Strážní andělé - 3. Domácí úkol
Informace:
Jane a Law se domlouvají na další den, že spolu budou opravovat Lawův domácí úkol. Jane je celá nervózní, ale přesto chce mít klid. Law poznává otčíma Jane Shigekiho, který se projeví jako příjemný chlap.
Krásné počtení a omluvte mé chyby :)
3. Domácí úkol
Přišla jsem domů, a začala jsem se vzouvat. Odnesla jsem si věci do pokojíku, a pak šla do kuchyně.
,,Ahoj Shi, jsem doma.“ pozdravila jsem Shigekiho.
,,Ah...“ zarazil se Shigeki. ,,Proboha, co se ti stalo? Snad ses neporvala?“ zděsil se.
,,Ne, neporvala jsem se. Jen jsem měla menší nehodu při tělocviku. Hrály jsme vybíjenou, a já špatně chytila míč. Je to jenom naražené.“ usmála jsem se na vysvětlila jsem to.
,,Ty teda vypadáš. To musí bolet.“ řekl soucitně Shigeki.
,,Ani ne. Jen maličko.“ řekla jsem, a při tom jsem trošku zalhala.
,,Jídlo teprve dělám. Nevěděl jsem v kolik přijdeš.“ omlouval se Shigeki za jídlo.
,,Nebo si usnul.“ ušklíbla jsem se. Což jsem neměla dělat. Nosem mi projela ostrá bolest, až jsem musela zatnout zuby.
,,Nepřepínej se. Dej si na ten nos maso. Led bohužel nemáme, a lehni si.“ poradil mi Shigeki. Poslechla jsem ho. Z mrazáku jsem vyndala maso, a šla si lehnout do obýváku na sedačku.
Shigeki za chvíli přišel za mnou. Dělal francouzské brambory. Byly zrovna v troubě.
,,Tak za hodinu to bude hotové.“ řekl mi Shigeki. ,,Co ve škole?“ zeptal se mě na školu.
,,Je to takové volné. Jen úvodní hodiny. Co nás čeká a nemine ve školním roce. Pak nás různě vyzpovídají. Ale z japonštiny máme domácí úkol. Do pátku máme napsat o sobě a své rodině charakteristiku.“ řekla jsem, co se odehrálo ve škole.
,,To zní zajímavě.“ řekl zamyšleně Shigeki. ,,Kdy se na to vrhneš?“ zajímalo ho.
,,Až se najíme.“ odpověděla jsem mu.
,,Nechceš si odpočinout? A nechat to na zítra?“ zeptal se mě Shigeki. ,,Ty to určitě za jeden den zvládneš..“ dodal vzápětí.
,,Ne, chci to mít za sebou. Co kdybychom zítra dostali další domácí úkol. Nechci mít pak toho hodně. A odpočívám teď.“ usmála jsem se na něho. Úsměv, ale neviděl, protože na nose jsem měla kus zmrzlého masa.
,,Jak myslíš.“ řekl Shingeki. ,,A co ten tvůj soused?“ zeptal se na Lawa.
,,Nic, co by bylo?“ zeptala jsem se nechápavě. Jen se ze mě snaží dostat informace, které pak využije, a řekne je Mitsuko, která mě pak bude mít v hrsti. Pomyslela jsem si. Ani nevím, jak jsem na omylu.
,,O čem jste si povídali?“ vyzvídal Shigeki.
,,O ničem. Jen se zeptal, ještě s jedním klukem, co se mi stalo. Pak mi oba doporučili, že to mám ledovat.“ přiznala jsem. O tom, jak mě Law držel ve vlaku, jsem pomlčela. Ještě teď jsem cítila jeho vůni. Při té vzpomínce se mi rozbušilo srdce. Nerozuměla jsem tomu, ale jenom zatím. Později jsem to pochopila. A nikomu to říct nechci, protože se tím nechci chlubit. Ještě jsme si povídali hodinu, než bylo jídlo hotové. Najedli jsme se v tichosti. Po jídle jsem chtěla udělat nádobí.
,,Nech to být. Já to udělám.“ řekl mi Shigeki. Poslechla jsem ho, a šla jsem do pokojíku.
V pokojíku jsem se převlékla a zapla notebook. Najela jsem na word, a udělala jsem si úvodní stránku na esej. V záhlaví byla adresa školy, doprostřed stránky jsesm napsala Esej a pod esej Charakteristika. Úplně dole v rohu bylo mé jméno a dnešní datum. Poté jsem se šla podívat na maila. Žádnou zprávu jsem tam neměla, až na reklamy, které mi na maila chodí. Poté jsem šla na FB, kde jsem měla žádost o přátelství od Shinjiho. Neochotně jsem ji přijala. Vrhla jsem se na word. Ale na FB jsem připojena byla. I když jsem věděla, že mi nikdo nenapíše. Začala jsem psát na další stránce, o své charakteristice. Jaká jsem, jaké mám klady a zápory a zájmy. Když mi v tom přišla na FB zpráva. Divila jsem se, kdo to může být. Byl to Law.
,,Ahoj Jane, proč neodepisuješ? Leduješ aspoň?“ přečetla jsem si od Lawa zprávu. Hned jsem mu odpověděla.
,,Ahoj, už hodinku jsem odpočívala a přitom ledovala, než se udělal oběd.“ poslala jsem to. Nereagovala jsem na to, jak napsal, proč se neozývám. Poté jsem napsala něco krátkého o svém otci. Že otec je pan neznámý, který nás opustil. Víc jsem o něm nenapsala. Pak jsem se vrhla na charakteristiku Shigekiho. Napsala jsem jeho jméno, věk, povolání, jeho klady a zápory a jeho zájmy. Je toho docela dost. Pak jsem si přečetla zprávu od Lawa, co mi napsal. K mému překvapení, tak je ještě jedna zpráva. Od Shinjiho. Ale nejdřív reaguju na zprávu Lawa.
,,A co děláš?“ zeptal se mě Law. Hned jsem mu odpověděla.
,,Dělám domácí úkol.“ odpověděla jsem mu a poslala mu to. Poté jsem si přečetla zprávu od Shinjiho.
,,Ahoj, co děláš?“ zeptal se mě Shinji. Hned jsem mu odpověděla.
,,Ahoj, dělám domácí úkol na japonštinu.“ odpověděla jsem mu a poslala mu to. Mezitím mi napsal Law.
,,Měla by si odpočívat a ledovat. Úkol můžeš udělat zítra.“ nedal se Law. Hned jsem mu odepsala.
,,Nos je jenom naražený, ale je to jinak OK. Ani to nebolí.“ zalhala jsem a poslala mu to. Pak jsem se znovu vrhla na esej. Tentokrát na moji mamku. Stejně jako i Shigekiho, jsem pospala, jak se jmenuje, kolik jí je, co dělá za práci, její klady a zápory, a její zájmy. Pak jsem si přečetla, co napsali kluci. Nejdřív jsem si přečetla zprávu od Shinjiho.
,,Taky bych jsem se měl na to vrhnout. Ale jsem nějaký líný. Jako vždy. Jinak by si měla ledovat ten nos.“ napsal mi Shinji. Hned jsem mu odepsala.
,,Už jsem si ho ledovala. Hodinu. Úkol chci mít brzy hotový, abych jsem měla pak klid.“ vysvětlím Shinjimu. A pošlu mu to. Pak jsem se podívala na to co napsal Law.
,,Jasně chápu, ale myslím si svoje. Jen bych tě chtěl o něco požádat.“ napsal mi Law. Hned jsem mu nspala.
,,O co jde?“ zeptala jsem se. A poslala mu to Pak jsem se znovu vrhla na esej. Psala jsem o nevlastním bratrovi Naokovi. Psala jsem úplně to samé, co u Shigekiho a mamky. Když jsem to dopsala, otevřely se dveře.
,,Jdu pro Naoka, hned tu budeme.“ oznámil mi Shigeki.
,,Dobře, Shi.“ odpověděla jsem a otočila se na něho.
,,Jak jsi na tom?“ zeptal se mě Shigeki.
,,Už si to po sobě jenom přečtu a budu končit.“ odpověděla jsem mu, a usmála jsem se na něho.
,,To jsi rychlá.“ podivil se Shigeki.
,,Píšu už na třetí stránce.“ odpověděla jsem mu.
,,Páni, jen tak dál.“ povzbuzoval mě Shigeki. Nechal mi otevřené dveře a odešel. Hned jsem otevřela stránku FB, a přečetla jsem si, co napsali hoši.
,,Jasně, chápu, ale hodina nestačí. To chce ledovat celé odpoledne. Jak si na tom s úkolem?“ zeptal se mě Shinji. Hned jsem mu odepsala.
,,Píšu na třetí stránce a budu končit.“ napsala jsem mu a poslala mu to. Poté jsem se podívala, o jakou žádost mě chce Law požádat.
,,Nejsem moc dobrý ve psaní slohovek. Pomůžeš mi? Já bych to napsal, a ty by si mi to opravila a vysvětlila chyby, které bych tam nasekal. Prosím, Jane?“ požádal mě Law. Hned jse mu odepsala.
,,Třeba, ale musíš to napsat už dneska, a zítra ti to u nás zkontroluju.“ viděla jsem, co jsem mu napsala a poslala. Ty huso, proč ho zveš k sobě? Nadávám si v duchu. Nikdy jsem si k sobě nikoho nepozvala. Law bude první. Poté jsem si po sobě tu esej přečetla, uložila do počítače a na flashku, a vytiskla. Meztím přišek Shigeki s Naokem. Šla jsem na FB, podívat se co napsali kluck. Podívala jsem se nejdřív, co napsal Shinji.
,,Fíha, to jsi dobrá. Já taky nakonec začínám psát. Tak se loučím. Shinji.“ rozloučil se Shinji. Odpověděla jsem mu.
,,Dobře, ahoj.“ taky jsem se rozloučila. Pak jsem se podívala, co napsal Law.
,,Díky moc, Jane. Zítra po škole u tebe?“ zeptal se pro jistotu Law. Hned jsem mu odepsala.
,,Jo, dobře. Budu končit. Esej je hotová, a brácha přišel ze školky, tak se mu chci věnovat. Ahoj.“ rozloučila jsem se s Lawem, a čekala na jeho reakci. Na co čekáš? Hned se odpoj. Pomyslela jsem si. V tom mi Law napsal.
,,Dobře. Ahoj Jane, a leduj nos.“ poradil mi Law. Pak jsem se odpojila, vypla jsem notebook. Esej jsem si uklidila do desek, a dávám na vrh šuplete.
,,Jane, jsem doma, pojď si hrát.“ slyšela jsem, jak volá Naoko.
,,Až se převlečeš.“ souhlasila jsem a otočila jsem se na něho.
,,Co se ti stalo, Jane?“ zeptal se mě Naoko.
,,Menší nehoda ve škole. A hrát si nebude. Musí odpočívat a ledovat.“ odpověděl za mě Shigeki.
,,Ale...“ chtěla jsem protestovat.
,,Žádné ale. Koukám, že úkol máš hotový, tak znovu ledovat, ať ti to splaskne.“ přikázal mi Shigeki. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Šla jsem si tedy rovnou pro maso, a lehnout do obýváku na pohovku. Povedlo se mi usnout.
Porbudila jsem se pozdě večer. Bylo osm hodin. V obýváku hrála televize, a na křeslech seděl Shigeki s mamkou.
,,Jak ti je?“ zeptala se mě mamka. Posadila jsem se.
,,Dobře.“ zalhala jsem. Bylo mi mizerně. Nos mě pěkně bolel.
,,Shigeki mi vše řekl. Musíš být opatrná.“ řekla mi mile mamka.
,,Budu, slibuju.“ usmála jsem se na ně. ,,A teď mě omluvte, skočím si do vany a spát.“ rozloučila jsem se.
,,A co večeře?“ zeptal se mě Shigeki.
,,Nebudu.“ odmítla jsem večeři.
,,Dietu nemusíš držet. Jsi jak vyžle.“ utahoval si ze mě Shigeki.
,,Nedržím dietu, jen nemám hlad.“ odpověděla jsem a šla jsem do té van. Pak jsem si lehla, ale usnout jsem nemohla. Nešlo mi to. Stále jsem musela myslet na Lawovu vůni, a taky ten nos bolel. Usnula jsem až okolo půlnoc.
Čtvrtek:
Ráno jsem vtávala v šest hodin ráno. Nos byl stále oteklý,ale ne tolik, jako včera. Oblékla jsem se, udělala jsem si hygienu, a šla jsem se nasnídat.
,,Doufám, že dnes bude ten nos ledovat a odpočívat.“ řekl mi u snídaně Shigeki. V tom jsem si vzpomněla, co jsem Lawovi slíbila, že mu pomohu s tou esejí.
,,Musím zklamat, a přitom požádat, jestli nebude vadit, že k nám přijde Law. Chtěl by opravit chyby v té jeho eseji. A taky ty chyby vysvětlit. Proto jsem ho pozvala k nám. Doufám, že to nevadí.“ vzpomněla jsem si, a požádala, jestli Law k nám dneska může.
,,Ne, nevadí. Rád ho poznám. I když by si měla odpočívat.“ souhlasil Shigeki.
,,Díky.“ poděkovala jsem, a usmála jsem se. Pak jsme po snídan jeli do školky a do školy.
Ve škole, o každou přestávku, byl u moji a Lawovi lave Shinji. Povídal si s Lawem, ale i mě do té konverzace zapojili. Nechtěla jsem. Nikdo je o to neprosil, ale nic jiného mi nezbývalo, než ze slušnosti komunikovat.
,,Nesnáším lidi, co huhňají a šišlají.“ pronesla Mitsuko o jedné z přestávek. Trochu jsem huhňala, tak mi došlo, že je to narážka na mě. Hisa, Ito a Tamae se začali smát.
,,Co noc, Jane?“ zeptal se mě Shinji. Law se mě už ptal, jakmile mě uviděl ve třídě.
,,Jo, dobrý.“ zalhala jsem. Stále mě ten nos bolel, jako čert a spalo se mi špatně.
,,Naraženina bolí pěkně dlouho.“ pronesl Shinji.
,,Mně to už moc nebolí.“ znovu jsem zalhala.
,,Ale i tak...Dneska to rozhodně taky leduj.“ napomenul mě Shinji. Proč se tak stará? Co je mu do toho? Ptala jsem se sama sebe. Že to starost přítele, že je to přátelství, to mi nedocházelo.
,,Deska na ni dohlídnu, aby to ledovala.“ řekl Law, a mrkla na Shinjiho.
,,Jak to myslíš?“ nepochopil to Shinji.
,,Dneska jdu k ní domů. Zkontroluje mi mou esej. Při té práci to může ledovat.“ vysvětlil s úšklebkem Law Shinjimu.
,,Taky bych to bral mít opravené.“ zamyslel se Shinji. ,,Ale to až příště.“ usmál se. Jak příště? Co příště? Ptala jsem se sama sebe.
,,Můžeme se domluvit, a učit se ve třech. Jednou u mě, jednou u Jane, a jednou u tebe Shinji.“ navrhl nám Law.
,,To nezná špatně. Aspoň ze mě bude pilný student.“ zasmál se Shinji.
,,Jsem pro.“ slyšela jsem, jak odpovídám. Co to děláš? Jen ti ublíží. Pomyslela jsem si.
,,Tak domluveno.“ usmál se Law.
Po škole jsme se rozloučili se Shinjim, a s Lawem jsem šla na vlak. Vlak tentokrát zpoždění neměl.
,,Jinak varuju předem. Shi určitě bude vyzvídat.“ varovala jsem Lawa.
,,Nevadí. Až přijdeš ty k nám, tak mamka taky bude vyzvídat.“ usmál se na mě Law.
,,Dobře.“ řekla jsem, a pousmála jsem se.
Vystoupili jsem z vlaku, a šlo se ke mně domů. U dveří nás přivítal Shigeki.
,,Ahoj bando, jen pojďte dál. Za chvíli bude oběd hotový.“ pozdravil nás Shigeki.
,,Nechceš s něčím pomoct, Shi?“ zeptala jsem se ho.
,,Ne, to je dobrý.“ usmál se Shigeki. ,,Ještě prohřát, a je to hotové.“ dodal. Vařil totiž guláš. Za pět minut se nandalo na stůl. ,,Tak dobrou chuť, bando.“ popřál nám.
,,Dobrou chuť.“ popřála jsem s Lawem najednou. Shigeki se usmál, i Law. Aby Shigeki nic nepoznal, taky jsem se usmála. Dali jsme se do jídla. Když jsme se najedli, šla jsem umýt nádobí.
,,Nech to být, já to udělám. Vy se jděte učit. A Jane, vem si maso z zmrazáku.“ řekl mi Shigeki.
,,Ale to...“ začala jsem protestovat.
,,Žádné ale. Přitom to ledovat můžeš.“ nenechal mě domluvit Shigeki. Nakonec jsem poslechla, a z mrazáku jsem si vyndala maso. S Lawem jsme šli do pokojíku.
V pokojíku jsem zapla notebook, a bratrovu židli přisunula k té mé, a sedla jsem si. Law mezitím vyndal z tašky flashku, a podal mi ji.
,,Tady máš. Jinak to leduj, ať to splaskne“ usmál se na mě Law. Maso jsem měla už na nose.
,,Díky.“ poděkovala jsem za tu flashku. Oba jsme čekali, až notebook naběhl.
,,Máš milého otčíma.“ řekl mi Law. ,,Ani nevyzvídal.“ usmál se na mě.
,,Je to zvláštní, ale je to dobře.“ řekal jsem, a pousmála jsem se. Za chvíli jsem dala flashku do notebooku. ,,Kde to máš?“ zeptala jsem se ho, když jsem si všimla několik složek na jeho flashce. Law mi radil na co kliknout. Nakonec jsem to našli. Otevřela jsem si tu jeho práci, a dala se do čtení úvodní strany. ,,Do záhlaví bych jsem dala adresu naší školy.“ hnned jsem ho upozornila na jeho první chybu.
,,Mohu to tam hned dopsat?“ zeptal se mě Law.
,,Jasně, hned si opravuj ty chyby.“ souhlasila jsem, a pousmála jsem se.. Cítila jsem se tak nějak příjemně. Nerozumím tomu, ale nějak to neřeším. Později mi to dojde. Law si si do záhlaví stránky napsal adresu školy. Pak jsem se zase začetla do jeho práce. Pravopis měl v pořádku, ale jen pár slohových chyb měl. Upozornila jsem ho na to, a snažila se mu to nějak vysvětlit. Aby příště se těchto bych vyvaroval. Při písemkách mu radit nemohu. Law mě pozorně poslouchá, a upravuje si chyby. Má to taky na čtyři stránky, jako já. O otci tam toho neměl moc, protože ho moc neznal. Po dvou hodinách jsme hotovy.
,,Tak Jane, moc ti děkuju za pomoc. Pro příště si to budu pamatovat, abych ty chyby už nedělal.“ slíbil mi Law. ,,Jinak už půjdu. Abych tu neotravoval.“ řekl a usmál se.
,,Neotravuješ, a klidně zůstaň.“ slyším, co jsem řekla. Co to meleš? Ptám se sama sebe.
,,Dobře, ale i tak bych měl jít.“ řekl Law, a usmál se.
,,Jak myslíš.“ řekla jsem. Co s ním hodláš tady dělat? Ptala jsem se sama sebe.
,,Radši půjdu. Ještě si to přečtu, a naučím se to.“ usmál se Law. Jen jsem přikývla. Maso jsem odložila do mrazáku. Šla jsem Lawa vyprovodit ke dveřím. Shigeki doma už nebyl. Šel pro Naoka do školky. ,,Tak se měj Jane, a ještě jednou díky. Ahoj.“ rozloučil se se mnou, když se obul.
,,Není zač. Ahoj.“ taky jsem se rozloučila. Sledovala jsem, jak Law odešel. Zavřela jsem dveře. Za pět minut dorazil Shigeki s Naokem.
,,Kde máš kamaráda?“ zeptal se mě hned Naoko.
,,Promiň Naoko, ale už odešel.“ omluvila jsem se mu.
,,To je škoda. Chtěl jsem ho poznat.“ posmutněl Naoko.
,,Proč nezůstal?“ zeptal se mě Shigeki.
,,Říkala jsem mu, aby zůstal, že neotravuje, ale stál si za svým, že půjde.“ řekla jsem pravdu.
,,Mamka by ho určitě taky ráda poznala.“ řekl mi Shigeki.
,,A já taky.“ přidal se Naoko.
,,Tak příště.“ řekla jsem a usmála jsem se.
,,Kde máš maso?“ zeptal se mě Shigeki.
,,V mrazáku.“ odpověděla jsem mu pravdu.
,,Dobře, ale večer, to budeš ještě ledovat.“ souhlasil Shigeki. Přikývla jsem. Pak jsem si šla hrát do herny s Naokem. Mamka přišla domů po šesté hodině. Navečeřeli jsme se. Já a Naoko jsem se šli vykoupat a spát. Naštěstí jsem nos už neledovala.
V pátek při hodině japonštiny učitel vybral čtyři žáky, kteří měli přečíst, svou esej, před celou třídou. Vybral Hisu, Mitsuko, Lawa a Shinjiho. Kromě Lawa, všechny opravoval, když při čtení našel chybu. Zbytek jsem naše eseje odevzdali, aby učitel zkontrovoval i naše pravopisné chyby. Poté jsme se vrhli na novou látku.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.