Znáš je? - Miluji tě! 2.část
Informace:
Takže se dočkáváte i druhé části, kterou to rozhodně nekončí. Seznámíme se se třemi novými postavami a uvidíme Kaitovi první dvě chyby. Zamilovaná Alice a láska Kazukiho s Kahoro.
Kaito Shion - Hlavní postava. Otázka ale zní: záporák nebo klaďas? Co je zač jeho divná spolužačka Hogo? Proč všechny ochraňuje a nikdy nemluvila s nikým jiným, než s lidmi ze školy Gakuen? Proč nosí divné přívěšky? A nejlepší otázka: Jaký dopad bude mít Hogo nad Kaitovim přemýšlením? Přehrajeme si všech devět jeho chyb spácháných v jediný den 03.02. 2016. Jaké chyby to asi budou? :) :D
Děkuji všem, co si přečetli první část a zanechali hodnocení nebo komentík. Viděla jsem, že se povídka zalíbila a toto rychlé pokračování je věnováno především oběma čtenářkám, které mě hezky podpořily. Přeji příjemné počtení!!
Nechápal jsem, co tu děláme a nechápavě jsem pohlédl na Hogo. Když jsem otevíral pusu, že se zeptám, uslyšel jsem křik. Ne ledajaký. Byl můj vlastní ale já nic neřekl. Otočil jsem se směrem, kde jsem slyšel výkřik a nechápal už vůbec. Stál jsem tam já. Tedy, myslím, že jsem to já. Vypadáme stejně ale jak je to možné? Křičel jsem - teda spíše mé druhé já křičelo na jednu mou spolužačku. Myslím, že se jmenuje Alice?
,,Nech mě na pokoji! Nemám v úmyslu se tahat se šlapkami!” Všichni kolemdoucí se za nimi otáčeli. Alice se mohla hanbou propadnout. Na tuto scénku si vzpomínám. Aby taky ne. Stala se dneska dopoledne.
,,Já jen chtěla, abys..” Tiše špitla a Kaito číslo 2 na ní zase zvýšil hlas.
,,Mě nezajímá, co chceš. Nech mě kruci na pokoji. Nemám o tebe zájem. Běž raději uspokojovat své klienty do nějakého motelu a dej mi svatý pokoj!” Před tím jsem si toho nevšimnul ale teď už ano. Na krajíčku měla slzy. Kaito 2 ještě naštvaný odešel do třídy. Alice stála na místě, koukala na zem, po tváři jí tekly slzy a kolemdoucí na ní hleděli a něco si šeptali.
,,No? Pamatuješ si na toto?” Zeptala se mě Hogo a já se na ní otočil. V jejích očích byla zloba. Přikývl jsem.
,,Ano. Zaspal jsem a měl těší den. Ona si mě před školou odchytla a vyznala se mi z lásky. Byl jsem naštvaný ani nevím proč. A přece jen se říká, že Alice mění kluky jako ponožky a využívá je jen k jedné věci. Přece jen se nebudu s něčím takovým zdržovat, ne?” Vysvětloval jsem. Hogo se začala na čele oběvovat žíla, z toho, jak se na mě mračila.
,,Ona ale není šlapka. Pleteš se a jsou to jen drby. Ona ve skutečnosti s nikým nikdy nespala. Je panna a navíc ani nikdy s nikým nechodila.” Toto poznání mě dost šokovalo. Všichni si šuškají s kolika kluky se ona už vyspala, tak není divu, že jsem dost překvapen.
,,A proč jsi si s tím tak jistá?” Prostě si nedám pokoj. Musel jsem se zeptat.
,,Protože já vím všechno. Jsem přece ochrana v lidské podobě. A kdybych o nikom nic nevěděla, jak bych mohla někoho chránit?” Pousmála se. Díval jsem se na ní a zasnil jsem se. Nechápu proč? Z mého myšlení mě přerušil zvuk zvonění upozorňující začátek vyučování. Zdá se mi to nebo jsem dneska trochu mimo? Pořád se zamýšlím a jen nějaký hluk nebo prudký pohyb mě probere.
Na prázdné chodbě jsme zůstali jen my dva a... Alice. Stále plakala. Nehnutě tak stála ještě pár minut než se otočila a zamířila na záchod. I přesto, že mě nikdo nevidí, se mi tam moc nechtělo. Ale Hogo mě tam dostrkala. Alice seděla na zemi a zády se opírala o zeď. Její slzy nepřestávaly téct a sama pro sebe si mumlala.: ,,Chtěla jsem jen obejmou. Chtěla jsem jen tebe. Tvé objetí. Nikdy jsem s nikým.. Prosím, nemysli si tak ošklivé věci! Já nikdy.. Miluji tě!” Mezi slova se jí mýchaly i vzlyky a její hlas zněl zoufaleji. Ničemu jsem nerozuměl.
,,Tvá první chyba. Nazval si neviné děvče šlapkou, děvče které tě dlouho milovalo a právě pro tebe zůstala nevinnou.” Díval jsem se na Hogo a zrakem jsem přecházel i na Alici. Vypadala opravdu zoufale a smutně. Proč já? Proč si vybrala mě?
,,To taky nevím. Nechápu proč si holky vždy vyberou takové hajzly jako jsi ty.” Odpověděla na mou myšlenku Hogo. Docela mě štve.
,,Tak. To bychom měli. Teď se přesuneme k chybě číslo dvě.” Nadechla se Hogo a složila ruce v bok. Hned na to přiložila ruku na stěnu a přednesla zase ty slova, jen trochu jinak.
,,Třetího února rok 2016, Tokio, střecha školy Gakuen, čas 9:30, osoba perly - Kaito Shion.”
Teď se již žádný portál nezjevil. Jen se změnilo prostředí. Najednou jsme stáli na střeše naší školy. Až na pět lidí včetně nás, byla prázdná. Jeden z těch tří zde stál zase druhý Kaito. Mimo něho se tu tyčil se svou nadměrnou výškou Kazuki. Kapitán basketbalového klubu a celkem oblíbenec na této škole. Ta poslední osoba byla dívka. Kahoko, ona a Kazuki spolu chodili a vypadali spolu celkem šťastně.
,,Co tím myslíš?” Vyjela po Kaitovi Kahoko a dost neklidně pozorovala, jestli na střeše není ještě někdo.
,,Co asi? Že se vyspíš s každým druhým a pak do svých problémů zahrnuješ i Kazukiho.” Nepříjemně po ní štěkne Kaito a naštvaně se obrací na svého kamaráda.
,,Fakt. Proč s ní ještě po tom všem jsi? Myslíš, že tvý rodiče příjmou cizí děcko a jeho matku, která bude podvádět jejich syna? Nemá cenu s ní zustávat! Nepřestane spávat s muži pro potěšení nebo pro prachy! Říkám ti to jako dlouhodobý kámoš a měl bys mě poslechnout! Prostě se na ní vykašli!” A s těmito slovy odešel druhý Kaito a za sebou ještě hlasitě zabouchl dveřmi.
,,Co řekneš na tohle? Jak se chceš obhájit?” Zeptala se mě Hogo a přešla přede mě. Podíval jsem se jí do oči a začal vyprávět.
,,S Kazukim se přátelím od školky. Nejsme nejlepší kámoši ale když je třeba, pomůžem si. Před měsícem a půl se mi svěřil, že začal chodit s Kahoko. Dobře jsem věděl, co je ona zač a Kazuki je kapitán basketbalového klubu. Kdyby se provalilo, s kým chodí, určitě by pak musel chodit kanálama. Tehdy jsem ho varoval, sice zaváhal ale neposlouchal. A když jsem se dneska dozvěděl, že je Kahoko těhotná.. Vím, že otcem není Kazuki. I on a ona to ví. Neudržel jsem se. Musím přece kamaráda chránit, ne? Jen by si tak ublížil.” Raději jsem zrak sklopil dolů. Vyprávěl jsem klidně. Ale nechtěl jsem vidět ten její naštvaný výraz, který jsem každou chvíli očekával. A nesklamala. Chytla mě za bradu a pozvedla mi hlavu.
,,Další drby. Měl sis prvně o ní něco zjistit, než si začal soudit.” Zůstal jsem na ní vykuleně hledět.
,,Ona a Kazuki se mají rádi a ty jsi jim málem vztah pokazil. Ne, teď lžu já. Oni se nemají rádi, oni se milují. Ona nespí s muži pro potěšení a už vůbec ne pro peníze. Tak by se nikdy neponížila. Ona byla znásilněná.” Pokračovala o něco smutněji.
,,Ehh? Opravdu?” Nemohl jsem stále uvěřit.. To by znamenalo, že jsem udělal chybu já? Že jsem těm dvěma pokazil vztah a co hůř, jsem hodně zazlíval Kahoko. Jsem fakt trouba. Měl bych se co nejdříve omluvit
,,Ano, opravdu. A za to se nemusíš omlouvat. To už dávno všichni ví, že jsi trouba.” Pousmála se.
,,Přestaň mi lízt do hlavy. Nezdá se ti to trochu nefér, že já nemohu tvé myšlenky číst ale ty mý jo? A navíc jsem se chtěl omluvit za mé jednání, ne za to, že bych byl blbec. Fakt mě už štveš.” Zamračil jsem se a ona se zasmála.
Znovu jsem začal pozorovat Kahoko s Kazukim. Bezhnutě stáli a dívali se na sebe. Asi po pěti minutách Kazuki promluvil.
,,Nevíš, co tím myslel? S jinými muži?” Tahle věta všechny zaskočila. No, všechny. Spíše jen mě a Kahoko. Hogo už nejspíš všechno viděla.
,,Co tím chceš říct?” Nechápavě se zeptala Kahoko a slyšel jsem třas v jejím hlase.
,,Kaito by mi snad nelhal. Ale tebe znám zatím jen něco málo přes měsíc. Nevěděl jsem, že jsi taková.” S naštvaným podtónem pokračoval Kazuki. Co je to tu za atmosféru? Co chceš udělat Kazuki? Bál jsem se toho, co jsem nejspíše způsobil.
,,K- Kazuki? Zlato, c- co tím chceš naznačit?”
,,Nechci vypadat jako blbec. Jestli to děcko není moje, tak čí pak? S kým jiným trávíš noci? No , tak se vymáčkni!” Kazuki zvýšil hlas až začal křičet. Co jsem to jen provedl? Udělal jsem pár rychlých kroků, až jsem stál přímo před Kazukim.
,,Udělal jsem chybu. Už to uznávám! Nevěděl jsem to. No tak! Zapomeň, co jsem řekl! Ignoruj mě, prosím!” Křičel jsem na něj. On se však na mě nedíval, spíše skrz mě. Vykročil ke Kahoko, která stála za mnou. Říkal jsem si, že je to idiot. Chce snad do mě narazit? Ale co se stalo potom, bylo ještě horší. On mnou prošel. Srdce i žaludek se mi stáhly úzkostí a přeběhl mi studený pot po zádech. Určitě se mi i postavily všechny chlupy na těle. Připadal jsem si tak bezmocně. Jako vzduch, jako něco, co už neexistuje a jediné co může dělat, je bezhnutě se dívat na tuhle scénu.
,,Říkala jsem přeci, že tě nikdo neuvidí a ani neuslyší. Je to zbytečné!” Pokárala mě Hogo.
,,Zapomněl jsem.” Zničeně jsem pošeptal s rukou přitísknutou na místě, kde by mi mělo bít srdce a se skloněnou hlavou.
,,K- Kazuki. Snad tomu taky nevěříš? Snad si..” S brekem se zeptala Kahoko - spíše špitla, než řekla.
,,Já kaitovi věřím. Ty mi stále do kolečka lžeš.” Vyštěkl nepříjemně Kazuki.
,,Já jsem..” Poodstoupila o krok od něj Kahoko.
,,Nerozumím. Musíš mluvit hlasitěji! Tak mi pověz s kým mě podvádíš?!” Kahoko se smutně podívala do očí Kazukiho. Skousla si rty a její slzy si našly cestu ven. Kazukiho hněv začal uvadat. Přistoupil k ní blíž a přiložil dlaň na její tvář. Kahoko ucukla a zavřela oči. Kazuki prstem setřel její slzy a potom políbil obě její víčka a poslední jemný polibek věnoval na její rty. Dva hnědé prameny které jí spadaly do obličeje, jí dvěma prty zastrčil za ucho.
,,Odpusť mi!” Neslyšitelně pošeptal blízko k jejímu uchu, za který před chvilkou zastrčil oba prameny vlasů. S těmito slovy jí objal. Trochu se chvěla a dýchala rychleji pod tlumenými vzlyky.
,,Bojíš se mě teď?” Kahoko otevřela oči a odstrčila ho od sebe. Upřela svůj zamlžený zrak do jeho očí. I když to vypadalo, že chce něco říct, mlčela. Místo ní se slova chopil on.
,,Je to jeho dítě, že?” Jeho? On ví čí? Proč mi nic neřekl? Kdo to je? Teď jsem byl mimo já. Kahoko jen přikývla.
,,Šel jsem tehdy z kina. V jedné tmavé uličce jsem slyšel divné zvuky, pláč a slabé volání o pomoc. Tak jsem tam rychle bez přemýšlení běžel. A byla jsi tam ty. Chodili jsme do stejné školy dokonce do stejné třídy, ale já si tě nevšímal. Pro všechny jsi byla neviditelná a to i pro mě. Až teď jsem tě viděl. Byla jsi tam ty. Nahá, pořezaná, propocená, uplakaná, slabá, ponížená. Už ani nevím, co všechno. A nad tebou se smíchem na rtech stál ten.. ten.. ten odporný chlápek. Dvakrát vyšší a silnější než ty. V ruce držel nůž. Užil si a chtěl to s tebou skončit. Z toho pohledu mi bylo nazvracení. Když jsem tam vběhl, tak se ten zmetek vyděsil a zbaběle utekl. Chtěl jsem ho pronásledovat, ale ty jsi byla přednější. Ještě, že tehdy jsem si vzal bundu. Půčil jsem ti jí a tobě naštěstí byla až po kolena. Všechny tvé věci z tebe do slova serval. Vzal jsem tě do náruče a ty jsi se na znovu rozplakala. Šeptal jsem ti, že vše bude v pořádku. Odnesl jsem tě ke svému osobnímu doktorovi. Byla jsi už tak ponížená a nechtěl jsem, aby si se za něco styděla. Tak jsme měli alespoň klid. Vyšetřil tě ale nikoho z nás nenapadla možnost otěhotnění. Nakonec jsi policii vše vysvětlila a popsala jsi ho. Já jsem celou dobu byl s tebou a držel tě za ruku. Myslel jsem, že ti to pomůže, aby jsi se uvolnila. A když jsi se mi svěřila, že se bojíš. Tak jsem ti slíbil ochranu. Začal jsem s tebou chodit, aby si na tebe nikdo netroufal a chodil jsem všude, kde to šlo s tebou. Jen ty a já. A jak jsem se teď zachoval? Jako parchant. Bezdůvodně jsem na tebe křičel a vyčítal ti něco, za co ani nemůžeš. A přitom jsem všude chodil s tebou. Doprovázel jsem tě domů. Před rozloučením jsem tě vždy políbil nejdříve na rty a potom na čelo. A pak jsem se ještě deset minut díval na zavřené dveře za kterými si zmizela. Nebyla možnost jít za někým jiným, když jsme většinu dne chodívali spolu. Líbila jsi se mé mámě i tátovi a to už je něco. A já se teď chovám hůř než ten zmetek.” Ukončil svůj dlouhý procítěný monolog. Teď už jsem to chápal a málem jsem začal taky brečet. To je fakt smutný. Kahoko se při tom jeho vyprávění málem rozplakala.
,,Ty jsi mě zachránil. Nejsi horší než on, protože mě respektuješ. Tvé objetí, tvé polibky, tvé doteky, tvé hřejivé ruce to vše mi pomáhá. Nebojím se tě. Už ne. Ty jsi můj zachránce. Miluji tě! Moc!” A pevně ho objala. Tak jo, je to sladký a k tomuto se to hodí ale na mě je to až moc velký slaďák. Kazuki jí objetí opatroval. Když se pustili, chytl Kazuki její ruku a políbil jí.
,,Chceš si to dítě nechat? Ano nebo ne? Ať tak či tak budu stát za tebou.” Zeptal se opatrně a hned se mu dostala neurčitá odpověď.
,,Nevím. Kdybych šla na potrat, nebyla bych horší než jeho otec? Dítě už žije, já bych si připadala jako vrah, kdybych ho dala pryč. Ale co když se bude podobat otci. Kdykoliv bych se na něj podívala, vzpomněla bych si na tu uličku a na to co se..” Následovalo hlasité polknutí. Raději to nedopověděla. Dlaň volné ruky si přiložila na břicho.
,,Ale honí se mi v hlavě jedna myšlenka. Budu dobrá máma? Když si ho nechám, budeš mě stále milovat?” Viděl jsem, jak Kazuki zatnul ruku v pěst. S takovou otázkou se ani nedivím.
,,Miluju tě. Byl bych rád…” Na chvíli se odmlčel. S vážným výrazem ve tváři se jí zahleděl do očí.
,,Kahoko, řekni prosím ano. Vezmeš si mě?” Tahle otázka nešokovala jen mě ale i samotnout Kahoko.
,,M- myslíš to vážně?” Musela se ujisti. Kazuki jen přikývl na souhlas. Kahoko celá šťastná mu skočila kolem krku a stále do kola křičela jen to jediné slovo ‘ANO’.
,,Ještě něco bych ti rád řekl. Za naší hádku, která teď proběhla, mohl Kaito. Je to těžký, ale jestli tě nezačne akceptovat a nepřestane o tobě tak ošklivě mluvit, myslím, že ho už pak nebudu moct považovat za přítele.” Dělalo mu velké potíže vysoukat těch pár slov ze sebe. Zatuhlo ve mě. Jsme přátelé od školky a on se na mě chce teď vykašlat? Jako beru, mohl jsem mlčet ale já to fakt netušil.
,,Není to tvůj dobrý přítel? Nebyla by škoda o takového přijít? Neměl by ses na něho vykašlat jen kvůli mě!” Začala ho peskovat Kahoro. Ona se mě zastala? Fakt? Mě? Ona? Tohle mě udivilo.
,,Právě protože jde o tebe, si za tím stojím. Já se už rozhodl. A nic mé rozhodnutí nezmění.” Kahoko si povzdechla a já smutně stočil zrak na své boty.
,,Myslím, že bychom měli pokročit. Tím, že jsi je chtěl rozdělit, si udělal chybu číslo dvě. Sice jejich láska vztah zachránila ale udělala mezi nimi dost pochybností. A nakonec to skončilo tak, že si přišel o kamaráda. A není to jeho vina.” Hogo mě už neštve. Naprosto jí nesnesu. Haló, viděl jsem to! Nevidíš, že to vím?! Je fakt blbá?
,,Jen ti ukazuju tvé chyby. Když tě někdo neponaučí, jak se potom změníš? A náhodou mám ze všech písemek pětkrát lepší výsledek než ty.” Už zase mi leze do hlavy. Hodil jsem po ní ušklebek ale to už přikládala ruku na zábradlí a zarecitovala zase ty slova.
,,Třetího února rok 2016, Tokio, klučičí záchody školy Gakuen, čas 10:16, osoba perly - Kaito Shion.”
Pokračování příště...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
