Dvě strany-3.Díl
Informace:
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale tady máte další díl. Doufám že se bude líbit :)
,,Ne, prosím!“ Málem začala brečet.
Bože, měla jsou toho chlapa vážně dost. Nejen že postřelil mámu, vyhrožoval mi, že když přijdu pozdě, bude to nejhorší den mého života ale i tohle? To už je fakt moc.
,,Pane...?“ Začala jsem opatrně a otočil se na mě.
,,Zase ty? Být tebou, tak bych na sebe moc neupozorňoval.“ Vypálil ze sebe.
,,Jen jsem chtěla říct...., že...“ Než jsem to stačila doříct, skočil mi do řeči.
,,Tak už to ze sebe vyklop! Nemám tu celej den!“ Asi si chtěl hrát na drsňáka, protože jak to dořekl, tak si odplivnul. Bohužel pro něj, se mu to nepodařilo moc dobře a skončilo to na jeho botě. Tentokrát se začal smát i jeden strážný. Samozdřejmě potichu aby to neslyšel. Po chvíli se přestal smát a vykročil za velitelem.
,,Pane, už bysme měli jet, ať máme čas vše zařídit.“ Řekl mu.
,,No dobrá, nasedat a jedeme!“ Dal rozkaz a asi i zapoměl na Aiko.
Jakmile to dořekl, stráže nás začali vést k vozům, ve kterých jsme měli jet. Byli celé bílé. Zajímalo by mě, co na té barvě mají. I stráže byli v celém bílém. Každopádně vypadal jak nákladní vůz. Tohle je vlastně poprvé, co ho vidím na vlastní oči. Vždy jsem ho znala jsen z knížky. Stráže vzadu otevřeli dveře a my si vlezli k nákladu, kde byly nějaké potraviny.
Jakmile zavřeli dveře, nasedli a vyjeli, začali si někteří stěžovat.
,,Mohli aspoň přes ten nákladní prostor něco přehodit, takhle na nás všichni vidí a ještě k tomu na nás svítí slunko.“ Stěžoval si jeden kluk.
Na to mu hned odpověděl druhý ,,Je to ponižující, všichni na nás koukají.“
,,Vždyť dostaneme úpal, oni tam vevnitř mají klimatizaci a mi tady umíráme.“ Dodala ještě jedna holka.
Aiko, která seděla vedle mě se pochichtávala. ,,Stěžují si jak malé děcka. Mě se tu líbí, že tu jsme s jídlem a vodou. Pojď něco potají ochutnat. Slyšela jsem je, že to vezou na nějakou oslavu. Chci vědět na čem si pochutnává jejich strana.“ Usmívala se na mě tak, že nešlo odmítnout. Tak jsem jen přikývla a Aiko se usmála ještě víc.
,,Ale jen trochu, ať si ničeho nevšimnou.“ Zasmála jsem se potichu a cítila se zase jako malá. Sice bylo tohle nebezpečnější, než když jsem potají dělala něco mamce, ale i tak mě to bavilo.
Vybraly jsme si jednu bednu a nakoukly do ní. Nemohli jsme uvěřit, co vidíme. Byla tam sposta čokolády a další věci, které jsme ani neznaly. Asi nějaké další cukrovinky.
,,Můj bože! Tak tohle je nejlepší den mého života.“ Aiko se na to koukala, jako by právě něco vyhrála.
,,Ale počkej, nesmíme si toho vzít moc! Jestli to poznají bude zle.“ napomenula jsem ji, protože jsem viděla, jak už se tam pro něco natahuje.
Jakmile jsem to dořekla, koukla se na mě těma nejsmutnějšíma očima, co jsem kdy viděla. Ta holka mě přemluví snad ke všemu. Takže jsem jí tu krabici vytrhla a sáhla po první věco co jsem viděla.
,,Ale jednu tabulku téhle čokolády určitě postrádat nebudou.“ A ukázala jsem jí mléčnou čokoládu s karamelem.
Hned jak ji viděla se jí rozzářili oči. ,,Páni! Čokoládu jsem měla naposledy snad před pěti lety. Máma za ni utratila dost peněz, aby mi udělala radost, když jsem ji ještě neochutnala. Kdy jsi měla čokoládu naposledy ty?“ Zeptala se mě.
Zatím co jsem ji rozdělávala tak, aby jí nikdo jiný neviděl, jsem odpověděla. ,,No, je to asi tam devět možná deset let zpátky.“ Když se mi ji podařilo otevřít, rozpůlila jsem ji tak, aby každá měla stejně. Hned jsme se do toho zakously. ,,Panebože, je výborná.“ Řekla jsem s plnými ústy.
,,Bože to je mňamka.“ Zahuhlala Aiko.
Netrvalo to moc dlouho a celou jsme ji dojedli. Potom jsme si s Aiko řekli, že se budeme koukat ven a pozorovat vše, kde jsme ještě nebyly. Takových míst na naší straně bylo dost. Vždy jsme se museli držet jen v našem okruhu. Jestli jsme byli dál, měli by jsme problémy.
Konečně jsme viděly velkou bránu, která vedla zkrz zeď. Jakmile ji viděli i ostatní, všichni hned vykoukli a sledovali, co se bude dít a jak to tam vůbec vypadá.
Aiko mě chytla za ruku a nepřestávala se koukat ven. Jen jsem se usmála a koukala dál, jak otevírají bránu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
