Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Vše má dobrý konec

Přijeli jsme k budově, kde sídlí můj praktický lékař. Law zaparkoval auto a vypnul motor.

,,Klidně tu počkejte.“ řekla jsem Lawovi.

,,Půjdeme s tebou.“ usmál se Law.

,,Bude tam nuda.“ trvala jsem si na svém.

,,Nevadí, aspoň budeme s tebou, viď Masao?“ Law se otočil na Masaa.

,,Jasně.“ souhlasil Masao.

,,Dobře, ale jakmile se budete nudit, tak půjdete ven na procházku.“ nakonec jsem rezignovala. Oba mi to slíbili. Vystoupili jsme z auta, Law auto zamkl, a šli jsme do budovy.

 

V čekárně byla spousta pacientů. Nedoufala jsem, že by se na mě dostalo.

,,Klidně jděte ven, tady je to na dlouho.“ řekla jsem Lawovi.

,,Budeme tu čekat s tebou.“ řekl Law a usmál se.

,,Nenecháme tě v tom samotnou.“ řekl Masao a usmál se. Pohladila jsem ho po vláskách.

,,Dobře, ale kdyby to bylo neúnosné, tak půjdete ven.“ souhlasila jsem nakonec. Oba přikývli. V tom vyšla ven sestřička. Dala jsem jí kartičku pojištěnce. Převzala si ji, a zavolala dalšího pacienta k doktorovi.

,,To je tu vždy plno?“ zeptal se mě Law.

,,Jo je, proto je lepší sem chodit na sedmou hodinu ranní.“ odpověděla jsem šeptem.

,,Mami, budu moci jít s tebou?“ zeptal se mě Masao.

,,Masao, počkáš tu se strejdou.“ řekla jsem Masaovi. Ten jenom přikývl. Čekali jsme celkem dvě hodiny, než přišla řada na mě. Mezitím jsem si povídala s Lawem.

,,Paní Trafalgar.“ ozvala se sestřička. Masaa jsem předala Lawovi, a šla jsem do ordinace.

 

Sestřička mi dala moji kartu do ruky, a já šla k doktorovi.

,,Dobrý den,“ pozdravila jsem doktora.

,,Dobrý den, posaďte se. Co vás trápí?“ pozdravil a zeptal se mě doktor. Hned jsem mu vše řekla. ,,Měla jste přijít už včera.“ řekl mi a podíval se na ten můj monokl, který jsem měla na tváři. ,,Není to nic vážného. Ledujte to, a za pár dní to zmizí. Napíšu vám zprávu.“ oznámil mi.

,,Děkuju.“ poděkovala jsem mu. Doktor sepsal zprávu, a dal mi ji do ruky. Poté jsme se rozloučili. Šla jsem za sestřičkou.

 

Ta mi na zprávu dala razítko, a vrátila mi kartičku pojištěnce.

,,Sestřičko, chci nahlásit novou adresu.“ řekla jsem sestřičce. Ta si v počítači našla mé jméno.

,,Říkejte.“ vyzvala mě sestřička. Nadikotovala jsem jí novou adresu. Naštěstí byla jednoduchá, a pamatovala jsem si ji. Poté jsem odešla.

,,Tak co doktor říkal?“ hned se vyptával Law.

,,Nic to není. Mám to ledovat, a měla jsem přijít už včera. Mám i od něho zprávu.“ řekla jsem Lawovi to, co mi řekl doktor. Pak jsme šli z čekárny do auta.

 

Nasedli jsme do auta. Law nastartoval a vyjel.

,,Kam pojedeme teď?“ zeptal se nás Masao.

,,Na policii.“ odpověděla jsem Masaovi. ,,Tam to snad nepotrvá dlouho.“ dodala jsem.

,,Půjdeme s tebou.“ řekl Law. Tentokrát jsem neprotestovala. Ba naopak. Byla jsem ráda.

 

Přijeli jsem na policejní stanici. Law zaparkoval, a šlo se na komisařství. Došli jsme k informacím.

,,Dobrý den, chtěli bychom podat trestné oznámení na domácí násilí.“ řekl na informacích Law. Informátorka vzala telefon, a někomu zavolala. Chvíli hovořila, a pak nám řekla, že máme počkat. Za chvilku dorazil policejní komisař.

,,Dobrý den, prý chcete podat trestné oznámení. Pojďte za mnou.“ řekl komisař. Šli jsme za ním.

 

V jeho kanceláři jsme se posadili za stůl. Komisař si sám sedl za počítač.

,,Tak o co jde?“ zeptal se nás komisař. Vše jsem mu řekla. ,,Měli jsme přijít už včera.“ řekl mi. Pak jsem mu vše řekla znovu, tentokrát si vše zapisoval. Poté vytiskl zprávu dvakrát. Jednu dal mně a druhou si nechal. Obě zprávy jsem podepsala. Poté jsme odešli.

 

Nasedli jsme do auta. Jeli jsme za Samurem, odevzdat mu zprávy. Pak jsme jeli na obědo-večeři do restaurace. Ve městě mi stačil Law udělat náhradní klíče od chaty. Hned mi je dal. Stihli jsme i oběhnout úřady, kvůli nové adrese. Poté jsme se vrátili domů.

 

Nakonec nastal den D. Dnes se měl konat rozvodový soud. Oblékla jsem se do obleku, který mi koupil Law. Stání mělo začít v deset hodin. V sedm jsme všichni vstávali. Law u toho chtěl být. Aby mě podpořil. I Masao jel s námi. V devět hodin a patnáct minut jsme vyjížděli do města. Byla jsem z toho nervózní. Ve tří čtvrtě na deset jsme měli sraz se Samurem. Byli jsme tam za deset minut tří čtvrtě na deset. Law zaparkoval auto, a šel zaplatit parkovné. Já a Masao jsme čekali před budovou. Law se za chvilku k nám připojil. Za chvíli dorazil Samuru, i Miki se svou právničkou.

,,Ahoj Masao.“ pozdravil Masaa Miki a usmál se na něho Nás tři ignoroval.

,,Ahoj.“ pozdravil slušně Masao, a pevně se chytl mé ruky.

,,Nedáš tátovi pusu?“ zeptal se Miki Masaa, a napřáhl ruce k objetí. Masao se za mě začal schovávat.

,,Neboj, nic ti neudělá.“ sklonila jsem se k Masaovi a uklidňovala jsem ho.

,,Nedáme tě.“ přidal se ke mně Law a pohladil Masaa po vlasech.

,,Co jste mu o mně navykládali, že se mě bojí?“ vykřikl na mě Miki.

,,Miki, uklidněte se.“ uklidňovala Mikia jeho právnička.

,,Jen klid Jane, chce vás vyprovokovat.“ uklidňoval mě Samuru. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Začala jsem Mikia ignorovat. Za deset minut deset jsme šli do budovy.

 

Šli jsem dovnitř soudu, a čekali jsme na soudce. Law s Masaem i dětskou psycholožkou, ke které Masao chodil, čekali před místností, kde se soud konal. Masao měl totiž taky svědčit. Nechtěla jsem ho do toho zatahovat, ale Samuru nám řekl, že je to nutné, když byl týraný otcem. Okolo desáté dorazil soudce.

 

Začala úvodní řeč soudce, pak našich právniků. Všichni jsme se postavili.

,,Dobrý den, posaďte se.“ promluvil soudce. Všichni jsme si sedli. ,,Paní a pan Trafalgarovi tu jsou, aby se rozvedli. Jedná se tu o majetek a o péči o dítě.“ začal proslov. ,,Tak a teď prosím o řeč právníka paní Trafalgar.“ požádal a Samuru si stoupl.

,,Dobrý den soude.“ pozdravil Samuru soud. ,,Jsme tu, abychom rozvedli dva lidé. Paní Trafalgar, a jejího manžela, pana Trafalgara. Dva lidé, kteří si už přestali rozumět.“ řekl celému soudu. V tom mu do řeči skončil Miki.

,,Jo rozumět, ale podvádět!“ vykřikl Miki.

,,Klid v soudní síni!“ klep kladívkem soudce. Mikiova právnička se snažila Mikia uklidit. ,,Pokračujte.“ vyzval Masura.

,,Dva lidé, kteří si přestali rozumět. Muž a žena, kteří se už přes rok jen hádají, a dopadá to na jejich syna Masaa. Proč neutišit toto neštěstí a nerozvést tyto lidi?“ řekl svůj proslov Samuru a poté si sedl.

,,Dobrá, teď právnička odpůrce.“ řekl soudce. Všichni jsme se podívali na právničku Mikia.

,,Dobrý den soude. Jsme tu, aby se rozvedli dva lidé, to je pravda. Ale musíme zjistit, čí je to vina. Proč k tomu došlo. Jen nedorozumění dvou párů? Nebo nevěra? To jsou otázky, na které musíme najít odpověď.“ řekla právnička Mikia. Naštěstí jsem si mohla šeptat se Samurem při proslovu právničky Mikia.

,,Byla jsem mu nevěrná jenom jednou. Ale to už jsme si dávno nerozuměli.“ zašeptala jsem Samurovi.

,,Vím, bude to těžké, ale nebojte se. Dopadne to dobře.“ uklidňoval mě Samuru. Přikývla jsem. Právnička Mikia ukončila proslov a sedla si. Vše trvalo hodinu a půl.

,,Přejdeme k výlechu manželů.“ oznámil soudce. ,,Začneme u paní Trafalgar.“ oznámil a já se postavila. ,,Vy jste podala žádost o rozvod. Co vás k tomu vedlo?“ začal se vyptávat.

,,Už přes rok jsme si s manželem nerozuměli.“ odpověděla jsem na otázku soudce.

,,Jak jste si nerozuměli?“ dál se vyptával soudce.

,,Každý den jsme se hádali. Bohužel i před naším tříletým synem.“ odpověděla jsem.

,,Kvůli čemu jste se hádali?“ soudce se zeptal na další otázku.

,,Kvůli maličkostem. Například o kravatě, kterou Miki nemohl najít. Já ji našla. Podle Mikia to byla moje vina, že jí nemohl najít. Že jsem ji schovala.“ odpověděla jsem.

,,Ty děvko, to není pravda!“ vykřikl Miki.

,,Uklidněte se pane Trafalgare! A vulgarismi tu nestrpím!“ okřikl soudce Mikia. Právnička Mikia se ho snažila uklidnit. ,,Jak jste to řešili?“ obrátil se zase na mě.

,,Pár měsíců jsme chodili do poradny. Což byl i můj nápad.“ oznámila jsem soudu.

,,Co lžeš, ty dvěko!“ rozčílil se znovu Miki.

,,Pane Trafalgare, varuju vás naposledy, uklidněte se!“ řekl Mikiovi znovu soudce. ,,Tady čtu, že vás uhodil. Je to pravda?“ věnoval se zase mě.

,,Ano, když chtěl těla od něho odejít se svým synem. Manžel se vrátil domů, a uhodil mě. Podruhé jsem to schytala za svého syna, když jsem ho bránila.“ odpověděla jsem.

,,A někdy jindy vás neuhodil?“ zeptal se soudce. Miki chtěl zase protestovat, ale jeho právnička ho včas zarazila.

,,Nikdy, jen při tom odchodu od něho.“ řekla jsem pravdu.

,,Dobře, děkuju vám. Posaďte se. Postavte se pane Trafalgare.“ oznámil soudce. Já se zase posadila, a Miki si stoupl.

,,Byla jste dobrá.“ pochválil mě Samuru. Usmála jsem se na něho.

,,Díky.“ poděkovala jsem mu. Miki dostával podobné otázky jako já. Ale Miki odpovídal lživě. Například, důvod rozvodu bylo to, že jsem mu přes rok nevěrná s jeho bratrem. Chtěla jsem protestovat, ale Samuru to vycítil, a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něho. Hlavou naznačil, abych jsem byla z ticha. Poslechla jsem a držela jsem klapačku. Když Miki skončil tak se zase posadil.

,,Teď přejdeme k majetkovému vyrovnání.“ přešel soudce k majetku. ,,Tady se píše, že byt i auto by mělo připadnout panu Trafalgarovi.“ přečetl z papírů soudce. ,,Souhlasí obě strany?“ zeptal se a podíval se na naše právníky.

,,Ano.“ řekl právnika Mikia.

,,Ano.“ řekl Samuru.

,,Dobrá. Dáme si přestávku. Ve tři se tu zase sejdeme.“ rozhodl soudce, a rozpustil nás.

Venku se Law vyptával, jak to tam probíhá. Mluvil spíš Samuru, než já.

,,Tvá přítelkyně se drží velice dobře.“ pochválil mě Samuru.

,,Ale mám co dělat, abych jsem se ovládla.“ přiznala jsem.

,,Váš manžel se vás snaží vyprovokovat. Zná vás, jak na vás.“ vysvětlil mi Samuru.

,,To mohu potvrdit.“ přiznala jsem. Pak jsme si různě povídali. Šli jsme na oběd, a po obědě jsme se vrátili. Měli jsme ještě hodinu čas. Miki se zatím neobjevil.

 

Ale k soudu se dostavil včas. Ve tři začalo jednání o péči o dítě. Soudce i právnička Mikia si přečetli lékařskou i policejní zprávu. Poté před soud přistoupila Masaova psycholožka.

,,Paní Saki, vy jste psycholožkou Masaa. Jak je na tom chlapec psychicky?“ zeptal se soudce.

,,Už je na tom o mnoho lépe, než byl.“ odpověděla psycholožka.

,,Jaký byl jeho psychický stav, když jste se ho ujala?“ vyptával se dál soudce.

,,Byl celý sklíčený, smutný, nesvůj a bázlivý.“ odpověděla psycholožka.

,,Vždyť to tvrdím celou dobu, že je to třasořitka!“ ozval se Miki.

,,Uklidněte se pane Trafalgare!“ okřikl Mikia soudce. ,,Jsou tu náznaky týrání?“ zeptal se psycholožky, na kterou se podíval.

,,Z psychologického hlediska ano.“ odpověděla psycholožka.

,,Kdo by ho asi tak týral?“ ozval se znovu Miki.

,,Ticho pane Trafalgare!“ okřikl znova soudce Mikia. ,,Dobře, děkuji vám. Zavolejte Masaa Trafalgara.“ odvolal psycholožku, a povolal Masaa. Psycholožka odešla. Na její místo si stoupl Masao. Začaly mi téct slzy, když jsem Masaa viděla takhle u soudu. Bylo vidět, že se bojí.

,,Ahoj Masao, jak se máš?“ zeptal se mile soudce Masaa.

,,Dobrý den, dobře. Chtěl bych maminku.“ přiznal Masao.

,,Za chvilku se s ní uvidíš.“ usmál se soudce na Masaa. Masao se taky usmál. ,,Chci se tě zeptat, jestli tě někdy tatínek uhodil.“ zeptal se Masaa.

,,Ano.“ přikývl Masao.

,,Co lžeš, třasořitko?“ vyjel Miki po Masaovi. Samuru mě chytil za ruku. Polkla jsem na prázdno.

,,Uklidněte se pane Trafalgare!“ napomenul znovu soudce Mikia. Právnička se ho snažila uklidnit. ,,Kam tě uhodil, Masao?“ zeptal se Masaa, na kterého se mile podíval.

,,Nejdřív přes zadek, pak do hlavy, až nakonec na tváře.“ řekl s pláčem Masao. I mně tekly slzy. Bylo mi Masaa líto.

,,A poslední otázka, Masao. U koho chceš bydlet?“ zeptal se Masaa soudce.

,,U maminky a strejdy. Ti jsou hodní.“ řekl Masao.

,,Dobře, můžeš jít, Masao.“ řekl soudce, a poslal Masaa za Lawem, za dveře. Poté se soud odročil, až za měsíc. Všichni jsme odešli.

 

Venku jsme se rozloučili se Samurem a psycholožkou, a jelo se domů. Během toho měsíce měl stání i Law. Já s Masaem jsme seděli uvnitř, jako morální podpora. Dům Law přenechal Emice, jen auto si vzal. Pak došla řeč o jejich dceři Emice. Soud rozhodl, že bude bydlet u své matky s tím, že Lawa bude vídat každý víkend, a dva týdny o prázdninách. Soud je hned rozvedl. Žádné komplikace nenastaly.

 

Za měsíc jsem měla stání já a Miki. Law s Masaem tentokrát byli uvnitř soudu. Čekalo se na verdikt soudce.

,,Soud rozhodl, že tříletý Masao, bude žít u své matky Jane Trafalgar. Otce bude vídat jednou za měsíc, a to pod dohledem sociální pracovnice.“ rozhodl soudce. Ulevilo se mi. Miki protestoval, létala sprostá slova. Ale nebylo mu to nic platné. Konečně jsem byla rozvedená. Prostě volná.

,,Teď to chce oslavit.“ pronesl Law před soudem. Poté mě objal a něžně políbil. Masaa pohladil ve po vláskách. S Samurem si podal ruku.

,,Dobrý nápad.“ souhlasila jsem.

,,Půjdeš s námi, ne?“ zeptal se Law Samura.

,,Nemohu, ale někdy zajdeme na pivo.“ omluvil se Samuru. Pak se s námi rozloučil a odjel pryč. My tři nasedli do auta, a jeli do restaurace oslavovat.

 

Zajeli jsme do restauce. Law zaparkoval auto u restaurace. Šli jsme dovnitř. Našli si volná místa, a sedli si. Objednali jsme si pití. Všichni jsme si dali colu. K jídlu jsem si dali kuřecí směs s hranolky. Po Masaa poloviční porci. Po jídle jsme si dali ještě pohár. Lap pak vše zaplatil a jeli jsme ještě na výlet. Jeli jsme do jednoho zámku, kde zrovna byla prohlídka věnována dětem.

 

Law koupil vstupenky, a čekali jsme deset minut, než začala prohlídka. Law vzal Masaa na koněc, aby dobře viděl. Prohlídka byla pohádkově založena. Dokonce si Masaa vybrali k tanci. Tančil s nějakou holčičkou.

,,Bude z něho dobrý tanečník.“ zašeptal mi do ucha Law.

,,To jo.“ usmála jsem se. Prohlídka trvala asi hodinu. Po prohlídce jsme jeli domů.

 

Doma se Law vrhl na večeři. Nechtěl s tím vůbec pomoci. Nebo spíš nechtěl, abych mu pomáhala já..

,,A uvidím ještě tátu?“ zeptal se mě Masao, když jsme hráli karty. Law nás poslouchal.

,,Ano, uvidíš. Příští měsíc.“ odpověděla jsem mu.

,,A co když nechci?“ řekl otázkou zklamaně Masao.

,,Neboj, nebudeš s ním sám.“ usmála jsem se na něho.

,,Ty tam taky budeš?“ zeptal se mě Masao.

,,Já ne, ani Law ne. Ale nějaká sociální pracovnice. Dohlédne na tátu, aby ti neubližoval. Sám s ním nebudeš.“ uklidňovala jsem Masaa.

,,Mohu se připojit?“ zeptal se nás Law, když byl s jídlem hotov.

,,To už je to hotový?“ divila jsem se.

,,Teď to bude hodinku v troubě.“ usmál se Law. Pak jsme si všichni tři zahráli karty. Všimla jsem si, že Law nechává Masaa vyhrát. Za hodinu bylo jídlo hotové. Mohli jsme se pustit do večeře. Jidlo bylo vynikající.

,,To musíš dělat častěji, strejdo.“ pronesl Masao, když ochutnal.

,,A to umím víc věcí.“ usmál se Law.

,,Páni.“ žasl Masao.

,,Až budeš starší, naučím tě to.“ usmál se na Masaa Law.

,,Dobře.“ souhlasil Masao. Po jídle šel Masao s Lawem do vany. Já mezitím udělala nádobí. Pak jsem šla do vany. V osm jsme dali Masaa spát. Přečetli jsme mu dvě pohádky a dali mu pusu na dobrou noc. Poté jsme se s Lawem odebrali do obýváku. Law otevřel červené šumivé víno.

,,Na cosi připijeme?“ zeptala jsem se a převzala jsem si skleničku.

,,Na nás?“ navrhl Law.

,,Tak na nás.“ souhlasila jsem. Ťukli jsme si a napili se. Při pití vína jsme si povídali. V jedenáct Law umyl skelnky od vína. Pak mě vzal do náruče, a odnesl nahoru do ložnice.

 

Začali jsme se líbat. Opatrně mě položil na postel. Líbali jsme se, a začali ze sebe svlékat pyžama. Nejdřív hezky pomalu trika, až došlo na trencle, které jsme nosili oba. Já je nosila na noc, na spaní. Hladil mě po celém těle. Jazykem si hrál s mými prsy. Pomalu do mě vnikl. Líbal mě na krku, hladil po prsách. Já ho hladila po zádech. Oba jsme sténali. Law víc a víc přirážel. Bylo to nádherné a vášnivé milování. Po chvíli jsme se udělali navzájem. Po milování jsem si lehla na Lawovu hruď.

,,Miluju tě.“ řekla jsem Lawovi.

,,Taky tě miluju, Janey.“ řekl mi Law, a dal mi pusu do vlasů. Takhle jsme usnuli, Přituleni k sobě.

 

Byly to dva měsíce, co jsem byla rozvedená. Law už byl v práci. Já pracovala až od osmi. A bylo půl sedmé. Šla jsem vzbudit Masaa. Pak jsem šla dělat snídani. Když se mi v tom udělalo špatně od žaludku. Letěla jsem na záchod. Byla jsem tam pět minut. Když jsem vylezla, že dodělám snídani, letěla jsem znova.

,,Mami, jsi v pořádku?“ zepta se mě starostlivě Masao.

,,Ano, jsem.“ zalhla jsem svému synovi. Lež jsem nesnášela, ale nechtěla jsem mu přidělávat starosti. Vylezla jsem ze záchodu. ,,Dne budeme bez snídaně. Musíme už do školky.“ oznámila jsem Masaovi. Oblékla jsem se a vyrazili jsme. Masaochodil do místní školky. Cesta nám trvala deset minut.

 

Převlékla jsem Masaa. Pak jsem ho odvedla do třídy. Chvilku jsem mluvila s učitelkou.

,,Dneska ho vyzvedne přítel.“ oznámila jsem učitelce.

,,Dobře.“ usmála se učitelka. Chtěla jsem něco říct, když se mi zase udělalo zle.

,,Promiňte...“ stačila jsem říct, a letěla na záchod.

,,Jste v pořádku?“ strachovala se učitelka, když jsem se vrátila.

,,Nevím. Radši si zajdu k doktorovi.“ řekla jsem učitelce. Poté jsme se rozloučily.

 

Venku jsem zavolala do práce, že dneska nedorazím. Že mi není dobře a jdu k doktorovi. Pak jsem šla na autobus. Jela jsem do města, a pak z města ke svému lékaři.

 

V čekárně bylo už hodně lidí. U mobila jsem si vypnula zvuk. Než na mě přišla řada, tak jsem ještě třikrát byla na záchodě. Naštěstí záchod byl hned u čekárny.

,,Paní Trafalgar.“ ozvala se sestřička.

 

Vešla jsem dál. Sestřička mi dala kartu, a já šla do ordinace doktora.

,,Dobrý den, posaďte se. Co vás trápí?“ zeptal se doktor.

,,Dobrý den.“ pozdravila jsem. ,,Od rána zvracím.“ řekla jsem pravdu.

,,Co jste všechno jedla?“ zeptal se mě doktor. Vyjmenovala jsem mu, co jsem předešlý den jedla. ,,Lehněte si.“ řekl mi Odložila jsem si věci, a lehla jsem si na lehátko. Vyhrnula jsem si triko. Doktor mi promačkal břicho. Nic mě nebolelo. ,,Zvláštní. Uděláme ještě ultrazvuk.“ řekl a hned si ho připravil. Ultrazvuk měl vždy v ordinaci. Na břicho mi dal gel. Začal projíždět po břiše. Něco si začal broukat pod vousy.

,,Tak, co mi je, pane doktore?“ zeptala jsem se, a měla jsem strach.

,,Nic vám není, maminko.“ řekl doktor a jeho narážku na maminku jsem nepochopila.

,,Tak proč jsem zvracela?“ zeptala jsem se nechápavě.

,,Protože jste těhotná. Doporučuju navštívit gynekologa.“ oznámil mi doktor.

,,J...já čekám miminko?“ zeptala jsem se překvapeně.

,,Ano, čekáte.“ usmál se doktor. Vše zapsal do mé karty, a já se oblékla. Pak jsme se rozloučili.

 

Vyšla jsem ven celá šťastná. Gynekologa jsem měla blízko, tak jsem se šla objednat osobně.

,,Dobrý den, jdu se objednat k panu doktorovi.“ pozdravila jsem sestričku.

,,Dobrý den, máte teď čas?“ zeptala se mě sestřička.

,,Ano mám, proč?“ zeptala jsem se nechápavě.

,,Jedna paní nám odpadla, tak doktor by vás mohl vzít hned.“ vysvětlila mi sestřika. Hned jsem šla k doktorovi.

,,Dobrý den, co vás trápí?“ zeptal se doktor. Řekla jsem mu o ranní nevolnosti, jak jsem byla u praktického lékaře, který mi oznámil, že jsem těhotná. ,,Tak se na to podíváme.“ oznámil, a já si lehla na lehátko. Na břicho mi dal gel. Projížděl mi břicho. ,,Ano jste těhotná. Jste ve druhém měsíci.“ oznámil mi. Doktor mi udělal průkazku pro těhotné. ,,Za měsíc na kontrolu.“ řekl termín další návštěvy. Pak jsme se rozloučili. U sestřičky jsem se hned objedala. Pak jsem šla na autobus, celá šťastná.

 

Přijela jsem autobusem na vesnici. Při cestě jsem zapomněla podívat se na mobila, a zapnout zvuk. Když jsem šla k chatě, všimla jsem si auta Lawa. Překvapilo mě to.

 

Otevřela jsem dveře. Vzula jsem se, a odložila své věci. Law přišel ke dveřím.

,,Ahoj, co tu děláš?“ zeptala jsem se překvapeně. V tom mě Law objal.

,,Tolik jsem se o tebe bál, když si mi nebrala telefon. Volal jsem ti do práce, ale tam mi řekli, že ti nebylo dobře, že si zůstala doma. Co ti je?“ bál se o mě Law. Poté mě pustil a šli jsme si sednout do obýváku.

,,Moc se omlouvám, u doktora jsem si vypla zvuk, a zapomněla ho pak zapnout.“ hned jsem se omluvila.

,,Tak co ti je? Střevní chřipka?“ vyptával se Law.

,,Ne, nic takového. Jsem těhotná.“ oznámila jsem Lawovi. Law se na mě díval překvapeně.

,,J...já budu otec?“ dostal ze sebe překvapeně.

,,Ano, tatínku.“ usmála jsem se.

,,V kolikátém?“ zeptal se mě Law.

,,Ve druhém měsíci.“ odpověděla jsem. Law mě objal.

,,Jsem tak šťastný. Miluju tě, Janey.“ zašeptal mi do ucha Law. Tekly mi slzy štěstím.

,,Ty nemusíš do práce?“ zeptala jsem se překvapeně, a setřela si slzy.

,,Po zbytek dne nám volno.“ taky mi stíral slzy Law. Pak udělal oběd. Po obědě jsme šli společně pro Masaa do školky. Byl překvapen, že jsem přišli oba dva, ale šťastný.

 

Na kontroly ke gynekologovi chodil Law se mnou. Domluvili jsme se, že se necháme překvapit, co to bude. Za devět měsíců jsem porodila druhého syna. Dostal jméno Law junior. Jméno po otci. I Masao měl radost. Měl bratříčka. Po třech letech, kdy se narodil Law junior, jsme měli svatbu. Po svatbě se nám ještě narodila holčička, Jane mladší. Byli jsme nová, šťastná rodinka plná lásky.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.