Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Dopadení vraha?

Z pohledu vraha:

 

Po sprše, kterou jsem si dal, jsem šel do krámu, pro pečivo a párky. Chvilku jsem prohodil pár slov s pokladní, a pak se vrátil do bytu. Tam jsem zapnul počítač a dal se do snídaně. A čekal, než se zapl počítač. Když ta stará kracna naběhla, tak jsem najel na stránky policie. Teda do jejich programu. Díky šéfíčkovi jsem měl k tomu přístup. Nevěděl jsem, kde matka Jane bydlí. Věděl jsem, nebo spíš tušil, kde se bude vyskytovat. Jen Akeno nikdy neřekl, kde jeho bývalá, nebo Jane bývají. Ale nikdy jsem to nepotřeboval vědět. Až do dneška.

 

Najel jsem do databáze osob. Zadal jméno matky Jane, což znělo Akiko Mizuki. Vyjela mi její fotka s celým jménem, adresou i s trestným rejstříkem. Ten byl čistý. Ale to mě nezajímalo. Mě zajímala jenom adresa. Opsal jsem si adresu na papír. Vyjel z databáze a šel se obléct. V tom mi zazvonil mobil. Zvedl jsem hovor.

,,Ano šéfíčku?’’ ozval jsem se do mobilu. Chvíli jsem poslouchal. ,,To je teda novinka.’’ hvízdl jsem. ,,Ano, už tam jedu.’’ dodal jsem a hovor ukončil. Mobila jsem hodil do kapsy u riflí, vzal bundu na sebe, obul se a zamkl byt. Šel jsem k autu. Lístek s adresou jsem nechal doma na stole. Ale nevadilo to. Adresu jsem si pamatoval.

 

Vlezl jsem do auta, nastartoval a vyjel. Jel jsem do jednoho zapadákova, kde nebyl žádný obchůdek, ani hospoda. Tak tady bych fakt chtěl bydlet. Pomyslel jsem si. A dál ujížděl cestou vpřed.

 

Domeček jsem našel poměrně rychle. Nikde jsem nebloudil. Auto jsem zaparkoval u domečku. Jedno auto tam už stálo. Že by se už vrátila? Zeptal jsem se sám sebe. Vystoupil jsem z auta a zamkl jsem ho. Sice tady by mi ho nikdo neukradl, ale jistota je jistota.

 

Přišel jsem k domečku. Zvonek jsem nikde nenašel. Tak jsem zaklepal na dveře. Ten zvonek jsem ani nehledal. Asi po třech minutách se dveře otevřely.

,,Kon…’’ nedořekla matka Jane Akiko. ,,Seiji? Co ty tu?’’ byla překvapená.

,,Ahoj. Slyšel jsem, že ti zemřel muž.’’ promluvil jsem v klidu. Ale měl jsem touhu z ní strhat hned oblečení a pomilovat se s ní. Ba ne, spíš znásilnit. Možná jsem to chtěl uskutečnit, jenže mě čekal šok.

,,Už se vrátili?’’ ozval se mužský hlas. Ten hlas bych poznal všude. Patřil komisaři Marovi. Rychle jsem tasil remington a namířil s ní na Akiko.

,,Drž klapačku a nikomu se nic nestane!’’ sykl jsem směrem k Akiko. ,,Otoč se!’’ nařídil jsem jí. Akiko bez řečí poslechla. Chytil jsem ji zezadu a remingtona jí namířil na pravý spánek.

,,Tak…’’ nedořekl Maro, když viděl, jak jeho přítelkyně je v nesnázích. Muž mě po chvíli poznal.

,,Seiji...Co tu děláš?’’ dostal ze sebe překvapeně Maro.

,,To on zabil Akena.’’ řekla Akiko za mě.

,,Co? Proč?’’ nechápal Maro

,,Drž hubu!’’ křikl jsem na Mara. ,,Jane je stále v té galerii?’’ zeptal jsem se těch dvou.

,,To ti tak řekneme!’’ sykl zlostí Maro.

,,Pokud vím, tak nejsi v dobré pozici na vyjednávání! Proto se zeptám znovu. Jane je stále v té galerii?’’ znovu jsem se zeptal.

,,Neřekneme!’’ trval si na svém Maro. Remingtona jsem víc přitiskl ke spánku Akiko.

,,Opravdu ne?’’ zeptal jsem se se smíchem.

,,Měla by se každou chvíli vrátit.’’ odpověděla nakonec Akiko.

,,Hodná holka.’’ zasmál jsem se jí do ucha. ,,Netušil jsem, že se spřáhneš s fízlem. A ještě o dost mladším.’’ smál jsem se. ,,Ty potřebuješ chlapa a ne zajíčka.’’ dál jsem se smál.

,,Maro je sice mladší, ale zajíček není. Je to vyspělý chlap.’’ zastala se Mara Akiko.

,,Ale mladší. Tak jsi na zajíčky.’’ trval jsem se smíchem. Ani jeden z nich už neprotestoval. ,,Nemůžeme si sednout?’’ navrhl jsem. ,,Maro, jestli se o něco pokusíš, tak to do Akiko napálím.’’ varoval jsem Mara. Všichni tři jsme si sedli na pohovku a mlčky čekali na Jane.

 

Před domečkem:

 

Přijeli jsme k domečku mé matky. U baráčku stálo cizí auto. S Lawem jsme se na sebe podívali. S otázkou v očích, kdo to přijel.

,,Počkej tu na mě.’’ oznámil mi Law a z kalhot tasil revolver. Vykulila jsem oči na tu zbraň. Law si mého pohledu všiml. ,,Od policie tu nikdo není, ale nezdá se i to.’’ vysvětil mi. Jen jsem přikývla. Law se na mě pousmál. Vylezl z auta a se zbraní v ruce šel obléhdnout domeček.

 

Obhlídka domečku:

 

Law šel rychle a skrčen kolem domečku. Došel až dozadu a podíval se dveřmi od balkonu dovnitř. Tam spatřil muže, který mířil na matku Jane, a že tam je i Maro. Opatrně se vrátil k Jane do auta.

 

V autě:

 

Netrpělivě jsem čekala, až se Law vrátí. Bála jsem se. Ale ne o sebe, i když trošičku jo. Ale hlavně o matku. Přemýšlela jsem, kdo by to mohl být. Do deseti minut se Law vrátil do auta. Byla jsem ráda.

,,Tak co? Jak to vypadá?’’ zeptala jsem se hned Lawa.

,,Situace není dobrá. Tvá matka i Maro jsou rukojmí. Toho chlapa, co je drží ho znám. Jmenuje se Seiji…’’ nedořekl Law, když jsem mu skočila do řeči.

,,Myslíš Seijiho Asakawu?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jak to?’’ dostal ze sebe překvapeně Law.

,,Je to kolega, mého otce. Teda byl.’’ opravila jsem se hned.

,,Jak dobře ho znáš?’’ zeptal se mě vážně Law.

,,Moc dobře ne. Viděla jsem ho asi pětkrát za celý svůj život. A to ještě tak na pět, deset minut.’’ vysvětlila jsem

,,My ho několikrát zatkli. Přepadával banky. Při jedné loupeži zastřelil našeho člověka.’’ řekl mi vážně Law.

,,To si děláš srandu.’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Kéž by. Jane.’’ řekl o něco něžněji Law.

,,Myslíš, že…’’ nedořekla jsem svou myšlenku. Law to pochopil.

,,Nevím, ale možné to je.’’ řekl zase vážně Law. ,,Dostal jsem nápad, ale bude to hodně riskantní.’’ řekl mi opatrně a zadíval se mi do očí. A já do těch jeho.

,,Povídej.’’ vybídla jsem Lawa.

,,Půjdeš dovnitř. Já se připlazím zezadu a osvobodím vás.’’ řekl svůj plán Law. Vůbec se mi nelíbil. Stále jsme si dívali do očí.

,,Dobrá, ale jedno mi slib, že nikomu, ani tobě se nic nestane.’’ souhlasila jsem nakonec.

,,Slibuju. Pokud to poruším, tak mě můžeš zabít.’’ souhlasil a slíbil mi Law. Přitom se na mě zazubil, ale v jeho očích jsem četla obavy.

,,Dobře. Dejme se do toho.’’ vydechla jsem rezignovaně.

,,Tady máš klíče. Auto zamkni a jdi zazvonit. Ale čekej tak pět minut. Musím se dostat dozadu.’’ nařídil mi vážně Law. Přikývla jsem hlavou na souhlas. Law mi dal klíče a se zbraní v ruce odešel dozadu. Já sledovala čas. Po pěti minutách jsem vylezla, zamkla auto a šla ke vchodovým dveřím.

 

Došla jsem ke dveřím. Nadechla jsem se a vydechla. Rukou jsem sáhla na zvonek a zazvonila jsem. Nic se nedělo. Asi po deseti minutách mi otevřel dveře Maro.

,,Ahoj Maro…’’ dostala jsem ze sebe. Maro mlčky ustoupil a já vlezla dovnitř. ,,Co se děje, Maro?’’ zeptala jsem se Mara.

,,Nic.’’ odpověděl stručně Maro. Oba jsme šli do obývacího pokoje.

 

Na pohovce otočeny zády k nám seděla má matka a vedle ní muž. Seijiho bych nepoznala. Za prvé seděl zády otočen ke mně, a za druhé jsem ho dost dlouho neviděla. Ani jeden se neotáčel čelem k nám.

,,Ahoj mami. Nevěděla jsem, že máte návštěvu.’’ snažila jsem se být v klidu. Snad nikdo nic nepozná. Pomyslela jsem si.

,,Jane, sedni si naproti nám. I ty Maro.’’ ozval se mužský hlas, aniž by se k nám otočil.

,,Jane, já bych tebou poslechla.’’ ozvala se konečně má matka. Mlčky jsem matku poslechla. S Marem jsme si sedli do křesel. Podívala jsem se na matku. Byla bledá v obličeji. Pak jsem se podívala na toho muže. Seijiho bych ani nepoznala. Viděla jsem ho jenom párkrát, když jsem byla malá, a to ještě tak na pět deset minut.

,,Jane, pamatuješ si na mě?’’ optal se mě muž jménem Seiji.

,,Jste mi povědomý, ale neumím vás zařadit.’’ zalhala jsem. Ve lhaní jsem tak trochu přeborník, i když je tu pár lidí, kteří vždy poznají, když lžu.

,,Říká ti něco jméno Seiji?’’ zeptal se mě muž, který stále mířil remingtonem na matku.

,,Seiji...Seiji…’’ přemýšlela jsem nahlas. V tom zazněl výstřel. Lekla jsem se a zavřela jsem pevně oči. Měla jsem co dělat, abych nevyjekla strachy. Má matka si zařvala.

,,Ruce vzhůru a ani hnout!’’ ozval se ostrý mužský hlas. Patřil Lawovi.

,,Jak?’’ dostal ze sebe Seiji. Měl střelné ranění na pravém rameni. Law dal Seijiovi pouta.

,,Všichni v pořádku?’’ zeptal se všech Law.

,,Ano, snad ano.’’ odpověděla matka. Maro byl hned u mé matky.

,,A ty Jane?’’ otočil se na mě Law. Já jenom přikývla.

,,Lawe, musím zavolat policii.’’ ozval se Maro.

,,Jen volej. Chtěl jsem tě o to požádat.’’ řekl chladně Law. Maro vzal mobila a zavolal na komisařství.

 

Na komisařství:

Šéf se vrátil na komisařství poté, co technici na obrazu nic nenašli. Byl naštvaný až vzteklý. Chystal se přečíst si složku o slečně Mizuki, když mu zazvonil mobil. Hned to vzal. Ale nejdřív se podíval, kdo mu volá.

,,Maro, co se děje? Nemáš nad dovolenou?’’ zeptal se zostra šéf. Šéf chvíli poslouchal. ,,Hned tam budu.’’ řekl do mobilu a hovor ukončil. Zvedl sluchátko telefonu. ,,Všichni na tuto adresu!’’ rozkázal a řekl adresu určení šéf. Sám si vzal bundu a šel k autu. Jel taky na tu adresu.

 

V domečku:

Čekali jsme na policii. Všichni, nikdo nikam nezdrhal. Pomalu jsem se vzpamatovávala z šoku. Vždyť tu spoušť mohl zmáčknout. Co to do něho vjelo? Ptala jsem se sama sebe. Ani nevím, že Law požádal Mara, aby pohlídal Seijiho. Vzpamatovalo mě to, že mě někdo čapl za ruku a odtáhl ven rozbitými dveřmi od balkónu ven. Byl to Law.

 

Venku u aut:

 

Law mě odtáhl ven k autům. Zadíval se mi do očí.

,,Tak, Jane. Co se děje?’’ zeptal se na rovinu Law. Podívala jsem se na něho.

,,Co se děje?! Ty se ptáš, co se děje?! Víš co se mohlo stát?! Mohl zmáčknout spoušť! Teď bych neměla ani mamku!’’ křičela jsem na Lawa z plných plic.

,,Ale nestalo se to. Říkal jsem ti, že to bude riskantní.’’ řekl mi v klidu Law. Já se nezmohla na nic, než na to, se rozbrečet a se svými pěstičky bouchat do Lawovi hrudi.

,,Nenávidím tě.’’ řekla jsem mezi vzlyky. Law mě objal, a utěšoval mě. Je tak křehká. Pomyslel si Law. Když jsem se uklidnila a vybrečela, tak jsme se oba vrátili do domečku.

 

V domečku:

 

Law se hned zase ujal Seijiho. Z jeho ramene tekla krev. A celou tu dobu se smál. Maro, než se vrátil k mé mate, tak mě objal. I já jeho.

,,Jane, co jste tam našli?’’ zeptala se mě má matka. Podívala jsem se na ni.

,,Tento klíč. Ale nevím k jakému sejfu patří, nebo k čemu slouží.’’ řekla jsem a vyndala skleněné srdíčko. Má matka se na to podívala.

,,Patří od sejfu z té tajné místnosti. Ale kód neznám.’’ oznámila mi matka, a vrátila klíč.

,,Jeďte vy dva, než tu bude policie.’’ řekl nám Maro.

,,Jsi si tím jistý?’’ zeptal se Law Mara.

,,Určitě. Nesmíte ztrácet čas. Pokud chcete tedy pátrat dál.’’ řekl jistě Maro. Law přikývl. Pak se všichni podívali na mě.

,,Teď vím, kdo tátu zabil. Teď chci vědět kvůli čemu byl zabit.’’ řekla jsem svou odpověď, že chci pátrat dál.

,,Tak my teda jedeme.’’ řekl Law a Seijiho předal Marovi.

,,Jestli si myslíš Jane, že jsem jediný, kdo poté zbrani pátrá, tak jsi na velkým omylu. Šéfíček má víc lidí při ruce.’’ smál se Seiji.

,,Nevšímej si ho a pospěšme si.’’ řekl mi Law a čapl mě za ruku a táhl ven k autu.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.