Strážní andělé - 1. Střední škola
Informace:
Jane se dostává na gympl. Celou základku byla šikanována svými spolužáky. K jejímu neštěstí bohužel ty nejhorší trýznitelé chodí na stejnou školu, i do stejné třídy. Ale k jejímu překvapení se seznámí s klukem, který si k ní přisedl. Zjišťují, že jsou i sousedé. A co bude to Law myslet s Jane vážně, nebo ji taky jen využije a bude šikanovat, jako každý na základce?
Další povídka, kterou předělávám. Tak příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
1. Střední škola
Jmenuji se Jane Mizuki aje mi sedmnáct let. Nastupovala jsem na střední školu. Na gympl. Cesta vlakem mi do školy trvala hodinku. Ale dneska mě doškoly měl hodit přítel mamky Shigeki. Shigeki pracuje u policie. Přímo na kriminalce. Ale teď měl týden volna. Ale než mě odvezl do školy, vezli jsme ještě mého nevlastního bratra Naoka do školky.
Před školkou jsem čekala v autě. Naoko nechtěl, abych jsem s ním šla dovnitř. Nepochopila jsem to, ale respektovala jsem bratrovo přání. Shigekimu to trvalo tak deset minut. Pak se vrátil do auta.
,,Tak a teď směr škola.“ usmál se Shigeki. Úsměv jsem mu oplatila, ale mlčela jsem. Shigeki se rozjel.
Zastavil přesně před školou. Bylo půl osmé. Do otevření školy chybělo patnáct minut.
,,Tak hodně zdaru, Janey.“ popřál mi Shigeki.
,,Díky, a ahoj Shi.“ rozloučila jsem se, a vystoupila jsem z auta. Shigeki mi zamával a odjel pryč.
Šla jsem k nástěnce. Podívala jsem se, kam budu chodit. Docela rychle jsem se našla. Patřím do třídy 1-1A. Stoupla jsem si před budovu školy, abych jsem u nástěnky nepřekážela. Za deset minut otevírali školu.
Vešla jsem do školy. Byla jsem nervózní. Třídu jsem našla hned. Vstoupila jsem dál.
Ve třídě jsem našla místo úplně vzadu v druhé řadě. Nikoho jsem zatím nepoznávala. Lavice byly po dvou. Ne jako na základce, lavice pro jednoho člověka. Byla jsem překvapena. Stejně budu sedět sama. Pomyslela jsems si. V tom do třídy vstoupili známé tváře ze základky. Byl to Ito Omuna, Hisa Nakagawa a Tamae Shiba. Šikana bude pokračovat. Řekla jsem si pro sebe, a chtělo se mi brečet. Potlačovala jsem slzy. Do třídy vešli další dva lidé. Jednu z nich jsem poznala. Byla to Mitusko Lee. Největší provokatérka, která mě celých devět let na základce šikanovala. Ostatní se k ní přidali. A pak s ní přišel kluk. A ten si sedl vedle mě. Ve třídě bylo ještě dost místa, a mohl si sednout jinam, ale vybral si zrovna moji lavici, kde jsem seděla já. Nechápala jsem to.
,,Koukejme, koho tu máme. Jane Mizuki.“ řekla škodolibě Mitsuko.
,,Ahoj.“ pozdravila jsem ji ze slušnosti. Mitsuka se sedla vedle Tamae do první lavice. Třída se zaplnila a hodina začala.
Do třídy přišel náš třídní učitel. Všichni jsme se postavili.
,,Dobrý den, sedněte si.“ řekl nám třídní učitel. ,,Vítám vás na našem gymplu. Doufám, že se vám tu bude líbit. Já se jmenuju Riko Mutsumi, a budu vás mít až do maturit. Budu vás učit japonštinu a dějepis. Ale co od vás budu vyžadovat v předmětech, vám řeknu až na hodině. Teď se věnujme jiným věcem. Teď přečtu vaše jména, a vy se nám představíte.“ začal říkat, co nás čeká a nemine. Všichni jsme přikývli na souhlas. ,,Shinji Fukumi.“ začal vyvolávat.
,,Shinji Fukumi, těší mě.“ představil se hoch, který seděl v lavici vedle lavice mé a toho hocha, co seděl se mnou. Ten jako jediný seděl sám.
,,Mitsuko Lee.“ pokračoval v seznamu učitel.
,,Mitsuko Lee, ráda vás poznávám.“ představila se nám Mitsuko a sedla si. Seděla v první lavici ve třetí řadě.
,,Další je Jane Mizuki.“ řekl učitel mé jméno. Stoupla jsem si. Byla jsem celá nervózní. Podívala jsem se po celé třídě, která na mě upírala zrak.
,,Jane Mizuki, ráda vás poznávám.“ dostala jsem ze sebe, a zase jsem si sedla.
,,Hisa Nakagawa.“ pokračoval učitel.
,,Hisa Nakagawa, těší mě.“ představila se Hisa. Seděla první lavici ve čtvrté řadě, se svým přítelem Item.
,,Ito Onuma.“ vyzval dalšího žáda učitel. Ito si stoupl.
,,ito Onuma, těší mě.“ představil se Ito, a sedl si na své místo.
,,Law Trafalgar.“ řekl učitel, a můj soused, který seděl vedle mě, si stoupl. Podívala jsem se na něho. Bylo na něm vidět hned několik tetování.
,,Law Trafalgar, rád vás poznávám.“ představil se svým hlubokým hlasem. Byl to krasavec. Říkala jsem si, jak si mohl sednout k takové ošklivce, jako jsem já.
,,A poslední je Tamae Shiba.“ řekl poslední jméno učitel.
,,Tamae Shiba, ráda vás poznávám.“ představila se Tamae a sedla si.
,,Tak to by bylo. Teď vám rozdám rozvrh hodin, ten hlavně neztraťte.“ napomenul nás učitel. Rozvrhy podal Hise, která je měla rozdat. Když přišla řada na mě a Lawa, tak mi dala ten natrhlý rozvrh. Už je to tady. Řekla jsem si pro sebe v duchu. Chtěla jsem ho schovat, že si ho doma slepím, když v tom můj soused vzal ten svůj rozvrh a vyměnil ho s mým rozvrhem. Poté zvedl ruku.
,,Pane učiteli.“ ozval se můj soused.
,,Prosím?“ vyzval ho učitel.
,,Já mám natrhlý rozvrh.“ řekl můj soused.
,,Tak si pojď pro nový.“ řekl mu učitel. Můj soused vstal, a šel si pro nový rozvrh. Hleděla jsem na něj, jak z jara. Vždyť ten natrhlý rozvrh patřil mně. Ale neřekla jsem nic nahlas. ,,Tak teď pokračujme dál.“ začal pokračovat. ,,Potřebuju dva dobrovolníky, kteří by se stali zástupci třídy. Chodili by na schůze, a pak by celé třídě řekli veškeré informace, které by se dozvěděli.“ řekl a podíval se po celé třídě.
,,Jane, ty by si to mohla vzít, ne? Jsi tak výřečná.“ ozvala se jízlivě Mitsuko.
,,Bereč to?“ zeptal se mě učitel.
,,Ano.“ jenom jsem špitla.
,,Tak, ještě jednoho člověka potřebujeme.“ řekl učitel.
,,Já to beru.“ ozval se můj soused.
,,Dobře, vaše jména?“ zeptal se nás učitel.
,,Jane Mizuki.“ řekla jsem své jméno.
,,Law Trafalgar.“ řekl své jméno můj soused. Nechápala jsem ho, jak může a chce spolupracovat se mnou? Já nikoho nepotřebuju. Říkala jsem si pro sebe. Ani jsem se na něho nepodívala.
,,Teď vás budu jmenovat, a vy si přijdete pro lísteček, kde máte přihlašovací údaje do systému školy. Tam budete získávat známky.“ oznámil nám učitel. Pak nás jmenoval podle seznamu. Když došla řada na mě, šla jsem za učitelem. Hned jsem si ten lísteček pořádně schovala do desek. V tom zazvonilo na konec hodiny. ,,Po přestávce budeme pokračovat. Jenom tebe požádám, udělej mi zasedací pořádek. Jak kdo sedí, bude sedět po celý školní rok.“ ještě dodal, a podal papír, kde byly nakresleny provizorní lavice. Hisa se dala do práce, za pomoci Ita. Seděla jsem na svém místě, a dívala jsem se z okna ven. Mitsuko si mě naštěstí nevšímala, a někam s Tamae zmizela. Můj soused taky seděl na místě. Ale co dělal, nevím. Za deset minut zazvonilo zase na hodinu. Třídní učitel do pěti minut dorazil. ,,Tak, pokračujme. Teď vám řeknu číslo vaší skříňky, kam se budete dávat věci, jako jsou bundy a hlavně přezůvky.“ oznámil nám. Podle seznamu zadával čísla skříněk. Já dostala číslo padest osm. Hned jsem si to číslo napsala do notýsku, kam jsem si zapisovala poznámky. ,,Tak a teď nám Jane napíše na tabuli, kdy máte prázdniny.“ oznámil a já hned vstala, a šla jsem k tabuli. Převzala jsem si od učitele papírek, a začala na tabuli předepisovat prázdniny. Snažila jsem se psát čitelně. Za pět minut to bylo napsané. Šla jsem si sednout, že si ty prázdniny přepíšu do notýsku, když jsem si sedla, nemohla jsem svůj notýsek najít. Po chvíli mi ho vrátil můj soused, a pošeptal mi do ucha.
,,Dovolil jsem si, půjčit tvůj notýsek a napsat tam ty prázdniny za tebe.“ zašeptal mi do ucha. Cítila jsem jeho teplý dech na své tváři. Podívala jsem se do notýsku. Měla jsem tam vypsané všechny prázdniny z tabule.
,,Máte týden podzimních prázdnin. Je to tím, aby se prváci lépe poznali a ztlumili kolektiv. My, ale nikam nepojedeme, na to bude už zima, ale budeme každý den jezdit na výlety.“ oznámil nám učitel.
,,A co když někdo nedorazí?“ zeptal se Ito.
,,Tak mu to omluvím jedině omluvenkou od lékaře, od kterého budu mít potvrzení. Jinak i celkově omlouvám neúčast ve škole potvrzením od lékaře. Od rodičů to nepřijímám.“ varoval nás. ,,Zítra je ceremoniál, který trvá hodinu. Je to uvítací ceremoniál, kterého se musíte zúčastnit. Od středy se učíte podle rozvrhů. Po ceremoniálu se jde domů.“ oznámil nám. ,,A to je vše, co jsem vám chtěl říct.“ můžete jít domů. Kromě Jane a Lawa. Ty po hodině odvedu na schůzi zástupců třídy.“ dodal než rozpustil celou třídu. Všichni se vyhrnuli ven ze třídy. Vzala jsem do ruky mobila a napsala smsku Shigekimu.
,,Ahoj Shi, nevím kdy dorazím domů. Jsem zástupce třídy a máme schůzi. Janey.“ a poslala jsem smsku. Začala jsem si balit věci, když mi přišla smska.
,,Dobře Janey. Přesto na tebe počkám.“ odpověděl mi Shigeki. Seděla jsem v lavici se svým sousedem. Dívala jsem se před sebe. Čekala jsem na konec hodiny. Podívala jsem se na hodinky, kolik je hodin.
,,Za dvacet pět minut zvoní.“ promluvil na mě můj soused. Jen jsem přikývla. ,,Já jsem Law Trafalgar.“ představil se mi. Podívala jsem se na něho. Nastavoval ruku.
,,Jane...Jane Mizuki.“ představila jsem se tichým hláskem, a přijala jeho ruku. Potřásli jsme si. Byla krásně teplá.
,,Pěkné jméno.“ řekl mi mile Law a usmál se na mě. Já se jenom na něho pousmála.
,,Tak co vy dva? Kolik vám je?“ přišel k nám třídní učitel a sedl si naproti nám.
,,Mně je sedmnáct.“ odpověděl Law.
,,Taky tak.“ odpověděla jsem.
,,Ty znáš tu bandu, co sedí vpředu, Jane?“ zeptal se mě učitel. Přikývla jsem.
,,Známe se ze základky.“ odpověděla jsem.
,,Proč sis nesedla k nim?“ dál vyslýchal učitel..
,,Protože jsem nevěděla, že jsem taky přijdou. Byla jsem tu dřív, než oni. Proto jsem si sedla dozadu.“ vysvětlila jsem. Ve skutečnosti jsem ráda, že sedí vpředu.
,,Tak to jo. Kde bydlíte?“ dál se vyptával učitel.
,,Na Brend Street.“ odpověděl Law.
,,Taky na Brend Street dvacet osm.“ odpověděla jsem. Law se na mě podíval.
,,Já bydlím o dva bloky dál.“ řekl mi Law překvapeně.
,,Vy dva se neznáte?“ zeptal se překvapeně učitel.
,,Ne, vidím ho prvně v životě.“ odpověděla jsem.
,,Já taky. Je náhoda, že bydlíš ve stejné ulici jako já, a neznáme se.“ divil se stále Law. Je to tím, že já ven nechodím. Pomyslela jsem si.
,,Svět je malý.“ řekla jsem nahlas a pokrčila jsem rameny.
,,Co vaši dělají?“ zeptal se dál učitel.
,,Mamka je na mateřské dovolené, a stará se o roční sestřičku Aoi.“ řekl Law. ,,A otec pracuje u policie. Naši jsou rozvedeni, a s otcem se vídáme málo.“ dodal o otci.
,,A ty Jane?“ zeptal se mě učitel.
,,Mamka je učitelka na záklaní škole, a otce neznám. Ale mamky přítel, je taky u policie. A mám čtyřletého nevlastního bratra.“ odpověděla jsem
,,Promiňte.“ omluvil se nám učitel.
,,Za co?“ zeptala jsem se překvapeně.
,,Že se tak vyptávám.“ vysvětlil nám učitel.
,,V pohodě.“ pousmála jsem se. V tom zazvonilo na konec hodiny.
,,Tak teď si vezměte věci, a pojďte za mnou.“ řekl nám učitel. Vzala jsem si své věci, a šla jsem čekat před třídu. Law se ke mně připojil. Učitel si taky vzal své věci, a vyrazili jsme. Šel před námi.
Vedl nás ke schodišti, a do třetího patra. Zastavil se udveří a zaklepal na ně.
,,Dále.“ ozval se mužský hlas. Učitel otevřel dveře a vstoupil dál.
,,Vedu zástupce třídy.“ řekl učitel.
,,Ať jdou dál.“ ozval se mužský hlas. Učitel nám uvolnil cestu, a my s Lawem vstoupili dál. Židle byly postaveny do kruhu. ,,Sedněte si.“ vyzval nás. Vybrala jsem si místo a sedla jsem si. Law si sedl vedle mě. Učitel mezitím odešel. Třída se postupně zaplnila. Zjistila jsem, že jsme dvě dívky, jinak samí hoši. Vytáhla jsem si notýsek, kam jsem si chtěla zapsat informace.
,,To nebudeš potřebovat. Dneska se nic extra nového nedozvíš.“ usmála se na mě dívka. Přikývla jsem a vrátila notýsek do tašky. Když jsou všechny židle obsazené, tak začala porada.
,,Vítám vás na dnešní poradě školní rady. Já jsem Renzo Kiuchi, a to je má kolegyně Sayuri Hasemi. Teď se každý představí.“ představil se předseda rady, a požádal i nás, abychom se představili. Přišla řada na Lawa.
,,Já jsem Law Trafalgar, a to je má kolegyně Jane Mizuki.“ představil se Law, a představil i mě. Až mě tím překvapil, že to udělal i za mě.
,,Dobrá. Budeme se scházet každé pondělí od čtyř hodin. Na schůzi si vždy řekneme co a jak. Co budete poté vyřizovat vašim třídám. Dneska připravíme tělocvičnu na ceremoniál.“ oznámil nám všem Renzo. Poté jsme se všichni postavili, vzali krabice, co tam byly, a šli jsme za Renzem a Sayuri do tělocvičny.
Tělocvična byla veliká. Už tam bylo přichystané pódium. Přišlo mi, že by se tu dali uspořádat i plesy.
,,Teď, kromě dívek, půjdeme do skladu, a budeme nosit židle.“ rozhodl Renzo. Všichni hoši šli zaím. Jediná já a Sayuri jsme zůstaly v tělocvičně.
,,Jak se ti tu líbí?“ zeptala se mě Sayuri.
,,Zatím je to tu dobrý.“ zalhala jsem.
,,Určitě si tu zvykneš, a bude se ti to tu líbit, jako mně.“ usmála se na mě Sayuri. Já jsem se jenom pousmála. Za chvilku dorazili hoši, i se židlemi. My se Sayuri jsme je začaly rovnat. Udělaly jsme dvě řady, po deseti židlích. Hoši nám pak pomohli, když přinesli všechny židle. Když jsme připravili židle, šli jsme ozdobit okna. Já zrovna pomáhala Lawovi. Když vše bylo hotové, ozval se Renzo.
,,Vy dva půjdete se mnou. Přineseme transparent.“ řekl Renzo, a ukázal na dva hochy, kteří poslušně šli za Renzem.
,,Jak to jde, Jane?“ zeptal se mě Law. Podívala jsem se na něho.
,,Dobrý.“ odpověděla jsem Lawovi. Do pěti minut byli hoši i s Renzem zpátky. Začali věšet transparent nad pódiem. My ostatní jim radili, aby to bylo rovně. Když je vše hotové, rozpustili nás domů.
,,Díky za pomoc. Teď můžete jít domů. Zítra po ceremoniálu tu zůstaňte a uklidíme to tu.“ řekla nám Sayuri.
,,Ahoj.“ rozloučil se s námi Renzo.
,,Ahoj.“ odpověděli jsme všichni sborově, a odešli jsme každý do svých domovů.
Domu jsem šla s Lawem. Máme stejnou cestou. Chvilku jsme šli mlčky. Přemýšlím, proč si sedl vedle mě, a přidal se ke mně, jako zástupce třídy. A taky proč, vyměnil ty rozvrhy. Ale nenacházela jsem žádné odpovědi. Ale ptát se ho nebudu. Stejně se přidá k Mitsuko, aspol. Pomyslela jsem si.
,,Ty nejsi moc výřečná, co?“ vytrhl mě z mých myšlenek Law.
,,Moc ne.“ řekla jsem pravdu.
,,To se změní.“ usmál se Law. To těžko. Mě jen tak nikdo nezmění. Pomyslela jsem si.
,,Jak se jmenuje tvá mamka, přítel mamky a brácha?“ zeptal se mě Law na jména mé rodiny.
,,Mamka je Misha, její přítel Shigeki a bratr Naoko. A jak tví rodiče?“ zeptala jsem se Lawa ze slušnosti, když jsem mu odpověděla.
,,Mamka je Ishiko, otec Saku a sestra Aoi.“ odpověděl mi Law. ,,Kde přesně pracuje Shigeki?“ zeptal se na Shigekiho.
,,Na kriminálce. A tvůj táta?“ zeptala jsem se ho, když jsem mu odpověděla.
,,Taky na kriminálce. Třeba se znají.“ řekl Law a pokrčil rameny.
,,Třeba jo. Shi má teď týden volno. Dostal dovolenou.“ oznámila jsem Lawovi. Došli jsme na nádraží.
Vlak nám měl jet za deset minut. Čekali jsme na nástupišti.
,,Jelo ráno hodně lidí?“ zeptala jsem se Lawa.
,,Docela jo. Ty jsi nejela?“ zeptal se mě překvapeně Law.
,,Co má Shi tento týden volno, bude mě a Naoka vozit autem.“ vysvětlila jsem Lawovi.
,,Tak to máš dobré.“ usmál se Law. Vlak zrovna přijel. Byl skoro prázdný. Sedla jsem si k okýnku a pozorovala jsem krajinu. Law, který seděl vedle mě, jsem se na něho nepodívala.
,,Co takhle jezdit od příštího týdne spolu do školy?“ navrhl mi Law. Docela mě tím překvapil.
,,Můžeme.“ souhlasila jsem. Co jiného mi zbývá, když bydlí o dva blok dál. Pomyslela jsem si.
,,Tak jo. Na čase se pak domluvíme.“ usmál se Law. Viděla jsem jeho odraz z okýnka. ,,Ráda sleduješ krajinu?“ zeptal se mě, když si všiml, že se stále dívám z okýnka.
,Hm...“ jenom jsem přikývla. Ale úplná pravda to nebyla. Nedokážu se lidem dívat do očí. Výjimku tvoří má rodina. Mamka, Shigeki a Naoko. Hodinka utekla rychle, a už jsme byli na našem nádraží, kde jsme měli vystupovat. Už jsme si s Lawem stoupli. Držela jsem se pevně, ale přesto do mě někdo vrazil.
,,Sorry.“ slyším omluvu. Jenže to byl tvrdý náraz, že se nedokážu udržet, ale na zem nepadám. Law mě včas zachytil. Dívali jsme si do očí. Já do jeho šedých, nádherných očí. Hned jsem sklopila zrak, a za jeho pomoci se narovnala.
,,Díky.“ poděkovala jsem. Vlak mezitím zastavil, a my si vystoupili na čerstvý vzduch.
,,Není zač.“ řekl mi Law, a usmál se na mě. Ke mně domů to trvalo asi patnáct minut. ,,Nevezmeme někdy naše sourozence ven na prolejzačky?“ zeptal se mě.
,,Nevím, jestli brácha bude chtít. Máš teprve roční sestřičku.“ odpověděla jsem Lawovi nejistě.
,,Tak ho zkus nějak přemluvit.“ žadonil Law.
,,Uvidím, co se dá dělat.“ pokrčila jsem jenom rameny.
,,Dobře.“ usmál se Law. Došli jsme před můj dům.
,,Tak tady bydlím.“ řekla jsem, a otočila jsem se na Lawa. Naštěstí byl hodně vysoký a do očí jsem se mu nedívala.
,,Nebude ti vadit, když si vyměníme telefonní čísla a FB? Abychom byli v kontaktu.“ zeptal se mě Law. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Tyranie po telefonu. Pomyslím si, a nadiktovala jsem mu své telefonní číslo. Law si ho zapsal do mobilo, a prozvonil mě. Hned jsem si jeho číslo uložila. Pak jsem mu dala přezdívku, kterou mám na FB. Hned si ji zapsal do mobilu. ,,Jak se dostanu na net, tak si tě přidám.“ řekl a usmál se.
,,Dobře. Už musím jít. Ahoj.“ rozloučila jsem se.
,,Ahoj Jane.“ rozloučil se se mnou Law. Čekal, dokud jsem nezalezla do domu, a pak taky odešel.
Přišla jsem domů. Vzula jsem se, a tašku si dala do pokojíka. Šla jsem do kuchyně.
,,Ahoj Shi, jsem doma.“ pozdravila jsem Shigekiho a usmála jsem se na něho.
,,Ahoj Janey. Jak ses měla?“ zeptal se mě hned Shigeki, a šel ohřt jídlo. Byl jeho guláš s bramborem.
,,Dobře. Chodí se mnou do třídy čtyři lidé ze základky.“ oznámila jsem mu.
,,Tak třeba se teď ještě víc spřátelíte.“ řekl mi Shigeki a usmála se na mě.
,,Třeba jo.“ pokrčila jsem rameny. To určitě. S nimi přátelit nikdy nebudu. Pomyslela jsem si.
,,Kde sedíš? A sedíš s někým?“ hned se vyptával Shigeki.
,,Sedím v poslední lavici ve druhé řadě. A sedl si ke mně jeden kluk. Bydlí dva bloky dál, než my.“ oznámila jsem mu.
,,Jak se jmenuje?“ zeptal se mě Shigeki.
,,Law. Hele Shi, jak se jmenuje tvůj parťák z práce?“ zeptala jsem se ho.
,,Saku Trafalgar, proč?“ zeptal se mě Shigeki.
,,Tak jeho syn je můj spolužák.“ oznámila jsem mu.
,,To si děláš legraci, že jo? Vím, že má dvě děti, ale je rozvedený.“ oznámil mi Shigeki.
,,On ti o nich vyprávěl?“ zeptala jsem se ho. Shigeki začal nandavat jídlo na stůl.
,,Ne, on se s tím moc nechlubí. Vím to, protože jsem viděl fotky jeho dětí na jeho stole.“ vysvětlil mi Shigeki. ,,Dobrou chuť.“ popřál mi.
,,Dobrou chuť.“ taky jsem mu popřála.
,,Co jinak ve škole? Jak to, že jsi zástupce třídy,“ vyptával se Shigeki.
,,Ve škole dobrý. Zítra se koná ceremoniál, který trvá hodinu. Ale já se zdržím. Budu muset uklidit tu výzdobu, kterou jsem tam dneska dali. Od středy se už učíme. Jinak jsem to chtěla zkusit, ale nejsem sama. Law je můj kolega.“ řekla jsem a nabrala jsem si sousto do pusy.
,,Koukám, že ses našla přítele.“ usmál se na mě Shigeki. Úsměv jsem mu oplatila. Přítel, to tak. Podrazí mě, jak jen to bude možné. Na ty jeho řeči mu neskočím, i když má oči moc pěkné. Pomyslela jsem si. Poté jsme se oba najedli mlčky. Po jídle jsem umyla nádobí, a Shigeki mi pomohl.
,,kdy půjdeme pro Naoka?“ zeptala jsem se Shigekiho. Ten se na mě podíval.
,,Po odpočinku, okolo čtvrté ho vyzvedne mamka.“ oznámil mi Shigeki.
,,Aha, tak to jo.“ řekla jsem. Poté jsem šla do pokojíku.
Zasedla jsem za stůl a zapla notebook. Ráda píšu povídky, tak jsem chtěla pokračovat ve psaní povídky, kterou jsem měla rozepsanou. Psala jsem o hrdinech, kteří porazí zlo. Kde dobro zvítězí nad zlem. Ne jako v reálu. Když mi naběhl notebook, tak jsem se připojila na FB. Je to sice zbytečné, protože mi nikdy nikdo nic nenapsal. Občas Mitsuko, ale tu jsem ignorovala. Psala mi vždy nadávky a urážky, které přehlížím. Hned jsem tam měla žádost o přátelství. Byl to Law. Neochotně jsem tu žádost přijala. Poté jsem si našla složku, kde jsem si našla rozepsanou povídku, ve které jsem chtěla pokračovat. V tom mi někdo na FB napsal zprávu. Pomyslela jsem si, že je to určitě Mitsuko. K mému překvapení to byl Law.
,,Ahoj, co provádíš?“ zeptal se mě Law. Hned jsem mu odpověděla.
,,Nic.“ napsala jsem lež a poslala jsem mu to. Nechci se chlubit, že píšu povídky. Nikdy jsem je nedala nikomu přečíst, a ani to nehodlám udělat.
,,Já se nudím.“ napsal mi Law. Hned jsem mu odepsala.
,,Nevím, jak se zabavit, když se člověk nudí. Teď jsem si vzpomněla. Shigeki spolupracuje s tvým tátou. Jsou to parťáci.“ a poslala jsem mu to. Pak jsem toho litovala. Kvůli upřímnosti. Určitě se naštve. Pomyslela jsem si. Dala jsem se do psaní. Napsala jsem odstavec, když mi přišla zpráva od Lawa.
,,Promiň, nebyl jsem tu. Vidíš to. To já o tvém otčímovi nikdy nic neslyšel. Táta moc o své práci nemluví. Byla jsi někdy na komisařství? Já tam mám zakázáno chodit.“ odepsal mi Law. Jeho reakce mě velice překvapila. A hned jsem mu odepsala.
,,Párkrát, jsem na stanici byla.“ odepsala jsem, a dala se znovu do psaní povídky. Za chvíli mi přišla reakce od Lawa.
,,Chci se zeptat, jaká jsi byla na základce? Já lajdák, a taky to tak vypadalo. Mýval jsem trojky, dvojky a jedničky. Ale teď na střední se chci polepšít.“ napsal mi Law.
,,Já samé jedničky. Jen z matiky jednička z milosti.“ napsala jsem Lawovi. Znovu jsem toho litovala. Holka, ty se teda vychloubáš. Napomenula jsem se v duchu. Za chvíli mi přišla zpráva od Lawa.
,,Tak to gratuluju. Si můžeme navzájem pomoci. Budeme se učit spolu, co ty na to? Jednou u tebe, podruhé u mě.“ navrhl mi Law.
,,Dobrý nápad.“ napsala jsem, že souhlasím. Holka, co mu to píšeš? Takhle budeš zklamaná, a bude tě to bolet, ještě víc. Napomínala jsem se v duchu. Ale už je pozdě. Nemohu to vzít zpátky.
,,Tak to jsem rád. Těšíš se na ceremoniál?“ zeptal se mě Law.
,,Trochu jo.“ napíšu mu tentokrát pravdu.
,,Já ne.“ napsal mi Law. ,,Takovéto akce nemám rád.“ dodal. Takhle jsme si psali až do půl páté, kdy se pak musím rozloučit, protože přišla mamka z práce a Naoko ze školky. Naoko si chtěl jít hned hrát. A když nemám ještě žádné učení, tak toho jsem chtěla využít. Šli jsme do herny si hrát s autodráhou, kterou jsem předešlý den spolu postavili. V šest jsme se oblékli, a šli do restaurace na večeři. Shigeki nás pozval. Když jsme se vrátili domů po večeři, tak se šel Naoko vykoupat, a po něm já. Naoko šel spát. Já ještě si zapla notebook a pokračovala jsem ve psaní povídky. Ale na FB jsem už nešla. V děvět jsem to zabalila, a šla jsem taky spát. Zítra jsem musela zase brzy vstávat do školy.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.