Nevěra - 1. Rodinná poradna
Informace:
Jane Trafalgar má problémy se svým manželem Mikiem. Neustále se hádají a má to dopad na jejich tříletého Masaa. Jedou za poradkyní, ke které chodí pár měsíců, ale místo pomoci je to ještě horší. Jak poradkyně poradí tentokrát?
Rozhodla jsem se přepsat skoro všechny povídky, které jsem kdy napsalaa rozepsané dokončit. Tak vše co jsem započala odkládám na dobu neurčitou. Jediná jména, která zůstávají, jsou Jane/Janey a Law. Kde v povídkách Law nebyl, tak bude místo jiné postavy. Gomene, ale v jendé povídce jsem to už vysvětlovala. Příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
1. Rodinná poradna
Já, můj manžel Miki a náš tříletý syn Masao, jsme měli jít do rodinné poradny. Já už byla oblečena, a šla jsem pomoci Masaovi. V tom se ozval křik z obýváku.
,,Kde mám tu hnědou kravatu?“ ozval se křik Mikia. Se svým mužem jsme procházeli těžkými časy. Dennodenně jsme se hádali. I syn na to doplácel. Proto ta rodinná poradna.
,,Jak míváš kravaty.“ křikla jsem na Mikia z pokojíka. Masao byl už oblečen. Šla jsem do obýváku.
,,Tam není!“ křičel Miki..
,,Tak to nevím, kam sis ji dal.“ řekla jsem ještě v klidu. Miki byl v košili a v kalhotech od obleku.
,,Ty mi uklízíš kravaty!“ křikl na mě Miki, i když věděl, že stojím u dveří.
,,Ale dávám ti je na tvé místo!“ taky jsem zvýšila hlas.
,,Ale říkám ti, tam není!“ trval si na svém Miki, celý rudý vzteky. Šla jsem se po té kravatě podívat. Po chvíli jsem ji našla. Byla na svém místě, jak má být.
,,Tady ji máš!“ řekla jsem podrážděně a hodila ji Mikiovi.
,,Neházej s ní! A kde byla?“ zeptal se rozčileně Miki, když zvedal ze země hnědou kravatu, kterou jsem po něm hodila.
,,Tam, kam ti je dávám!“ byla jsem už vytočena do běla.
,,Tam nebyla! Díval jsem se!“ trval si na svém Miki, a oblékl si kravatu.
,,Tak jsi slepý!“ křikla jsem na Mikia a šuplík s kravaty zavřela. ,,Příště se o ně postaráš sám!“ dál jsem křičela.
,,Mami, tati, nehádejte se.“ ozval se dětský hlásek ode dveří. Byl to Masao.
,,My se nehádáme, broučku.“ řekla jsem klidným hlasem Masaovi. ,,Ty se obleč a my se jdeme obout!“ řekla jsem ostře Mikiovi a zlostně se na něho podívala. Vzala jsem Masaa za jeho malou ručičku a šla mu pomoci do sandálů. Bylo léto. Poté jsem se obula já. Šli jsme s Masaem na chodbu čekat na Mikia. Ten za pět minut dorazil. Stále byl vzteklý. Určitě něco hledal. Pomyslela jsem si.
Miki se obul a já zamkla byt. Šli jsme do výtahu a jeli dolů. Vyšli jsme z baráku a šli k autu. Masaa jsem dala do autosedačky, a pak si sedla vedle něho. Miki zasedl za volant a jeli jsme.
Za čtvrt hodiny už Miki parkovat auto na parkovišti ve městě. Do poradny jsme chodili měsíce, ale nepomáhalo to. Stále jsme byli v sobě. I před poradkyní jsme se několikrát pohádali. Obávala jsem se, že dnes se to bude opakovat. Vždy to byly kravinky, ale dokázaly mě vytočit a nejen mě, ale i Mikia.
Vystoupili jsme z auta a šli jsme do jedné z budov ve městě. Výtahem jsme jeli do desátého patra. Tam jsme si sedli na židle a čekali, až nás sekretářka poradkyně vyzve dál. Masao mi seděl na klíně. Taky mlčel.
,,Pojďte dál, rodino Trafalgar.“ otevřely se dveře a v nich stála naše poradkyně osobně. Všichni jsme vstali a šli dál.
Vešli jsme přes sekretariát až do ordinace poradkyně. Sedli jsme si do kruhu. Masao seděl mezi námi.
,,Tak, jak se vám daří?“ zeptala se poradkyně.
,,Dobře.“ odpověděl pohotově Miki. Jako by se nic nestalo. Miki uměl rychle vychladnout, ale i snadno vybuchnout.
,,Špatně.“ odpověděl Masao. Podívala jsem se na něho. Měl na krajíčku. Poté jsme se na Masaa podívali všichni. Po tvářičce mu tekla slzička. Hned si ji ručkou setřel.
,,Co pak se stalo, Masao?“ zeptala se poradkyně.
,,Zase se hádali.“ řekl pravdu Masao. Setřela jsem mu zbytek slziček a vyndala jsem kapesník z kabelky.
,,Nebreč, jako malé děcko!“ rozčílil se na Masaa Miki.
,,Nekřič na něho!“ rozčílila jsem se taky, ale na Mikia.
,,To si říkáš chlap? Brečet?“ dál křičel Miki. Poradkyně zazvonila na sekretářku, která hned přišla a odvedla Masaa k sobě. Byla jsem za to ráda.
,,Masao je ještě dítě! Nerozumí, ale vnímá!“ křičela jsem na Mikia.
,,Takže z něho bude jenom třasořitka!“ dál křičel Miki.
,,Uklidněte se, oba dva!“ ozvala se rázně poradkyně. Oba jsme poslechli a zmlkli. ,,Kvůli čemu jste se pohádali?“ zeptala se nás.
,,Kvůli blbé kravatě. Miki ji nemohl najít.“ vysvětlila jsem poradkyni.
,,To není žádná blbá kravata! Kdyby si ji uklidila kam patří, tak bych ji našel!“ rozčílil se Miki.
,,Tak si příště uklízej věci sám!“ nedala jsem se, a taky jsem začala křičet.
,,To je tvoje práce!“ dál křičel Miki.
,,Podle tebe jsou ženy na praní, žehlení, uklízení a starání se o děti! Ale i já chci mít čas na své zájjmy! A taky by si mi mohl s něčím doma pomoct!“ taky jsem křičela.
,,Já vydělávám!“ nedal se Mikio.
,,A já snad ne?“ taky jsem se nedala.
,,Tak klid vy dva!“ vložila se do toho poradkyně. ,,Paní Trafalgar, vy běžte za synem. Já si promluvím s vaším manželem.“ rozhodla. Poslechla jsem, vstala a šla za Masaem.
Rada pro Mikia:
Poradkyně s Mikiem čekali, až Jane odejde. Když se za ní zavřely dveře, otočila se poradkyně na Mikia. Mikio se podíval zase na poradkyni.
,,Pojď za mnou.“ vyzvala poradkyně Mikia. Ten vstal a šel za poradkyní do její šatny.
Poradkyně zavřela dveře. Oba se na sebe podívali. Mikio se už neovládl a políbil jazykem poradkyni. I poradkyně nezůstávala pozadu. V tom se začali líbat a hráli jazyky. Mikio to už nemohl vydržet. Rezepl si zip u kalhot a vytáhl ho z trenek ven. Poradkyně si vyhrnula sukni a stáhla si kalhotky. Mikio do poradkyně vnikl. Oba zasténali rozkoší. Mikio začal přirážet. Oba si navzájem rukama zakryli rukama ústa, aby nebyly slyšet jejich steny. Mikio víc a víc přirážel. Do deseti minut se navzájem udělali. Mikio ho z ní vytáhl. Schoval ho za trenky a zapl zip. Poradkyně zase si urovnala kalhotky a sukni. Ještě se políbili a vyšli ven ze šatny.
,,Zavolej mi tvou ženu.“ řekla s úsměvem poradkyně. Mikio se na ni usmál a vyšel ven.
Rada pro Jane:
Mikio byl u poradkyně patnáct minut. Já jsem mezitím uklidnila Masaa. Pak vyšel ven Mikio.
,,Máš tam jít!“ řekl nevrle Mikio. Hodila jsem po něm nenávistný pohled. Poté jsem vstoupila dál za poradkyní.
,,Posaďte se paní Trafalgarová. Nemohu vám říct, o čem jsem mluvila s vaším manželem, ale s vámi budu mluvit o něčem jiném.“ začala mluvit poradkyně.
,,Dobře.“ přikývla jsem a poslouchala.
,,Radím vám, podat žádost o rozvod. Oba se pořád hádáte, a má to dopad i na vše dítě. Hádky se podle mě stále stupňují.“ poradila mi poradkyně.
,,O tom jsem s vámi chtěla mluvit. Tu žádost jsem už podala. Ale tento víkend se jede na dovolenou pod stany. A já nevím jestli mám jet.“ oznámila jsem poradkyni.
,,Jen jeďte. Udělejte to pro malého, a jeďte jako rodina. O rozvodu pomlčte.“ poradila mi poradkyně. Přikývla jsem na souhlas. Pak jsem odešla a Masao si s poradkyní taky šel popovídat. Celkem jsme tam byli hodinu a půl. Domů se jelo mlčky.