Konec začátků
Informace:
Gruvia Fan Fiction od mé sestry ^^
Z pohledu Natsua
Dorazili jsme do vesnice, kde měla údajně žít Juvie. Pršelo. Všude bylo neskutečný mokro. Vypadalo to, jako že tu vůbec nikdo nežije. Jen samý prázdný domy a uprostřed vesnice jakási velká budova.
,,Hele Natsu, necítíš něco ??” obrátil se na mě Happy.
,,Zatím ne.” zavětřil jsem.
,,To je divné…” ozvala se Lucy ,,Juvie by tady měla být…” povzdechla si.
,,Neboj Lucy, najdeme jí.” usmál jsem se na ni.
,,Nebo se o to aspoň pokusíme…” pomyslel jsem si.
,,Ale jestli bude takhle pršet, tak spíš nastydneme.” postěžovala si Wendy. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechl a snažil se vnímat všechny okolní pachy. Když tu náhle… ucítil jsem povědomý pach. Začal jsem se na něj víc soustředit. Byl to Juviin pach.
,,Mám jí ! Jdeme !” oznámil jsem to ostatním.
,,Skvěle Natsu.” pochválila mě Lucy.
,,Za mnou.” rozešel jsem se směrem, odkud pach vycházel.
Z pohledu Juvie
Seděla jsem na té stejné lavičce, jako skoro každý den. Cítila jsem, jak na každý kousek mého těla dopadá déšť. Byla jsem ve svém živlu. Vodu jsem milovala nadevše.
,,Co se to z Juvie jenom stalo…” povzdychla jsem si.
,,Juvie !!!” ozval se povědomý hlas. Najednou jsem v dálce viděla Natsua a ostatní. V tu chvíli jsem si vzpomněla na to, na co jsem si myslela, že už jsem zapomněla…
Stalo se to, když se cech rozpadl. Nějak jsme se rozdělili. Já jsem zůstala s Grayem-sama.
Cestovali jsme na jih. Jednou jsme došli před tuhle vesnici.
,,Grayi-sama, koukejte, vesnice !” ukázala jsem směrem k vesnici ,,Pojďme se tam podívat !” nabídla jsem mu.
,,Víš, Juvie… já už s tebou nechci cestovat…” začal najednou Gray.
,,Cože…?” nechápavě jsem na něj hleděla.
,,Ne, vlastně už s tebou nechci mít nic společnýho !!” rozkřikl se na mě ,,Klidně si tady zůstaň, ale já odcházím.” sykl na mě nabroušeným tónem. Klesla jsem na kolena. Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Ale Grayi-sama…” vzlykla jsem ,,Myslela jsem, že mě máš rád aspoň jako kamarádku…”
,,Jak bych mohl mít rád někoho takového !!” otočil se a odcházel pryč.
Znovu už jsem to nechtěla zažít. Tak nějak mi došlo, že když je tam Natsu-san, bude tam i Gray.
Vydala jsem se tady na útěk. Probíhala jsem uličkami a snažila se je setřást. Ale nevypadalo to, že by jim běhat za mnou dělalo nějak moc velký problém. Doběhla jsem k velké budově uprostřed vesnice. Vlastně tam bydlím. Rozrazila jsem dveře a rychle za sebou zavřela. Pro podobné případy jsem měla přichystanou ochranou bariéru. Rozhodla jsem se jí tedy vztyčit. Věděla jsem totiž že Natsuovi-san by nedělalo problém dveře vyrazit. Na to, abych vytvořila takovou bariéru, aby odolala Natsuovi-san i Grayovi, jsem musela vynaložit velké úsilí. Začala jsem se tedy soustředit. Okolo budovy se začala dělat velká vodní bublina. Měla jsem celkem problém udělat jí kompletní, ale nakonec se mi to povedlo.
,,Juvie pusť nás dovnitř !!” zařval Natsu-san.
,,My víme, že tam jsi !!” ozvala se Lucy. Já jsem pořád mlčela a doufala že odejdou a nechají mě na pokoji. Buch !! Ozval se první úder do bariéry a hned nato druhý a třetí. A takhle to šlo dál. Pak to náhle ustálo. Chvíli bylo ticho. Ale pak se ozval obrovský výbuch. Ani to bariéru neporušilo.
,,To nemá cenu, Natsu…” snažila se ho uklidnit Lucy.
,,Asi máš pravdu…” vypadalo to že se Natsu-san uklidnil ,,My se pro tebe vrátíme jen si nemysli že tě tady necháme !!” zařval naposled.
,,Tak pojď…” pobídla ho Lucy. Vyběhla jsem do druhého patra a koukla se z okna. Opravdu to vypadalo že odcházejí. Opřela jsem se o zeď.
,,Díky bohu…” sjela jsem na zem podél zdi.
,,Juvie, co se stalo ?!” přiběhl ke mně žlutý pes s jasně zelenýma očima.
,,Ale nic…” odvětila jsem sklesle. Přišel ke mně blíž ,,Promiň, probudila jsem tě ??” podrbala jsem ho za uchem.
,,O to teď nejde…” přiskočil k oknu ,,Kdo to byl ?” podíval se na pár postav odcházejících z vesnice.
,,Členové Juviina starého cechu…” zabodla jsem oči do země.
,,A proč jsi aktivovala bariéru ??” hodil na mě nechápavý pohled.
,,Protože tam byl někdo kdo Juvii ublížil a Juvia ho nechce už nikdy vidět.” trochu mi to ulítlo.
,,Jestli sem ještě někdy vpáchnou, tak toho budou litovat…” zajiskřil.
,,Ale no tak Wille…” uklidnila jsem ho ,,Juvia nechce, abys někomu ubližoval.” začala jsem ho drbat za uchem.
,,Ale-” snažil se odmlouvat.
,,Jsi až moc ochranářský… i kdyby přišli, tak by se s nim Juvia vypořádala sama.” usmála jsem se na něj.
,,Hm…” tvářil se uraženě. Ale já věděla, jak na něj.
,,Tak co takhle nějaký jídlo ??” zvedla jsem se. V tu chvíli vyskočil Will na nohy a začal vrtět ocasem.
,,D-Dobře, tentokrát jsi mě přesvědčila, ale příště se ti to nepovede.” začervenal se.
,,Jasně, pane nepřemožitelný.” usmála jsem se na něj.
Z pohledu Natsua
Dost mě naštvalo, že jsem nedokázal prorazit tu bariéru. Bylo to divné. Kdy zesílila Juvie natolik, aby dokázala udělat takovou bariéru? Navíc když jsme odcházeli ucítil jsem jiný pach, než Juviin. Ani nevím jestli byl lidský, ztratil jsem ho moc brzo na to, abych to stihl rozpoznat.
,,Kam půjdeme teď, Natsu ??” vyrušila mě Lucy.
,,Nevím…” zamyslel jsem se ,,Lucy, kde je teď Gray ??” otočil jsem se na ni.
,,Natsu-san, neříkej že...” zhrozila se Wendy.
,,Juvia nevypadala moc dobře, někdo jí něco udělal a ten někdo bude asi Gray…” podíval jsem se do dálky.
,,Noo, Gray se přidal do Lamia Scale...” prohlížela si svůj zápisník Lucy.
,,Tak si myslím že je to jasné…” ukázal jsem do dálky ,,Jdeme do Lamia Scale !”
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
