Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Loučení

Muž, který postřelil Lawa:

 

Muž se složkou v ruce rychle nasedl do auta, složku dal na sedadlo spolujezdce a nastartoval. Rychle se rozjel a ujížděl pryč od vily. Ani policejní eskortu nepotkal, jak jel zkratkou, kterou znal od svého šéfa.

 

Ujížděl a čekal na smluvený telefonát. Telefonát od šéfa. Byl v půlce cesty, když se ozval mobil. Zajel ke krajnici silnice a auto zastavil, ale motor nechal běžet. Vyndal mobila z kapsy a zvedl hovor.

,,Ano šéfe?’’ ozval se do mobilu, aniž by se podíval na displej. Hned věděl, kdo mu volá. ,,Ano mám ji. Dala mi ji dobrovolně.’’ řekl do mobilu. ,,Ne, bohužel. Přijeli fízlové. Nevím odkud zjistili, že tam budou.’’ seznámil šéfa se situací. ,,Ano, provedu.’’ souhlasil a ukončil hovor. Mobila zase schoval a rozjel se dál po silnici.

 

V obřadní místnosti:

 

Policie se blížila. Chvíli jsem uvažovala. Pak jsem si vzpomněla na tajný východ ven z mého pokoje.

,,Můžeš chodit?’’ zeptala jsem se Lawa a starostlivě se na něho podívala.

,,Je to jenom rameno, chodit svedu. Nechodím po rukách.’’ utahoval si ze mně Law

,,Hele, já to myslím vážně.’’ rozzlobila jsem se na Lawa. Law se zasmál.

Teď není čas na hádky. Kudy ven, aniž by nás chytili?’’ zeptal se Law vážně.

,,Pojď za mnou.’’ souhlasila jsem s Lawem a vedla ho z obřadní místnosti pryč.

 

Vyšli jsme do pracovny otce. Znovu jsem zmáčkla červený knoflík a tajný vchod se uzavřel. Se složkou v ruce jsem vyšla z otcovy pracovny a šla po schodech nahoru. Law mě následoval.

 

Došli jsme úplně nahoru. Vešli jsme do třetích dveří. Byl to můj pokoj. Law se zastavil u dveří. Hvízdl.

,,Jako pro princeznu.’’ řekl v úžasu. Vytáhla jsem koberec a objevil se poklop. Hned jsem ten poklop otevřela.

,,Hele princezno, jdeš, nebo se chceš nechat chytit?’’ zeptala jsem se Lawa a vstoupila do poklopu. Law mě následoval. Za mnou stěží ten poklop zase zavřel.

 

Venku:

 

Policejní eskorta přijela k vile. U vily stálo jenom jedno auto. Nikdo auto nepoznával, ale bylo jim jasné, že patří Lawovi a Jane. Zastavili a šli ke dveřím. Pár policistů zkoumalo auto. Zbylí policisté zazvonili na zvonek. Ale nikdo nereagovat. Jeden z nich zabušil na dveře.

,,Tady policie. Víme, že jste uvnitř. Vylezte ven, nebo vyrazíme dveře.’’ křičel ten policista co zazvonil. Ale stále nikdo nereagoval. ,,Zavolej šéfovi.’’ rozkázal svému kolegovi. Ten vzal vysílačku do ruky a šel stranou. Tento policista stále zvonil a bouchal na dveře, že si někdo nevšiml dvou osob v garáži.

 

U šéfa na komisařství:

 

Šéf byl ve své kanceláři a přemýšlel. Přemýšlel o chování svého člověka Lawa Trafalgara. V hlavě mu zněla slova Mara: ,,On ti to sám vysvětlí.’’ Nad těmito slovy přemýšlel. Jak to bylo myšleno? Když ho ze zamyšlení vytrhlo zvonění telefonu.

,,Co se děje?’’ zeptal se nevrle, když zvedl sluchátko. Chvíli poslouchal. ,,Hned tam budu.’’ řekl do sluchátka, a vrátil sluchátko do vidlice. Oddychl si a vydal se na ústřednu, odkud mu volali.

 

Přišel na ústřednu a zvedl vysílačku.

,,Co se děje?’’ hned se zeptal šéf, místo nějakého pozdravu, nebo ohlášení.

,,Šéfe, ve vile nikdo není, ale jejich auto tu stojí.’’ ozvalo se ve vysílačce.

,,Musí tam být.’’ řekl šéf rázně. ,,Prohledejte okolí. Do domu nevstupovat. Nechceme spustit alarm.’’ nařizoval svým mužům v terénu.

,,Ano pane. Počkejte. Stůjte!’’ ozvalo se ve vysílačce.

,,Poručíku, co se tam děje? Mluvte!’’ křičel šéf do vysílačky.

,,Pane, ti dva ujeli v autě. Ale v jiném, než přijeli. Budeme je pronásledovat.’’ ozval se poručík ve vysílačce. Pak hovor ztichl.

,,Co to proboha vyvádí?’’ zabručel si pod vousy šéf a vrátil se do své kanceláře.

 

V garáži vily:

 

Tajnou cestou jsme se s Lawem dostali do garáže vily. Lawovi ta chůze dělala problémy. Z levého ramene stále krvácel. Ale nedal nic najevo. Přesto jsem si všimla, jak trpí bolestí. V garáži byli tři auta.

,,Víš, že musíš řídit.’’ promluvil na mě Law.

,,Tebe bych ani z těchto aut nenechala ani jedno řídit.’’ ušklíbla jsem se na Lawa. Nasedli jsme do nejbližšího auta. Byl to jaguár. Já zasedla za volant a Law ke spolujezdci. Nastartovala jsem. ,,Připraven?’’ podívala jsem se na Lawa.

,,Tak už konečně jeď.’’ řekl trošku nevrle Law. Rozjela jsem se. Rozbila jsem garážní vrata a jela plnou parou vpřed. Musela jsem se vyhýbat stojícím policistům, i jejich vozidlům.

,,Stůjte!’’ křičeli policisté. Já nezastavovala a jela dál. Znala jsem tu zkratky, tak jsme se za chvíli ostatním ztratili z dohledu.

 

Po deseti minutách jsem cestu měli volnou. Zpomalila jsem. Podívala jsem se na Lawa.

,,Jedeme do nemocnice.’’ rozhodla jsem, kam pojedeme.

,,Ne, jedeme k tvé matce.’’ řekl znovu rázně Law.

,,Ale co…’’ nedořekla jsem. Law mi skočil do řeči.

,,Žádné ale. Jedeme k tvé matce.’’ řekl znovu rázně Law.

,,Ale co tvé rameno?’’ pronesla jsem stále v nesouhlasu s Lawem a soustředila jsem se na jízdu.

,,To se pak ošetří. Je to čistý průstřel. Budu v pohodě.’’ pousmál se Law. Povzdychla jsem si, protože jsem věděla, že nemá cenu s ním se o tom dál bavit, a jela jsem ke své matce.

 

Přijeli jsme k domečku, ale nikde nikdo nebyl. Což bylo divné. Byl večer a ti dva by si nedovolili jít pryč. Něco se muselo stát. Blesklo mi hlavou.

,,Neboj, oni se vrátí.’’ uklidňoval mě Law, když si všiml mých obav. Zaparkovala jsem a s Lawem jsme si šli sednout na lavičku na verandě. Čekali jsme na mou matku.

 

O hodinu později:

 

Hlava mi klesla na Lawovo pravé rameno a usnula jsem. Spala jsem, dokud mě nevzbudilo přijíždějící auto. Narovnala jsem se.

,,Neboj, už jsou tu.’’ pošeptal mi do ucha Law. Já jenom přikývla. Matka i Maro vystoupili z auta.

,,Buď tady, hned tu budeme.’’ oznámila jsem Lawovi a šla se přivítat s matkou i Marem.

 

Oba vystoupili z vozu. Bylo na nich znát, že jsou překvapeni. Což mě zarazilo. Snad nás neprodali fízlům? Blesklo mi hlavou.

,,Jane, co ty tu?’’ Ty jsi s Lawem nemluvila se šéfem komisařství?’’ dostala ze sebe má matka.

,,Tak to od vás věděli, kde nás najdou.’’ dostala jsem ze sebe.

,,A kde je Law?’’ zeptal se Maro.

,,Na verandě, postřelili ho.’’ odpověděla jsem Marovi. Maro hned běžel za Lawem a po chvíli ho přivedl k nám.

,,Jeďte na komisařství. Se šéfem jsme mluvili. Je na vaší straně.’’ řekl Maro, kdy podpíral Lawa. Matka mě objala a já ji. ,,Ale nejdřív do nemocnice, to ti udělali naši lidé?’’ zeptal se spíše Lawa než mě.

,,Ne, vaši ne. Ale objevil se tam cizí chlápek...’’ v tom mě matka přerušila.

,,Jeďte do té nemocnice, Pak si vše řekneme.’’ ozvala se má matka.

,,Vemte si mé auto.’’ hodil mi klíče od auta Maro, které jsem chytila.

,,Mami, prosím tě, postarej se o tu složku.’’ podala jsem své matce složku. Matka si ji vzala. Maro pomohl Lawovi do auta nasednout. Já si taky nasedla, a když jsme byli v autě, vyjela jsem. Jela jsem do nejbližší nemocnice.

 

V nemocnice se nás hned ujali. Nebo spíš Lawa. Já čekala v čekárně. V ordinaci se Law zdržel půl hodiny. Když vyšel, tak levé rameno měl zafáčované.

,,Tys teda dopadl.’’ pronesla jsem, hned jak vyšel z ordinace.

,,Díky.’’ zazubil se Law. Poděkovali jsme paní doktorce a šli k autu. A jelo se na policejní komisařství.

 

Na komisařství panovalo velké pozdvižení. Když nás dva zahlédli, tak se všichni shlukli kolem nás dvou. Ani nevím, co kdo říkal, jak jsem byla překvapena. Law mě čapl za ruku a odvedl od hloučku k výtahu. Nastoupili jsme a jeli úplně až nahoru.

 

Ve výtahu, i poté co jsme vystoupili z výtahu mě Law držel za ruku. Nic jsem nenamítala. Jakoby věděl, že mám strach. Dodával mi odvahu. Došli jsme ke dveřím šéfa. Law pustil mou ruku a zaklepal na dveře.

,,Dále.’’ ozvalo se zevnitř. Law otevřel dveře a my dva vstoupili dál.

,,Ahoj šéfe.’’ pozdravil Law, jako by se nic nedělo.

,,Dobrý večer.’’ špitla jsem.

,,No konečně! Vy dva jste nám dali! Sedněte si!’’ řekl přísně šéf, ale bylo vidět, že se mu ulevilo. ,,Lawe, slečno Mizuki, co vás vedlo k tomu, že jste se dali na útěk?’’ zeptal se nás, a přitom spíše sledoval Lawa.

,,Jane nic nevyčítej. Byl to můj nápad. Když jsem zjistil, že jedeš na místo činu, tak jsem vydedukoval, že chceš tady Jane zatknout. Proto jsem s ní utekl.’’ vysvětlil Law pravdu.

,,Jak si na to přišel, prosím tě?’’ zeptal se překvapeně šéf.

,,Když jsem po chvíli zjistil, že zavražděný je otec Jane, tak jsem si myslel, že to víš a jdeš Jane zatknout.’’ vysvětlil Law šéfovi.

,,Já tam, ale jel proto, abych se na to místo činu taky podíval. Nic víc.’’ vysvětlil nám šéf. ,,A co se ti vlastně stalo Lawe?’’ zeptal se na zraněnou ruku Lawa.

,,Nějaký muž nás překvapil ve vile.’ řekl ve stručnosti Law.

,,Takže ono jich je víc, nebo to byl šéf osobně?’’ zeptal se nás šéf.

,,Je jich víc. Seiji mi to řekl, než jsme s Lawem odjeli k vile.’’ tentokrát jsem promluvila a vysvětlila já.

,,Nevíte, kolik jich je? A mají to co chtěli?’’ díval se na mě šéf komisařství.

,,Nevíme, ale nemají tu správnou složku. Tu jsme získali my.’’ odpověděla jsem šéfovi.

,,Vy slečno Mizuki jste rozhodnuta jít ve šlépějích svého otce, že?’’ zeptal se mě šéf. Přikývla jsem, že ano. ,,Můžete jít, slečno Mizuki. Potřebuju si promluvit s Lawem’’ oznámil mi. Postavila jsem se na nohy.

,,Na shledanou.’’ rozloučila jsem se a šla čekat na chodbu.

 

U šéfa v kanceláři:

 

Šéf čekal, až se za slečnou Mizuki zavřou dveře. Poté se otočil na Lawa.

,,Proč ses rozhodl jí pomáhat? Vždyť se nesnášíte?’’ zeptal se šéf, který vyžadoval vysvětlení.

,,Já nikdy neřekl, že ji nenávidím. Možná, že ji zabiju, ale to je rozdíl.’’ nesouhlasil s tvrzením šéfa. ,,Ale odpověď je mi už jasná, proč to dělám. Jane na první pohled není přitažlivá, ale když ji člověk pozná líp, tak zjistí, že kypí krásou. Že je nejkrásnější na světě. Což znamená, že jsem si uvědomil své pravé city k ní.’’ uzavřel proslov Law.

,,Takže ji miluješ.’’ řekl zkráceně šéf.

,,Ano, miluju. Nezdá se to, ale je křehká jak skleněná panenka.’’ přiznal Law.

,,Takže nás opouštíš.’’ řekl šéf spíše pro sebe.

,,Ano. Chci jí pomáhat, chránit.’’ souhlasil Law se šéfem.

,,Dobrá. Když budete oba potřebovat pomoc, obraťte se na nás, nebo na Mara. Policie s organizací spolupracuje. I když za mé generace se to ještě nestalo.’’ řekl Lawovi šéf. ,,Hodně štěstí vám oběma.’’ popřál ještě Lawovi a nastavil ruku. Law se postavil a ruku přijal.

,,Díky šéfe. Bude se mi stýskat, ale své rozhodnutí nemíním měnit.’’ usmíval se Law.

,,Hodně štěstí.’’ popřál znovu šéf Lawovi. Law vešel ze dveří ven, kde čekala Jane.

 

Na chodbě:

 

Čekala jsem netrpělivě na Lawa. Hlavou se mi honily myšlenky, co se děje? Proč u toho nemohu být? Atd...Asi po půl hodině Law vyšel s úsměvem.

,,Tak co ti říkal?’’ hned jsem se Lawa zeptala, když zavřel od šéfovy kanceláře dveře.

,,Nějaká zvědavá, ne?’’ zasmál se Law. ,,Jen mě přemlouval ať zůstanu.’’ dodal, o čem se šéfem jednal.

,,A proč nezůstaneš?’’ zeptala jsem se Lawa znovu.

,,Jak jsem řekl, někdo musí chránit tvůj sexy zadeček.’’ ušklíbl se Law. Hned jsem ho praštila do pravého ramene. ,,Au, za co to bylo?’’zakvílel a kdyby mohl chytl by se za to rameno.

,,Za to, co si řekl. Jednou jsem tě už varovala.’’ vysvětlila jsem a ušklíbla jsem se. ,,Netýkavko.’’ dodala jsem s posměškem. Dolů výtahem jsme jeli mlčky.

 

Celou cestu k domečku mé matky jsme mlčeli. Ani jeden z nás nepromluvil žádné slovo.

 

V domečku se svítilo. Má matka s Marem na nás čekali. Když slyšeli přijíždět naše auto, tak nás oba přišli přivítat. Má matka mě hned objala. Poté jsme všichni šli dovnitř.

Maro šel do kuchyně nandat jídlo. Matka hned vyzvídala, co se stalo. Hned za pomoci Lawa jsem vše řekla. Poté jsme se domluvili, že se najíme a půjdeme spát. Na složku, že se podíváme další den.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.