Zmrazen v čase - 8. kapitola
Informace:
Krátké ohlédnutí zpátky do minulosti...
O několik hodin později byla Izzyna narozeninová oslava v plném proudu. Dostala velký čokoládový dort se třemi hořícími svíčkami. Bez rozmyšlení je sfoukla a málem se pustila do celého dortu úplně sama, kdyby ji Rafael nechytl kolem pasu a nedržel ji od něj dál do doby, než ho naporcují.
Typická věc byla, že nedostávala moc dárků. Nikdo z královské rodiny nedostával v dětství víc, jak dva dárky. Z důvodu, aby děti nebyly rozmazlené a nezvykali si, že vždycky dostanou to, co chtějí. Dnes Izzy dostala malého, chlupatého, houpacího koníka. Ale vypadalo to, že ji malý počet dárků vůbec nevadí.
Na oslavu bylo pozváno jen pár nejbližších z rodiny. Mladší sestra královny, Marlee, přišla i se svou rodinou. Její manžel, Patrik, nebyl šlechtického původu, ale byl to dobrý muž a ona s ním byla šťastná. Měli dva syny. Starší měl pět roků a jmenoval se Arthur, mladšímu nebyl ani rok. Narodil se někdy kolem vánoc. Pojmenovali ho podle starého, nedávno zesnulého krále, Annabethina a Maleenina otce, Christopher. I přes jeho nízký věk se zřetelně podobal matce. Měl světle hnědé vlasy a zelené oči přesně jako Marlee. Arthur byl jako zmenšená kopie svého otce. Tmavě hnědé vlasy, černé oči a snědá pleť mu dodávaly cizokrajného zjevu. Nešlo si nevšimnout podobných znaků, kterými se vyznačovali Rafael i Patrik. Marlee a Annabeth věděli, že mají stejný vkus na muže, ale naštěstí se kvůli žádnému nikdy nepohádali. Nikoho nepřekvapilo, když si obě vybrali muže ne zrovna typického vzhledu pro tuto oblast.
Patrik se narodil daleko na jihu. Strávil tam také část svého dětství. Když mu bylo deset, jeho rodiče se odstěhovali za prací a on musel jít s nimi. Usadili se v menší vesničce poblíž Kathriny. Jeho otec se živil jako rybář. Stejně jako mnoho dalších byl neustále na lovu.
Když bylo Patrikovi devatenáct, rozhodl se podívat do hlavního města, a jak už to tak bývá, dostal se maléru. Koho by napadlo, že se mu za tak krátkou dobu podaří vytočit velitele hradní stráže. Samozřejmě skončil ve vězení.
Marlee byla živé, mladé děvče a věděla o všem, co se kde šustne. Jakmile se doslechla o klukovi, co naštval Mckarda, tak se jmenoval ten velitel, okamžitě se na něj chtěla jít podívat. Mckarda nebylo lehké nějak popudit, to věděla z vlastní zkušenosti, a že se nehodilo, aby se princezna chodila dívat do žaláře na vězně, jí bylo taky jedno. Její zvědavost dokázala potlačit všechnu zodpovědnost pro povinnost.
Dalo by se říct, že to byla láska na první pohled. Dokázal jsem si představit jeho úžas, když zjistil kdo to je. Sám řekl, že už o princezně Marlee slyšel předtím, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že ta dívka, co za ním přišla do vězení je ona. Měla na sobě obyčejné zelené šaty po kolena, které ji ladily k jejím očím a přes ramena přehozený lehký šátek. Usmívala se jako sluníčko a on na ni jen udiveně zíral.
„Chceš se mi smát? Tak to radši vypadni.“ Vyhrkl dřív, než si to stačil rozmyslet a hned toho litoval.
Úsměv na dívčině tváři povadl, ale neodešla. Zůstala stát na místě a stále ho se zaujetím sledovala.
„Promiň, to jsem neměl říkat.“ Omlouval se tichým hlasem.
„ Ne, to nic. Máš pravdu. Chovám se strašně.“ Otočila se a zmizela v chodbě. Chvíli se za ní udiveně díval.
„Co to sakra bylo?“ Ptal se sám sebe.
Vzápětí se tam objevila znovu a v ruce nesla svazek klíčů.
„Promiň. Možná to bude chvíli trvat. Zapomněla jsem se zeptat, který to je klíč.“ Omluvně se na něj usmála.
Nezmohl se ani na slovo. Chtěl říct, ať toho nechá, že to nemůže, ale než stačil cokoli vyslovit, otevřela dveře od cely.
„Ty jsi se pomátla.“ Vydechl a koukal na ni, jak na blázna. Stál uprostřed cely a nehodlal se pohnout. I tak měl dost problémů a vážně neměl v úmyslu utéct z vězení.
„No tak pojď. Snad tu nechceš zůstat?“ Zeptala se udiveně.
„To jsi uhodla, chci.“ Pověděl příkřeji, než měl v úmyslu.
Chvíli na něj jen ohromeně zírala a pak se jí na obličeji objevil chápavý výraz. Popošla k němu blíž a podala mu ruku. Ten ji instinktivně stiskl.
„Jmenuju se Marlee.“ Řekla.
„Já jsem Patrik. Patrik Brooks“ Odvětil. Pak ztuhl. Marlee jako by si toho nevšimla.
„Moc mě těší.“ Usmála se na něj.
Patrik stál s otevřenou pusou jako by se zasekl uprostřed věty. „M-Marlee, jako… princezna Marlee? Vykoktal ze sebe.
Marlee se začala smát. Když konečně popadla dech, řekla. „Máš fakt postřeh.“
Patrik zrudl a vypadal, že se skácí. Proto k němu rychle přiskočila a chytla ho za paži.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se ho starostlivě. On jako by ji neslyšel, začal mumlat páté přes deváté.
„Omluvám se. Nevěděl jsem, kdo jste. Kdybych to věděl… Je mi to líto.“
Marlee si uměla poradit skoro se vším, ale teď si opravdu nevěděla rady. Co má dělat s někým, kdo z ní má očividně hrůzu? Podívala se mu do očí a dřív než si to mohla rozmyslet, stoupla si na špičky a políbila ho na rty. Protože byl víc jak o půl hlavy vyšší než ona, musela se rukama opřít o jeho hruď, aby udržela rovnováhu. Když se od něj odtáhla, viděla v jeho očích překvapení a ještě něco, ale to nebyla schopná rozeznat.
„Promiň.“ Zašeptala Marlee. „Nevím, co mě to napadlo.“
Rychle se vzpamatovala, chytla ho za ruku a táhla za sebou. Čekala, že se jí vzepře, ale kupodivu se nechal. Vyšli ven na vzduch a tam ho teprve pustila. Zdálo se jí, že zahlédla v jeho očích zklamání, ale byl to jen okamžik, takže si tím nebyla jistá.
„Děkuju.“ Řekl jí po chvíli. „A nejen za propuštění.“ Dodal tiše a mírně se na ní usmál.
Cítila se, jako by jí srdce udělalo kotrmelec. Věděla, že za to může ten jeho úsměv, jak to věděla, to netušila, ale byl to nádherný pocit. Nedokázala si představit, že ho už neuvidí. Zajímalo ji, jestli se cítí stejně. Netroufala si ani doufat, že ano. Byla to odvážná a upřímná dívka, takže jí ani teď nic nezabránilo v tom, aby řekla něco, co se na princeznu vůbec nehodilo.
„Prosím, neodcházej.“ Sklopila při tom hlavu.
On se na ni s úžasem v očích díval a připadalo mu, že se do ní snad víc zamilovat nemůže. Nevěděl, jak je to možné. Vždy nejdříve používal hlavu, než něco udělal. Teď byl, ale jako omámený. Chytil ji za ruce a řekl. „Neboj se, neudělám nic, co si nebudeš přát.“
Teď se na něj udiveně podívala ona. Viděla v jeho očích to, co předtím nebyla schopná rozeznat, ale už věděla, co to je. Viděla v nich lásku. Protože přesně takhle se na něj dívala ona.
„Pojď.“ Řekla mu a stále držela jeho ruku.
Pustila se ho, teprve když došli do její komnaty a ona mu šla podat ručník.
„Tam se můžeš umýt.“ Ukázala na dveře v jejím pokoji, které pravděpodobně vedly do koupelny. „Skočím ti pro nějaké čisté oblečení.“
Dřív než ji stačil něco říct, zmizela za dveřmi. Teprve teď si uvědomil, jak je špinavý. Shodil ze sebe oblečení a smyl ze sebe všechnu špínu. Teplá sprcha mu udělala dobře, cítil se mnohem líp. Když vyšel ze sprchy, uviděl na židli u dveří ležet černé kalhoty a bílou košili. Vedle stály vysoké černé boty. Jeho staré oblečení bylo pryč. Navlékl se do toho a překvapivě se cítil opravdu pohodlně, i vysoké boty, které neměl v životě na sobě, byly pohodlnější, než jeho polorozpadlé škrpály. Vyšel z koupelny a naproti na křesle uviděl sedět Marlee. Ta okamžitě vstala a šla k němu. Zastavila se od něho asi dva metry a zamyšleně si ho prohlížela. Přes bílou košili mu prosvítala snědá kůže a rýsovaly se pod ní jeho svaly. Ve vysokých botách a černých kalhotách vynikla jeho výška. Najednou k němu přiskočila, zkušeně chytla do rukou okraj košile a začala mu ji zastrkávat do kalhot. Patrik na ni jenom koukal. Když měla hotovo, prohlédla si svou práci.
„Takhle je to lepší.“
Nastala trapná chvilka, kdy ani jeden nevěděl, co by měl říct. A navíc stáli u sebe nebezpečně blízko. Nakonec jako první promluvila Marlee.
„Patriku, nevím, jak se to mohlo stát za tak krátkou chvíli, ale myslím, že k tobě něco cítím. Musíš mi říct, jestli je to jen jednostranné nebo jestli….taky něco cítíš.“
Ten na ni obdivně hleděl, takovou upřímnost nečekal. A už vůbec nečekal, že by ona mohla něco cítit k němu. Byl nikdo, a přesto si ho všimla. Už za to ji miloval celým svým srdcem. Ona si jeho mlčení zatím vyložila jinak.
„Promiň, to byla blbost. Zapomeň na to. Asi jsem si to vyložila špatně.“ Udělala krok od něj.
On ji, ale chytil za paži a přitáhl si ji k sobě blíž. Ovinul ji paže kolem pasu a přitiskl si ji k sobě. Sklonil hlavu k jejímu uchu tak, že mohla cítit jeho dech.
„ Miluji tě od první chvíle, kdy jsem tě uviděl. Nic nemůže změnit to, co k tobě cítím.“ Zašeptal jí.
Cítil jak úlevně a zároveň radostně vydechla. To ho naplnilo neskonalým štěstím. Od této chvíle věděl, že jediné, co chce je udělat ji šťastnou. Zvedla k němu hlavu, víc ho pobízet nemusela. Nadzvedl ji ze země, aby byla její hlava na úrovni jeho. A něžně ji políbil. Ona ho obemknula rukama kolem krku a prsty mu zajela do mokrých vlasů. Nikdy nic podobného nezažila, cítila se jako by teprve teď začala žít. Ovinula mu nohy kolem pasu. Oproti němu byla drobná, a proto pro něj nebyl žádný problém ji udržet. Ani si nevšimla, že ji donesl k posteli, teprve až když ji na ni opatrně položil, si to uvědomila. Někde hluboko uvnitř uslyšela hlásek pochybnosti, který jí říkal ne, že tohle nemůže, ale zmizel stejně rychle, jako se objevil. Patrik se rukama opíral o matraci, aby jí neublížil. Košili, kterou mu předtím pečlivě zastrkala do kalhot, vyhrnula a rukama zajela pod ni. Cítila jeho nahou, horkou kůži a pevné svaly. Začala mu rozepínat košili. Nevypadal, že by mu to vadilo. Nahmatal na zádech zip od jejích šatů, ale najednou se zastavil. Zvedl hlavu a podíval se na ni. Jestli čekal, že ho zarazí tak to se spletl. Marlee se na něj jen uličnicky usmála a kývla na něj. Vypadal, že toto skutečně nečekal. Proto se Marlee pokusila pomoct mu překonat ten šok. Zkušeně si rozepnula zip na šatech a vysoukala se z nich. Celou tu dobu ležela pod Patrikem, který měl rozkročená kolena nad jejím tělem a rukama se opíral po stranách jejích ramen. Rozcuchané vlasy mu padaly do očí. Teď pod ním ležela jen ve spodním prádle. A on vypadal, že se z toho zblázní. V jeho očích byl hmatatelný zmatek. Marlee se na něj rošťácky usmívala. Nemohla si pomoct, aby ho trochu nepotrápila. Věděla, že by se na ni takhle dokázal dívat celý den, ale ona celý den neměla. Pověsila se na něj a překulila ho na záda. Ani nevěděla, že to umí. Nyní byl přimáčknutý k posteli a ona mu seděla na břiše. Opřela se mu rukama o jeho nahou hruď a naklonila k němu hlavu jako by ho chtěla políbit, ale těsně předtím, než to udělala, mu řekla jediné slovo. „Prosím.“
Když se na to dívala zpátečně, nemohla uvěřit tomu, že něco takového vůbec udělala. Přivést si do své ložnice chlapa, kterého právě potkala ve vězení a ještě mu říct, že ho miluje. No to byl vrchol.
Vídali se spolu několik měsíců, ale jednou když se sešli na jejich oblíbeném místě v parku, kde si našli skvělé místo mezi stromy a keři a byli tam chránění před zraky kolemjdoucích, se všechno změnilo. Marlee tam totiž Patrikovi řekla, že je těhotná. Jeho reakce byla přiměřená situaci. Naštěstí byla Marlee tak chytrá, že ho vzala někam, kde nebude moct začít vyvádět příliš, třeba řvát hrůzou. Patrik zbělel a ztuhl na místě. Marlee se na něj nesnažila tlačit, proto si sedla na zem a několik minut ho pozorovala. Probralo ho, až když se podíval na ni a uviděl, že sedí na zemi. Okamžitě ji postavil na nohy.
„Neměla by jsi sedět na zemi. Už není teplo, ještě se nachladíš.“ Marlee se na něj smutně usmála.
„Vím, že to pro tebe není lehké a nebudu ti vyčítat, jestli se mnou už nebudeš chtít mít nic společného.“ Řekla smutným hlasem.
Patrik ji chytil za ramena. „Jak tě tohle mohlo napadnout.“ Odvětil dotčeně.
Marlee k němu zvedla hlavu. Musel jí z tváře vyčíst úžas, protože řekl už klidnějším tónem.
„Netvař se tak překvapeně. Věděl jsem moc dobře, do čeho jdu.“ Najednou si před ní klekl na jedno koleno. „Chtěl jsem to udělat už dávno, ale nebyla vhodná příležitost.“
Vytáhl z kabátu malou červenou krabičku a otevřel ji.
„Princezno Marlee, prokážete mi tu čest a stanete se mou ženou?“
Marlee si položila ruku na srdce a nemohla uvěřit svým uším. Se slzami v očích ze sebe vysoukala. „Ano, stokrát ano.“ A vrhla se mu kolem krku.
To víte, že z toho její rodiče nebyli nadšení, ale co mohli dělat. Jediný člověk, který Marlee podporoval, byla její sestra Annabeth. Byla z toho skoro stejně nadšená jako sama Marlee. Do měsíce se konala svatba a za další čtyři se narodil Arthur.
Bydleli na předměstí ve velkém dvoupatrovém domě. Patrik pracoval na zámku, ale nezdálo se, že by ho to bavilo. Nestěžoval si, ale bylo znát, že tam není šťastný. Marlee mu mockrát nabízela, aby šel dělat něco jiného, ale on to vždy odmítl. Věděl, jak je důležité mít práci na úrovni, když patříte do královské rodiny. Ale nikdy se necítil mezi šlechtou příjemně. Měl pocit, že tam nepatří a nikdy ani nebude, ale kvůli Marlee předstíral, že ano.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
