Zbraně - 8. Bazooka
Informace:
Jane, Law, Maro a Akiko zjišťují kdo za tím vším vězí. Kdo je šéf proti organizaci. Společně vyluští šifru složky a mají v plánu se vydat do kláštera svatého Reikiho.
Příjemné čtení a omlouvám se za chyby :)
8. Bazooka
Muž, který postřelil Lawa:
Muž jel celou noc Párkrát zastavil kvůli své potřebě. Jinak jel celé tři hodiny v kuse. Měl sraz se svým šéfem za Tokiem. Šéf už na svého člověka už čekal.
Když dorazil na místo setkání, jedno auta tam už stálo. Muž vystoupil z auta. Z druhého vozu vystoupil muž. Mířil si to k němu.
,,Tak co, máš?’’ zeptal se muže šéf.
,,Ano, dala mi to dobrovolně.’’ přikývl muž
,,Výborně. A co se stalo, že jsi je nezabil?’’ zeptal se šéf muže.
,,Přijela policie. Nevím odkud se to dozvěděli, že tam budou.’’ vysvětlil muž.
,,To nevadí. Hlavně že tu složku mám.’’ usmál se šéf. Muž už chtěl odejít, když odevzdal složku. ,,Počkej, ještě ti něco dlužím.’’ řekl muži, který se na šéfa podíval. Poté, co se otočil, díval se do hlavně barety.
,,Co…’’ nedořekl muž. Zazněla rána, a muž padl na zem už mrtvý, s ranou v hlavě.
,,Hahaha….’’ zasmál se šéf, vzal složku, baretu uklidil a vrátil se ke svému autu. Nasedl a odjel pryč.
Za dvě hodiny byl doma. Byly tři hodiny ráno. Místo toho, aby šel do postele, vzal si tu složku a začetl se do ní.
,,Kurva, kurva, kurv!.’’ začal nadávat šéf. Složku hodil na zem, celý vzteklý. ,,Ta děvka, za to bude pykat!’’ zaklel a dal ruku v pěst. Z ledničky vyndal flašku sake a celou vypil.
Druhý den:
Druhý den jsem se probudila a podívala se kolik je hodin. Bylo devět hodin. Podívala jsem na vedlejší postel. Law ještě spal. Chvíli jsem ho pozorovala. Po chvíli jsem opatrně vylezla z postele. Šla jsem pod sprchu. Po sprše jsem se oblékla do čistého a šla jsem do kuchyně.
V kuchyni už byl Maro a dělal snídani. Chvíli jsem ho pozorovala, a pak jsem vešla dál.
,,Dobré ráno Maro.’’ pozdravila jsem Mara. ,,Pomohu ti. Nabídla jsem svou pomoc Marovi.
,,Dobré ráno Jane. To zvládnu sám.’’ usmál se na mě Maro. ,,Jen si sedni.’’ řekl mi, ať se posadím. Věděla jsem, že říct si nedá, tak jsem poslechla a sedla si na židli. ,,Jak ses vyspala?’’ zeptal se mě, když zamíchal vajíčka v pánvi.
,,Docela to šlo, a jak ty?’’ odpověděla jsem a taky se Mara zeptala.
,,Dobře. Hele, chtěl bych si s tebou promluvit.’’ začal Maro mluvit.
,,O co jde Maro?’’ zeptala jsem se a podívala jsem se na něho.
,,Chtěl bych si vzít tvoji matku. Chtěl bych tvé požehnání.’’ přiznal mi své plány Maro. Chvíli jsem Mara pozorovala.
,,Nevadí mi to. Jsi bezva chlap a věřím, že matce nic neuděláš. Dávám ti svolení.’’ usmála jsem se na Mara.
,,Opravdu?’’ byl překvapený Maro.
,,Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že chodíš s mou matkou. Ale znám tě nějakou tu dobu. A lepšího chlapa si matka nemůže přát.’’ dál jsem usmívala.
,,Díky moc. Moc si toho vážím.’’ usmál se na mě Maro.
,,Dobré ráno.’’ pozdravil nás Law.
,,Dobré, kde máš fáč?’’ zeptala jsem se Lawa, když jsem se na něho podívala.
,,Neměla spíš zaznít otázka, jak ses vyspal? A má odpověď by byla, dobře.’’ ušklíbl se na mě Law.
,,Hele neštvi a povídej. Víš že ho nemáš sundavat.’’ zastal se mě Maro.
,,Už ho nepotřebuju. Ruka nebolí.’’ vydechl a řekl Law.
,,Dobře, tak se přesvědčíme, jestli to rameno bolí, nebo ne.’’ řekla jsem vážně a šla jsem k Lawovi, že ho do toho ramene praštím.
,,Hele neblázni. Zas tak zahojené to není.’’ snažil se mě uklidnit Law.
,,Tak si na tu ruku dej fáč, jak radila doktorka.’’ přikázala jsem Lawovi.
,,Dobré ráno, co se tu děje?’’ přidala se k nám má matka.
,,Law si nechce dát fáč na to rameno.’’ postěžovala jsem si své matce.
,,A Jane mě chce zase mlátit.’’ hájit Law.
,,Nechte toho vy dva. Chováte se jako malé děti.’’ napomenula nás má matka.
,,Jane, jen ho nech. Sám bude pak trpět bolestí.’’ poradil mi Maro. ,,Jinak jídlo se podává.’’ dodal a začal nosit na stůl. Všichni jsem si sedli ke stolu. Popřáli si dobrou chuť a dali se výborně snídaně.
Po snídani jsem s mou matkou udělala nádobí. Law a Maro přichystali na stůl složku ze sejfu a notebook. S matkou jsem se k těm dvěma přidaly, když bylo nádobí hotové.
,,Tak můžeme?’’ zeptala se má matka, a podívala se na mě. Maro mi podal složku do mých rukou. Přikývla jsem a složku jsem si vzala. Byla zapečetěna kódem. Byla na tom písmena. Začala jsem přemýšlet, jaké slovo by to mohlo být? Uvažovala jsem. ,,Dej tam své jméno. Tvůj otec ho nejspíš použil.’’ poradila mi. Všichni jsem se na mou matku podívali. V jejích očích jsem viděla její jistotu. Přikývla jsem a zkusila jsem podle písmen zadat své jméno. Chvíli se nic nedělo. Po chvíli zámek povolil. Složka byla otevřená.
,,Díky mami.’’ podívala jsem se a usmála jsem se na matku. Matka jenom přikývla na srozuměnou.
,,Tak už to otevři.’’ byl napnutý Law. Podívala jsem se na něho. Ale nebyl sám, kdo byl napnutý. Všichni jsem byli napnutí. Proto jsem nic nenamítala a složku jsem otevřela. V tom se ozval zvonek.
,,Jdu otevřít.’’ řekla jsem a složku jsem podala matce, aby ji schovala.
Otevřela jsem dveře. Tam na mě čekalo překvapení. Můj šéf z práce? Co ten tu dělá? Ptala jsem se sebe sama.
,,Dobrý den, šéfe’’ slušně jsem pozdravila. Chtěla jsem něco dodat, když jsem si všimla jisté složky v jeho ruce. Ale to je ta, kterou nám ukradl ten chlap. Blesklo mi hlavou. Chtěla jsem mu říct, aby odešel, když na mě vytasil baretu.
,,Jen klid! Budu střílet, pokud mě nepustíš dál!’’ řekl potichu, ale rázně můj šéf. Ustoupila jsem stranou. Můj šéf vstoupil dál. Zavřel dveře a stále mi mířil baretou na mou hlavu. ,,Teď půjdeme k ostatním! Chovej se normálně! Jinak budu střílet!’’ znovu mě varoval. Baretu si dal do kapsy, ale přesto jsem věděla, že na mě míří baretou. Šla jsem pomalu do obýváku se šéfem za zády.
V obýváku se na nás všichni podívali. Byli mírně překvapeni. Law i Maro mého šéfa znali, že ho zná i má matka, to jsem nečekala.
,,Kijimo? Co ty tu?’’ dostala ze sebe má matka.
,,Vy se znáte?’’ dostal ze sebe překvapen Maro.
,,Ano, byl to další kolegy kolega Akena.’’ vysvětlila nám všem má matka.. Takže další zrádce. Z otcovy strany. Pomyslela jsem si.
,,Je to můj šéf. Teda bývalý. Pomůže nám s hledáním zbraní. Požádala jsem ho o to.’’ vysvětlila jsem jeho příchod. Všichni tři poznali, že lžu. Ani jsem tu lež nepředstírala. Law už se chystal něco podniknout, ale Kijima byl rychlejší. Chytil Lawa za rameno. Bohužel za to levé, raněné rameno. Law si hned zase sedl a zasyčel bolestí.
,,Lawe…’’ zvolala jsem. Kijima tasil z kapsy baretu a zamířil ji na mou hlavu.
,,Tak koukám, že Tame někoho postřelil.’’ zasmál se Kijima. Mně i Lawovi došlo, že Tame bude ten chlápek z vily. ,,Škoda, že nezabil, jak měl za úkol.’’ dál se smál. Mně se hodně ulevilo, že Tame nesplnil jeho příkaz. Že jenom Lawa postřelil. ,,A teď tu pravou složku!’’ rozkázal nám. Kijima baretou namířil na Lawa.
,,Mami,dej mu tu složku.’’ řekla jsem své matce. Matka hned Kijimovi složku dala. Kijima si ji vzal do ruky a otevřel ji. ,,To je ta pravá složka.’’ řekla jsem Kijimovi, když jsem si všimla, jak zbledl.
,,Ano, ale nerozumím tomu.’’ řekl hrozivě a podíval se na mě. Překvapeně jsem se na něho podívala. Kijima mi tu složku podal. Sama jsem se do ní podívala. Byla zašifrovaná. Byla tam samá čísla.
,,Je to šifra.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Umíš ji rozluštit?’’ zeptal se mě Kijima.
,,Ano, ale potrvá to.’’ souhlasila jsem.
,,Dobře! Maro udělá kávy. A my budeme luštit! Jestli se někdo o něco pokusí, tak jeden z vás tu zemře.’’ varoval nás Kijima. Všichni jsme přikývli. Maro šel dělat kávy a já se dala do luštění šifry.
Na papír jsem napsala celou abecedu a pak čísla. Každé písmeno mělo své číslo. na druhý papír jsem napsala čísla ze složky a nad čísla písmena. Po chvíli my začala vznikat slova. Šifra zněla takto:
Zbraň bazooka, která je někdy v Istanbulu, stále čeká na své objevení. Matka ti o zbrani řekne víc. Prvním klášterem svatého Reikiho ti řekne víc o výskytu zbraně. Cestou narazíš na nástrahy a pasti. A hlavně na šifry.
Všichni jsem si to přečetli.
,,Co to má znamenat?’’ nechápal Kijima.
,,Jsou dva druhy bazooky. Bazooka I M1 a Bazooka II M20’’ začala má matka vyprávět. Maro při vyprávění mé matky vyhledával na internetu.
,,Bazooka byla první moderní ruční protitanková zbraň, který byla sestrojena ve Spojených státech Amerických. Byla vyvíjena již od roku 1933, ale její vývoj skončil až roku 1941, ale sériová výroba byla zahájena o rok později. K prvnímu bojovému použití bazooky došlo v listopadu 1942 při vylodění spojenců na severu Afriky. A teď se podívejte na technické údaje.’’ dovyprávěla má matka a ukázala na notebook. Maro k nám otočil notebook a objevili se dvě bazooky. Jedna z nich byla Bazooka I M1 s těmito technickými údaji:
Typ Bazooka I M1:
Ráže: 60mm
Váha zbraně: 5,71kg
Váha střely: 1,54kg
Délka zbraně: 1550mm
Maximální dostřel: 640m
Účinný dostřel: 110m
Počáteční rychlost: 81m/s
Síla probíjeného pancíře: 75mm
Rychlost střely: 4 střely/min.
Obsluha: 2 muži
Druhá Bazooka II M20:
Ráže: 88,9mm
Váha zbraně: 7kg
Váha střely: 3,65kg
Délka zbraně: 1540mm
Maximální dostřel: 900m
Účinný dostřel: 200m
Počáteční rychlost: 104m/s
Síla probíjeného pancíře: 280mm
Rychlost střely: 3-4 střely/min.
Obsluha: 2 muži
Všichni jsem si to prostudovali. A teď panovala otázka, co teď?
,,A co teď?’’ odvážně se zeptala má matka.
,,Všichni pojedeme ke svatému Reikimu! Jestli se někdo o něco pokusí, budu zabíjet!’’ oznámil nám Kijima.
,,Najdu adresu.’’ ozval se Maro a sedl k notebooku.
,,A potřebujeme dodávku.’’ dodala jsem, protože do normálního auta se všichni nevejdeme.
,,Tu seženu.’’ zasmál se Kijima.
,,Adresu znám, nemusíš to hledat, Maro.’’ ozvala se má matka.
,,Dobře. Teď tu dodávku.’’ řekl Kijima. Vzal mobila a někomu zavolal. Do hodiny byla dodávka před domečkem a my mohli vyrazit.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.