Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Dokumenty v sejfu

V domečku:

Maro držel Seijiho, který se stále jenom smál. Akiko si nalila panáka na vzpamatování. Čekali na příjezd policie. Ta přijela pět minut poté, co Jane s Lawem odjeli. Zazvonili na zvonek a Akiko šla otevřít.

,,Dobrý den madam. Tady policie.’’ řekl jeden důstojník a ukázal svou identifikaci.

,,Dobrý den, pojďte dál.’’ pozvala Akiko policisty dál, a uvolnila jim cestu. Všichni vstoupili dál. Akiko za nimi zavřela dveře.

Všichni se sešli v obýváku. Tam uniformovaný policisté chytli Seijiho a odvedli ho, který se stále jenom smál.

,,Šéfe, ty jsi tu taky?’’ podivil se Maro, když spatřil svého šéfa.

,,Maro, co se tu vlastně stalo? A pravdu.’’ vyžadoval šéf po Marovi.

,,Seiji je vrah Akena, otce Jane. Nevím o o co tu jde, ale ani Jane to pořádně neví. Řídí se podle šifer, které tu zanechal její otec. Law jí pomáhá. Seiji chtěl taky vědět, co vlastně její otec vlastnil, a nás dva vzal jako rukojmí. Jane s Lawem se vrátili a Law zjistil situaci. Nalíčil na Seijiho past a postřelil ho. Zachránil nám tím životy.’’ řekl ve stručnosti Maro.

,,Opravdu nevíte o co tu jde? Ani vy madam Mizuki?’’ podíval se šéf na Akiko.

,,Řeknu vám vše, co vím, ale slibte mi, že Jane dáte pokoj.’’ souhlasila s podmínkou Akiko. Maro i šéf se na Akiko podívali.

,,Myslím, že pojedeme k nám.’’ rozkázal šéf. Dovolil Marovi, aby Akiko odvezl na komisařství sám. Šéf jel svým autem.

Výslech Akiko:

Akiko spolu s Marem byla odvedena do vyslýchací místnosti. Maro totiž souhlasil s výslechem pod podmínkou, že u toho taky bude. Šéf nic nenamítal. Oba seděli vedle se a naproti nim šéf.

,,Tak...můžeme začít?’’ zeptal se opatrně šéf.

,,Ano.’’ přikývla Akiko.

,,Povězte nám madam Mizuki vše, co víte.’’ požádal šéf Akiko.

,,Můj ex-manžel Akeno Shiko byl vůdce organizace Bratrstvo a sesterstvo weapon. I já do této organizace patřila. Jako historička a znalkyně zbraní. Organizace byla založena před sto tisíci lety, Moriem Terasakim. A vůdcovství této organizace se dědí z generace na generaci, z rodiny na rodinu, z potomka na potomka. A do organizace se připojit může kdokoliv, kdo dokáže svou věrnost. V této organizace jsem poznala Akena. Zplodili jsme spolu Jane. Ta do včerejška nevěděla, čím se její otec zabýval. Organizace se zabývá hledáním starověkých zbraní, které pak předává muzeum. Ale je tu jiná organizace. Organizace Anti-weapon. Ti se snaží získat stejné zbraně, jako naše organizace, ale  pro své osobní účely. Pro ničení, zabíjení nevinných lidí. A Jane se rozhodla jít po otcových stopách, i když si to prozatím nechce připustit.’’ dovyprávěla příběh Akiko. Maro i šéf pozorně poslouchali. Maro z toho co Akiko říkala, už věděl.

,,O této organizace jsem už slyšel. Policie s nimi úzce spolupracuje. Tak nepochopím, proč vaše dcera tak náhle utekla.’’ oznámil šéf těm dvěma, a zeptal se na otázku, směřující spíše na Akiko.

,,Myslím, že v tomto směru by ses měl zeptat Lawa. Ten ti odpoví, proč se do toho nechal uvrtat. A utekl spolu s Jane.’’ vložil se do rozhovoru Maro.

,,Ty něco víš, Maro?’’ zeptal se šéf a podíval se na Mara.

,,To ti poví Law.’’ pokrčil rameny Maro.

,,Asi vím, o čem mluvíš, miláčku. Pane...šéf, to vám musí opravdu říct ti dva. My nemáme právo do toho zasahovat.’’ došlo Akiko a souhlasila s Marem.

,,To bych rád udělal, ale nevím kde zrovna jsou.’’ povzdychl si šéf.

,,Jsou v domě, rezidenci mého ex-manžela.’’ odpověděla Akiko. Šéf se na ni podíval. ,,Další šifra je tam zavedla.’’ dodala na vysvětlenou.

,,Hned tam pošlu své lidi.’’ přikývl šéf. ,,Jinak už můžete jít. Oba dva. Ale ještě nejdřív vás vyslechne jiný komisař, ohledně toho, co se u vás v domečku stalo.’’ částečně ty dva propustil. Poté odešel do druhé vyslýchací místnosti.

Výslech Seijiho:

Seiji po celou tu dobu, co šéf vyslýchal Akiko a Mara, seděl za stolem, se spoutanýma rukama a usmíval se. I rameno měl už ošetřené. Byl to čistý průstřel. Asi po hodině a půl přišel šéf. Seiji se na šéfa podíval.

,,Tak vám vše ta děvka řekla?’’ zeptal se s úsměvem na Akiko Seiji.

,,Tady se ptám já, ne vy Asakawo!’’ řekl zlostně šéf. Nebyl tak příjemný, jako byl na madam Mizuki a Mara. ,,Kdo vás najal?’’ zeptal se na toho, kdo si Seijiho najal.

,,Nikdo. Pracuju výhradně sám pro sebe.’’ zasmál se Seiji.

,,Nelži! Víme, že z tvé hlavy to není!’’ vyptával se zostra šéf. Hned i přešel na tykání.

,,Když vy tak všechno víte, proč něco neděláte a nezatknete šéfíčka?’’ vysmíval se Seiji.

,,Kdo je tvůj šéf?’’ zeptal se znovu šéf. Ztrácel trpělivost.

,,Nikdo, zjistěte si to sami.’’ smál se Seiji.

,,Můžeš si polepšit, když nám to řekneš. Jeho jméno.’’ zkoušel to ještě po dobrém šéf.

,,Nic vám neřeknu.’’ trval se smíchem Seiji.

,,Obviňte ho z vraždy Akena Shika, a držení jako rukojmí Akiko Mizuki a komisaře Mara!’’ řekl rázně a přísně šéf. Poté odešel do své kanceláře. Než šel vyslechnout Seijiho, tak povolal policejní eskortu k vile Akena Shika. Ve své kanceláři čekal na hlášení od policejní eskorty.

Z pohledu Jane:

Law mě odvedl do auta. Připoutala jsem se. Law zasedl za volant a nastartoval. Vyjel s autem. Když odbočoval na křižovatku, tak jsme se minuli s auty od policie i se šéfem Lawa.

,,Jaká je adresa?’’ zeptal se mě Law. Hned jsem mu tu adresu dala. Po deseti letech. Pomyslela jsem si. Jeli jsme mlčky.

,,Promiň.’’ omluvil se mi náhle Law. Podívala jsem se na něho.

,,Za co?’’ nechápala jsem jeho omluvu.

,,Za tu riskantní akci.’’ vysvětlil mi Law.

,,Neřeš to. Musím si na to zvykat. Buď s tebou, nebo bez tebe.’’ usmála jsem se na Lawa.

,,Jak to myslíš, s tebou, nebo bez tebe?’’ nepochopil Law a podíval se na mě.

,,Přemýšlela jsem o tom. A hodně. Půjdu ve šlépějích otce. A buď s tebou, nebo bez tebe.’’ vysvětlila jsem své rozhodnutí Lawovi.

,,To se vzdáš své práce?’’ zeptal se Law, ale překvapený nebyl.

,,Práce ano, ale ne oboru. Kryptologií se budu dál zabývat. Ale budu v oku policie. Ale koukám, že tě to nepřekvapilo.’’ podívala jsem se znova na Lawa.

,,Věděl jsem, že půjdeš ve šlépějích svého otce. Jak si pronesla, že vraha znáš, ale chceš znát motiv. To mě usvědčilo o tom, že se tím chceš zabývat víc. A rozhodně jdu do toho s tebou.’’ podíval se na mě Law a usmál se. Pak se zase věnoval řízení.

,,To se dobrovolně vzdáváš své práce u policie?’’ byla jsem překvapena. Čekala jsem, že mi dá košem.

,,Někdo musí ochránit tvůj sexy zadeček.’’ zazubil se Law.

,,Hele nech toho.’’ okřikla jsem Lawa. A kdyby neřídil, tak bych mu věnovala nějak ten žďuchanec.

,,No co, rýpnout si musím.’’ dál se zubil Law. Nechala jsem to bez komentáře a jeli jsme mlčky.

Law zastavil pře vilou mého otce, de jsem byla naposledy před deseti lety.

,,Tak tady jsi vyrůstala?’’ zeptal se překvapeně Law a hvízdl.

,,Ano, dvacet tři let.’’ přikývla jsem. Vracelo mi to vzpomínky na dětství, i na to, co se stalo před deseti lety.

,,Tak jdeme, ať to máme z krku.’’ oznámil Law. Měl z toho špatný pocit. Znovu jsem jenom přikývla. Oba jsme vystoupili z auta a šli k vile. Ani jeden z nás si nevšiml, že náš někdo sleduje.

Došli jsme k vchodovým dveřím. Klíč od zámku jsem neměla, ale věděla jsem, že to lze otevřít pomocí kódu. S kódem jsem si tak jistá nebyla. Co když to otec změnil? Pomyslela jsem si.

,,Co se děje?’’ zeptal se mě Law, když si všiml, že nad něčím přemýšlím.

,,Nejsem si jistá kódem od domu. Máme jenom jeden pokus.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit.

,,Zkus ten, který si pamatuješ.’’ poradil mi Law. Podívala jsem se na něho.

,,Myslíš?’’ otočila jsem se s otázkou na Lawa.

,,Určitě to kvůli tobě nezměnil a šifru tu nevidím. Ty snad ano?’’ vysvětlil své rozhodnutí Law. Jenom jsem přikývla a zadala kód. 1-8-9-5. To byl ten kód. Přístupový kód. Po chvilkovém čekání, kdy jsem byla celá nervózní, se po chvíli rozsvítilo zelené světélko a dveře se otevřely. ,,Vidíš, říkal jsem ti to.’’ zazubil se na mě. Oba jsme vstoupili dál.

Zavřely se dveře a my se rozhlédli kolem dokola. Nic se tu nezměnilo. Pomyslela jsem si.

,,Kdyby byl čas, tak by jsme s to tu mohli prohlídnout. Ale bohužel není. Tak, kde je ta pracovna?’’ zeptal se mě Law a podíval se na mě. Má pravdu. Není čas. Řekla jsem si pro sebe.

,,Tudy.’’ řekla jsem a vydala se do zadní místnosti. Tam se rýsovaly velké dřevěné dveře.

Vzala jsem za ně a otevřela. S Lawem jsme se na sebe podívali a vstoupili dál. Jak jsme vstoupili a zavřely za námi dveře, tak do domu vnikl další člověk.

Law zavřel dveře. Já hned přišla k psacímu stolu, kde jsem hned našla to červené tlačítko, jako před deseti lety. Po chvíli jsem ho zmáčkla. Knihovna za mnou se rozevřela a objevily se schody, které vedly nahoru. Law přišel ke mně. Oba jsme se na sebe podívali. Přikývli a já vyrazila, jako první. Law hned za mnou.

Šli jsme mlčky. Šli jsme takové tři minuty, než jsme došli k dalším dřevěným dveřím. Ty jsem otevřela. Hned jsem si vzpomněla na tu scénu před deseti lety. Jak muž ležel nahý na oltáři, všude krev a nad tělem byla zbraň. Pokývala jsem hlavou, abych zahnala tu vzpomínku a vstoupila jsem dál. Byly tu vitríny, kde byly samé zbraně, výstavní kousky. Oltář a na zdi za oltářem byl obraz muže. Nikdy jsem toho muže na obrazu neviděla.

,,Tak, kde by mohl být ten sejf?’’ zeptal se do ticha Law.

,,To nemám ponětí. Možná zatím obrazem.’’ napadlo mě. Law přešel k obrazu a sundal obraz. V tom se otevřely dveře. Já i Law jsme se otočili a podívali, kdo to je. Muže jsem nepoznávala. Ani Law ne.

,,Kdo jste?’’ zeptal se Law muže. Poté položil obraz na zem. Už chtěl tasit svůj revolver, když muž byl rychlejší a v ruce držel svůj kolt.

,,Na tom nezáleží, kdo jsem já. Chci to, co je v sejfu.’ řekl vážně muž. Law se o nic nepokusil. Nechtěl riskovat můj život. Znovu.

,,Ale já vám to nedám.’’ řekla jsem rozhodným hlasem. Byla jsem sama překvapena, že se mi hlas netřese, ale kolena ano. V tom zazněl výstřel. Law padl na kolena. Zděsila jsem se.

,,Příště budu mířit na hlavu. Tak děje  a dej mi to!’’ řekl nevrle muž. Podívala jsem se na Lawa. Držel se za levé rameno.

,,Dobrá, jenom mu neubližujte.’’ souhlasila jsem nakonec. Podívala jsem se na ten sejf. Vyndala jsem skleněné srdíčko a spodkem vložila do zámku. Sejf se otevřel. Ale teď tu byl číselník, kde jsem měla zadat další heslo. Po chvíli jsem si všimla, že to má dva vchody do sejfu. Že ty pravé dokumenty budou v tom druhém sejfu. Že v tomto budou falešné dokumenty. Zadala jsem kód 1-9-5-5. Sejf se po chvíli otevřel. V sejfu byla složka.

,,Dělej, dej mi to!’’ křikl muž. Vzala jsem složku do ruky. Muž mi ji vytrhl z ruky. Už na Lawa zamířil, že ho zabije, když se ozvaly z dálky policejní sirény. ,,Kurva!’’ zaklel, uklidnil kolt a rychle prchal pryč. Ulevilo se mi.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptala jsem se Lawa, když jsem se na něho podívala. Law se postavil na nohy.

,,A teď je vše v háji.’’ zaklel Law, aniž by mi odpověděl na mou otázku.

,,Není. Má falešné dokumenty. Ta pravá je stále ve skrytém sejfu.’’ zazubila jsem se na Lawa. Pak jsem se otočila znovu k sejfu. Byl tam menší skoro neviditelný číselník na kód. Zamyslela jsem se. Za zkoušku nic nedám. Pomyslela jsem si. Zkusila jsem zadat svůj věk. 2-3. Chvíli se nic nedělo, ale pak se otevřel spodní vchod. Tam byla silnější složka. Vzala ji do ruky a podívala jsem se na Lawa. Sirény byly čím dál tím víc blíž. A co teď? Blesklo Lawovi hlavou.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.