Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Týdenní výlet - 1. část

Zoo:

 

Nastaly podzimní prázdniny. V pátek nám učitel oznámil, že v pondělí se pojede do zoo. Kam se pojede v úterý, to netuším. Jenom nám řekl o pondělku. V osm byl sraz před školou. Měli jsme si vzít peníze na vlak, vstupné a nějaké to krmení pro zvířata. V neděli jsem si sbalila batoh, a byla jsem připravena vyrazit.

 

V pondělí jsem vstávala už v pět hodiny. V šest jsem odváděla Naok do školky. Shigeki už chodil do práce, tak nás nemohl vozit. A mamka v práci začínala už v šest. Oblékla jsem se a udělala jsem si hygienu. Pak jsem vzbudila Naoka, a šla udělat snídani. Oba jsme se nasnídali. Do batohu jsem si hodila svačinu a pití. Naoko měl prázdniny ve školce jenom ve čtvrtek a v pátek.

 

Ve tří čtvrtě na šest jsme vyšli z baráku. Zamkla jsem dům i vrátka Law tam na nás už čekal. Chodil se mnou vyprovodit Naoka do školky, a pak se šlo na vlak a do školy.

,,Ahoj Jane, Naoko.“ pozdravil nás Law.

,,Ahoj Law.“ pozdravil ho Naoko.

,,Ahoj.“ pozdravila jsem Lawa. Všichni tři jsme vyrazili ke školce. Naoko se mě držel za ruku. I Lawa chytl za ruku. Což mě tím překvapil. I Lawa tím překvapil, ale ani jeden z nás nic neřekl.

 

Došli jsme ke školce. Law ze začátku čekal před školkou, ale jednou ho Naoko pozval dovnitř, a od té doby chodil dovnitř s námi. Pomohla jsem Naokovi se převléct, a pak jsme šli za učitelkou.

,,Tak zase až odpoledne?“ zeptala se nás učitelka, a usmála se na nás. Lawa už taky znala.

,,Ano, dneska ho vyzvedne babička.“ oznámila jsem učitelce.

,,Dobře.“ souhlasila učitelka. Babičku už tu taky znají, tak není problém, když ho půjde vyzvednout. I kdyby bylo nutné, tak by ho mohl vyzvednout i Law, kterého už znají. Pak jsme se rozloučili s Naokem, a šli jsme na vlak.

 

Šli jsme mlčky. Nos jsem měla už v pořádku. Jenom při smrkání občas to ještě zabolelo. Ale rýmu jsem neměla, což bylo dobře. Vlak přijel načas. Naštěstí zpoždění nemá. Nastoupili jsme si. Vlak byl skoro prázdný. Mohli jsme si klidně a v klidu sednout. Sedla jsem si k okýnku a sledovala okolí.

,,Dneska má být krásně.“ poznamenal Law.

,,To je dobře. Bylo by blbé, kdyby pršelo.“ proznamenala jsem.

,,Pravda.“ souhlasil se mnou Law. V půl osmé jsme byli před školou.

 

Před školou ještě nikdo nebyl. S Lawem jsme byli jediní.

,,Snad nebudeme jediní.“ zažertoval Law.

,,To se nestane.“ řekla jsem. Naštěstí. Pomyslela jsem si.

,,Těšíš se?“ zeptal se mě Law.

,,Docela jo.“ zalhala jsem.

,,Já taky. Je to rozhodně lepší, než sedět ve škole a učit se.“ řekl Law. Jenom jsem přikývla. Ve tří čtvrtě na osm se objevil učitel, Hisa, Tamae a Ito.

,,Dobrý den.“ pozdravila jsem učitele.

,,Dobrý den.“ pozdravil Law.

,,Dobrý den.“ pozdravil Ito, Hisa a Tamae najednou.

,,Ahoj. Jak jste tu dlouho vy dva?“ zeptal se mě a Lawa učitel.

,,Čtvrt hodiny.“ odpověděl Law.

,,Proč tak brzo?“ divil se Ito.

,,Pak to nestíháme do školy.“ odpověděl odměřeně Law.

,,My bychom na vás počkali.“ řekl nám učitel a usmál se. Postupně přišli ke škole všichni studenti. V osm si učitel udělal docházku. Nikdo nechyběl. Pak se vyrazilo směr nádraží.

 

Na nádraží čekáme deset minut, než přijel vlak.

,,Jak se těšíte, vy dva?“ zeptal se nás Shinji.

,,Docela jo.“ zalhala jsem a pousmála jsem se.

,,Já jo. Co ty?“ odpověděl Law a zeptal se ho.

,,Já se už nemohl dočkat.“ řekl Shinji, a usmál se.

,,Vzali jste si svačiny?“ zeptal se nás Law.

,,Já ne, já si tam oběd koupím.“ odpověděl Shinji.

,,Já jo.“ odpověděla jsem.

,,Někdo nemá dostatek peněz.“ pronese potichu Mitsuko,a le já ji slyšela. Tamae, Hisa a Ito se zasmějí.

,,Já taky ne. Když se jede na výlet, proč se neorzšoupnout.“ usmál se Law. Vlak přijel, a my si nastoupili. Vlak měl kupéčka.

 

Law nastoupil jako první. Pak jsem šla já, a nakonec Shinji. Law vybral jedno kupéčko, které už bylo částečně plné našimi studenty. Ale jejich jména neznám.

,,Smíme?“ zeptal se jich Law.

,,Jasně.“ odpověděl hoch. Law si sedl k okýnku, já doprostřed, a vedle mě Shinji.

,,Jane, chceš si sednout k okýnku?“ zeptal se mě náhle Law.

,,Ne, v pohodě.“ řekla jsem a pousmála jsem se.

,,Já bych tě pustil.“ nedal se Law.

,,Vážně v pohodě.“ řekla jsem, a znovu jsem se pousmála. Law jenom přikývl. Jelo se asi hodinku, než jsme dorazili na nádraží, kde jsme vystupovali.

 

Vystoupili jsme si, a šli jsme za učitelem, který šel před námi a vedl nás. Já, Law a Shinji jsme šli poslední. Já šla uprostřed.

,,Dneska si to pěkně užijeme.“ promnul si ruce Shinji. Law se usmál. Dorazili jsme na místo. Každý si stoupl do fronty, a vyndal si peníze.

 

Řada došla i na mě. Law na nás čekal u brány. Vstupné stálo stovku, jídlo pro koně, kozy a kachny padesát. Celkem každý dal dvěste padesát. Zaplatila jsem, a šla jsem si uklidnit peněženku dobatohu. V tom do mě strčila Mitsuko. Peněženka mi spadla z ruky na zem.

,,Jééé, promiň.“ omluvila se jízdlivě Mitsuko. Law byl hned u mě. Zvedl mi peněženku a podával mi ji. Když jsem si ji brala, tak jsme se dotkli rukama. Byla tak teplá. Rozbišilo se mi srdce.

,,Promin.“ omluvíme se navzájem. Law se na mě usměje. Já se pousměju. Peněženku jsem si uklidila do batohu. V tom k nám přišel Shinji.

,,Co se tu stalo?“ zeptal se nás Shinji.

,,Upadla mi peněženka.“ odpověděla jsem.

,,Spíš Mitsuko vrazila do Jane.“ zašeptal Law. Proč mu to sakra říká? Ptala jsem se sama sebe.

,,Měla by dávat pozor.“ zašeptal Shinji. Poté jsme všichni tři vyrazili za učitelem.

 

Hned ubrány byli koně, a projížďka stála padesát.

,,Kdo se chce projet?“ zeptal se učitel.

,,Co kdybychom se projeli všichni? Jako společný kolektiv?“ navrhla Mitsuko. Já na koni nikdy nejela, tak jsem dostala strach.

,,To je dobrý nápad, Mitsuko.“ souhlasil učitel. První várka je připravena na jízdu. I si připravila peníze.. Jede se pět koleček. Po přojížďce dostane dotyčná pětka cukr, aby mohla poděkovat koni za jízdu.

,,Nechceš jít Jane, nebo se bojíš?“ provokovala mě Mitusko. Jen jsem se na ni podívala.

,,Jestli se bojíš, chodit nemusíš.“ zašeptal mi do ucha Law.

,,Tak co, srabe?“ provokovala mě Mitsuko.

,,Nejsem srab.“ povedlo se mi se ohradit vůči Mitsuko.

,,Tak to dokaž.“ řekla Mitsuko. V tom na mě přišla řada.

 

Překročila jsem pásku, a šla k jednomu koi. Se mnou šel i Law, Shinji a Ito. Za pomoci muže, který vedl koně jsem si sedla do sedla. Pevně jsem se chytla, a za chvíli jsme se rozjeli. Houpalo se to se mnou. Měla jsem strach, že se přehoupnu a spadnu. Po pěti kolečkách, za pomoc muže, slezu zpátky na zem. Celá zem se se mnou houpe.

,,Tady máš.“ řekl mi muž a podal mi dva cukry. ,,Natáhni ruku, aby tě nekousl.“ poradil mi. Poslechla jsem ho. Ale klepala jsem se strachy. ,,Neboj, nic ti neudělá.“ řekl. Jenže lehce se řekne, těžce udělá, když to tělo neposlouchá.. Pomyslím si.

,,Vzdáváš se, srabe?“ zašeptala mi do ucha Mitsuko, která si ke mně stoupla. Chce se mi brečet, ale potlačuju slzy. Chci to vzdát, když mě v tom někdo pevně chytí za ruku. Je to Law.

,,Teď to zkus.“ řekl mi Law. Natáhla jsem ruku, která se mi už netřásla. Kůň si ode mne vzal cukry. Přitom mi tu ruku oslintal, ale nevadilo mi to. Proč mi pomáhá? Proč to dělá? Ptala jsem se sama sebe. Pohladila jsem koně. V tom slyším jak koni šeptám.

,,Díky za jízdu.“ zašeptala jsem a pak jsem společně s Lawem šla za pásku. Ale ještě než vyrazil Law, něco zašeptal Mitsuko do ucha. Neslyšela jsem co. A je to tu. Za chvíli se začne Mitsuko smát, a řekne to i ostatním. Pomyslím si. K mému překvapení se nic takového neděje. Všimnu si, že dokonce Mitusko zmizel úsměv ze tváře.

,,Díky.“ poděkovala jsem Lawovi za to, že mi držel pevně tu ruku. Ještě teď jsem cítila jeho dotyk.

,,Není zač.“ usmál se na mě Law.

,,Jela jsi někdy na koni?“ zeptal se mě Shinji, když jsme se k němu připojili s Lawem.

,,Ne.“ přiznala jsem.

,,Jela si bezvadně. Natož, že jsi jela prvně.“ řekl mi Law s úsměvem.

,,Přesně, zrovna jsem chtěl říct to samé.“ usmál se Shinji. Já se pousmála. Stejně se mi budete smát, že se bojím, že jsem srab. A je to pravda. Jsem srab. Pomyslela jsem si. Když se všichni projeli, i učitel, šli jsme dál. Blížili jsme se ke kačenám a pelikánům.

 

Kačeny jsou ve vodě, ale i na souši, které chodí mezi lidmi. Dokonce jsou vidět ve vzduchu, jak létají čápové. Všichni jsme si vyndali jídlo pro kačeny. Poznalo se to podle obrázku na sáčku. Jsou to na kousíčky nakrájený rohlík. Začala jsem je krmit. Pět kačen se shluklo kolem mě.

,,Jensi vezměte, na všechny se dostane.“ říkala jsem jim, a usmívala jsem se. Po chvíli jsem se podívala, jak jsou na tom ostatní. Mitsuko taky krmila kačeny, ale bylo vidět, že těch na souši se bojí. Utíkala před nimi. Vůbec jsem se jí nesmála, ale nepousmívala jsem se. Nejsem jako oni, neponížím se na jejich úroveň. Pomyslela jsem si. Odtrhla jsem od Mitsuko zrak. Můj zrak se setkal se zrakem Lawa. Usmíval se na mě. Já se na něho pousmála. Poté jsem se dál věnvala krmení kačen. Dokonce za mnou zavítalo mládě. Ty dospělí kačeny to mládě odstrkují. ,,Chudinko, taky tě šikanují, co?“ zašeptala jsem se. Šla jsem k mláděti. Začala jsem mladě krmit z ruky. Ostatní kačeny byly hned u nás a mládě odstrkovaly. ,,Na všechny se dostane, jen klid holky.“ klidnila jsem ty velké kačeny. Nakonec vše snědly. ,,Tak to je všechno. Už jste vše snědly.“ řekla jsem,a chtěla jsem odejít ke koši, vyhodit pytlík. Když v tom kačeny šly za mnou.

,,Nějak se jim líbíš.“ posmívala se mi Mitsuko. A šla stranou. Už jsem měla na jazyku, že se aspoň něbojím, jako někdo, ale mlčela jsem. Nechci se ponížit na její uroveň. Pytlík jsem vyhodila do koše. Kačeny poznaly, že už nic nedostanou, tak jdou loudit jinam.

,,Užíváš si to?“ zašeptal mi do ucha Law. Přikývla jsem, že jo, ale pravda to nebyla. Jediné, co jsem si užila, bylo krmení kačen. Ještě si užiju krmení koz, ale to je asi tak vše. Na krmení koní se netěším, protože se jich bojím a klepe se mi ruka. Když už nikdo krmení nemá, jdeme zase o něco dál.

Dojdeme do výběhu opic. Usmívám se, když vidím, jak dvě opice skotačí. Usmívala jsem se nad párem, jak si vybíraly z kožichů blechy.

,,Tamta vypadá, jako někdo.“ řekla Mitsuko, a ukazuje na osamělou opičkou. Ito, Hisa a Tamae se tačnou smát. Má pravdu, je jak já. Pomyslím si. Při té vzpomínce, jak jsem sama, se mi chce zase brečet, ale potlačila jsem szly.

,,Jasně, že vypadá jako ty. Všichni pocházíme z opic.“ promluvil Law na Mitsuko. Všem zmrzl úsměv na tváři. Proč to řekl? Je to sice pravda, ale proč? Ptala jsem se sama sebe.

,,A tamta vypadá jako já.“ řekl Shinji se smíchem. Ukazoval na jednu osamocenou opici, která pozorovala své okolo, jako by něco provedla, a nebo se k něčemu chystala.

,,A támhle jsem já a Jane.“ řekl Law a ukázal na dvě honící se opice. Já se honím s Lawem? To není pravda. Pomyslela jsem si. Ani jsem si neuvědomila, že jsem se konečně usmála.

,,A tato je náš učitel. A kárá vás dva, že se nemáte běhat.“ řekl Shinji. Při tom sledování těch to opis, jsem si neuvědomila, že se usmívám. Stejně jako Law a Shinji. Ani jsem nezaregistrovala, jak Law a Shinji na sebe mrkli.

,,Tak to by už stačilo. Jdeme dál.“ řekl učitel a všichni jsme šli dál.

 

Navštěvujeme dravce, šelmy, jeleny a srny. Dokonce všichni vidíme kolouška, jak je krmem svou matkou. Je to roztomilé. Mitsuko si vše fotí na svůj foťák. I má mám svůj vlastí foťák, který jsem dostala za vysvědčení v devítce, ale brát jsem si ho nechtěla. Mitsuko taky fotí Itu, Hisu, Tamae i sama sebe, a dělají u toho psíkusy.

 

Nakonec jsme došli ke koním. Všichni jsme si vyndali jídlo pro koně. I já si ho vyndala, i když jsem strach měla. Cítila jsem, jak se mi zase rozklepala kolena i ruce.

,,Neboj se. Měj nataženou ruku, a druhou rukou si ji přidržuj pevně. Nic ti neudělají.“ radil mi šeptem Law. Poslechla jsem ho, že jsem přikývla hlavou na souhlas. Šla jsem na to. Sáček jsem si položila na zem. Do pravé ruky jsem si nabrala jídlo. Levou rukou jsem pevně uchopila tu pravou ruku, aby se mi neklepala. Krmila jsem koně. Pomalu jsem povolovala stisk levé ruky, až jsem tu pravou ruku nemusela držet vůbec. Veškeré jídlo jsem dala jednomu koni. Když vše snědl, dodala jsem si odvahu a pohladila ho.

,,Hodný koník.“ zašeptala jsem, a šla prázdný sáček vyhodit do koše.

,,Vidíš, zvládla jsi to bezvadně.“ sklonil se ke mně Law a pošeptal mi do ucha. Cítila jsem na tváři jeho teplý dech.

,,Díky.“ zašeptala jsem.

,,Za co?“ zeptal se překvapeně Law.

,,Za pomoc.“ vysvětlila jsem, a pousmála jsem se.

,,Není zač. Rád jsem to udělal.“ usmál se Law. Když veškeré jídlo bylo snězeno, šlo se dál.

 

Došli jsme ke stánku s občerstvením. Všichni si šli koupit něco k jídlu a pití. Já jsem si vyndala své dva rohlíky, a dala jsem se do jídla. Law i Shinji si později s jídlem přisedli ke mně. Už jsem to neřešila, proč zrovna ke mně.

,,Na, ochutnej Jane.“ nabízel mi kroketu Law.

,,Nechci, díky.“ odmítla jsem. Lawovi se povedlo jednu kroketu napíchnout na vidličku.

,,Otevři pusu a řekni aaa.“ řekl mi Law. Zakývala jsem hlavou, že ne ,,No tak, ochutnej.“ přemlouval mě. Proč to dělá? Nechápe, že nechci? Ptala jsem se sama sebe. Nakonec jsem pusu otevřela, a Law mi do pusy dal tu jednu kroketu. Snědla jsem ji. ,,Vidíš, ani to nebolelo.“ usmál se na mě.

,,A teď já. Tady máš hranolku.“ ozval se Shinji. Znovu jsem zakývala hlavou, že nechci. ,,Musíš. Musíš porovnat, co je lepší.“ nedal se obalamutit. Moje ruka sáhla po jeho vidličce, kterou jsem s od Shinjiho vzala, a dala jsem si hranolku do pusy.

,,Tak co je lepší?“ zeptal se mě Law.

,,Hranolky. Krokety mi taky chutnají, ale mám radši hranolky. Nehoním je po talíři.“ řekla jsem a pousmála jsem se.

,,To já je rád honím po tálíři.“ usmál se Law.

,,To já jedině doma. Ale v restauraci ne.“ zasmál se Shinji.

,,To já kvůli tomu raději taky jím hranolky.“ řekla jsem.

,,To mně je jedno, kde je honím.“ zasmál se Law. I já jsem se pousmívala. Po jídle jsme dál vyrazili po zoo.

 

Došli jsme k ohradě z kozami. Vyndala jsem si jídlo pro kozy. Do ohrady jsem lezla mezi prvními. Začala jsem je krmit a hladit je. Bylo tam i kůzlátko, kterému taky dávám jídlo, a hladím si ho. Ostatní ho neodstrkují. Jsou na něho milejší než byly kačeny na to mládě.

,,Koukám, že se to u tebe vyvažuje, Jane. Koňů se bojíš, ale koz a kačen ne.“ pronesl učitel.

,,Je to tím, že babička má na zahradě zvířectvo. Jediného koně nemá. Na ostatní zvířata jsem zvyklá.“ vysvětlila jsem učiteli a pousmála jsem se. Pmalu jsem zjistila, že si to užívám. Že mě to baví. Mitsuko před kozami utíkala. Po chvíli předala pytlík s krmivem Itovi, a sama odešla z ohrady pryč. Když je moje jídlo pryč, tak si ještě kozy hladím. Poté jdu taky z ohrady pryč. Ostatní pomalu taky odcházejí.

,,Vy dvě jste stejné. Jedna se bojí koní, a druhá koz.“ pronese se smíchem učitel. Zarazím se. Já a stejná jako Mitsuko? To není pravda. Já nikdy nebudu jako ona. Pomyslela jsem si.

,,Neboj, nejsi stejná. Jako Mitsuko.“ zašeptal mi do ucha Law. Zase jsem cítila jeho teplý dech na své tváři. Srdce se mi velice rozbušilo. Poté jsme vyrazili všichni dál.

 

Vystoupení lachtana jsme stihli tak akorát. Viděli jsme i jak vyváděly vydry, orangutani, a mládě tuleně. Když vše projdeme, a jsme u konce, jsou čtyři hodiny odpoledne. Odešli jsme zase na vlak.

 

Ve vlaku se mi povedlo usnout. Moje hlava byla opřena o rameno Lawa. Když jsem se probudila, skoro jsme byli doma. Teda na nádraží u školy.

,,Promiň.“ omluvila jsem se Lawovi.

,,Za co?“ nepochopil to Law.

,,Že jsem ti slintala na rameno.“ vysvětlila jsem mu.

,,To neřeš. Byl jsem rád.“ usmál se na mě Law. Tentokrát jsem se usmála i já. Vystupovali jsme z vlaku.

,,Na kolej dvě přijíždí vlak...“ slyším z rozhlasu. Ale to je ten náš vlak. Pomyslím si.

,,Pane učiteli, můžeme s Jane jít na ten vlak? Další nám pak jede až za hodinu.“ požádal Law učitele.

,,Samozřejmě můžete.“ souhlasil učitel.

,,Na shledanou.“ rozloučila jsem se.

,,Děkujeme, na shledanou.“ rozloučil se Law.

,,Ahoj.“ řekl nám učitel. Poté se zbytkem třídy se vydal před školu. ,,Zítra v osm před školou.“ křikl ještě na nás. Law mě pak chytil za ruku, a běželi jsme na nástupiště číslo dvě. Stihli jsme to jen tak tak. Vlak byl prázdný, tak jsme si mohli sednout.

,,Promiň.“ omluvil se mi zadýchaný Law.

,,Za co?“ zeptala jsem se překvapeně.

,,Že jsem tak čapl za tu ruku.“ vysvětlil mi Law.

,,V pohodě.“ usmála jsem se. Poté se jelo mlčky. Měla jsem co dělat, abych jsem znovu neusnula. Vystoupili jsme na našem nádraží a šli jsme mlčky domů.

 

Před mým domem jsme se rozloučili.

,,Díky za krásný dnešek. Ahoj zítra, Jane.“ rozloučil se se mnou Law.

,,Ahoj, a taky díky.“ poděkovala jsem Lawovi, i já za dnešní den, a šla jsem domů. Tam jsem se přivítala s Naokem a babičkou. Mamka, ani Shigeki doma ještě nebyli.

 

Zámek:

 

Bylo úterý, a já zase vstávala v pět hodin ráno. Udělala jsem si hygienu, a oblékla jsem se. Vzbudila jsem Naoka, a šla jsem udělal snídani. Jako každý den. U snídaně jsme mlčeli. Každý z nás se ještě svým způsobem probouzel. Ve tří čtvrtě na šest, na nás čekal Law.

,,Dobré ráno Jane, Naoko.“ pozdravil nás Law, jako každé ráno.

,,Dobré ráno, Lawe.“ pozdravil Naoko.

,,Ahoj.“ pozdravila jsem Lawa, a pousmála jsem se. Naoko se chytl našich rukou, a vyrazili jsme směr školka.

 

Školka byla pět minut od našeho domku, tak nebylo kam pospíchat. Přesto já a Law jsme pospíchali, abychom v půl sedmé stihli vlak, který nás měl dovést ke škole.

,,Kam jdete dneska na výlet?“ zeptal se nás Naoko.

,,To nevíme. Pospíchali jsme na vlak,tak nevíme, co řekl ostatním učitel.“ odpověděl za nás oba Law.

,,A jak víš, na počítač, jsem už nešla, jak jsem byla unavená.“ řekla jsem Naokovi.

,,Ani já nešel na počítač. Taky jsem si šel lehnout.“ přiznal nám Law.

,,Tak jste mohli někomu poslat zprávu.“ řekl nám Naoko.

,,To je fakt. Mohl jsem napsat Shinjimu.“ souhlasil s Naokem Law. Došli jsme ke školce. Naoko se šel převléct. Aby byl rychlejší, tak jsem mu s tím pomohla. Pak jsme se rozloučili, a já ještě mluvila s učitelkou.

,,Tak zase u nás bude Naoko spát?“ zeptala se učitelka a usmála se.

,,Ano, a zase ho vyzvedne babička.“ řekla jsem, a taky jsem se usmála. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Chtělo se mi se stále usmívat.

,,Dobře. Na shledanou.“ rozloučila se učitelka.

,,Na shledanou.“ rozsloučila jsem se s učitelekou.

,,Na shledanou.“ rozloučil se Law Oba jsme šli na vlak.

 

Vlak měl pět minut zpoždění.

,,Nevadí, i tak to stíháme.“ usmál se Law.

,,Když se ozveme učitelovi.“ řekla jsem a pousmála jsem se.

,,Pravda.“ souhlasil se mnou Law. ,,Máš na dnešek zase svačinu?“ zeptal se mě.

,,Ne, nemám, Něci si koupím. Naši mi na to sami přispěli.“ řekla jsem pravdu.

,,To je dobře. Aspoň Mitsuko nebude mít řeči.“ usmál se Law. Aniž bych jsem si to zatím uvědomila, začínala jsem Lawovi věřit. I Shinjimu, ale Lawovi víc.

,,Mně nevadí ty její řeči.“ zalhala jsem. Sice jsem mu věřila, ale lhaního jsem se nedokázala zbavit. Vlak přijel, a my si nastoupili, a jeli jsme ke škole.

 

Ke škole jsme přišli za pět minut tři čtvrtě na osm. Třídní tam už byl.

,,Tak dneska jsem tu dřív, než vy dva. A to jsemsi myslel, že tu už budete čekat.“ usmál se učitel.

,,Možná bychom tu byli dřív, ale vlak měl zpoždění.“ přiznal Law.

,,Jasně, vlak je nevyspitatelný.“ usmál se učitel. Pomalu se začala třída shromažďovat.

,,Ahoj Jane, Lawe. Jak se těšíte na dnešek?“ přivítal nás Shinji.

,,Ahoj.“ pozdravila jsem ho.

Ahoj, tak nevíme, kam dneska jdeme, tak nemohu říct, jestli se těším, nebo ne.“ řekl s úsměvem Law.

,,Jste připraveni vyrazit na zámek?“ zeptal se nás učitel. Už jsem s tím pádem s Lawem zjistila kam se to jde. Celá třída přikývla. Učitel vyrazil jako první, a my za ním. Law, já a Shinji jsme šli poslední.

,,Kdyby jste se připojli na net, tak bych vám to řekl.“ řekl nám Shinji.

,,Promiň, ale byl jsem unaven.“ omluvil se Law.

,,To já vyprávěla, co jsme dělali, a jak jsem si to užila, a pak šla taky spát. Vstávám každý den v pět, tak po tom dni jsem už byla unavena.“ svým způsobem jsem se taky omluvila.

,,Promiň, nevzpomněl jsem si.“ znovu se omlouval Law.

,,A já nemám na tebe číslo.“ řekla jsem pravdu. Ani jsem si nic v hlavě nepomyslela.

,,Tak až dorazíme na místo, tak se to hned napraví.“ usmál se Shinji. Já jsem jenom přikývla. ,,Přijde mi, že my tři tvoříme tři mušketýry.“ řekl po chvíli ticha.

,,Tři hrdinové.“ dodal Law. Já jsem jenom mlčela.

,,Už jste v tom zámku byli?“ zeptal se nás Shinji.

,,Já ne.“ přiznal Law.

,,Já jako malá, ale už si to nepamatuju.“ řekla jsem pravdu.

,,A ty?“ zeptal se Law Shinjiho.

,,Já taky jednou, a to před týdnem.“ přiznal Shinji.

,,Páni, tak to máš v živé paměti, co?“ zeptal se Law.

,,Ani ne. Moc jsem pozor nedával.“ přiznal se Shinji.

,,Já bych dneska pozor radši dávala. Kdyby nás náhodou z toho nechtěl pan učitel zkoušet.“ varovala jsem ty dva.

,,Myslíš?“ zeptal se překvapeně Shinji.

,,Tak člověk nikdy neví.“ souhlasil se mnou Law.

,,Kdybych náhodou nechápal, vysvětlíš mi to, Jane? Prosím.“ požádal mě Shinji.

,,Ale jo.“ řekla jsem a usmála jsem se.

,,Jestli, ale nechceš nemusíš.“ nenutil mě Shinji.

,,Udělám to ráda.“ přiznala jsem. Cítila jsem, jak mi trochu hoří tváře. Musela jsem se červenat. Ani jsem si nevšimla, jak se ty dva na sebe šibalsky podívali.

 

Za hodinu chůze jsme dorazili na místo. Bylo devět hodin. A zámek otevřírali až za hodinu.

,,Každý mi dá sedmdesát, a já koupím skupinovou vstupenku.“ řekl nám učitel. Z batohu jsem vyndala peněženku, a vydala jsem si peníze. Law si vzal peníze od Shinjiho i ode mne, a šel je dát učiteli. Za chvíli se vrátil. ,,Až za hodinu začíná prohlídka. Teď máte rozchod, ale neztraťte se, a za čtyřitet pět minut se sejdeme tady.“ dodal všem.

,,Půjdeme do obchoďáku, co ne na tom rohu.“ rozhodla Mitsuko, a Hisa Tamae a Ito ji následovali. Když procházeli kolem nás, tak jsem slyšela, jak Mitsuko říká. ,,Určittě má s sebou zase svačinu, jako včera.“ řekla a všichni se zasmáli.

,,Co podnikneme my?“ zeptal se Shinji.

,,Nevím.“ odpověděla jsem.

,,Co takhle podívat se na suvenýry?“ navrhl Law. Ani jeden z nás neprotestoval.

 

V suvenýrech jsme si to prošli. Měli tam zajímavé věci, ale moc drahé. Za deset minut jsme byli venku.

,,Co takhle si jít sednout na lavičku a čekat?“ navrhl Shinji. Ani já, ani Law jsme neprotestovali. Šli jsme si sednout na lavičku. Já seděla uprostřed. Různě jsme si povídali o filmech. Pár jsem filmů znala, tak mě hoši donutili říct o těch filmech názor. Řekla jsem jim ho, ale kdo se mi tam líbil, to jsem pomlčela. Za tří čtvrtě hodiny jsme šli do zámku.

 

V zámku jsme měli prohlídku ve formě pohádky, což bylo velice zajímavé. Shinji nám pošeptal do ucha, že minulý týden tobyl nudný výklad. V jedné místnosti vybrali pár lidí k tanci. Vybrali i mě a Lawa. Taneček, který nám předtančili, jsme měli i my zatančit. Třásla se mi kolena. Mitsuko byla vybrána s Item. Pomyslela jsem si, že Hisa musí žárlit.. Takhle jsme pokračovali z místnosti do místnosti, se zajímavým a vtipným výkladem. Prohlídka trvala dvě hodiny. Skončila ve dvanáct hodin. Všichni jsme se sešli venku před zámkem.

,,Je dvanáct hodin. Do čtyř máte rochod. Můžete kam chcete, ale ve čtyři se sejdeme před školou. Ale domů nechoďte. Sice vás neohlídám, ale u koho zjistím, že byl doma, čeká ho neomluvená hodina.“ dal nám rozchod učitel a sám nějak utekl.

,,Co podnikneme?“ zeptal se nás Law.

,,Já bych si šel nějak najíst.“ řekl Shinji. I mně kručelo v žaludku. Proto jsem neprotestovala.

,,Znám jednu skvělou restauraci.“ řekl nám Law.

,,Tak nás veď, brachu.“ zasmál se Shinji. I já jsem se zasmála spolu s Lawem.. A tak jsme vyrazili.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.