Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Týdenní výlety - 2. část

Ve městě:

 

Šli jsme podle rady Lawa. Vedl nás prý do té nejlepší restaurace, kde prý v životě byl.

,,Je to tam báječné. Dobře vaří, obsluha je taky báječná. Prostě všechno je tam báječné.“ vychvaloval restauraci Law. Shinji i já jsme se usmívali.

,,Tam pracuje někdo známý ne?“ zeptal se se smíchem Shinji.

,,Ne, nepracuje.“ bránil se Law. ,,Jen jsem tam vařenej pečenej.“ přiznal nakonec.

,,Stálý štamgast.“ pronesl Shinji se smíchem. I já se usmívala.

,,I tak se to dá nazvat. Už automaticky vědí, co si dám k jídlu.“ zazubil se Law.

,,Vždyť to říkám.“ řekl Shinji.

,,Co ty Jane, těšíš se?“ zeptal se mě Law. Podívala jsem se na něho.

,,Jak tu básníš, docela jo.“ usmála jsem se, a řekla pravdu. I Law se usmál.

,,To je dobře.“ řekl Law. Za chvíli jsme byli na místě.

 

Šli jsme asi dvacet minut, než nás Law odvedl na správné místo.

,,Tak jsme tady.“ řekl Law, a ukázal před sebe. Jednalo se o čínskou restauraci.

,,To se děláš srandu, že jo?“ dostal ze sebe Shinji.

,,Nedělám, proč?“ nepochopil to Law. Ani já jsem tomu nerozuměla.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že se bude jednat o čínskou restauraci.“ vysvětlil Shinji.

,,Vaří tu dobře za pakatel“ řekl Law.

,,Tak jdeme dovnitř, ne?“ navrhla jsem, protože jsem měla už hlad.

,,Vadí ti to nějak?“ zeptal se Law Shinjiho. ,,Jasně, že jdeme.“ řekl a otočil se na mě a usmál se.

,,Ne, nevadí.“ řekl Shinji, a usmál se. Law šel ke dveřím, a otevřel nám dveře.

 

Vstoupili jsme dovnitř, a rozhlédli jsme se kolem sebe. Vypadáto tu hezky. Pomyslela jsem si.

,,Dobrý den.“ pozdravila jsem.

,,Dobrý den.“ pozdravil Law i Shinji najednou.

,,Dobrý den.“ pozdravila nás číňanka.

,,Kam si sedneme?“ zašeptal Shinji.

,,Co k oknu?“ navrhl Law. Já proti nebyla a přikývla jsem.

,,Můžeme.“ řekl Shinji, a šli jsme si sednout k oknu.

 

Law mi podržel židli, a pomohl mi sednout si. Pak si sedl vedle mě. Shinji si sedl naproti mně. U okna byl takový stupínek, kam jsme si odložili batohy. Za chvilku byla u nás číňanka.

,,Kuřecí kung-pao s hranolky?“ podívala se číňanka na Lawa. Ten přikývl, že jo.

,,Já si dám to samé.“ ozvala jsem se.

,,Dobře a k pití.“ zeptala se mě číňanka.

,,Colu.“ řekl za mě Law. Podívala jsem se na něho, a ten se na mě usmál.

,,A vy?“ otočila se na Shinjiho.

,,Taky colu, a nudle s kuřecím masem.“ řekl si Shinji. Číňanka si vše zapsala a odešla.

,,Promiň, že jsem ti objednal pití, ale bylo mi jasné, že si dáš vodu. A to jsem nechtěl.“ vysvětlil mi a omluvil se mi Law.

,,V pohodě.“ slyšela jsem, jak jsem řekla, a usmála jsem se.

,,Ten výklad zámku byl skvělý ne?“ zeptal se nás Law. Přikývla jsem na souhlas.

,,Jasně, že jo. Dokonce si to pamatuju ještě teď.“ Minulý týden tomu tak nebylo. To byl jenom jeden průvodce, a takový nezájímavý.“ řekl Shinji. Číňanka nám přinesla pití.

,,Děkujeme.“ poděkoval za nás Law.

,,Prosím.“ řekla s usměvem číňanka a odešela.

,,Na co si připijeme?“ zeptal se Shinji.

,,Na přátelství.“ navrhl Law. Kupodivu jsem s tím problém neměla, a přiťukli jsme si se sklenky na přátelství.

,,Ty máš přítelkyni?“ zeptal se Law Shinjiho.

,,Měl jsem. V sobotu jsme se rozešli.“ odpověděl Shinji.

,,To je mi líto.“ slyšela jsem, jak jsem řekla.

,,V pohodě. To já ji dal ty kopačky. Už nám todost dlouho neklapalo.“ usmál se Shinji. Taky jsem se usmála. Za chvilku nám číňanka přinesla jídlo. ,,To byla rychlost.“ pronesl překvapeně.

,,To jo. Vždy je to rychle hotové.“ řekl Law. Poté jsem si pořpáli dobrou chuť, a mlčky jsme se najedli. Po jídle si každý zaplatil svou útratu. Platíla jsem jen sto dvacet, což byla skvělá cena.

 

Po zaplacení jsme šli ven. Venku bylo krásné počasí.

,,Co podnikneme teď?“ zeptal se nás Law.

,,Co takhle jít do toho obchodního centra? Ještě jsem tam nebyl.“ navrhl Shinji.

,,Ani já tam ještě nebyla.“ přiznala jsem.

,,Tak to se musí napravit. Já už tam byl.“ řekl Law a usmál se. ,,Jak to, že jsi tam ještě nebyl?“ zeptal se Shinjiho.

,,Nechtělo se mi chodit s rodiči, ale sám jsem taky nechtěl jít.“ přiznal Shinji.

,,Tak to chápu.“ usmál se Law.

 

Došli jsme do obchodního centra. Centrum má čtyři patra, a my jsme byli v první patře. Šla jsem se podívat na plánek budovy.

,,Ty se v tom vyznáš?“ zeptal se mě Law, který se ke mně připojil.

,,Moc ne.“ nakonec jsem přiznala.

,,To jsme dva, ale já se tu už trošku vyznám. Navrhuju navštívit pět D.“ navrhl Law. Vím o co jde, a podívala jsem se na něho.

,,Proč ne. Stejně jsem to chtěl vyzkoušet.“ usmál se Shinji.

,,A co ty, Jane?“ zeptal se mě Law. Jen jsem přikývla na souhlas. Vyrazili jsme do čtvrtého patra.

 

Ve čtvrtém patře jsou různé atrakce. Mini kino, budka na focení, pět D, a různé automaty.

,,Tady si vyhrají děti, ne?“ zeptal se Shinji.

,,Ale i dospělí.“ řekl Law. Poté jsme vyrazili do pět D. Vybrali jsme si Strašidelný les. Dostali jsme brýle, a připoutali nás, abychom nespadli, jak to bude s námi házet. Za pět minut akce začala. Občas jsem se lekla, ale nezaječela jsem, jak nejspíš hoši čekali. Atrakce trvala deset minut. ,,Tak jaké to bylo?“ zeptal se nás, když jsme vylezli ven.

,,Skvělé. Řekl Shinji.

,,A to ty, Jane?“ zeptal se mě Law.

,,Občas jsem se lekla, ale jinak to bylo bezvadné.“ řekla jsem pravdu, a usmála jsem se.

,,To jsem rád.“ usmál se Law.

 

Pak jsme šli na trenažér Formule jedna. Všichni jsme si dali závod. Nejdřív vyhrál Law a pak já.. Shinji byl vždy na třetím místě. Dali jsme si jednu jízdu, protože to taky něco stojí. Pak jsme si šli sednout do cukrárny, kde podle slov Shinjiho jsme si dali povinně pohár. Já jsem si dala jahodový, a kluci ananasový. Navštívili jsme mini kino. Byli jsme na pohádce O mořském světě. Shinji navrhl po kině, se jít vyfotit. Sice jsem souhlasila, ale nechtělo se mi. Law taky souhlasil. Shinjimu jsme dali peníze, a šli jsme do budky.

,,Co takhle udělat nějaký obličej?“ navrhl Shinji.

,,Ne, ať máme pěknou památku.“ nesouhlasil Law. ,,Co myslíš ty, Jane?“ zeptal se mě.

,,Taky si myslím, že tu normální fotku.“ souhlasila jsem s Lawem. Shinji se nám podřídil. Já stojím uprostřed. Po pravé straně je Law, a po levé je Shinji. Hoši dají hlavy těsně k té mé hlavě. Překvapilo mě to, ale přesto jsem se usmívala, stejně jako hoši. Pak nám vyjeli tři fotky a jednu fotku mi Shinji podal.

,,Sluší nám to tu.“ řekl Laww a usmál se. Fotku jsem si uklidila do peněženky, kterou jsem si pak uklidila do batohu. Prošli jsme si celý obchoďák. Někde jsme se i zastavili. Ve čtyři jsme stáli u školy.

 

Všichni jsme se sešli. Učitel si nás spočítal, a byli jsme všichni.

,,Tak, a zítra nás čeká náročný den. Půjdeme na horu Fuji. Už se tu sejdeme v sedm. Teď si dělejte co chcete. Ahoj.“ oznámil nám učitel a rozloučil se s námi.

,,Na shledanou.“ všichni jsme se taky rozloučili s učitelem.

,,Ahoj, zítra.“ rozloučil se se mnou a Lawem Shinji.

,,Ahoj.“ rozloučila jsem se.

,,Ahoj, tak zítra.“ rozloučil se Law. Poté jsem s Lawem vyrazila na vlak, a jeli jsme domů.

 

Hora Fuji:

 

Ráno jsem vstávala už ve čtyři. Babička u nás tentokrát přespala, aby mohla ráno odvést do školky Naoka, protože já tentokrát nemohla. V sedm jsem musela být před školou. Den předtím jsem šla spát, už v osm hodin. Jak jsem přišla domů, tak jsem se navečeřela, vykoupala, a šla spát. Po večeři jsem ještě vyprávěla našim, co jsme dělali, a jak jsem si to užila. Naši měli radost, že jsem se bavila, a že mám dva přátelé. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že mám opravdové přátelé. Přesto obavy jsem stále měla.

 

Za deset minut čtvrt na šest jsem se sešla s Lawem. Ještě jsme tak nějak oba spali, proto jsme celou cestu mlčeli. Vlak tentokrát zpoždění neměl, ale museli jsme pět minut čekat. Za chvíli dorazil a my si nastoupili.

 

Bylo skvělé, že ve vlaku skoro nikdo nebyl. Mohli jsme sedět, anikde se nemačkat. Tlačenice nemám ráda, ale s tím nic nenadělám.

,,Jak ses vyspala?“ zeptal se mě Law, když jsme seděli ve vlaku. Podívala jsem se na něho.

,,Šlo to.“ odpověděla jsem. ,,Co ty?“ zajímalo mě.

,,Ale jo, docela dobře. Jen jsem unavený.“ přiznal Law.

,,To i já.“ přiznala jsem.

,,Ale pomalu se probouzím.“ usmál se Law.

,,To já taky.“ přiznala jsem. V půl sedmé jsme byli před školou.

 

Před školou ještě nikdo nebyl. Sice jsem měla mikinu, ale přesto mi byla zima.

,,Zima?“ zeptal se mě Law.

,,Trochu.“ přiznala jsem pravdu.

,,Nechceš moji mikinu?“ navrhnul mi Law.

,,Ne, díky. Za chvíli to bude dobré.“ usmála jsem se. Za deset minut dorazil učitel.

,,Tak vy dva tu už stepujete.“ usmál se učitel.

,,Ale jen deset minut.“ odpověděl Law a usmál se.

,,Jak jste se na dnešek přichystali? Doufám, že máte svačiny.“ zeptal se nás učitel.

,,Já ji mám.“ přiznala jsem se.

,,I já. Nevím, jestli tam něco bude, kde si člověk bude moci něco koupit.“ řekl Law.

,,Něco by tam mělo být. Nějaká malá hospůdka.“ odpověděl učitel.

,,Ahoj bando, dobrý den.“ pozdravil nás Shinji. Všichni jsem se na něho otočili.

,Ahoj.“ pozdravili jsme sborově. Po chvíli se sešla celá třída. A šlo se na vlak.

 

Jeli jsme do vedlejšího města. Cesta trvala asi půl hodiny. Jeli jsme totiž osobákem. Já zase seděla uprostřed.

,,Jak se těšíte?“ zeptal se nás Shinji.

,,Nevím, co nás čeká a nemine. Tak netuším.“ odpověděl Law.

,,Ale jo, docela jo.“ přiznala jsem se.

,,A jak ty?“ zeptal se Law Shinjiho.

,,Ani ne Nemám rád výstupy do kopců.“ přiznal nám Shinji.

,,Neříkej mi, že nestačíš s dechcem.“ provokoval Shinjiho Law.

,,Ale ne, nemám. Jen to nemám rád.“ řekl Shinji.

,,Mně to nevadí. Jde se přírodou, a já se ráda kochám.“ řekla jsem, aniž by se mě někdo zeptal.

,,A taky jsi na čerstvém vzduchu.“ souhlasil se mnou Law.

 

Za půl hodiny jsme byli na nádraží, a vystupovali jsme. Hora Fuji už byla vidět. Byla obrovská. Je to i nejvyšší hora Japonska. Učitel nás vedl k hoře. My tři jsme šli jako poslední. Ale nevadilo nám to.

,,Jsem zvědavá, komu dojde dřív dech.“ pronesla Mitsuko, a ostatní se zasmáli. Bylo mi jasné, že tím myslí mě. Asi po hodině cesty jsem došli na úpatí hory.

 

Naštěstí vstupné se platit nemuselo. Shinji si šel koupit mapku. Nechápala jsem proč.

,,Proč sis ji koupil?“ zeptal se Law Shinjiho.

,,Abychom věděli kudy jdeme.“ usmál se Shinji.

,,To nepotřebuješ mapku.“ nesouhlasil se Shinjim Law.

,,Ale potřebuju. Musím trénovat orientaci.“ ušklíbl se Shinji.

,,Na co?“ zajímalo Lawa.

,,Abych jsem se neztratil.“ vysvětlil Shinji.

,,Tady se neztratíš.“ zasmál se Law. I já se usmála.

,,Kdo ví.“ pokrčil rameny Shinji. Pak jsme se vydali nahoru hory.

 

Šlo se do strmého kopce. Z našeho posledního místa, se stalo, první místo. Po chvíli byli ostatní na pokraji svých sil, ale my tři s učitelem, byli v pohodě.

,,No tak bando, snad už nemůžete?“ zeptal se jich udiveně učitel. Nikdo mu neodpověděl, jak funěli. ,,Vy tři nás veďte. Jde se po červené značce. Já půjdu jako poslední, a budu je popohánět.“ řekl nám učitel, a zastavil se, a čekal, dokud ho nepředběhli ostatní, a šel jako poslední. Asi v půli cesty jsme slyšeli, jak se Mitsuko s funěním ptá učitele.

,,Kdy tam budeme?“ zeptala se učitele Mitsuko.

,,Jsme tak nějak v půlce cesty.“ oznámil jí učitel. A to se šlo teprve hodinu. Udělali jsme si asi tři přestávky. Hlavně na pití. A taky, aby se ostatní vydýchali. Učitel jim říkal, že nemají žádnou výdrž. Jen nás tři pochválil.

 

Za dvě hodiny jsme byli nahoře. Byl to úžasný výhled. Stoupla jsem si k zábradlí, a zadívala jsem se na obzor.

,,Krásný výhled, co?“ zeptal se mě Law. Já jsem jenom přikývla. ,,Užíváš si to?“ zeptal se mě.

,,Jo.“ řekla jsem pravdu. Užívala jsem si to. Se svými přáteli. Ano, ty dva jsem brala, jako své přátelé. Po chvíli se k nám připojil Shinji.

,,Na, tady máte.“ podával nám Shinji energy drink.

,,Díky, já nechci. Má své pití.“ protestovala jsem.

,,Snad mi nedáš košem. A jedna malá plechovka ti neublíží. Dodáš si energii.“ nedal se odbýt Shinji. Nakonec jsem si to vzala.

,,Kolik ti dlužím?“ zeptala jsem se Shinjiho.

,,Nic, já vás zvu.“ usmál se Shinji.

,,Přítě já zvu vás dva.“ ozval se Law.

,,Dobrá, a přes příště zase já vás.“ souhlasila jsem, a všichni tři jsme se zasmáli. Poté, co jsme vypili energy drink, dali jsme si svačinu. Dokonce jsem ochutnala svačinu Lawa i Shinjiho, a oni zase tu moji. Shinji na tom trval, tak mi to nevadilo, a dala jsem jim taky ochutnat. I Law se přidal. Asi hodinku a půl jsme odpočívali. Poté jsme se vadali zpátky dolů.

To jsme šli zase poslední. Dolů se šlo lehce. To nikdo neprotestoval. Šli jsme zase dvě hodiny. Poté na nádraží, což trval hodini, a půl hodiny cesta vlakem. Domů jsme dorazili ve tří čtvrtě na pět. V pět měl jet mně a Lawovi vlak.

,,Tak vy dva, můžete jet domů, a ostatní za mnou.“ rozhodl učitel.

,,Děkujeme, Na shledanou. Ahoj.“ rozloučil se Law.

,,Na shledanou, a ahoj.“ rozloučila jsem se já. S Lawem jsem šli na nástupiště. Vla brzy přijel, a my jeli domů. V šest jsem byla doma. S Lawem jsem se rozloučila u mého domku. Doma u večeře, jsem vyprávěla, co jsme zažili, a co jsem dělali. Pak jsem šla do vany, a do postele.

 

Horolezecká stěna:

 

V deset hodin večer mi přišla smska. Byla od Lawa, že máme sraz před školou v osm hodin ráno. A že se pojede na horozelecké stěny. Na tu smsku jsem nereagovala, a spala jsem dál.

 

Ráo jsem vstávala v pět hodin. Udělala jsem si hygienu, a oblékla jsem se. Naoko spal u babičky. Nemohl zůstat sám doma, a babička nemohla být u nás. Musela se postarat o svou zahrádku a o dědu, který byl nemocný. Měl zlomenou nohu. Udělala jsem si snídani, a najedla jsem se. Za deset minut čtvrt na sedm, jsem měla sraz před barákem s Lawem.

,,Dneska bez bráchy, co?“ zeptal se mě Law. ,,Jinak dobré ráno.“ popřál mi zároveň.

,,Ahoj. Má taky podzmní prázdniny, ale dneska i zítra bude u babičky.“ řekla jsem, a vyšli jsme na nádraží.

 

Vlak měl tentokrát kvůli nějaké výluce deset minut zpoždění. Takhle to aspoň hlásili v rozhlase.

,,Snad to stihneme.“ řekl mi Law.

,,Já myslím, že jo. Když tak napíšeme učiteli.“ usmála jsem se.

,,Pravda.“ usmál se taky Law.

,,Jinak promiň, že jsem nereagovala na tu smsku.“ omluvila jsem se.

,,V pohodě. To já se omlouvám, že jsem tě vzbudil.“ omluvil se mi Law.

,,To je v pohodě. Aspoň jsem věděla, v kolik mám vstávat.“ usmála jsem se.

 

Dorazili jsme před školu. U školy už bylo pár lidí. I náš učitel. I Shinji tam stepoval. Bylo za deset minut osm.

,,Kde jste?“ přivítal nás Shinji.

,,Dobrý den, ahoj.“ pozdravila jsem.

,,Dobrý den.“ pozdravil Law učitele. ,,Vlak měl zpoždění.“ vysvětlil Shinjimu.

,,Ahoj bando.“ pozdravil nás učitel.

,,Jak to?“ zajímalo Shinjiho. ,,Ještě není zima.“ dodal překvapeně.

,,Nějaká výluka.“ řekl pravdu Law. V osm udělal učitel docházku, a šlo se tentokrát na autobus.

 

Na autobus jsme čekali patnáct minut. Autobus přijel naštěstí prázdný. Takže každý si mohl sednout. Law mě nechal sednout k oknu, a sám si sedl do uličky vedle mě. Shinji stál u Lawa. Nechtěl si sedat, a učitel nic nenamítal. Stejně pak přistoupily dvě starší babičky. Tak jsem s Lawem uvolnili pro ně místa, aby si mohly sednout. Ony nám mile poděkovaly, a usmály se na nás.

 

Za půl hodny jsme všichni vystupovali. Počasí bylo krásné. Zatím nám počasí přálo. Šli jsme asi půl hodiny, než jsme dorazili do areálu horolezectví a opičí dráhy. Opičí dráha byla venku. Když jsem ji viděla, udělalo se mi zle. Horolezecká stěna nebyla tak strašná.

,,Jedna půlka půjde na opičí dráhu, a druhá na horolezeckou stěnu.“ oznámil nám učitel. Rozdělil nás do dvou skupin. Byla jsem ráda, že nejsem ve skupině s Mitsuko aspo. Byla jsem s Lawem a Shinjim, za což jsem byla ráda.

 

Instruktoři na horolezecké stěně, nám k pasům přivázali lana. Nejdřív nám řekli instrukce, jak se má šplhat po stěně. Že není kam spěchat. Kdyby někdo padal, tak se má radši pustit, než aby zůstal viset. Pak se šlo na to. Pouštěli nás po pěti. Strach jsem měla, protože, i když doma spím na palandě, mám strach z výšek. Lezla jsem hezky pomalu, a nikam jsem nespěchala. Třikrát se mi stalo to, že mi to uklouzla noha a pak jednou ruka. Musela jsem se pustit. Sjela jsem dolů, a začala hezky od začátku. Ale nakonec se mi to povedlo. Když jsem se všichni vystřídali, šli jsme za učitelem, a druhou partou. Byl čas oběda. Šli jsme do místní restaurace.

 

Stoly byly po čtyřech. I my měli plný stůl. U našeho stolu seděl učitel. Já a Shinji jsme si dali kuřecí řízek s hranolky, Law krokety a smažený sýr, a učitel svíčkovou. Po obědě se skupinky vystřídali, a nás čekala opičí dráha.

 

Když jsem to viděla, jak je to vysoko, udělalo se mi znovu zle. Nejdřív nám dávali instrukce, jak to máme dělat. Pak jsme si to měli zkusit na provizorním stromě. Když přišla řada na mě, rozklepala se mi kolena, ale i ruce. Nakonec jsem to sjela, ale hned jsem šla za učitelem.

,,Pane učiteli, já se bojím, mohu to vynechat?“ zeptala jsem se učitele. Učitel se na mě podíval.

,,Co se děje, Jane?“ zeptal se Law, který přišel i se Shinjim.

,,Samozřejmě můžeš. Sedni si tady a odpočívej.“ usmál se učitel, a odešel.

,,Jane, ty se bojíš?“ zeptal se mě Shinji. Přikývla jsem, že jo.

,,Neboj, my si to projdeme i za tebe.“ usmál se Law. Taky jsem se usmála.

,,Dobře.“ souhlasila jsem. Sedla jsem si na židli. Když všichni byli nahoře, tak jsem si objedlala vodu, a dívala jsem se na ostatní, a popíjela jsem pití.

 

Za dvě hodiny to měli všichni prošlý. Višchni jsme se sešli u opičí dráhy.

,,Tak, a teď směr domů.“ oznámil nám učitel. Byly tři hodiny odpoledne.

,,Co podnikneme zítra?“ zeptal se někdo.

,,To se dozvíte až u školy.“ řekl učitel, a šli jsme na autobus.

 

Na autobus jsme čekali čtvrt hodiny. Law ani Shinji se nezmínili, že jsem se bála jít na opičí dráhu. Byla jsem překvapena, ale zároveň jsem si připomněla, že mám opravdové přátelé, kteří mi neublíží.

 

Nastoupili jsme do autobusu, a jeli jsme do města, a z města jsme šli ke škole.

,,Zítra se jde do Aquaparku. Vezměte si plavky a ručníky. Sejdeme se v deset na plavečáku.“ oznámil nám učitel, a dal nám rozchod. Rozloučili jsme se se Shinjim, a s Lawem jsem šla na vlak.

 

Doma jsem pak oznámila, co jsme dělali dneska, a taky co nás čeká zítra. Poslední den podzimních prázdnin. Hned jsem si věci připravila do batohu. Vykoupala jsem se, šla na večeři, a poté hned spát. Ráno jsem nemusela vstávat tak brzy.

 

Aquapark:

 

V pátek jsem vstávala v půl osmé. Bylo pěkné, si takhle přispat. Ale i tak jsem věděla, že večer po tomto dni odpadnu. Oblékla jsem se, udělala hygienu, a něco málo jsem snědla. Za pět minut čtvrt na devět jsem měla sraz před domem s Lawem.

 

Zamkla jsem dům i vrátka, a s batohem na zádech jsem šla k Lawovi.

,,Dobré ráno, Jane.“ pozdravil mě Law.

,,Ahoj.“ pozdravila jsem ho, a usmála jsem se. Vyrazili jsme na vlak.

,,Jak se těšíš?“ zeptal se mě Law.

,,Docela jo.“ odpověděla jsem

,,I já se těším. Užijeme si spoustu legrace.“ usmíval se Law. Já jsem jenom přikývla. Došli jsme na nádraží. Vlak zpoždění neměl. Naposledy, kdy jedeme vlakem, kdy není přeplněný studenty. Od pondělí zase byla škola, a bude jedzit plno studentů. Dívala jsem se z okna, a pozorovala jsem přírodu. ,,Někdy musíme vyrazit do přírody a se sourozenci.“ navrhl Law. Jen jsem přikývla na souhlas.

 

V půl desáté jsme vystupovali z vlaku, a šli jsme do aquaparku, který byl dvacet minut pěšky od nádraží. K aquaparku jsem přišli včas.

,,Konečně jste tady.“ usmál se na nás Shinji, a přivítal nás. ,,Jaká byla cesta?“ zeptal se nás.

,,Dobrá. Naposledy, kdy vlak nebyl přeplněn studenty.“ poznamenal Law. V deset jsem šli do plavečáku

 

Každý si zaplatil vstup. Poté jsme se rozdělili na kluky a holky. Šli jsme do šaten, kde jsme se převlékli do plavek. Moje skříňka mělo číslo osm. Mitsuko byla hned vedle mě.

,,Nemysly si, že když máš dva kamarády, že ti dám pokoj!“ řekla výhružným tónem Mitsuko

,,To je mi jasné.“ zašeptala jsem.

,,Jsem ráda, že si rozumíme!“ řekla Mitsuko a ostatní se zasmály. Plavky jsem měla už na sobě, tak jsem se jenom svlékla. Ručník jsem si nechala na vrchu, a zamkla skříňku. Šla jsem se osprchovat.

 

Po osprchování vlažnou vodou, což mi nevadilo, jsem šla k bazénu. Tam na nás už chlapci s učitelem čekali. Law a Shinji čekali na mě. Law byl i potetovaný na hrudi a zádech. Nejen na rukách. Byla to nádhera.

,,Moc pěkné plavky, sluší ti to.“ řekl mi Law. Shinji jenom přikývl.

,,Díky.“ zašeptala jsem, a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.

,,Tak bando. Máte čtyři hodiny na to, aby jste se tu vyřádili. Je půl jedenácté. V půl třetí se sejdeme před plavečákem.“ řekl nám učitel, a rozpustil nás.

,,Co podnikneme?“ zeptal se Shinji.

,,Co chceš dělat, Jane?“ zeptal se mě Law.

,,Já nevím... přemýšlela jsem. Pak jsem zahlédla vodní vír. ,,...Co takhle vodní vír?“ zeptala jsem se jich.

,,To zní bezvadně. Jde se.“ usmál se Law. I Shinji souhlasil. Oba mi pomohli do bazénu, aby mi neujela noha a já nespadla.

 

Šli jsme do vodního víru. Moc lidí tam nebylo. Tak to bylo dobré. Pár lidí z naší třídy, ale ti nás ignorovali, a my je taky. Law mi pomohl do víru, a pak pomohl i Shinjimu. Všichni jsme se nechali unášet vodním vírem. Párkrát jsem se i potopila, jak mi podjela noha. Ale hned jsem se vynořila, a na kluky jsem se usmála. Ti se na mě taky usmáli. Jeli jsme asi deset minut, než vodní vír vypnuli.

,,Já bych šel na tobogán.“ navrhl Shinji. Ani já, ani Law jsme neprotestovali, a šli jsme na tobogán.

 

Byly čtyři tobogány. Jeden menší, druhý dlouhý, třetí otáčivý, měl víc prudkách otáček, a čtvrtý končil venku. Šli jsme na ten otáčivý.

,,Co kdybychom jezdili, jako mašinka?“ zeptal se nás Shinji.

,,Pokud se to smí, tak proč ne.“ souhlasila jsem.

,,Smí se to. Jednou jsme jezdili mašinku v pěti lidech.“ usmál se Shinji.

,,Jane, byla jsi tu někdy?“ zeptal se mě Law.

,,Jednou, když Naokovi byl jeden rok.“ přiznala jsem. Pak přišla řada na nás. Shinji jel jako první. Já jela jako druhá, a chytla jsem se Shinjiho. Law se chytl zase mě. A rozjeli jsme se. Držela jsem se Shinjiho jako klíště. Protože ty zatáčky byly moc prudké. Jednou se i stalo to, že jsem se praštila do hlavy. Asi po minutě jízdy jsme vyjeli ven. Hned jsem se potopila, což jsem nečekala a zakuckala jsem se, když jsem se lokla vody.

,,Jane, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Law a poplácával mě po zádech.

,,Jo...Jen jsem nečekala...že se potopím.“ přiznala jsem.

,,Jdeme ještě?“ zeptal se Shinji. Já i Law jsme přikývli. Na tobogánu jsme řádili asi do jedné. Pak jsme šli na oběd. Dala jsem si hranolky. Shinji si dal hranolky s květákem a Law si dal krokety. Jedli jsme asi tak hodinku. Poté jsme se šli umýt do sprch, a převléci se do oblečení. Byl čas končit.

 

Když jsem vylézala ze sprchy, tak mi uklouzla noha, a já spadla. Sedřela jsem si koleno. Mitsuko aspo. se smály. Omyla jsem si koleno, a šla se převléct.

 

Všichni jsme to stihli, a sešli se v půl třetí před plavečákem.

,,Teď máte rozchod. Kdo chce, může se vrátit, kdo nechce, ať jde domů. Uvidíme se v pondělí. Ahoj bando.“ rozloučil se s námi učitel a odešel.

,,To byl pád, viděli jste to?“ smála se Mitsuko i ostatní. Věděla jsem, že se smějí mně, a mému pádu ve sprchách. Poté Mitsuko aspol. odešli.

,,Stalo se něco?“ zeptal se mě starostlivě Law. Řekla jsem nakonec pravdu, o tom mém pádu.

,,Musíš být opatrná.“ řekl mi Shinji. ,,Co podnikneme?“ zeptal se nás.

,,Já bych jela domů. Jsem unavená.“ přiznala jsem.

,,I já bych jel domů.“ přiznal Law.

,,OK, ale doufám, že zítra se sejdeme aspoň na FB.“ řekl nám Shinji.

,,Já nevím. Jedeme s našimi a bráchou na výlet.“ přiznala jsem.

,,Tak to nepůjdeme zítra se sourozenci ven?“ zeptal se mě Law.

,,Bohužel ne.“ řekla jsem. Pak jsme se rozloučili se Shinjim, a já a Law jsem šli na vlak.

 

Ve čtyři jsme byli doma. Rozloučila jsem se s Lawem před mým domem, a šla jsem domů. Naoko byl už doma se Shigekim, který končil v práci dřív. Hned vyzdívali, jaké to bylo. Poté co jsem pověsila mokré plavky jsem jim vše vyprávěla. Najedla jsem se, a šla jsem spát. Po celém týdnu jsem byla unavená, a v sobotu jsem musela vstávat v osm, protože jsme jeli na rodinný výlet.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.