Anime World CZ/SK - Příběhy

8. Ošetřovna

Blížily se letní prázdniny. Známky už byly uzavřené, a učení bylo volnější. Už jsem měla tři přátelé. Shinjiho, Tamae a Lawa, kterého jsem milovala. Má první láska. Byla zrovna přestávka. Do naší třídy přišla nějaká dívka, že chce se mnou mluvit. Byla to Mariko. Taky ze základky, ale chodila do vedlejší třídy.

,,Je tu Jane Mizuki?“ ozval se její hlas ode dveří. Hned jsem ji poznala po hlase. Otočila jsem se ke dveřím. U mélavice zrovna byl Shinji i Tamae. Law byl u lékaře, tak naprvní hodinu chyběl, ale měl každou chvíli dorazit.

,,Tady jsem.“ ozvala jsem se z lavice.

,,Mohu s tebou mluvit?“ zeptala se mě Mariko mile. Až to bylo podezřelé. Přikývla jsem, a šla s ní ven.

 

Venku jsme šly k jednomu oknu, kde nikdo nebyl. Na chodbě panoval hluk, jak si mezi sebou studenti povídali.

,,Co se děje?“ zeptala jsem se na rovinu. Došlo mi, že po mně něco chce.

,,Dej ruce pryč od Lawa! Ten je můj!“ řekla mi Mariko výhružným hlasem. Docela mě tím zaskočila. Že by věděla, co k Lawovi cítím? Že by mě Tamae zradila? Honily se mi hlavou tyto otázky.

,,Já s ním nejsem. Je klidně tvůj.“ řekla jsem klidně, a nedala vůbec nic znát.

,,Tak ho odkopni, že s ním nechceš mít nit společného, když ho nechceš!“ vyhrožovala mi Mariko.

,,To neudělám. Jsme přátelé.“ nedala jsem se jen tak, ale strach jsem měla. Naštěstí se mi prokázalo, že nic neví, a nikdo mě nezradil.

,,Jestli to neuděláš, bude zle!“ dál mi vyhrožovala Mariko. Chtěla jsem říct, nebo co, ale mlčela jsem. ,,Já tě varovala! Dej od Lawa ruce pryč!“ dodala a odešla.

 

Sledovala jsem ji, jak odchází. Pak jsem se zadívala z okna ven. Chtělo se mi brečet, ale snažila jsem je potlačit.

,,Jane, je vše v pořádku?“ ozval se hlas vedle mě. Otočila jsem se. Byl to Law, který se vrátil od doktora.

,,Jo je.“ přikývla jsem, a pousmála jsem se. Zase jsem mu lhala, ale nechtěla jsem si stěžovat.

,,Mohu s tebou mluvit, Lawe?“ ozvalo se z druhé strany. Byla to Mariko. Law přikývl, a šli o něco stranou. Ale stáli tak blízko, že jsem je slyšela.

,,Co se děje?“ zeptal se Law Mariko.

,,Víš...Líbíš se mi...Chtěla bych s tebou chodit.“ přiznala se Mariko Lawovi. Stejně jako Mariko, i já jsem čekala, jak Law zareaguje.

,,Promiň, neznám tě, a stejně už někoho mám.“ když Law řekl, že někoho má, hodně mě to zasáhlo. Už jsem to dál nemohla vydržet, a pospíchala jsem na záchod. Co si dál říkali, nevím. Už jsem je neposlouchala.

 

Na záchodě jsem si pustila vodu, a oplachovala jsem si obličej, abych jsem zamaskovala slzy. V tom někdo vylezl ze záchodku. Ignorovala jsem ji. Ani nevím kdo to byl. Dokud ona nepromluvila.

,,Jane, v pořádku?“ zeptala se mě Tamae. Vypnula jsem vodu.

,,Jo.“ řekla jsem. ,,Jen mě bolí hlava.“ řekla jsem, a vyšla ze záchodu ven. Ty dva spolu ještě diskutovali. Šla jsem do třídy, vzala jsem si své věci, a odešla jsem. Tamae i Shinji mě sledovali podezřele. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

 

Došla jsem na ošetřovnu. Dveře byly otevřené. Přesto jsem na ně zaklepala.

,,Dále.“ ozval se hlas doktorky. Vešla jsem dál.

,,Dobrý den, mohu?“ zeptala jsem se.

,,Ahoj, jasně. Co tě trápí?“ zeptala se mě doktorka. V tom zazvonilo na hodinu. Chtěla jsem říct srdce, ale pak jsem si to rozmyslela.

,,Trochu mě bolí hlava.“ zalhala jsem. Měla jsem i na krajíčku. Ale doktorka nebyla tak blbá.

,,Nebo je v tom něco jiného?“ zeptala se mě doktorka. Zavřela jsem dveře, a přikývla. Ani jsem jí nic říkat nemusela. Slzy mluvily za vše. ,,Zlomené srdce, co?“ zeptala se mě. Já jen přikývla, a rozbrečela jsem se naplno. ,,Na to lék nemám, ale mohu ti dát něco na uklidnění, a natáhneš se tu. Já ti pak napíšu omluvneku pro třídního.“ usmála se na mě.

,,Děkuju.“ zašeptala jsem. Dostala jsem lék na uklidněnou, který jsem zapila vodu a šla si lehnout k oknu. Hlavu jsem otočila k oknu. Nespala jsem, ale brečela. V tom jsem slyšela, jak někdo zaklepal na dveře

,,Dále.“ ozvala se doktorka. Dveře se otevřely.

,,Dobrý den, je tu Jane Mizuki?“ zeptal se mužský hlas. Ten hlas jsem hned poznala. Byl to Law.

,,Ahoj, není jí dobře.“ řekla doktorka pravdu.

,,Mohu s ní mluvit?“ zeptal se Law.

,,Teď ne. Spí. A stejně je hodina, měl by ses vrátit.“ oznámila mu doktorka.

,,Až se probere, řeknete jí, že s ní potřebuju mluvit?“ požádal Law doktorku.

,,Vyřídím. A teď už jdi.“ slíbila mu doktorka.

,,Děkuju. Na shledanou.“ rozloučil se Law, a dveře se zase zavřely.

,,Stojí za tím on?“ zeptala se mě doktorka. Jen jsem hlavou přikývla. Při vzpomínce, jak Mariko říká, že už někoho má, mě zabolelo u srdce. Znovu jsem se rozbrečela. Doktorka mě nechala být. Chtěla jsem se jenom uklidnit, a vrátit se na hodinu, ale usnula jsem tvrdým spánkem.

 

Pomalu jsem se probudila. Chvíli jsem tápala, kde to jsem. Po chvíli jsem si vzpomněla. Byla jsem na ošetřovně. Hlava mě začala bolet doopravdy. Ale tentokrát důvod jsem znala. Bylo to z toho, jak jsem brečela. Ale to mi bylo jedno. Podívala jsem se kolik je hodin.

,,Už je po škole. Jak ti je?“ zeptala se mě doktorka.

,,Líp.“ řekla jsem částečně pravdu.

,,To jsem ráda. Tady máš omluvenku.“ řekla a s úsměvem doktorka, a podala mi omluvenku. Obula jsem se, vzala jsem si omluvenku, a dala si ji do tašky.

,,Děkuju vám.“ poděkovala jsem a pousmála jsem se na paní doktorku.

,,Není zač. Pro zlomené srdce mám pochopení, ale nezaručuju ti že se s ním nesetkáš.“ řekla mi doktorka.

,,Vím, ale teď je mi líp. Na shledanou.“ rozloučila jsem se.

,,Ahoj.“ rozloučila se se mnou doktorka. Otevřela jsem dveře, a vyšla jsem ven na chodbu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Šla jsem ke skříňkám, se přezout, a vzít s mikinu. Rána bývala chladná ještě.

 

U skříněk jsem se přezula do botasek. Mikinu jsem si dala kolem pasu. Chtěla jsem odejít, když se za mnou ozval dívčí hlas.

,,Jane?“ zeptala se dívka. Otočila jsemse. Dívku jsem nepoznávala.

,,Jo.“ řekla jsem.

,,Pojď se mnou, Mariko chce s tebou muvit.“ oznámi mi dívka. Neochotně jsem za ní šla. Měla jsem z toho špatný pocit. Jakoby mě někdo varoval, ale přesto jsem šla dál.

 

V uličce před školou, kam vedly další dveře, byla Mariko, a její tři kamarádky. Věděla jsem, že je zle. Měla jsem poslechnout svůj instinkt, který mě varoval. Teď už bylo pozdě. Mariko natáhla ruku, a vrazila mi pěstí do obličeje. Hned jsem se skácela k zemi. Ze rtu se mi spustil pramínek krve. Má taška spadla na zem.

,,Říkala jsem ti, aby si dala pokoj Lawovi!“ řekla výhružným hlasem. Jak jsem ležela na zemi, začala do mě kopat. Kopala mě do břicha, nebo jsem si to aspoň myslela. Bolelo to, ale nezmohla jsemse na nic. Ty tři se taky přidaly. ,,To stačí! Ale jestli mu nedáš pokoj, příště to bude horší!“ řekla výhružným hlasem. Všechny si vzali své věci, a tekly. Já se tak nějak narovnala, a posadila jsem se. Záda jsem si opřela o zeď. Hlavu jsem si dala mezi kolena, a rozbrečela jsem se. V tom slyším známý hlas.

,,Jane...Co...co se ti stalo?“ byl to hlas Tamae. ,,Našla jsem ji.“ slyšela jsem, jak na někoho křičí. Já jsem jenom seděla, hlavu mezi koleny, a brečela jsem. Nezmohla jsem se ani na slovo. Bolelo mě břicho, ale brečet jsem nedokázala přestat. Za chvíli u mě byli další dvě osoby.

,,Jane...Co se stalo?“ zeptal se mě Law.

,,Někdo ji musel zbít.“ promluvil Shinji.

,,Jak to můžeš vědět?“ zeptala se překvaně Tamae.

,,Slyšel jsem, že této uličce se říká bitkařská ulička.“ vysvětlil Shinji.

,,Musíme vzít Jane na ošetřovnu.“ řekl Law, a opatrně mě vzal do náruče. Hlavu jsem si opřela o jeho hruď. Stále jsem brečela.

,,Já vám vezmu věci.“ řekl Tamae, a vzala moji i Lawovi tašku. Všichni jsme šli na ošetřovnu.

 

Law mě nesl v náručí, a já stále brečela. Shinji zaklepal na dveře ošetřovny. Čekali jsme, až se někdo ozve. A po chvíli se ozvalo.

,,Dále.“ ozval se hlas doktorky. Shinji otevřel dveře. Law vstoupil dál na ošetřovnu, ale stále mě džel v náručí. ,,Proboha, co se stalo?“ zeptala se zděšeně.

,,Někdo ji zmlátil.“ řekl Law, a položil mě na lehátko. A viděl, jak mi ze rtu teče krev.

,Jane, co tě bolí?“ zeptala se mě doktorka.

,,B...břicho.“ dostala jsem ze sebe přesten vzlykot. Držela jsem se za břicho, a brečela jsem.

,,Kdo to byl?“ zeptal se mě Law.

,,Nevím...“ zalhala jsem.

,,Mitsuko?“ zeptal se Shinji. Zakývala jsem hlavou, že ne.“

,,Ta by si to nedovolila. Šikanuje psychicky.“ potvrdila mé tvrzení Tamae. ,,Ale zahlédla jsem totiž blízkoMariko.“ dodala.

,,Kdo je Mariko?“ zeptal se Shinji.“ Doktorma mi mezitím ošetřovala ret. Law mě držel za ruku. Byla jsem za to ráda. Ani jsem si nevzpomněla, že je zadaný. Byla jsem ráda, že byl u mě.

,,Holka z naší školy, ale známe se už ze základky. Ta šikanuje fyzicky. Už na základce s tím měla problémy.“ vysvětlila všem Tamae.

,,Jane, byla to Mariko?“ zeptala se mě doktorka. Já jsem jenom mlčela, a tekly mi slzy.

,,Takže byla.“ řekl Law, stále mě držel za ruku.

,,Teď se ti podívám na žebra, ale vidím to tak, že budeš muset do nemocnice.“ oznámila mi doktorka. Law mě pustil a otočil se. I Shinji se otočil. Já si opatrně vyhrnula košili. Doktorka mě prohmatala žebra. Na břiše se mi začínají rýsovat modřiny.

,,Tebe teda zřídily.“ pronesla Tamae. Párkrát jsem sykla bolestí.

,,Vypadá to, že jsou to naražená žebra, ale potřebuješ rentgen. Hned zavolám záchranku. Měla by si zavolat rodičům, Jane.“ dodala doktorka, a šla volat záchranku.

,,Já jim zavolám.“ řekl Law, a šel ven zavolat si. Law měl totiž kontakt na moji mamku. Za chvilku byl zpátky.

,,C...co říkala?“ dostala jsem ze sebe, a stále mi tekly slzy.

,,Že budou čekat u nemocnice.“ odpověděl mi Law.

,,Jane, nenamáhej se, a nemluv.“ poradila mi doktorka. Jen jsem přikývla. Law mě znovu chytil za ruku. Za deset minut dorazila záchranka. Vzali mě do sanitky. Naštěstí Law mohl s námi jet. Vzal od Tamae moje a svoje věci, a šel s námi do sanitky.

 

Jeli jsme sanitkou. Já jsem ležela, a Law mě držel za ruku. Jeli jsme mlčky. Už to, že dýchám mi způsobovalo otřesné bolesti. Stále mi tekly slzy. Za deset minut jsme dorazili do nemocnice. Law si vystoupil, a mě hned vynesli ven. Naši už tam byli. Vzali mě a příjem. Mamka šla se mnou. Ostatní čekali venku.

Doktor se na mě podíval od psacího stolu, kde se díval na počítač. Mamka mě držela za ruku.

,,Tak co pak se nám stalo?“ zeptal se doktor. Podíval se na zprávu od doktorky z naší školy.

,,Tak se na to podíváme. Vyhrň si košili, prohlídnu tě.“ požádal mě. Mamka mě pustila, a já si vyhrnula košili.

,,Pane bože.“ zhrozila se mamka, když viděla, jak se mi na břiše dělají modřiny.

,,Teď ti promačkám břicho. Kdyby tě to bolelo, řekni mi.“ oznámil mi doktor. Přikývla jsem, že rozumím. Doktor mi prohamatal břicho, ale nic mě nebolelo. ,,To vypadá dobře. A teď se podívejme na ta žebra.“ řekl po chvíli. Rukama mi ručně projížděl žebra. To syčím bolestí o sto šest. Znovu se mi spustí slzy. ,,To bude chtít rentgen, ale vypadá to, že to bude jen naražené.“ potvrdil diagnózu paní doktorky ze školy. Za pomoci doktora a sestřičky jsem vstala a sedla jsem si na vozík. Poté mě vedla sestřička na rentgen. Se žádankou od doktora. Na chodbě jsem viděla vyděšené tváře Naoka i Lawa. Shigeki se tváří ustaraně.

 

Na rentgenu mi pomohli vstát, a stoupnout si před přístroj. Za pět minut jsem hotová. Zase si za jejich pomoc jsem si sedla na na vozík. Dalších pět minut jsme čekaly na výsledky. Pak jedeme zpátky do ordinace.

 

Znovu mi pomáhají si sednout na léhátko. Doktor si vzal snímky do ruky. A podíval se na ně. S mamkou jsme čekaly na verdikt od doktora.

,,Jak jsem říkal, že to jenom naražené. Stáhneme to, a tři týdny bez tělocviku, a nenamáhat se.“ rozhodl doktor. Pak odložil snímky, vzal obvaz, a já si sundala košili i podprsenku. Doktor mi začal stahovat žebra. Bolelo to, jako čert. Znovu mi tekly slzy. Za deset minut to bylo všechno za mnou. Ale ještě jsme čekaly na písemnou zprávu od doktora. ,,Měj to po celé tři týdny stáhnuté. A ať ti to stahuje nějaká silná osoba, poté co se vykoupeš.“ řekl mi, a přitom psal zprávu. Za deset minut, jsme odcházeli do doktora.

 

Na chodbě nedočkavě čekal Shigeki, Naoko a Law. Shigeki poté vzal mou tašku a šli jsme k autu.

,,Tak co, jak to vypadá?“ zeptal se hned Shigeki.

,,Jen naražená žebra.“ odpověděla za mě mamka. ,,Tři týdny to musí mít stáhnuté, a nenamáhat se.“ dodala, a řekla přesně to, co řekl doktor. Vyšli jsme ven, a nasedli do auta. Law se vykrucoval, že pojede vlakem, ale Shigeki se nedal, že ho vezmeme, až nakonec Law souhlasil. Sedl si do prostředka, a já na kraj. Naoko seděl v autosedačce. Slzy mi tekly po tváři. Proto jsem se dívala z okna, aby to nikdo neviděl.

 

Domů jsme dorazili okolo páté hodiny. Law se s námi rozloučil, a šel domů. My taky šli domů. Doma mi Shigeki dal tašku do pokojíku. Všichni jsme si sedli ke stolu v kuchyi. Museli jsme si promluvit.

 

Seděla jsem na lavici, vedle mě seděl Naoko, a naši naproti nás. Mamka nám všem udělala pití. Hned jsem se napila. I při pití mě bolela žebra.

,,Tak, jak to teda je?“ promluvila mírně mamka do ticha. ,,A pravdu.“ dodala. Věděla jsem, že musím s pravdou ven.

,,Jde o holku, která mě zbila, ještě s dalšími třemi kamarádkami.“ přiznala jsem, a tekly mi slzy.

,,Proč? Co si jim udělala?“ zeptal se Shigeki.

,,Nic, jen se kamarádím s Lawem. Ta jedna z nich je do něho zamilovaná.“ řekla jsem pravdu.

,,Víš, že bychom to měli nahlásit na policii?“ řekla mi otázkou mamka.

,,Jen to ne. Jestli to uděláte, zapřu to, že ji znám.“ hned jsem vyhrkla, a litovala jsem toho. Žebry mi proběhla bolest.

,,Ale měla by si to nahlásit. Jako policajt ti to radím.“ ozval se Shigeki. V tu chvíli mi došlo, že jeden policista je v naší rodině.

,,Vím, ale já nechci. Stejně se jí nic nestane. Není ještě plnoletá.“stála jsem si za svým. Byla jsem tvrdohlavá.

,,Dobrá, ale jestlise to bude opakovat, tak to trestné oznámení podáme.“ ustoupila nakonec mamka. Ví, že když se zabejčím, tak se mnou nikdo nehne. ,,Jinak je vše v pořádku?“ zeptala se. Tušila jsem, že ví, že ještě něco tajím.

,,Ne...Od základky jsem šikanována. Ne fyzicky, ale psychicky.“ přiznala jsem s brekem. ,,A dále to pokračuje, i když ne tak intenzivněji, jako na základce.“ dodala jsem.

,,Proč si nám to nikdy neřekla?“ zeptala se mě mamka.

,,Protože by se tím nic nevysvětlilo.“ vysvětlila jsem.

,,Jak to můžeš vědět? Došli bychom do školy.“ ozval se Shigeki.

,,Dostala by napomenutí, a nic víc. Pak by to bylo ještě horší.“ dál jsem vysvětlovala.

,,A pokračuje to dál?“ zeptala se mě mamka.

,,Už moc ne. Law, Shinji i Tamae mě brání.“ přiznala jsem.

,,Hele, ale Tamae taky s tebou chodila na základce, ne?“ ozval se Shigeki. Jen jsem přikývla. ,,Taky tě šikanovala?“ zeptal se znovu. Jen jsem přikývla.

,,Ale teď jsme kamarádky. Změnila se.“ dodala jsem.

,,Dobrá...Už to řešit nebudeme. Ale kdyby něco, hned nám to řekneš, jasný?“ řekla mamka. Jen jsem přikývla. ,,Tento týden zůstaneš doma, a na výlet nejedeš.“ oznámila. Hned jsem se zděsila.

,,Ale já chci chodit do školy, i na výlet jet.“ přiznala jsem.

,,Ale se žebry není žádná sranda.“ řekl Shigeki z vlástní zkušenosti.

,,Vím, ale do školy chci chodit, i na ten výlet jet. Budu opatrná, slibuju.“ snažila jsem se ty dva přemluvit.

,,Asi názor nezměníš, co?“ zeptala se rezignovaně mamka. Zakývala jsem hlavou, že ne. ,,Dobrá, ale jestli to nepůjde, tak zůstaneš doma.“ souhlasila nakonec mamka. Přkývla jsem na souhlas.

,,Vezmi si prášek proti bolesti. I když to moc nepomůže, a jdi si lehnout.“ poradil mi Shigeki.

,,To je dobrý. Musím si dopsat sešity. Dneska kromě první hodiny, jsem byla na ošetřovně. Ale o tom mluvit nechci. Nejde o šikanu, to ne.“ řekla jsem rozhodně.

,,Dobrá, jak chceš.“ rezignovala úplně mamka. ,,Ale ten prášek si vezmeš.“ trvala na svém. Nakonec jsem přikývla.

,,Já budu spát nahoře, a ty dole.“ promluvil za celou tu dobu Naoko.

,,Díky, ale...“ nedořekla jsem.

,,Toje dobrý nápad.“ promivil Shigeki. Věděla jsem, že nikdo neustoupí. Byla jsem i za to ráda. Nakonec jsem přikývla na souhlas.

 

Šla jsem si vzít prášek proti bolesti. Pak jsem na FB. Potřebovala jsem mluvit s Lawem, i když nerada. Zrovna ted jsem ho vidět nechtěla. Na FB byl připojený, tak jsem mu hned napsala.

,,Ahoj, mohi si k tobě dojít pro sešity z dnešních hodin? Hned bych ti je vrátila.“ a poslala jsem mu to. Mezitím mi napsala Tamae i Shinji. Oba se ptali, jak mi je. Napsala jsem jim, že mám naražená žebra, ale že je to jinak OK. Napsala jsem jim i tom že zítra jdu do školy, a jedu na výlet. Tamae i Shinji mi napsali, jestli jsem se nezbláznila. Napsala jsem jim,že chodit do školy i jet na výlet chci, než bý doma. Napsali, že to chápou.

,,Dohlédnu na tebe.“ napsal mi Shinji. Nepochopila jsem, co tím myslí, ale v tom mi napsal Law.

,,Ahoj. Promiň, řešil jsem něco s tátou. Neříkej mi, že jdeš do školy?“ zeptal se mě Law. Hned jsem mu napsala.

,,Jdu. Jedu i na výlet.“ poslala jsem mu to. Za chvilku mi odepsal.

,,A co rodiče? Ti souhlasí?“ napsal mi Law. Hned jsem mu odepsala.

,,Nakonec jo. Ale kdyby něco, tak nepojedu. Ale bude to OK.“ odepsala jsem mu.

,,Dobře, hned jsem u tebe.“ poslal mi Law. Hned jsem mu odepsala.

,,Já si pro to skočím.“ napsala jsem mu.

,,Já ti je donesu. Ať se nenamáháš.“ napsal mi Law, a odpojil se. Taky jsem se odpojila.

 

Čekala jsem dokud nedorail Law. Ten dorazil za pět minut. Zazvonil u branky. Hned jsem tam šla. Chvilku mi to trvalo, než jsem tam dobelhala.

,,Ahoj.“ pozdravila jsem ho. Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Při pohledu na něho, se mi chtělo brečet. Ale potlačovala jsem slzy.

,,Ahoj, tady ti to nesu. Chtěl bych si s tebou i promluvit.“ oznámil mi Law. Jenže já s tebou ne. Pomyslela jsem si. Hlavně jsem ho nechtěla zvát k nám. ,,Jde o ten dnešek...“ začal mluvit o dnešku. O tom jsem mluvit nechtěla. ,,...Jde o to, co jsem řekl té holce, Mariko, nebo jak se jmenuje.“ pokračoval. A je to tady. Hlavně nebul. Napomínala jsem se v duchu. Přitom jsem se dívala na Lawa. ,,Tamae mi řekla, že jsi nás musela nejspíš slyšet.“ dodal. Proč to Tamae jenom říkala? Ptala jsem se sama sebe.

,,Promiň...Nechtěla jsem poslouchat.“ omluvila jsem se mu.

,,Ne, kdo by se tu měl omlouvat, jsem já.“ řekl mi Law. Tím mě zaskočil. ,,Víš...Ona se mě zeptala, kdo je má přítelkyně, a já ji odpovědět, že jsi to ty, Jane.“ vysvětloval mi. Byla jsem překvapena, i v šoku zároveň. Proč si vymýšlel? Ptala jsem se sama sebe. ,,Neměl jsem to říkat, protože hned na to tě zbila.“ omlouval se mi, a byl takový sklíčený.

,,Není to tvoje vina.“ řekla jsem mu. ,,A proč si jí řekl, že spolu...chodíme?“ dostala jsem ze sebe tuto otázku, kterou jsem si pokládala v hlavě.

,,Protože...Protože tě doopravdy miluju.“ vyznal se mi Law. Shrbil se, palcem mě chytl za bradu, nadzvedl mi hlavu, a políbil mě. Zavřel při tom oči. Byla jsem v šoku. Tohle jsem nečekala. Ale pak jsem taky zavřela oči, a políbila ho. Můj první polibek. Po chvíli jsme přestali.

,,Taky tě miluju, a promiň.“ vyznala jsem se mu, a omluvila jsem se.

,,Za co?“ divil se Law.

,,Ani nevím. Mám potřebu se ti omlouvat.“ tentokrát mi tekly slzy štěstím.

,,Nepůjdeme dovnitř? Nechci se vnucovat, ale chci ti pomoct s přepisováním. Je toho docela dost.“ usmál se Law, a rukou mi setřel stékající slzy.

,,Dobře.“ souhlasila jsem. Šli jsme dovnitř.

 

Šla jsem za rodiči, oznámit jim, že tu bude Law, a pomůže mi s přepisováním sešitů. Oba souhlasili. Bylo vidět, že mají i radost. Jako by věděli, co se stalo. Šla jsem s Lawem do pokojíku, kde jsme zasedli ke stolu.

 

Notebook jsem vypnula. Z tašky jsem si vyndala sešity, a rozdělili jsme si to napůl. Tři sešity já, a tři sešity Law. Při přepisování jsme si povídali.

,,Víš, proč jsem si sedl k tobě?“ zeptal se mě Law.

,,Ne, proč?“ zeptala jsem se ho.

,,Protože, jak jsem tě uviděl, hned ses mi zalíbila. Pomalu jsem se do tebe zamiloval. Ale nejdřív jsem tě chtěl líp poznat. Nic neuspěchat.“ přiznal se mi Law.

,,To já si uvědomila, že tě miluju o jarních prázdninách.“ řekal jsem pravdu.

,,Víš, věděl jsem, že tě Mitsuko aspol. šikanují.“ oznámil mi Law.

,,J...jak si na to přišel?“ zeptala jsem se překvapeně.

,,Nechala sis ty její kecy líbit. A to mě hodně žralo, jak se ti posmívají. Zjistil jsem, že jsi slabá, a nedokážeš se bránit. A taky, že to musí trvat delší dobu. Později od Tamae jsem zjistil, že tě šikanují celou základku. Chtěl jsem ti pomoct. A nejen já, ale i Shinji si toho všiml. Oba jsme se domluvili, že se tě budeme zastávat, a pomáhat ti.“ vysvětlil mi Law.

,,A proč si nic neřekl?“ zeptala jsem se ho.

,,Protože vím, že by si mi lhala, a popřela to.“ usmál se Law. ,,A teď mi tu slib, že mi už nikdy nebudeš lhát. Ať se děje cokoliv. Já tě ochráním. Přede všemi. I před Mariko.“ řekl mi.

,,Slibuju, že ti už nikdy lhát nebudu.“ slíbila jsem mu, a usmála jsem se. ,,A jak mě chceš před ní ochránit?“ zeptala jsem se ho.

,,Budeme spolu všude chodit. Nenechám tě jít samotnou, a na WC budeš chodit s Tamae. Určitě to udělá ráda.“ vysvětlil mi Law. Musela jsem se usmát. Měla jsem dopsaný jeden a půl sešitu, když nás mamka zavolala k večeři. U večeře se mamka zeptala Lawa, jestli vědě o té šikaně. Přiznal, že jo, a že se Shinjim se starali, aby k tomu už nedošlo, a bránili mě. Po večeři jsme šli pokračovat v přepisování sešitů. Okolo osmé jsme to měli hotové. Law si dopsal tu první hodinu, na které chyběl. Pak jsme se rozloučili polibkem. Pak jsem si připravila věci do školy, a šla jsem spát.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.