly, a chvíli jsem se učila. Brzy jsem si šla lehnout.
Ve škole to bylo dobré. Ito a Hisa se s námi bavili víc, než Mitsuko. Mitsuko neměla žádné argumenty nic říkat. Každý ji hned setřel, tak toho nechala. Já vždy mlčela. Svým způsobem mi ji bylo líto. Mariko se o nic nepokusila. Ani nemohla, protože jsem vždy s někým byla. Ať to byl Law, nebo Tamae s Hisou. Učitel Kaito se chtěl několikrát se mnou spojit, ale já ho ignorovala. Jediné, co jsem udělala bylo to, že jsem ho pozdravila, a to ze slušnosti. Všichni se divili, že ho tak ignoruju, když na mě volal, ale jinak se nevyptávali. Jediný Law věděl, co se děje. Byl na mé straně. Chápal mě, proč tak reaguju. Že ho ignoruju.
Jednou jsme takhle šli po chodbě. Šli jsme na hodinu tělocviku. Já ještě necvičila, protože to byl teprve třetí den, co mě Mariko zbila. Sice jsem mohla být ty dvě hodiny doma, ale každý den jsem vodila Naoka do školky. A pak se vracet domů, to se mi nechtělo. Tak jsem byla ve škole. Stejně jsem ještě musela odevzdat omluvenku, že nemohu cvičit.
Při cestě jsme narazili na učitele Kaita. Moc jsem z toho radost neměla. Šla jsem, jakoby nebyl.
,,Dobrý den.“ jenom jsem pozdravia, a chtěla jsem jít dál. Jenže on mi zastarasil cestu.
,,Ahoj Jane, potřebuju s tebou mluvit.“ začal říkat učitel Kaito.
,,Ale já s vámi ne. Nemáme si co říct.“ řekla jsem, a chtěla jsem odejít. S Lawem jsme se drželi za ruce. I ostatní se zastavili, a zírali na tu situaci. Pár diváků se přidalo.
,,Musíme si promluvit.“ nedal se odbýt učitel Kaito. ,,Ale ne tady. Někde v soukromí.“ dodal, když si všiml těch diváků, co na nás tak zírá.
,,Ale já s vámi mluvit nechi. A i kdybych chtěla, tak tady před svědky, a ne v soukromí.“ trvala jsem s na svém.
,,Je to nutné si promluvit. Máme si toho co říct. A hlavně ti musím všechno vysvětlit.“ nedal se učitel Kaito.
,,Není to nutné.“ trvala jsem si na svém zase já.
,,Jsem tvůj otec, musíme si promluvit.“ ztrácel trpělivost učitel Kaito. Hodně mě tím překvapil, že to řekl skoro před celou školou. Myslela jsem si totiž, že ujedou nervy mně, a řeknu to já.
,,Ale jen biologický. Sedmnáct let jste se neozval.“ nedala jsem se zase já. Všichni na nás koukali, jak péra z gauče, a začali si mezi sebou šeptat. Nebylo pořádně rozumět co, ale bylo mi jasné, že si šeptají o nás dvou. Law se ujal situace, a aspoň Tamae, Hisu, Ita a Shinjiho odvedl do šaten. Poslušně šli, ale byli ve velkém šoku.
,,To jsem nechtěl, aby to věděla celá škola.“ povzdychl si učitel Kaito.
,,Já si nezačala, to ty...teda vy.“ tykla jsem mu, ale hned jsem se opravila.
,,Ale kdyby si šla v klidu se mnou si popovídat, tak by se to nestalo.“ trošku mi to vyčítal učitel Kaito.
,,A já vám říkám, že si nemáme co říct. Mamku jste opustil, když vám oznámila, že je těhotná. A teď po sedmnácti letech si s vámi mám povídat? To ani náhodou.“ ruply tentokrát nervy mně.
,,A to je důvod, proč si chci s tebou promluvit. Vysvětlit ti to.“ začal vysvětlovat učitel Kaito.
,,Ale já o tom mluvit nechci. Pro mě jste mrtvý muž. Můj otec je Shigeki Mizuki.“ řekla jsem rozhodným hlasem. A teď mě omluvte, mám hodinu.“ řekla jsem, když zazvonilo na hodinu. Pomalu jsem se odebrala do šaten. Jak jsem se rozčílila, tak mě rozbolela žebra.
,,Snad nechceš v tomto stavu cvičit?“ zeptal se mě učitel Kaito. Já na to už nereagovala.
Došla jsem do šatny, kde jsem si z tašky vyndala omluvenku od doktora z nemocnice, že nemám tři týdny cvičit.
,,Jasně, je tu z protekce.“ promluvila Mitsuko, když jsem vešla dál. Byla jsem stále vytočena, ale mlčela jsem.
,,Nech ji být, Mitsuko.“ řekla rážně Tamae, která se mě zastala.
,,Jane, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Hisa.
,,Jo jsem.“ pousmála jsem se. Pmalu, ale jistě jsem začala věřit Hise i Itovi.
,,Jsi bledá, Jane. Opravdu ti nic není?“ zeptala se tentokrát Tamae.
,,Jo, opravdu je mi dobře. Jen jsem trochu vytočená.“ přiznala jsem.
,,Jak dlouho to víš?“ zeptala se mě Tamae.
,,Od úterka.“ řekla jsem.
,,Proč si nám nic neřekla?“ divila se Hisa.
,,Nechtěla jsem s nikým o tom mluvit.“ přiznala jsem.
,,A Law to věděl?“ zeptala se mě Hisa.
,,Jo, ten to věděl.“ řekla jsem pravdu.
,,Už chápu tu ignoraci.“ řekla Hisa.
,,To jo. Vše se tím vysvětluje.“ přidala se Tamae k Hise. ,,Ale jsem na tvé straně, Jane.“ usmála se na mě.
,,Díky, holky.“ poděkovala jsem, a pousmála jsem se. Pak přišla učitelka, a tělocvik započal.
Učitel Kaito se za ten den schovával, nebo co, protože se neukázal. Doma jsem pak mamče i Shigekimu řekla, co se ve škole odehrálo. Shigekiho potěšilo, že ho beru, jako svého otce, a mamka byla tak vytočena, že s ním chtěla hned mluvit. Ale já i Shigeki jsme jí to naštěstí vymluvili.