Nevěra - 2. Dovolená
Informace:
Tato kapitola vypráví o cestě na dovolenou. Jaké dobrodružství zažijí. Jedou autem, ale pak na určitém místě zastaví a jedou do kempu V Ráji na koních. Jane i Masao jedou prvně. A oba mají strach. Stane se něco při jízdě?
Další kapitola předělání této povídky, užijte si to a omluvte mé chyby :)
2. Dovolená
Byl pátek, osm hodin ráno. Doma se kmitalo o sto šest. V jedenáct měl pro nás přijet Mikiův bratr Law s rodinkou. Měli o dost větší auto, než my. Masao byl oblečen a snídal. Miki hledal své kraťasy a láteřil. Já dobalovávala věci.
,,Kruci, kde mám ty kraťasy!“ vykřikl Miki.
,,Nenadávej tu, a máš je tam, kam sis je včera dal!“ okřikla jsem Mikia.
,,Tam, ale nejsou!“ zakřičel Miki.
,,Nekřič pře synem! A kraťasy máš v obýváku, přes gauč hozený!“ okřikla jsem Mikia.
,,To ty si mi je tam dala, viď? Aby je nenašel!“ dál křičel Miki.
,,Za všechno můžu já a jenom já, viď?“ taky jsem začala křičet.
,,To jsem nikdy neřekl!“ obořil se Miki.
,,Ale naznačuješ! A dělej za chvíli jsou tady!“ nedala jsem se. Šla jsem opláchnout nádobí. Miki se oblékl a Masao seděl u stolu. Byl smutný. Měl dokonce i na krajíčku. Bylo mi ho líto, že musel být svědkem další naší hádky. ,,Tak pojď Masao, půjdeme se obout.“ usmála jsem se na svého syna. Ten se na mě pousmál vstal od stolu a chytl se mé ruky. Miki už čekal obutý na chodbě.
,,To vám to trvá!“ obořil se na nás Miki.
,,Kdyby si pomohl, mohli jsme už dávno být!“ nedala jsem se. ,,A nehádejme se!“ navrhla jsem Mikiovi. Miki si něco zamručel pod vousy, a vzal tašky a jel dolů napřed. Já se obula, Masao obutý už byl, a zamkla jsem byt. S Masaem jsme čekali na výtah. Za chvilku dorazil a my jeli dolů.
Dole jsme všichni tři čekali asi pět minut, než přijel Law s rodinkou. Law zaparkoval auto u chodníku a vypnul motor. Vystoupil z auta.
,,Ahoj, čekáte dlouho?“ zeptal se omluvným tónem Law.
,,Jen pět minut.“ usmála jsem se na Lawa.
,,Omlouvám se, ale museli jsme se vracet.“ omluvil se znovu Law, a začal dávat věci do kufru auta.
,,Zase si něco zapomněl, brácha?“ posmíval se Miki. Chtěl jsem už něco říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Nechtěla jsem se hádat před Lawem a jeho rodinou. Šla jsem dát Masaa do autosedačky.
,,Ahoj Emiko.“ pozdravila jsem Emiko starší i mladší.
,,Ahoj Jane, Masao.“ pozdravila nás Emiko starši.
,,Ahoj teto Jane, Masao.“ pozdravila nás Emiko mladší. Poté co jsem usadila Masaa, tak jsem si sedla před děti, za Emiko starší. Chlapi dávali a rovnali věci do kufru.
,,Zase jste se pohádali?“ zeptala se mě Emiko starší. Děti si vzadu povídaly.
,,Tak trochu.“ přikývla jsem.
,,Řeknu ti, že mezi mnou a Lawem to neklape taky. Podle mě někoho má.“ přiznala mi Emiko starší.
,,To určitě ne. Takový není.“ hájila jsem Lawa. Ale Emiko už nestačila reagovat, protože chlapi nasedli do auta.
,,Tak a jedeme.“ řekl Law a usmál se. Nastartoval a jelo se na dovolenou.
Asi po dvou hodinách jízdy, kdy děti, Emiko i já jsme usnuly, jsme dojeli na místo určení. Teda ne tak úplně. Do kempu jsme se měli dopravit na koních. Naše věci i s autem měl přivést do kempu Lawův známý, který ten kemp i vlastní. Já na koni ještě nikdy nejela, tak jsem měla strach. My ženy měly jet sami na koních a chlapi s dětmi.
Všichni jsme vystoupili. Law se přivítal s přítelem. Ten poté nasedl do auta a odjel.
,,Mami, kam ten pán jede s naším autem?“ zeptal se mě Masao. Podívala jsem se na něho.
,,Do kempu, kam taky pojedeme, ale my pojedeme na koních.“ snažila jsem se to Masaovi nějak vysvětlit.
,,Mohu jet s tebou, mami?“ zeptal se mě Masao.
,,Víš Masao, pojedeš s tátou. Já to neumím a mohli bychom oba spadnout.“ snažila jsem se mu to nějak vysvětlit.
,,To by bolelo?“ zeptal se Masao.
,,Ano a moc. Proto bude bezpečnější jet s taťkou.“ odpověděla jsem mu.
,,Aha. A nemohl bych jet se strejdou?“ zkoušel to Masao, jen aby nejel s tátou. Hodně mě tím zaskočil. S Lawem a jeho rodinou jsme plánovali různé akce, co jsme se všichni poznali. I naše děti jsou stejně staré.
,,Strejda Law poveze Emiko.“ odpověděla jsem záporně Masaovi. ,,Ty nechceš jet s taťkou?“ zeptala jsem se ho. Zakýval hlavičkou, že ne. ,,To bude dobré. Tatínek pojede pomalu.“ uklidňovala jsem ho. Všimla jsem si, že poslední dobou se Masao straní Mikia. Ale nikdy jsem se Masaa nezeptala, protože Miki byl vždy poblíž.
,,Tak jedeme?“ zeptal se Law s úsměvem. Koně byli připraveni. Měli sedla i uzdu. Přikývla jsem, a šla s Masaem ke koním. Law pomohl nasednout na koně Masaa k Mikiovi. Poté pomohl na koně mně. Bála jsem se, ale snažila jsem se nedat nic najevo. ,,Neboj, vše bude OK.“ zašeptal mi a usmál se. Úsměv jsem Lawovi oplatila. Pak i on nasedl na koně, a Emiko mu podala malou Emiko. Poté na koně vysedla i Emiko starší a mohli jsme vyjet.
Jela jsem pomalu Miki jel vpředu s Masaem. Chtěla jsem na Mikia křiknout, aby jel pomalu, ale sama jsem se bála promluvit. A taky jsem se nechtěla hádat.
,,Neboj se, Miki na koni už jel.“ řekl mi Law, který jel vedle mě. Nedokázala jsem se na něho podívat. Jak jsem se bála. Law na mně vždy vše poznal. Znal mě líp, než můj manžel Miki.
,,Já se hlavně bojím o Masaa. Nechtěl s Mikiem jet.“ vysvětlila jsem svůj strach.
,,Mám mu domluvit?“ zeptal se mě Law.
,,Jen pokud by ještě víc zrychlil.“ souhlasila jsem s nabídkou od Lawa.
,,Dobře.“ kdybych neměla strach a podívala se na něho, všimla bych jsem si, jak se na mě usmál. ,,Jedeš moc dobře.“ pochválil mou jízdu.
,,To si nemyslím.“ nesouhlasila jsem s Lawem.
,,Ale jo teto Jane, jedeš perfektně.“ souhlasila s Lawem malá Emiko.
,,Tak to děkuju. Když to říkáš ty, bude to nejspíš pravda.“ řekla jsem malé Emice. Chtěla jsem se na ni podívat a usmát se, ale strach mi to nedovolil.
,,Kde jste vy loudové?“ ozval se Miki, který na nás počkal s Masaem.
,,Nespěchej tolik Miki. Víš, že Jane jede prvně. A ty to nepřeháněj. Máš u sebe Masaa.“ napomenul Mikia Law. Hřálo mě to u srdce. Nerozuměla jsem tomu zatím. S Lawem jsem se cítila v bezpečí.
,,Jane si zase stěžovala, co?“ neodpustil si poznámku Miki.
,,Nikdo si nestěžuje.“ obořila jsem se na Mikia.
,,Miki nech toho. Snad se tu nechceš hádat. Hlavně, když tu jsou děti.“ napomenul Mikia Law. Miki si odfrknul a zase odjel dopřeju s Masaem k Emiko starši. ,,Divím se, že jste stále spolu.“ divil se. Chtělo se mu říct o tom, že jsem podala žádost o rozvod, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Mlčela jsem a jeli jsme mlčky. Asi po hodině a půl jízdy, jsme si udělali přestávku.
Law podal Emiko mladší Emice starší, a pak šla Emiko starší pomoci dát dolů Masaa. Law pomohl dolů z koně zase mně. Byla jsem celá vystrašená.
,,Jen klid a pomalu. Nic se ti nestane.“ uklidňoval mě Law. Přehodila jsem jednu nohu a pak za podpory Lawa slezla dolů.
,,Díky.“ usmála jsem se na Lawa. Ten mi úsměv oplatil.“
,,Mami.“ ozval se Masao. Bolela mě záda a zadek.
,,Co pak Masao?“ usmála jsem se na něho. Vzala si ho do náruče a políbila ho na čelo.
,,Já se bojím.“ přiznal se chvějící se Masao.
,,Čeho Masoo?“ zeptal se Law.
,,Jízdy s tátou.“ měl na krajíčku Masao.
,,Já mu domluvím.“ usmál se Law.
,,Díky.“ usmála jsem na Lawa. Law šel k ostatním. ,,Nepotřebuješ na záchod?“ zeptala jsem se Masaa. Ten se slzičky přikývl. Šli jsme do křoví. Obě Emika se k nám přidaly.
,,Jak se vám jízda líbí?“ zeptala se Emiko starší.
,,Bojím se, ale jinak je to OK.“ odpověděla jsem.
,,Všimla jsem si, že jedeš nějak pomalu.“ usmála se Emiko starší. Děti šli k chlapům. I my dvě jsme se pomalu vracely.
Chlapi o něčem zrovna diskutovali.
,,Já jedu normálně.“ slyšela jsem zrovna Mikia říkat. Když si Law všiml, že se vracíme, tak už nic neříkal. Emiko starší každýmu dala rohlík se salámem.
,,Mami, mami.“ ozvala se Emiko mladší.
,,Co pak zlatíčko?“ zeptala se Emiko starší.
,,Že mohu jet s tebou pak na koni, že jo?“ zeptala se Emiko mladší.
,,Pojedeš se mnou Emiko. Je to bezpečnější.“ ozval se Law.
,,Ale ty jedeš pomalu, tati.“ nesouhlasila Emika mladší.
,,Někdo musí dohlédnout na tetu Jane, když jede prvně.“ nedal se Law.
,,Strejdo?“ otočila se na Mikia Emiko mladší.
,,Co pak princezno?“ zeptak se Miki malé Emiko.
,,Že mohu jet s tebou, že jo?“ žadonila Emika mladší.
,,No tak Emiko, neotravuj strejdu.“ ozvala se Emiko starší.
,,Mně to nevadí. Aspoň třasořitka pojede pomalu.“ řekl Miki. Tak toto jsem nečekala, že to řekne. Že nazve svého syna třasořitkou, před svou vlastní rodinou. Chtěla jsem se ozvat. Klidně se i pohádat s Mikim, ale nikdo nebude říkat mému synovi třasotřitka. Ale malá Emiko mě předběhla.
,,Mami, že můžu, že jo?“ zeptala se malá Emiko své matky.
,,Pokud s tím bude souhlasit tatínek a teta, tak jo.“ povolila Emiko starši Emice mladší.
,,Tati, že můžu, že jo?“ zeptala se malá Emiko Lawa.
,,Musí s tím souhlasit teta Jane.“ povolil i Law. Sice jsem se chtěla pohádat s Mikim, ale ta malá, tak žadonila, a taky jsem si vzpomněla, jak si Masao přál jet s Lawem, tak jsem to nechala být a souhlasila jsem.
,,Juchůůů.“ zajásala malá Emiko a začala šťastně poskakovat.
,,Díky mami.“ zašeptal mi Masao. Law to slyšel, ale nereagoval na to. Pohladila jsem Masaa po vlasech.
,,Emiko, přestaň s tím.“ napomenula velká Emiko malou Emiku. Ta hned přestala. Všichni jsme se najedli a napili. Děti se šly ještě vyčůrat a zase se nasedalo na koně.
Law pomohl nasednout malou Emiko k Mikimu, pak pomohl nasednout na koně mě, a pak Emiko starší pomohla nasednout na koně Masaa. Pak sama nasedla a jelo se dál do kempu.
Jeli jsme pomalu. Já, Law a Masao. Miki s oběma Emiki byl hodně vpředu.
,,Promiň Masao.“ omluvila jsem se Masaovi. Kdybych jsem se podívala na Lawa, tak bych viděla v jeho výrazu překvapení.
,,Proč se mi omlouváš, mami?“ nechápal Masao.
,,Že jsem se tě nezastala, když tě táta nazval třasořitkou.“ vysvětlila jsem jak Masaovi, tak i Lawovi.
,,Co je třasořitka?“ zajímalo Masaa.
,,Člověk, který se bojí.“ snažila jsem se mu to nějak vysvětlit.
,,Už se nebojím. Sestrejdou je to bezpečnější.!! řekl Masao, a kdybych jsem se na něho podívala, všimla bych jsem si na jeho tváři úsměvu. ,,Stejně jsem si přál jet sestrejdou.“ dodal.
,,Vím.“ řekla jsem a usmála jsem se. Law nás poslouchal.
,,Měli jste to říct dřív. Už bych Masaa vzal od začátku.“ zapojil se do debaty Law.
,,Nechtěla jsem tě otravovat. A taky se hádat kvůli tomu s Mikim“ vysvětlila jsem Lawovi
,,Že se strejdou mohu jet pořád?“ požádal Masao. Čekala jsem co Law odpoví.
,,Jasně že jo.“ souhlasil Law. Pak jsme si různě povídali i s Masaem a jeli svým tempem.
Asi za hodinu jsme dojeli do kempu Sesedli z koní a rozhlédli se. Lawův přítel nás přivítal.
,,Vítám vás v mém kempu. V Ráji. Pojďte za mnou. Ukážu vám, kam dát koně.“ řekl majitel kempu Vedli jsme koně do stájí. Tam jsme dostali cukr, že tím koním poděkujeme za jízdu.
,,Masao, pojď mu dát cukr.“ řekl Masaovi Miki.
,,Ne, bojím se.“ odmítl nabídku Masao.
,,No tak, to si říkáš chlap?“ provokoval Masaa Miki.
,,Tak ho nech, když nechce.“ zastala jsem se Masaa
,,Oba jste třasořitkové.“ křikl Miki.
,,Miki klid. Tady se nekřičí.“ napomenul Mikiho Law. Miki sklapnul. Nakrmili jsme koně a šli za majitelem. Ten nás odvedl k plácku, kde stálo Lawovo auto. A tam jsme si měli i postavit stany.
,,My stany postavíme, a vy se jděte navečeřet. My se pak k vám přidáme.“ řekl Law. Hlad jsem už měla. S Emiko jsme vzaly děti, a šly s nimi do restauce, teda spíš hospůdky, objednat jídlo a pití.