Eagle Eyes - Druhá část Last ,,Good bye"- Každý to rád čerstv&eacut
Informace:
Okay, po dlouhé dob zase jsem se pustila do psaní, toto je druhá část mého příběhu Last ,,Good bye" ... snad se vám to bude líbít :)
Jen Upozorňuji, že tady se už budou objevovat scény pro 15/18+
děkuji ^^ a přeji příjemné počteníčko :))
Cesta ubýhala rychle. Mezitím jsme se střetli se Celebem, který čekal na předem domluveném místě.
Šli jsme se Celebem ve předu. Půjčili nám koně, byli jsme totiž podle nich velmi unavení, že to zvládnou na svých nohách.
Pravidelně jsem se nepatrně ohlížel, a koutkem oka je vždy pozoroval. Chovali se jako děti. Drželi se za ruce a měli prsty spletené mezi sebou. Smáli se a dávali si pravidelné polibky. Záviděl jsem.
Zaregistroval jsem, že mě celou dobu sleduje Celeb. Otočil jsem se na něj a usmál se na něj. Hned v obličeji zrudl. Byl velmi roztomilý.
Šli jsme prašnou cestou mezi skálami, lesy, a na konec podél krásně průzračné, čisté vody. Za kopci se objevoval náš cíl. Tábor.
Sjeli jsme prudký kopec a tábor, který byl od nás asi tak necelý kilometr daleko se začal rýsovat. Byla to menší "vesnička" obehnaná vysokými, dřevěnými trámy.
,, Jsme tady..." Ozval se z pozád mých zad Lvův hlas. Rychle nás předběhl.
,, Hele ! Toto je Orgendevig." Začal jako malé dítě skákat a máchal kolem sebe rukama.
,, Orge-" chtěl jsem zopakovat jméno táboru, ale byl to takový jazykolam, že to snad ani nešlo. Pohlédl jsem zmateně na Celeba, který mi pohled vrátil, pokrčil rameny a řekl:
,,Orgendevig" nadzvedl obočí a pohodil lišáský úsměv.
,, Ha ha ha ..."můj sarcastický smích se pronesl vzduchem a přestal až jsem se s uraženým výrazem otočil zpět k předu.
Najednou jsme ale stáli u hlavní brány k Org-to je jedno-g a já s úžasem prohlížel každý detail velmi mohutné dřevěné brány. Byl jsem mírně nervózní, tedy, spíš jsem začínal být. Měl jsem v sobě hroznou nervozitu. Žaludek se mi svíral, a srdce mi bušilo o sto šest. Taky aby ne, vždyť jsem jel do tábora plného assassínů.
Najednou se však velká brána otevřela. Lev chytl mého koně za otěžě a vedl ho dovnitř. Rychle jsem se ohlédl na Yvese, jak vede Celebova koně. Yves vypadal klidně, pořád měl takový divný výraz, jako kdyby ho někdo otrávil tím nejhorším jedem. Pohlédl jsem na Celeba. Usmál se, a dal mi gesto rukou, ať pokračuji dál a hlavně ať nejsem nervózní. Znamenitě jsem přikývl, a otočil se zpět na Lva. Šel najednou seriózně kolem assassínů, různých velikostí a různých věkových kategorií. Byly tady všude stánky s jídlem, mezi námi pobíhaly děti a matky po nich pokřikovaly, ale pak se vždy vrátily do vášnivé konverzace s jinýma matkama a slečnama. Byl jsem ohromen. Bylo to takové malé, schovanné městečko. Ani to ne, vesnička.
Jak jsem sledoval okolí, padl jsem do očního střetu s jedním neznámým mužem. Od pohledu šel poznat. Byl to nějaký maskovaný assassín, který hlídal bezpečnost občanů malebné vesničky. Chvilku jsme se sledovali, ale za několik sekund jsem otrhl pohled a sklonil hlavu jako nějaké poškozené dítě. Pokračovali jsme v cestě. Čím blíž jsme se přibližovali k "centru", tím víc si mě všímali a házeli po mně vražedné pohledy. Dokonce i jedno dítě na mě poukázalo prstem se slovy:
,, Hele ! Templáš !" stál pod mým koněm, ale z ničeho nic se zde objevila asi jeho matka a vzala ho do náruče.
,, Pardon..." ani se na mě nepodívala a už šla s brumláním na svého syna ode mě dál. Cítil jsem se strašně.
Po chvilce jsme dojeli ke kostelu. Jako správná středověká vesnice má svůj líbezný kostel, který zdobil střed vesnice. Lev se zastavil před obrovkými vraty od kostela, které byly lemovány zlatem a stříbrem.
Zmateně jsem sesdl z koně zpět na své nohy. Měl jsem je stuhlé od nekonečného sezení na hřebu mohutného tvora, který si spokojeně odfkovat a vrážel hlavoou do Lva, který byl před námi. Lev se rychle na nás otočil:
,, Jsme zde !" řekl s nadšením a nasadil sladký úsměv. Mírně jsem ucítil, jak se mi valí krev do hlavy a zbůsobuje mírné začervenání. Usmál jsem se a zaškrabal jsem se na hlavě. Pak jsem jan ucítil varovný pohlavek na týli. Yves. Obešel mě a koukl se z pozád ramene na mě. Já jen nechápavě sledoval. Vzal si Lva kolem pasu, jako na znamení že patří jemu. Protočil jsem oči v sloup a ucítil další dotek cizího těla na mém těle.
,, Koně jsem uvázal, můžeme jít do vnitř..." Usmál se na mě Celeb. Přilepil se na mě ze zadu a dýchal mi na ucho. Jeho teplý dech mě přiváděl do rozpaků.
,, Um ... Tak ... asi ... Bychom měli jít za ... Lvem ...a Yvesem ..." Rozpačitě jsem se vyvlekl z Celebova objetí a rychlím krokem jsem následoval do kostela.
Co se to se mnou děje ? Proč je mi takové horko ... potřebuji ... potřebuji ...
Vešel jsem do kostela. Bylo to něco nádherného. Všechno bylo ze zlata. Velké okna s barevnými mozaikami pouštěly světlo s novou, barevnou tváří. Dřevěné lavice byli poloprázdné, ale udržované. Seděli v nich starší lidé sepjaté ruce k sobě a žvatlali si pro sebe modlidbu. Ve předu kostela byl velký, majestátný a pozlacený kříž. Byl jsem ohromen. I když jsem nebyl věřící, bylo to majestátné.
Kdosik mi zaťukal na rameno a já se trhavě ohlídl za sebe.
,, Očividně se ti líbí náš kostel Marco " Zašeptal na mě Lev a taky se porozhlídl.
,, Mám tady pro tebe klíč od pokoje.
,,Farář dovolil, že se budeš moct ubydlet v přístavbě u kostela, ale né na dlouho... " Dal mi železný klíč na špagátku. A pokračoval:
,,... Chystáme pro tebe pokoj v našem obydlí, ale je v hrozném stavu, tak to chvilku potrvá, až se k nám budeš moct nastěhovat." Usmál se a sevřel mi daň s klíčem.
Otočil jsem pohled na chychotající se jeptišky, které stály opodál a dívaly se na nás. Usmál jsem se na ně a ony odťapkaly s chychotem pryč. Lev si získal zase mou pozornost promáváním dlaní před mým obličejem.
,, Yves ti za chvilku donese věci, které jsi měl sebou" všechno urychlil a zmizel. Nechápavě jsem ho sledoval. Asi jsem ho urazil tím, že jsem mu nevěnoval až takovou pozornost. Vůbec jsem nevěděl, kam mám jít, či co mám dělat. Byl jsem v kostele sám, jen s mumlajícími věřícími. Jak jsem prohlížel stěny, které byly plné obrazů ohledně ukřižování krista, so mých očí bodly dveře.
,, Hmmm..." zamumlal jsem si pro sebe a šel ke dveřím.
,, Asi ten můj pokoj bude zde..." přiblížil jsem se ke dveřím a poškrábal jsem si nos. Šáhl jsem po studené klice a pomalu stlačil dolů. Najednou v tu chvíli někdo z druhé strany dveří silně zatlačil na kliku a to mě donutilo vpadnout dovnitř. Někdo mě pak chytil na ruku, dal mi ji za záda a já sykl rychlou, a náhlou bolestí. Útočník mi zacpal pusu svou obrovskou rukou a zavřel pomalu a potichu dveře.
,, Pššššt ... klid " zašeptal mi útočník do ucha. Stejně mě to neuklidnilo, má hruď se rychle zvedala nahoru a dolů. Potil jsem se a měl jsem oči vytřeštělé do kořán. Rozhlížel jsem se zbrkle po pokoji a mapoval jsem, kama bych mohl utéct, kdyby se mi ho podařilo přemoct. Pokoj byl kamenný a chladný. Bylo zde malé okýnko, které bylo i zdrojem světla. Byla tady vysoká postel a vedle ní byl noční stolek se svíčkou. Byla tady i knihovnička, a na studené zemi byl kožich z vlka. Celkem normální pokoj.
Útočník si mě objal i druhou rukou, kterou zavřel dveře, kolem mého pasu a nadzvedl mě do vzduchu. Toho jsem hned využil a začal sebou trhat jako ryba na suchu.
,, Klid ... Klid ..." Šeptal. Kurva, tím mě neuklidníš ty debile. Přesunul si mě na postel. Hodil mě na ní takovou silou, že jsem nemohl udělat pak žádný pohyb. Postel bylo trošku tvrdší, ale né až tak moc. Byla povlečená čistě bílím prostěradlem. Světlo zde dopadalo jen zřídka, ale i tak šlo dobře vidět. Útočník měl na sobě tmavý plášť, který jsem už někde viděl...
Byl to ten chlápek z trhu, s kterým jsem si vyměnil pohledy. Byl silnější postavy, měl tmavší pokožku. Jeho vytvarovaný obličej lemovaly husté, hnědé vousy. Měl větší nos (ano, ujíždím na klucích s větším nosem), a modré oči, které hořely htíčem. Dravě se na mě svalil. A začal mě vášnivě líbat. Oči se mi plnily slzami. Takhle jsem to nechtěl. Nechci. Pomozte mi někdo.
Vyslekl si assassínkský kostým a odhalil tak své mohutné, vypracované tělo. Všude měl jízvy. Určitě toho hodně zažil. Jak vítezství, tak i porážek. Začal i ze mě trhat můj templářský přehoz. Jenže mu cestu k mému tělu tížila železná, očkatá košile. Ale netrvalo mu to dlouho a dostal ji ze mě. Odhalil tak moji hruď, která se rychle zvedala pod náporem lapání vzduchu a strachu. Po mém těle začaly stékat potůčky slaného potu, které se v obličeji mýchaly i se slzami.
Klečel nademnou. Měl úplnou moc. Jeho hruť se též zvedala a hluboce nasával vzduch. V obličeji se usmíval. Sledoval mě, jak ležím bez sebe předním polonahý a... bezvládný.
,, Heh heh ..." pousmál se, a přiblížil se mým rtům. Políbil mě, a rukou sjížděl po mé hrudi, bříšku až na podpřišek.
Doprdele (neboj, za chvilku se toho dočkáš...možná), takhle to nechci... Nechci ! Ale adrenalin v těle říká něco jiného... Cítil jsem, jak mi v kalhotech začíná docházet místo.
,, Líbí se ti to ..." zašeptal mi to polibku.
,, Neříkej, že ne" kousl mě do rtů tak silně, že se mi spustil mírný potůček krve. Zasykl jsem bolestí. Podíval se mi do očí.
,, N-Ne" pod náporem jeho težkého těla jsem ze sebe vydal slovo. Ušklíbl se.
,, Já znám ale jinou odpověď ... Templáři" Usmál se na mě šibalským úsměvem a sjel mi na rozkrok.
,, Tsss ..." Zasyčel jsem, a prohl se v zádech.
Je to poprvé, kdy se mě takhle někdo dotýkal. Chtěl jsem to jinak ... Promiň, promiň, promiň ... Celebe ...
Začal mi rozepínat kožený řemen. Pomalu mi sundal plátěné kalhoty. Společně se všemi věcmi, které jsem měl na sobě a stály mu v cestě k mému úplnému odhalení.
Odhodil vše na zem.
Hladil mě všude po mém tělě. Nevynechal ani jedno místečko. Z mého obličeje přejel na můj krk. Hrozně jsem se chvěl.
,, Prosím .. prosím ... Pane ..." prosil jsem a hlas se mi chvěl jako o závod. Cítíl jsem na krku jak mi na krk dělá malé modřinky.
,, Tak pane, ano ?" kousl mě do jemné kůžičky na krku. Sykl jsem.
Začal mě dráždit svými boky.
,,Pane...Pane" Opakoval jsem pořád za sebou, chtěl jsem, aby přestal...nedocházelo mi ale, že ho to ještě víc rajcovalo.
Byli jsme oba nazí. Věděl jsem, že chce něco víc, než si se mnou jen tak pohrávat. Sedl si přede mě a nemilosrdně mi roztáhl nohy. Díval jsem se přes slzy. Bál jsem se. Nechtěl jsem.
,, P-p-prosím ... " Kňučel jsem, když mi kousal jemnou kůži vnitřních částech mých stehen. Byl jsem takový ten typ rytíře, který musel být celý dokonale oholen, protože bych se víc potil, nebo by to mohlo chytnout ohněm, takže jsem byl na celém těle dokonale oholený. Tím líp pro něj, tím hůř pro mě.
Přiblížil se k mému stopořenému údu.
,, ah-aha-ha..." začal mě na něm líbat. Prohnul jsem se v zádech. Nemohl jsem už dýchat, jak jsem měl všude sopel od breku.
Vzdychal jsem. Nechci říct, že to bylo od toho, jak to bylo příjemné, z nějaké části to bylo, ale byl bych raději, kdyby tam jiná osoba ...
,, Neboj ... To nejlepší teprve příjde-" naslinil si dva prsty u levé ruky.
,,-teda ... jak pro koho..." a vzrazil mi dva prsty do mě. Né, že by šel na to pomalu ... ¨
Zakřičel jsem bolestí zasouval mi je tam a přitom mě volnou rukou dráždil penis. Chytl jsem prostěradlo co jsem měl kolem sebe a položil si hlavu na stranu. Divoce jsem dýchal a vzdychal. Začal jsem ale zase cítit své nohy. Předtím mi asi tím dopadem ... asi jsem se musel bouchnout do hlavy. Podíval jsem se na něj.
,, Ty zkurvysyne !" Zařval jsem, a kopl jsem ho do hlavy. Odkopl jsem ho na protější stěnu, nebyla až tak daleko, slyšel jsem silné zaduněnění, uděřil se do týlu.
Padl do bezvědomí.
,, K-KURVA !" Zakřičel jsem se stopamy vzdychů, když jsem se udělal.
Plakal jsem.
Měl jsem se všude až po hruď. Ležel jsem bezmocný na postely. Bál jsem se, že se probudí.
Najednou jsem však slyšel kliku. Hrozně jsem se bál, ale když se ve dveřích objevil Yves s mými věcmi, cítil jsem se trapně, ale radostí bez sebe.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
