Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Otcova pravda

U matky Jane:

 

Law zaparkoval před baráčkem. Stálo tam jedno auto. Došlo mi, že má matka přítele. Dalšího.

,,Nebude lepší jet někam jinam?’’ podívala jsem se na Lawa.

,,Snad se nebojíš své vlastní matky?’’ poškleboval se Law.

,,Matky ne, ale jejího přítele.’’ vysvětlila jsem Lawovi.

,,Ty znáš jejího přítele?’’ zeptal se mě Law.

,,Ne.’’ zakývala jsem hlavou, že neznám.

,,Tak na co čekáme? Jdeme.’’ rozhodl Law. Povzdychla jsem si a vyrazila za Lawem k baráčku.

 

Všude panovala tma. Nikde se nesvítilo. Určitě ještě spí. Vždyť je teprve půl sedmé. Pomyslela jsem si. Zhluboka jsem se nadechla a zazvonila na zvonek.

,,Vidíš, ani to nebolelo.’’ ušklíbl se Law. V patře se rozsvítilo světlo. Čekali jsme, a mamka otevře dveře. Jenže ten, kdo je otevřel, byl přítel matky. Hned jsme ho oba poznali a nečekali, že to bude zrovna on.

,,Jane? Lawe?, co tu děláte?’’ podivil se muž. Byl to náš společní přítel a Lawův kolega z práce Maro.

,,M...Maro? Ty...jsi…’’ nedokázala jsem ze sebe nic dostat.

,,Miláčku, kdo to je?’’ ozval se matčin hlas ze shora.

,,Dělejte, pojďte dál.’’ vtáhl nás Maro do baráčku. Matka, když nás uviděla, ztuhla překvapením.

,,J...Jane?’’ dostala po chvíli ze sebe matka.

,,Ahoj…’’ dokázala jsem ze sebe dostat.

,,Nesedneme si?’’ navrhl Maro. Všichni jsme šli do obývacího pokoje.

,,Udělám kávu.’’ navrhla má matka.

,,Ne, já ji udělám. Vy si promluvte.’’ nesouhlasil s matkou Maro. Šel do kuchyňky, kde začal chystat kávy. Ale bylo to propojené s obývákem, tak nás slyšel.

,,Jane, vysvětlím…’’ nedořekla má matka, když jsem jí skočila do řeči.

,,Nemusíš nic vysvětlovat. Teď poslouchej ty mě. Tátu dneska někdo zabil.’’ dostala jsem ze sebe. Vše co se stalo na mě dolehlo a začaly mi po tvářích téct slzy.

,,Mrtvý?’’ optala se má matka nevěřícně.

,,Ano, paní.’’ odpověděl za mě Law.

,,Mami, potřebujeme tvoji pomoc.’’ začala jsem s prosbou, když jsem si setřela slzy z tváře.

,,Do jakého maléru jsi se namočila?’’ přerušila mě má matka.

,,Pravdě podobně nás dva hledají. Mě za vraždu otce a Lawa, že mi pomáhá.’’ vysvětlila jsem situace své matce.

,,Potřebujeme se trochu vyspat. A pak zase odejdeme.’’ dodal Law.

,,Byly u toho šifry, co?’’ zeptal se Maro, když přinesl hrnky s kávou.

,,Ano byly.’’ přikývla jsem.

,,Povídejte, co jste zjistili.’’ vybídl nás Maro. S Lawem jsme se na sebe podívali. Law po chvíli přikývl. A já spustila.

,,Otec zanechal několik šifer, než zemřel. Vyluštěná šifra zní takto: Najděte obraz Musakiho, zachraňte šest mnichů a pět kostelů. Dejte si, ale pozor. Jde vám o život. Spolupracuj s komisařem. Bratrstvo a sesterstvo weapon.’’ řekla jsem těm dvěma, co šifra znamená. Chvíli panovalo ticho.

,,Jděte spát. V jedenáct vás vzbudíme, a řekneme vám, co dál podniknout.’’ rozkázala matka. Law chtěl něco říct, ale já ho čapla za ruku a vedla do svého pokoje.

 

V mém pokoji byly dvě postele. Jedna pro mě a druhá pro kamarádku, která dřív přespávala u nás. Oba jsme si lehli na postele. Law se chystal něco pronést. Já ho předběhla.

,,Když se mamka pro něco rozhodne, tak není dobré jí odporovat.’’ vysvětlila jsem Lawovi.

,,Dobře. řekl Law, že rozumí. Pak jsme oba usnuli.

 

Z pohledu vraha:

 

Byl jsem v autě. Čekal jsem na signál který měl přijít zevnitř banky. Byl jsem nervózní. Z čela mi tekl pot. Setřel jsem si čelo rukou. Byl jsem hladový, ale musel jsem to vydržet. Ale stejně bych nic nepozřel. Asi ve dvanáct hodin se objevil signál. Baterka v horním patře párkrát blikla o hodinu dýl, než byl smluvený čas. Proto ta nervozita. Vylezl jsem z auta a šel do Mezinárodní banky.

 

Vešel jsem do kanceláře, kde sídlil ředitel. Ředitel se na mě podíval.

,,Co tu děláš? Jak ses sem dostal?’’ chrlil jednu otázku za druhou.

,,Nejsi v pozici aby ses tu ptal.’’ zasmál jsem se. ,,Akeno, chci slyšet, kde je ta zbraň.’’ přešel jsem rovnou k věci.

,,Nic ti neřeknu.’’ řekl rázně Akeno.

,,Hmmm...Takže si budeš hrát na hrdinu, co?’’ otázal jsem s úsměvem na tváři.

,,Nejsem hrdina. Jen vím, co s tím zamýšlíte.’’ odporoval mi Akeno.

,,A co kdybych ublížil tvé dceři a jejímu přítelíčku?’’ začal jsem hrát na city.

,,Nevím o čem mluvíš.’’ byl tvrdohlavý a zatvrdlý Akeno.

,,Jmenuje se...Počkej...Jo Jane Mizuki, nemám pravdu?’’ dostal jsem ze sebe a začal se smát. Akeno zblednul.

,,Nic ti neřeknu. A mou dceru taky nedostaneš.’’ byl tvrdohlavý Akeno. ,,To mě radši zabij.’’ dodal hrdě.

,,U ostatních určitě dopadnu líp. Sbohem Akeno Shiko.’’ řekl jsem a vyndal jsem ze zad remington D8. Vystřelil jsem po Akenovi. Poté jsem s úsměvem na tváři odešel. Že Akeno byl schopen zadat několik šifer, jsem netušil.

 

Došel jsem k autu, otevřel si dveře, sedl si za volant a dveře zase zavřel. Než jsem ale nastartoval, tak jsem vzal mobila do ruky a vytočil číslo. Po chvilkovém vyzvánění to někdo zvedl.

,,Nazdárek šéfíčku, tak vše je vyřízené. Ředitel je po smrti. Bohužel nic neřekl. Ale jeho dcera by mohla vědět.’’ chrlil jsem zprávy pro svého šéfa. Poté jsem poslouchal. ,,Rozkaz šéfíčku.’’ souhlasil jsem s dalšími pokyny. Ale pro dnešek jsem měl už padla. Bylo půl jedné ráno. Nastartoval jsem a odjel do nejbližšího McDonaldu, dát si pořádný ždlabanec. Pak jsem jel domů se vyspat.

 

Ráno asi v devět hodin ráno, nebo aspoň tak to stálo na mém nočním stolečku na budíku. Někdo mi volal. Otevřel jsem oči, a aniž bych se podíval, kdo volá, zvedl jsem to.

,,Prosím?’’ ozval jsem se do mobilu. Chvilku jsem poslouchal. Pak jsem vylítl z postele a prudce se postavil, jako když do mě střelí. ,,COŽE?!’’ vykřikl jsem do telefonu. ,,Ale to není možné.’’ byl jsem stále v šoku. ,,Ano šéfíčku, pokusím se o nápravu.’’ slíbil jsem a hovor ukončil. ,,Zatracenej Akeno! Vše musí pokazit!’’ zaklel jsem. Když jsem byl probuzen, tak jsem vstal a šel si dát sprchu.

 

U matky Jane v domečku:

 

Někdo se mnou začal cloumat. Otevřela jsem jedno oko a pak druhé. Byl to Law.

,,Vstávej Šípková Růženko, je jedenáct hodin.’’ oznámil mi Law. Posadila jsem se na posteli. V tom někdo zaklepal na dveře a dveře se otevřely. Byla to má matka.

,,Koukám, že jste už vzhůru. Dejte si sprchu a pak si promluvíme.’’ oznámila nám moje matka. Naštěstí v domečku byly dvě sprchy. Jedna v mém pokoji, a druhá na konci chodby.

,,Ty se vykoupej tady. Já půjdu do té druhé.’’ rozhodl Law, aniž by se mě na něco zeptal. Vstal z mé postele, na které seděl, a šel do koupelny, která byla na chodbě. Taky jsem vstala, a šla do sprchy ve svém pokoji.

 

Svlékla jsem se, vlezla pod sprchu a pustila na sebe vodu. Mám ráda vlažnější vodu, ale teď mi bodla ta vařící. Rozbrečela jsem se. Vracely se mi vzpomínky na dětství s otcem. Do půl hodiny jsem byla hotová, ani nikdo nepoznal, že jsem brečela. Všichni jsme se sešli u jídelního stolu.

 

Na stole bylo prostřeno a podávala se pikantní polévka. Všichni jsme si popřáli dobrou chuť a mlčky se dali do jídla. Hlavní chod byla čína. Po jídle jsme se usadili do obývající pokoje.

 

Maro udělal kávu, a taky k nám přisedl. Sledovala jsem svou matku, a pak Mara. Tak co asi vymysleli. Zajímalo mě.

,,Tak, ve zprávách běží informace, že vás hledá policie. Ale nic o vraždě nepadlo slovo. Samozřejmě věříme vám. Jsi Jane moje dcera.’’ oznámila nám má matka.

,,I já vám věřím. S tvoji maminkou Jane, jsme se rozhodli vám pomoci. Ale nejdřív si vyslechnete příběh.’’ řekl nám Maro Poté začala vyprávět má matka.

 

Příběh:

 

Matka se nadechl a začala vyprávět.

,,Tvůj otec se stal členem spolku Bratrství a sesterstvo weapon. Nebo-li Bratrstvo a sesterstvo zbraní. Jak jsou lovci poklad, tak tento spolek je spolek lovci zbraní. Přes ten spolek jsem tvého otce poznala a zamilovali jsem se oba dva. Byla jsem tam přes historii zbraní, které hledal. Ale bylo zapotřebí vědomostí šifer. A tvůj otec byl jediný, který je uměl rozluštit. Přál si, aby si šla v jeho šlépějích. Já byla proti. Proto jsem od spolku odešla. Jenže tvůj otec že zblnul šiframi, že jsem nedokázala tě před tím vším ochránit. Ten rituál, který jsi viděla před deseti lety, byl rituál přijímaní. Přijímání člena do bratrstva a sesterstva. Obřad je přísně tajný. Tento rituál se nikdy nesmí dostat ven. Jde o to, že zasvěcený se musí svléknout do naha, říznout se do prstu a nechat skapat pár kapek krve do kalichu. Pak je připoután k oltáři. Do kalichu se nalije červené víno a zasvěceného poctí vínem, že to vypadá jako krev. Poté před zbraní, kterou získal pro muzeum, tak musí složit slib mlčenlivosti a spolupráci s muzei, ale nemít žádné tajemství před bratrstvím a sesterstvím. Až tímhle obřadem zasvěcený projde, stává se z něho, nebo z ní právoplatný člen.’’ matka přestala mluvit. ,,To je vše, co vím.’’ oznámila, že je konec příběhu.

 

Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Po chvíli jsem nakonec promluvila jako první.

,,Takže, před těmi deseti lety se nestala vražda?’’ zeptala jsem se matky.

,,Ne, byl jen polit vínem. Ale slibte mi, oba dva, že o tom pomlčíte.’’ chtěla dvou slib moje matka.

,,Slibuju.’’ slíbil Law.

,,I já slibuju.’’ slíbila jsem.

,,Tvůj otec si přál, aby si šla v jeho šlépějích. Podpořím tě, ať se rozhodneš jakkoliv.’’ slíbila svou podporu vůči mně má matka.

,,Teď se chci postarat o to, abych chytla vraha otce. Ale budu se muset řídit šiframi, které připravil.’’ řekla jsem, co chci podniknout.

,,A já jí pomohu.’’ řekl Law rozhodně. ,,A taky na ni dohlídnu, aby se jí nic nestalo.’’ dodal vzápětí.

,,Dobrá. Měli by jste hned vyrazit do Národní galerie. Do sekce Musaki a najít tento obraz.’’ ukázal na obrazovku noťasu  Maro. Já i Law jsme se na to podívali.

,,Myslela jsem si, že to bude tento obraz.’’ pokývala jsem hlavou.

,,Tátův oblíbený co?’’ řekla v otázce má matka.

,,Právě.’’ přikývla jsem.

,,Tak vyrazíme?’’ zeptal se Law.

,,Jo, vyrazíme.’’ souhlasila jsem s Lawem. Oba jsme se postavili na nohy a vyrazili k autu. Nasedli a vyjeli autem do Národní galerie.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.