Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Tamae potřebuje pomoc

Byl listopad, a blížily se Vánoce. Začínala jsem víc věřit Lawovi a Shinjimu, že přátelství myslí upřímně. Víc jsem s nimi komunikovala. A taky se víc usmívala.

 

Byli jsme ve škole, před hodinou fyziky. Učitelka měla zkoušet. S Lawem jsme se to učili u něho doma, předešlý den. Shinji to úterý nemohl, tak se to musel naučit sám. V tom za mnou přišla Tamae.

,,Jane, mohu tě o něco požádat?“ zeptala se mě Tamae. Přikývla jsem hlavou, že jo. Co si na mě zase vymyseli? Ptala jsem se sama sebe. ,,Vysvětlíš mi prosím ty Newtonovy zákony, prosím?“ požádala mě Tamae. Law se chystal něco říct, ale já byla rychlejší.

,,Jo...Newtonovy zákony zní...“ začala jsem to vysvětlovat, aby to Tamae pochopila.

,,Jo, díky Jane za pomoc.“ poděkovala mi Tamae, a šla si sednout na své místo.

,,Myslíš, že bylo dobré, jí to vysvětlit?“ zeptal se mě pochybovačně Law.

,,Ráda pomohu.“ řekla jsem částečně pravdu. Úplná pravda to nebyla.

,,Díky Jane, i já to už pochopil.“ usmál se Shinji. ,,Ale byl bych opatrný, komu pomáhat, a komu ne.“ varoval mě.

,,Já jsem opatrná.“ řekla jsem zase částečně pravdu. Podívala jsem se na Tamae. Ta ignorovala Mitsuko, Hisu i Ita, a věnovala se fyzice. V tom zazvonilo na začátek hodiny.

 

Za pět minut dorazila do třídy učitelka. Rukou nám naznačila, ať si sedneme. Všichni jsme poslechli a sedli si.

,,Otevřete si učebnice na straně šedesát, a dělejte si výpisky. Já mezitím budu zkoušet.“ oznámila nám učitelka. Vyndala jsem si sešit a propisku, a otevřela jsem si učebnici na dané stránce. Učitelka mezitím vyvolávala studenty. Jako první šla Tamae. Měla štěstí, protože učitelka po ní chtěla Newtonovy zákony. Tamae začala vyprávět. Použila moji variantu, kterou jsem jí to vysvětlila, ale používala svá slova. ,,V pořádku, za dva. Byly tam menší nedostatky.“ řekla Tamae, a poslala jí sednout si na místo. Mitsuko taky byla vytáhla, která má za čtyři. Pak vytáhne ještě pár studentů. Mezi nimi je i Shinji, která má taky za dva. Při zkoušení, jim kontroluje sešity, a kontroluje, jak si dělají výpisky. ,,Za deset minut zvoní. Příští hodinu, což je v pondělí, si napíšeme test na celou dynamiku. Rozumíte tomu všichni? Nebo potřebujete něco vysvětlit?“ zeptala se nás, když nám oznámila písemku, která nás měla čekat. Nikdo se neozval. ,,Dobrá, tak v pondělí na shledanou.“ rozloučila se s námi, vzala si své věci a odešla.

 

Všimla jsem si, jak Tamae mluví s Mitsuko. Ale mlčela jsem. Uričtě mě pomlouvají. Uričtě mi Tamae vyčítá, že má dvojku, a ne jedničku. Pomyslím si.

,,Jane, díky za vysvětlení fyziky.“ poděkoval mi Shinji.

,,Moc jsem ti nepomohla.“ protestovala jsem.

,,Ale jo, pomohla si mi.“ usmál se Shinji. ,,Jinak bych měl v nejhorším trojku.“ nedal se obalamutit. V tom se k nám přidala Tamae.

,,Díky Jane. Díky tobě mám dvojku. Naši budou mít radost. Ještě jednou díky. Chtěla jsem tě požádat, jestli by si mi nevysvětlila tu dynamiku? Moc tomu nerozumím. A ráda bych měla dobrou známku.“ požádala mě Tamae. Byla jsem překvapena.

,,Proč ses neozvala, když se učitelka ptala, jestli je tu někdo, kdo tomu nerozumí?“ neodpustil si Law.

,,Vysvětlím ti to. Dnes po škole u mě, pokud ti nevadí, že bydlím daleko.“ souhlasila jsem, že pomohu Tamae. Lawa jsem ignorovala. I Tamae ho ignorovala.

,,Jane, budu ráda Jela bych i na konec světa, jen abych to pochopila.“ usmála se Tamae. ,,A taky potřebuju s tebou mluvit.“ řekla tajemně. ,,Ale to až u tebe doma.“ řekla a usmála se. Já se pousmála. Zazvonilo na hodinu. Měli jsme mít dějepis.

 

Tamae si sedla na své místo. Když přišel náš třídní učitel, tak za ním šla Tamae, a něco mu zašeptala do ucha.

,,Moc se mi to nelíbí, ale budiž. Jestli budeš zlobit, vrátiš se na své místo.“ řekl učitel. Podívala jsem se na Lawa, a ten na mě.

,,Děkuju, pane učiteli.“ poděkovala Tamae. Vzala si své věci, a šla si sednout k Shinjimu. Ten byl překvapený, že si sedá k němu. A nejen on, ale i já, i Law jsme překvapeni. Dneska si zápisky dělat nebudeme, protože nás čekala velká písemka. Každý má jiné oddělení, tím pádem jiné zadání. Aby od souseda neopisoval. Koho učitel nachytá, jak opisuje, nebo si s někým radí, tak to obou sebral a dal za pět. Poté, co se rozdají papíry a zadání, dali jsme se do práce. Za půl hodiny jsem to měla napsaný. Odevzala jsem to, a musela jsem si jít stoupnout ven, abych jsem nerušila třídu.

 

Za pět minut dorazili Law a Tamae. Oba šli za mnou.

,,Tak, jak se cítíš, Jane? Jak si to dala?“ zeptal se mě Law.

,,Snad dobrý, co ty?“ odpověděla jsem, a zeptala jsem se Lawa.

,,Snad taky dobrý.“ usmál se na mě Law.

,,Co jsi odpověděla u té pětky, Jane?“ zeptala se mě Tamae. Hned jsem jí odpověděla. ,,Díky bohu. Taky to tam mám.“ ulevilo se jí.

,,Proč sis sedla ke Shinjimu?“ zeptal se ji odměřeně Law.

,,Protože, už nechci sedět vedle Mitsuko.“ odpověděla Tamae a usmála se. Law se chtěl na něco ještě zeptat, když se objevila Mitsuko.

,,Tamae, mohu s tebou mluvit?“ zeptala se Mitsuko Tamae. Tamae přikývla, a šly spolu na WC.

,,Zajímalo by mě, co mají za lubem.“ pronesl Law.

,,Hm...“ jenom jsem řekla. Ze záchodu jsou slyšet hlasy, jak se holky hádaly, ale rozumět jim nebylo. Za chvíli vyšla naštvaná Mitsuko, a za ní Tamae. Mitsuko nás ignorovala, a Tamae se k nám přidala. Za chvíli zazvonilo na konec hodiny. Vrátili jsme se do třídy.

 

Poslední hodina, a to jsme měli chemii. Hodila utekla, jako voda. Je tu konec školy. Všichni si rychle zbalili věci, a pádili pryč ze třídy. Já ani Law nikam nepospícháme. Šli jsme ke skříňkám, kde jsme se přezuli, a šli jsem před školu.

 

Před školou jsme se rozloučili se Shinjim.

,,Tak se mějte, a zítra ahoj.“ rozloučil se Shinji.

,,Ahoj.“ řekla jsem já, Law i Tamae najednou. Pak jsem taky vyrazili. Šli jsme na vlak.

 

Tamae si koupila lístek, ale nejdřív se mě zeptala, kam se to vlastně jede. Aby si koupila správný lístek. Poté jsme šli na nástupiště. Čekali jsme na vlak, který měl deset minut zpoždění.

,,Vy bydlíte blízko u sebe?“ zeptala se nás Tamae.

,,Jo, o dva bloky dál.“ řekl Lás, a já jsem jenom přikývla.

,,Tak to se máte.“ pronesla Tamae. Vlak přijel, a my si nastoupili.

 

Dojeli jsme na nádraží, kde jsme vystoupili. Vlak byl zase nacpaný, ale dostali jsme se k okýnku, takže jsme se mohli držet. Poté co jsme vystoupili, jsme šli před můj dům.

,,Ahoj.“ rozloučila jsem se s Lawem.

,,Ahoj, Jane, Tamae.“ rozloučil se s námi Law.

,,Ahoj, zítra.“ rozloučila se Tamae. Já i Tamae jsme šly ke mně.

 

Nejdřív jsme se šli najíst. Doma nikdo není. Pro bráchu měla jít babička, kde měl i brácha přespat. Nandám ohřáté jídlo, a sedla jsem si naproti Tamae.

,,Jane, chtěla bych s tebou mluvit.“ začala mluvit Tamae.

,,A o čem?“ zeptala jsem se ji, a podívala se na ni.

,,Chci se ti omluvit, za moji šikanu na základce, i teď. Už mi lezlo krkem, jak tě Mitsuko šikanuje. Neomlouvá mě to, ale chci být tvá kamarádka. Pohádala jsem se kvůli tomu s Mitsuko. Asi jste to s Lawem slyšeli. Proto jsem si od ní přesedla. Pochopím, když mi to neodpustíš.“ omluvila se mi Tamae.

,,To je v pohodě.“ řekla jsem jí. Určitě je s Mitsuko domluvená, že jí bude donášet. Pomyslela jsem si.

,,To není v pohodě. Já bych si to neodpustila. Proto tě chci líp poznat, a i kluky, protože vypadají mile, jako ty.“ řekla mi Tamae.

,,Řeknu to takhle. Odpuštěno je, ale než ti začnu věřit, jako klukům, tak to potrvá.“ řekla jsem na rovinu. Hned jsem se pokárala za ta slova.

,,Chápu.“ usmála se Tamae. Po jídle mi pomohla s nádobím. Pak jsme se šly učit fyziku. Snažila jsem se jí vysvětlit celou dynamiku. Tamae si přitom dělala poznámky. V sedm hodin jsme skončily. ,,Díky Jane, za pomoc. Už tomu trochu rozumím. Naučím se ty poznámky, a pokusím se tomu ještě víc porozumět.“ usmála se a poděkovala mi.

,,Není zač. Snad to pomůže.“ řekla jsem a pousmála jsem se.

,,Uričtě jo. Budu ráda za trojku.“ usmála se Tamae. Pak se šla obléci, a vyrazila na nádraží na vlak, a pak směr k jejímu domovu. Já pak udělala večeři. Mezitím přišel Shigeki s mamkou. Všichni jsem se najedli, a pak jsem si šla dělat domácí úkoly a ještě se učit.

 

Bylo pátého prosínce. Ve škole jsme si losovali, kdo komu koupí dárek k Vánocům. A taky jsem chtěla jít nakoupit do města pro mamku, Shigekiho a Naoka. Dokonce i Lawovi a Shinjimu. Domluvili jsme se, že si něco dáme zvlášť.

 

Došlo na losování. Na starost si to vzal Law. Došel ke mně, Shinjimu a Tamae. Tamae trávila více času s námi, a Mitsuko, Hisu a Ita ignorovala. I Law se Shinjim se začali chovat líp k Tamae, i když jí moc nevěřili, stejně jako já. Nejdřív jsem losovala já, pak Tamae a nakonec Shinji. Přečetla jsem si, koho jsem si to vytáhla. Byla to Mitsuko. Z toho jssem neměla moc radost. Koupím jí kosmetiku. Tím neurazím. Pomyslela jsem si.

,,Koho máš?“ zeptal se mě Law. Ukázala jsem mu lísteček. ,,Tak to nezávidím.“ soucitil se mnou. Poté to chtěl vědět i Shinji a Tamae. Ukázala jsem jim lísteček. Vždyť to není ani jeden z nich, tak pro ne. Pomyslím si. I když by mě zajímalo, koho si vybral Law a Shinji, tak přesto jsem se jich nezeptala. Přesto mi Tamae ukázala lísteček, kde byla Hisa. I Law a Shinji mi ukázali lísteček. Shinji má nějaké spolužáka, kterého neznám, a Law má Ita.

,,Jane, nepůjdeme dneska spolu nakupovat dárečky?“ zeptala se mě Tamae.

,,No, měla jsem to v plánu.“ dostala jsem ze sebe.

,,Tak dobře, půjdeme spolu, pokud nevadí.“ řekla Tamae. Přikývla jsem na souhlas.

,,Mohu se přidat?“ zeptal se Law.

,,Promiň, ale dneska ne. Chci koupit dárky úplně všem.“ řekla jsem omluvně Lawovi. Ten se jen usmál.

,,Tak já dneska pojedu domů sám.“ řekl Law mile. Jen jsem přikývla. Ale nakupovat dárky s Tamae se mi moc nechtělo, ale přesto jsem nic nenamítala.

,,To já to vždy nechávám na poslední chvíli.“ přiznal Shinji.

,,Tak se domluvme, a půjdeme spolu nakupovat.“ navrhl Law Shinjimu.

,,Tak čas mám tuhle sobotu.“ souhlasil Shinji.

,,Tak domluveno.“ řekl Law a usmál se. V tom zazvonilo na konec přestávky.

 

Konečně byl konec školy. Loučili jsme se před školou.

,,Tak zítra, ahoj.“ rozloučil se Shinji.

,,Ahoj.“ rozloučila jsem se já.

,,Ahoj, Jane, Tamae. Jane, až dorazíš domů, ovzi se mi prosím.“ požádal mě Law. Jen jsem přikývla.

,,Ahoj.“ rozloučila se Tamae.

 

S Tamae jsem šla směr město. Chvilku jsme šli mlčky. Nevím co bych měla říct.

,,Co Mitsuko koupíš?“ zeptala se mě Tamae.

,,Asi kosmetiku.“ odpověděla jsem, a nezeptala jsem se ji, co ona koupí Hise.

,,Já asi taky. Můžeme vybrat něco podobného.“ navrhl Tamae.

,,Dobře.“ souhlasila jsem.

,,Zlobíš se?“ zeptala se mě Tamae. Podívala jsem se na ni.

,,Ne, proč?“ zeptala jsem se nechápavě.

,,Že odpovídáš stroze.“ vysvětlila mi Tamae.

,,Víš...Nevěřím ti.“ přiznala jsem nakonec pravdu, jak to je.

,,Už chápu...A chápu tě Ale neboj, jsem na tvé straně.“ snažila se mě ujistit Tamae.

,,Koukejte, dvě slepice jdou.“ ozval se za námi známý hlas. Byla to Mitsuko, Hisa a Ito. Ty dva se zasmáli.

,,Mitsuko, nech nás napokoji.“ řekla ostrým hlasem Tamae. Docela mě tím překvapila.

,,Kvo...Kvo...“ řekla Mitsuko a rozesmála se. I ty dva se začali smát. Poté nás předběhli, smáli se, a něco si šeptali.

,,Nic si z toho nedělej, Jane. Jsou hloupí. Jako jsem byla já.“ řekla mi Tamae.

,,Já se to naučila ignorovat.“ zalhala jsem.

,,To jsi dobrá. To mě by to dělalo problémy, a určitě budou dělat.“ řekla mi Tamae.

 

Došly jsme do obchodního centra. Nejdřív jsem šly koupit dárky pro Mitsuko a Hisu. Koupily jsme jim skoro stejně kosmetiky. Manče jsem koupila o něco dražší kosmetiku a triko. Shigekimu jsem koupila sadu po holení a tři kravaty. Naokovi jsem koupila čtyři závoďáky. Shinjimu jsem koupila dvě detektivní knížky, a Lawovi prstýnek, na který se díval, když jsme tu byli prvně. Zrovna ho měli ve slevě. Ani nevím, proč jsem mu ho koupila. Stačila by knížka.

 

Když jsme měly vše nakoupené, tak mě Tamae doprovodila na nádraží.

,,Nemusela si chodit se mnou.“ řekla jsem jí.

,,Vím, ale chtěla jsem jít. Pak se mi ozvy, že jsi doma, prosím.“ požádala mě Tamae. Už dřív jsem získala na ni kontakt, ve formě FB. Ale mobilní kontakt ne. Ten mám jenom s Lawem.

,,Dobře.“ řekla jsem a pousmála jsem se. Zrovna mi jel vlak.

,,Tak se měj krásně, a napiš. Ahoj Jane.“ rozloučila se se mnou Tamae.

,,Ty taky. Ahoj.“ rozloučila jsem se já. Nastoupila jsem na vlak a jela domů.

 

Doma jsem potají schovala všechny dárky do skříně, kam mi nikdo nechodí. Ani Naoko ne. Pak jsem se šla navečeřet. Po večeři jsem se vykoupala, a na chvíli zasedla k notebooku. Na FB jsem napsala zprávu Tamae a Lawovi, že jsem doma. Oba mi hned napsali, že je to dobře. Pak jsem se s nimi rozloučila, a šla jsem se ještě učit na další den.

 

Nastal poslední den školy v tomto školním roce. Už jsme se neučili. Dneska jsem měli třídnickou hodinu. Třídu jsme měli vyzdobenou vánočně, i stromeček byl. Jak jsme vyšli do třídy, dali jsem dárky pod stromek. Čekali jsem, až zazvoní. Pro učitele jsme koupili jedno přáníčko, které všichni podepsali, a poukaz na masáže. Zazvonila, a učitel přišel do pěti minut.

,,Sedněte si.“ řekl nám učitel, a my si sedli. ,,Vypadá to tu báječně.“ řekl nám a výzdobu nám pochválil. O ozdobu se postarali všichni. Každý přinesl ruku k dílu. I Mitsuko, Hisa a Ito. Na stolech jsme měli přichystané cukroví. Učitel přinesl varnou konev na čaj ,,Tak jak to vidíte s těma dárkama?“ zeptal se nás.

,,Domluvili jsme se, že dárky budete rozdávat vy.“ řekl Law, což byla pravda.

,,Já?“ podivil se učitel.

,,Ano, vy.“ řekli jsme všichni sborově. Učitel se zasmál. I my jsme se zasmáli. Učitel se tedy vrhnul na rozdávání dárků. Od někoho jsem dostala kosmetiku, od Tamae trencle na spaní, což mi bylo trapné, protože já ji nic nekoupila. Od Shinjiho jsem dostala rámeček s fotkou, kde jsem byla já, Law a Shinji, jak jsem se fotili v té budce v obchoďáku. Od Lawa jsem dostala řetizek ve tvaru srdíčka. Že tím něěco naznačoval mi nedošlo. Hned jsem si ho nechala od Lawa připnout na krk.

,,Děkuju za krásné dárky.“ poděkovala jsem. ,,Tamae, ale já pro tebe nic nemám.“ zasmušila jsem se.

,,Nevadí. Nedomluvily jsme se. Přesto jsem ti chtěla něco dát. Beru tě jako kamarádku, a chtěla jsem ti udělat radost.“ vysvětlila mi Tamae. Tamae koupila i maličkost klukům. Koupila jim poukaz na trenažér do obchoďáku.

,,I já děkuju, Ježíšku.“ poděkoval Law. Prstýnek si vzal hned na prst.

,,Já se taky přidávám a děkuju.“ poděkoval Shinji.

,,Já taky děkuju.“ poděkovala Tamae.

,,Za co? My ti nic nedali.“ divil se Law.

,,Že jste mě vzali mezi sebe, a berete mě jako kamarádku. Nebo aspoň se o to snažíte.“ usmála se Tamae.

,,Jo, není zač.“ řekl Shinji a usmál se. I já a Law jsem se usmáli.

,,Tak bando, děkuju vám za pěkný dárek. I já něco pro vás mám, ale je mi to trapné. Jsou to jenom svíčky.“ řekl nám učitel.

,,Nevadí, my bereme i svíčky.“ řekl někdo ze třídy. A řekl pravdu.

,,Dobrá, příští rok si na vás něco přichystám.“ usmál se učitel. Poté nám rozdal svíčky, a osobně každému poděkoval za dárek. Poté došlo na ochutnávání cukroví, a popíjení čaje. Ve třídě jsem se zdrželi tři hodiny. Pak nás učitel rozpustil domů.

 

Před školou jsem se rozloučili se Shinjim a Tamae.

,,Tak ahoj, a krásné Vánoce.“ popřál nám Shinji.

,,Ahoj. I vím oběma krásné Vánoční svátky.“ popřála jsem Shinjimu a Tamae.

,,Taky krásné Vánoce a Vánoční svátky.“ popřál Law.

,,I já se přidávám k přání.“ popřála nám Tamae. Pak se naše cesty rozdělily. Já šla s Lawem domů.

 

Cestou jsme s povídali o různých věcech. Před mým domem, jsme se rozloučili.

,,Děkuji za krásný dárek, ale to jsi nemusela.“ poděkoval mi Law.

,,Není zač, vím jak se ti líbil. I já děkuju, a taky si to nemusel kupovat.“ usmála jsem se. A taky jsem poděkovala.

,,Není zač.“ usmál se Law. ,,Tak snad se o svátcích uvidíme.“ řekl mi.

,,Snad jo.“ pokrčila jsem rameny. ,,Bylo by to skvělé.“ dodala jsem.

,,Se ještě domluvíme.“ usmál se Law. Pak jsme se rozloučili, a každý šel do svého domova.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.