Proroctví - 6 kapitola
Informace:
Tak a máme tu další část :) V příští kapitole se už dozvíte tajemství smrti Fumičiny matky :D Přeji vám pěkné čtení a omluvte mé chyby :D
Po týdnu neustálého pršení vysvitlo slunko. Lidé z města zase začali chodit ven. Jediná Aria naštvaně pozorovala jasnou oblohu. Hlasitě si povzdechla a otevřela okno. Dneska je totiž přesně třetí den, co dostala vzkaz od Raidona. A samozřejmě, dneska jsou Fumičiny narozeniny.
,,Ario?'' Ozval se z kuchyně hlas Ariiny babičky. Aria se bez řečí vydala za babičkou.
,,Ty někam jdeš?'' Podivila se Aria, když si všimla dvou košíků plných bylinek.
,,Ano. Musím rozdat všechny tyhle bylinky, proto jdu do sousedního města. Proto se vrátím až večer. Ario! Neopovažuj se někam odejít! Nezapomínej, že pořád máš domácí vězení!''
Aria se v duchu usmála.
,,Neboj se. Nikam nepůjdu.''
Babička se s Ariou rozloučila a vydala se na cestu. Aria si to zamířila rovnou do svého pokoje. Sedla si na postel a čekala. Čekala jaký plán si to Raidon vymyslel.
***
Dveře do sídla se otevřely. Do haly vstoupil Reizo s Takuyou.
,,Konečně doma!'' Zvolal Reizo. Takuya se rozhlédl okolo.
,,Vůbec se to tu nezměnilo.'' Konstantoval.
,,Raidone! Fumiko! Už jsem zpátky!'' Zakřičel Reizo. Takuya si povzdechl. Měl radost, že konečně uvidí svou dceru, ale byl taky nervózní. Sice měl od Reizi Fumičiny fotky, ale vidět ji na živo je přeci jenom něco jiného. A navíc, bál se jak bude reagovat Fumiko na něj. Po chvíli ticha se po chodbě začaly ozívat něčí kroky. Zanedlouho se objevil Raidon.
,,Vítej zpátky, Takuyo.'' Usmál se. Takuya si ho nevěříčně prohlédl.
,,Rád tě zase vidím. Koukám, že z tebe vyrostl silný mladík.'' Usmál se Takuya na Raidona.
,,To že je zpátky Takuya znamená, že jsem pro tebe vzduch?'' Ozval se uraženě Reizo.
,,Neboj se, neznamenáš pro mě vzduch jenom když je tu Takuya. Vzduch pro mě znamenáš i normálně.'' Ušklíbl se Raidon. Reizo si povzdechl a zadíval se někam do tmy.
,,Jen pojď blíž Fumiko.''
Raidon s Takuyou se překvapeně podívali směrem, kam se koukal Reizo. Ze stínu se pomalu vynořila Fumiko.
,,Jak dlouho víš, že tu jsem?''
Reizo se usmál.
,,Od samého začátku. A na víc vím taky, že jsi slyšela můj rozhovor s Raidonem, než jsem odjel.''
Raidon se podíval šokovaně první na Fumiko, po tom na Reizu.
,,Ona ho slyšela? Proč jsi mi nic neřekl?'' Zeptal se Reizi.
,,Zajímalo mě, co udělá.'' Usmál se Reizo. ,,Příjezd tvého otce není jenom proto, abychom ti řekli pravdu o smrti tvé matky. Je tu i něco jiného, co musíme říct vám oběma. Myslím si, že tady není nejlepší místo pro náš rozhovor. Pojďme si k tomu radši sednout, bude to na dlouho.'' Reizo se vydal do hlavního sálu. Ostatní ho mlčky následovali.
***
Montaro si to pomalu mířil do trůního sálu. Už tam na něj čekal Genzo a pár dalších vojáků. Když tam došel, všichni se mu poklonili.
,,Jak ti vypadá? Jsou všichni připraveni?'' Zeptal se Montaro.
,,Ano pane! Vojáci jsou připraveni hned vyrazit. Čekají jen na váš rozkaz.'' Řekl Genzo. Montaro se usmál.
,,Výborně. Řekni jim ať hned vyrazí a hlavně, ať mi dceru princezny Auriel přivedou živou!''
Genzo i ostatní vojáci se Montarovi poklonili a vyrazili splnit jeho rozkaz. Montaro zůstal v sále sám. Zadíval se na velký obraz pověšený uprostřed sálu. Jedna půlka byla zakryta bílou plachtou, na druhé půlce byl namalován vysoký pohledný muž z blonďatými vlasy a hnědými očima.
,,Slyšel jsi to Aresi?'' Promluvil Montaro k tomu obrazu.
,,Možná jsi získal Auriel, ale já teď získám tvoji dceru! Říkal jsem ti, že na konec vyhraji já!''
Přez celý sál se začal ozývat Montarův zlověstný smích.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
