Anime World CZ/SK - Příběhy

Záchrana

Se svou nejlepší kamarádkou Verčou jsme se dostaly do mariňácké pevnosti. Moc nadšená jsem nebyla. Byla jsem hledaná osoba za 500,000,000 bely. Ale svůj strach jsem dokonale skrývala. Celkově své emoce skrývám co se týče lásky a smutku. Ale to je jiný příběh.

 

Procházely jsme se s tím, že si najdeme loď a odplujeme na širé moře. Když v tom do mě někdo vrazil.

,,Jste v pořádku?’’ zeptala se nás dvou Verča. ,,Jane?’’ dodala a otočila se na mě. Já se držela za čelo.

,,Janey?’’ vyhrkl mužský hlas, který bych asi poznala všude. Podívala jsem se na toho, kdo do mě vrazil. Byl to on.

,,Luffy?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jsi to ty.’’ řekl Luffy a postavil se na nohy a nastavil ruku, že mi pomůže. Ruku jsem přijala a za pomoci Luffyho se postavila na nohy.

,,Tohle je má nejlepší kamarádka Verča. A to je můj bratr Luffy.’’ představila jsem ty dva.

,,A to je Coby. Chce se stát mariňákem.’’ představil nám Luffy svého společníka. Všichni jsme se pozdravili. ,,Pojďte se podívat, koho chce do posádky.’’ oznámil nám. Nebo spíš jenom mně a Verče. Coby to už věděl. Všichni jsme vyšplhali na zídku a podívali se, jaký objev si Luffy vybral.

 

Byl tam svázaný lovec pirátů Zoro Roronoa a pirát za odměnu 220,000,000 bely Law Trafalgar. Tak to jsem zvědavá, jak je získá. Pomyslela jsem si. V tom se vedle Cobyho, který byl na kraji, objevil žebřík. Po něm vylezla malá dívenka. Naznačila nám ať jsme z ticha. Seskočila dolů a šla k těm dvěma. My ostatní vše sledovali. V tom se ozval mužský hlas.

,,Copak tu děláme?! Je přísně zakázáno chodit za vězni!’’ smál se blonďatý muž. A ukazoval listinu, kterou držel v ruce. ,,A copak tu máme?! Onigiri! To si dám!’’ pokračoval, aniž by pustil dívenku ke slovu. Hned si od ní vzal onigiri a zakousl se. ,,Fuj, co to je?! Je to sladké! Sůl! Do toho patří sůl! Ty spratku!’’ rozčiloval se. Dost mě tím naštval, ale zůstávala jsem na místě, aniž bych jsem se hnula.

,,Ale…’’ nedořekla dívenka.

,,Ty! Zab ji! Vyhoď ji pryč!’’ rozkázal jednomu mariňákovi ten blonďák.

,,Ale Pane, je to dítě.’’ zastával se dívky mariňák.

,,Chceš, abych to nahlásil tatínkovi?!’’ obořil se na mariňáka blonďák. Ten se lekl a čapl dívku do svých rukou.

,,Promiň.’’ pronesl k dívce mariňák a vyhodil ji do vzduchu. Dívka letěla naším směrem.

,,Luffy!’’ ozvala jsem se. Luffy se natáhl a dívku chytil, aniž by se jí něco stalo. Všichni jsme slezli a šli k dívce a Luffymu.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se Luffy dívky.

,,Ano. Kdo jste?’’ přikývla dívka a zeptala se nás.

,,Přátelé. To je Luffy, Verča, Coby a já jsem Jane.’’ představila jsem nás všechny.

,,Jak říkají tobě?’’ zeptala se Verča dívky.

,,Mia.’’ představila se nám dívka.

,,Odveďte ji domů. My hned přijdeme.’’ řekl Luffy směrem k Verče a Cobymu. Oba přikývli a odváděli, ještě otřesenou dívku, domů. Já se podívala na Luffyho a ten na mě. Oba jsme přikývli.

 

Přelezli jsme zídku a šli k těm dvěma. Zoro se na nás hned podíval.

,,Co chcete?’’ zeptal se nás zostra.

,,Chceme, aby jste se přidali k naší posádce.’’ řekl suverénně Luffy.

,,Jo, přesně…’’ v tom jsem se zarazila. ,,My?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Já jsem lovec pirátů, a k této chátře se nikdy nepřidám.’’ ušklíbl se Zoro.

,,Jestli mě pustíte, tak se k vám přidám.’’ ozval se Law, který se na nás poprvé podíval. Tušila jsem, že Zoro to odmítne, ale že takhle snadno to půjde s Lawem, s tím jsem nepočítala. ,,Mám ještě prosbu. Dala by si mi to onigiri, co leží na zemi?’’ zeptal se mě a upřeně mě pozoroval.

,,Jsi si tím jistý?’’ zeptala jsem se Lawa nejistě. Ten jenom přikývli.

,,I mně.’’ řekl Zoro. S Luffym jsme se na sebe podívali. Oba jsme vzali ze země sladké onigiri, a dali těm dvěma najíst toho onigiri. Nejen, že to muselo být sladké, ale i plné písku a kamení. Chroupali to. Ruku jsem si chtěl otřít do svých kraťasů, když Law vše snědl, když se v tom Law ozval.

,,Olížu to.’’ řekl a ušklíbl se na mě. Překvapeně jsem se na něho podívala. To myslí vážně? Blesklo mi hlavou. ,,Přeci si to neotřeš do tvých mini kraťasů.’’ řekl, jakoby mi četl myšlenky.

,,No...dobrá.’’ dostala jsem nakonec ze sebe a nastavila ruku. Law mi ji celou olízal.

,,Ještě se vrátíme.’’ promluvil Luffy a my dva zmizeli. Vydali jsme se za Verčou, Cobym a Miou.

 

Ti na nás čekali v hospodě. Jak jsme je našli, tak jsme šli dozadu do zahrádky za hospodu.

,,Tak co jste zjistili?’’ hned vyzvídala Mia.

,,Že děkuji za onigiri a bylo moc dobré.’’ řekla jsem Mie a pohladila ji po hlavě.

,,Vážně?’’ byla potěšena Mia. Sice ani jeden to neřekl, ale bylo vidět, že jí chtěli udělat radost, když to snědl sladké i ze země.

,,Law se k nám přidá. Ještě přesvědčit Zora.’’ řekl vážně Luffy.

,,Jak k nám?’’ nepochopila to Verča.

,,Luffy nás dvě počítá v jeho posádce.’’ pokrčila jsem rameny.

,,Ale já neumím bojovat.’’ začala Verča protestovat.

,,Tě to naučím, pirátko?’’ utahovala jsem si z Verči a ušklíbla jsem se na ni. Pak jsem zase zvážněla. ,,Ale proč tak silní chlapi byli chyceni?’’ zamyslela jsem se nahlas.

,,To kvůli mně.’’ promluvila Mia. Všichni jsem se na ni podívali. Mia začala vyprávět.

 

Před třemi týdny:

 

Dívka jménem Mia si hrála před hospodou. Když slyšela řinčení katan o sebe. Šla se podívat, co se to děje. Viděla dva muže, jak proti sobě bojují. Jeden z nich i ovládal divnou mocí. V tom Miu napadl vlk. Nebo spíš chtěl.

,,Ááá…’’ zakřičela Mia. Blonďatý mariňák se začal smát. Mia chtěla utéct, ale nohy jí vypověděly službu. Zavřela pevně oči. Ale nic se nedělo. Proto oči zase otevřela. Před ní stáli oba muži a společnýma silami vlka porazili. Blonďatý mariňák se přestal smát.

,,C...co to...má být?’’ dostal ze sebe překvapeně. ,,Za to budete pykat!’’ rozzlobil se na ty dva muže. ,,Zničte tuto hospodu!’’ rozkázal ostatním mariňákům.

,,Počkej!’’ křikl oba dva muži najednou.

,,Copak?!’’ podíval se na ty dva muže blonďatý mariňák.

,,Když měsíc vydržím bez jídla a pití a zavřený, tak mě pustíš a tuto hospodu necháš být.’’ navrhl zelenovlasý muž.

,,A já se vzdávám. Jen tu hospodu nech být.’’ ozval se černovlasý muž v čepici. Blonďatý mariňák se začal smát.

,,Dobrá. Souhlasím.’’ souhlasil nakonec v klidu blonďatý mariňák. A ty dva ostatní mariňáci zatkli.

 

Přítomnost:

 

Mia dovyprávěla příběh. Panovalo ticho. Takže ani jeden z nich nemá špatné srdce. Ani ten zvrhlík. Pomyslela jsem si.

,,To není tvá vina, Mio.’’ promluvila jsem do ticha. Mia se na mě podívala ubrečeně.

,,Janey má pravdu. Není to tvá vina.’’ přikývl Luffy. Pak jsme uslyšeli známý hlas. Nakoukli jsme do hospody.  Tam seděl ten blonďatý mariňák.

,,Ha ha Ha! Tupci! Zítra je popravíme! Oba!’’ zasmál se blonďatý mariňák. Já a Luffy jsme se na sebe podívali. Přikývli a než Coby stačil společně s Verčou reagovat, už jsme s Luffym byli v hospodě a jednu jsme tomu blonďatému mariňákovi natáhli. Mariňáci na to koukali s otevřenou pusou. Blonďatý mariňák odlétl pěkně daleko.

,,C...co si to dovolujete? Budu si stěžovat tatínkovi!’’ rozkřičel se blonďatý mariňák. Poté společně s ostatními mariňáky utekl pryč.

,,Musíme rychle za těma dvěma.’’ rozhodl Luffy.

,,Jane, mohu s tebou mluvit?’’ zeptala se mě Verča.

,,Nepočká to?’’ zeptal se Luffy.

,,To bude chvilka.’’ ujistila Verča Luffyho.

,,Dobrá, počkáme venku.’’ souhlasil Luffy a odešel ven společně s Cobym a Miou.

,,Tak co se děje, Verů?’’ zeptala jsem se Verči. Verča sundala medailonek z krku a podala mi ho.

,,Podívej se na to.’’ řekla mi Verča. Medailonek jsem si vzala do ruky a podívala se na něho. Byl ve tvaru srdíčka. Otevřela jsem ho. Vykoukla tam na mě fotka šťastné rodiny. Rodiče a dvě děti. Děvčátko byla Verča a chlapeček?

,,Ale to je…’’ nedořekla jsem.

,,Ano. Law je můj bratr.’’ dopověděla za mě Verča. Podívala jsem se na ni.

,,Neboj, nikomu to neřeknu. Budu jako hrob. A neboj, zachráníme ho.’’ ujistila jsem Verču. Ta přikývla a vydaly jsme se ven za ostatními.

 

Venku na nás ti tři čekali.

,,Promiň Luffy, že nám to tak trvalo.’’ omluvila jsem se za nás obě.

,,V pohodě. Mio, ty tu zůstaň. Hned budeme zpátky.’’ obrátil se Luffy na Miu. Ta chtěla protestovat.

,,Mio, Luffy má pravdu. Bude to nebezpečné.’’ stačila jsem říct dřív, než něco řekla Mia. Nakonec přikývla na souhlas. My čtyři jsme se rozeběhli k mariňácké pevnosti.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.