Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Útěk

V autě:

 

Poté, co jsem komisaři řekla pravdu, prudce zabrzdil auto a podíval se na mě. Skoro mi vypadl notebook z klína. I já se na něho podívala. Chtěla jsem něco pronést, ale komisař mě předběhl.

,,Co jsi to právě řekla?’’ dostal ze sebe komisař šokovaně. Stále mě pozoroval.

,,Slyšel jsi správně. Byl to můj otec.’’ odpověděla jsem znovu pravdu komisaři.

,,Sakra! Sakra! Sakra!’’ zaklel komisař. Rukou praštil do volantu. ,,Že mi to nedošlo dřív.’’ dodal už o něco klidnější.

,,A co by se stalo, kdybych ti to řekla dřív?’’ zeptala jsem se komisaře.

,,Vynechal bych tě z toho.’’ odpověděl mi komisař.

,,A to je to, co jsem nechtěla. sice jsem otce dlouho neviděla a nekomunikovala jsem s ním deset let, ale chci zjistit pravdu, kdo ho zabil a proč.’’ trvala jsem si na svém. ,,A buď s tebou, nebo bez tebe.’’ dodala jsem a podívala jsem se na něho.

,,Teď jsem do toho taky už namočený. Pomohl jsem ti utéct z banky, před šéfem. Kryju tě, jako by si byla zločinec a já jsem spoluviník.’’ vydechl komisař.

,,Proč si mě vlastně od tamtud vyvedl?’’ zeptala jsem se komisaře a podívala jsem se na něho. Komisař znovu nastartoval auto.

,,Nevím. Sám nevím.’’ pokrčil rameny komisař a jelo se dál.

,,Kam to jedeme komisaři?’’ zeptala jsem se komisaře, kam má namířeno.

,,Vypůjčit si auto. Potřebujeme nové auto.’’ oznámil mi komisař, kam jedeme. ,,A od teď už žádný komisař, ale Law.’’ zazubil se na mě a dál se věnoval řízení. Přikývla jsem a jeli jsme mlčky dál.

 

V bance:

 

V bance, po odjezdu komisaře s ženou nastal velký rozruch. Nikdo nevěděl co se tu děje. Proč tak náhle komisař pospíchal? A proč vedl sebou tu ženu? To byly otázky, které se všem honily hlavou. Do banky vstoupil urostlý muž s doutníkem v ruce.

,,Kde je komisař Trafalgar?’’ zeptal se naštvaně muž.

,,Je pryč, šéfe. I ta žena je pryč.’’ odpověděl jeden strážník.

,,S jakou ženou?’’ nechápal šéf.

,,S tou kryptoložkou.’’ odpověděl nějaký důstojník.

,,Sakra práce! A to jste je jen tak nechali jít?’’ zeptal se naštvaně šéf.

,,Ano, šéfe. Nebylo třeba je zastavit.’’ řekl důstojník šéfovi.

,,Vzali si něco sebou?’’ vyptával se dál šéf.

,,Paměťovou kartu z fotoaparátu.’’ odpověděl strážník.

,,Zatracená práce!’’ zaklel šéf. ,,Sežente jiného kryptologa! Rychle!’’ zvolal a odešel k mrtvole.

 

V autě:

 

Jeli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Každý bloumal ve svých myšlenkách. Já myslela na doby trávené s otcem, když jsme ještě byli za dobře. Po chvíli Law začal parkovat. Vrátila jsem se zpátky do reality.

,,Mobil.’’ řekl mi Law. Podívala jsem se na něho. ,,Snad nechceš, aby nás vystopovali podle mobila.’’ vysvětlil mi.

,,Jo, jasně.’’ přikývla jsem. Vyndala mobila z kapsy a dala ho Lawovi. Ten můj i svůj mobil hodil do přihrádky. V tom si všiml několika neotevřených dopisů.

,,To je co?’’ zeptal se mě Law a podíval se na mě.

,,Dopisy od otce. Nikdy jsem je nečetla.’’ řekla jsem pravdu.

,,To jste se museli hodně pohádat.’’ pronesl Law.

,,To ani ne.’’ zakývala jsem hlavou. Law se na mě podíval.

,,Tak co se stalo?’’ zeptal se mě Law. Podívala jsem se mu do očí. Četla jsem v nich, že chce slyšet pravdu.

,,Znáš Bratrstvo a sesterstvo weapon?’’ zeptala jsem se Lawa.

,,Ne.’’ odpověděl stručně Law.

,,Sama nevím, co to přesně je, ale jediné co vím, že se jedná o hledání. Ne hledání pokladů, ale hledání zbraní. Jednou jsem byla svědkem nějakého rituálu se zbraněmi. Poté co jsem to zahlédla, jsem s otcem nepromluvila žádné slovo.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit.

,,Takže před deseti lety se to stalo.’’ řekl Law. ,,Jako první věc, kterou uděláme, je ta, že si půjčíme auto. Pak promyslíme, co dál.’’ navrhl mi.

,,Ale jak v půl šesté ráno chceš sehnat auto?’’ zeptala jsem se nechápavě.

,,Vše nech na mně.’’ ušklíbl se Law. Měla jsem z toho špatný pocit.

 

V bance:

 

Šéf si prohlížel mrtvolu. Doutník měl už v puse. Pozoroval ji ze všech stran. Jakoby dokázal mluvit s mrtvými. Ale to nedokázal. Sakra, co si ten Law myslí, že dělá? Rozčiloval se šéf v duchu.

,,Pane? Do hodiny je tu kryptolog.’’ promluv strážník. Šéf se na strážníka podíval.

,,Nemůže si pospíšit?’’ zeptal se šéf.

,,Tahají ho z postele.’’ řekl omluvně strážník.

,,Dobrá, teď padejte!’’ byl stále rozčilený šéf. Věděl, že Law není tak blbý a mobilu se zbaví. ,,Strážníku?’’ zavolal ještě na na odcházející strážníka. Strážník se otočil.

,,Ano, pane?’’ ozval se strážník.

,,Jakým autem odjeli?’’ zeptal se šéf.

,,Té kryptoložky.’’ odpověděl strážník.

,,Dobrá, vyhlaste po tom autě pátrání! I po těch dvou!’’ rozkázal šéf. Strážník se uklonil a odešel zařídit věci, které dostal za úkol.

 

V ulici:

 

Law vystoupil z auta. Já si vzala dopisy od otce a taky si vystoupila. Law zamkl auto a vyrazil kupředu. Šel rychlým tempem, že já mu sotva stačila.

,,Proč tak spěcháš?’’ zeptala jsem se zadýchaně.

,,Ještě ti nedošlo, že po nás jdou fízlové?’’ zeptal se Law a nadzvedl jedno oboří.

,,Jo, došlo.’’ zabručela jsem si pod vousy. A dál běžela za Lawem

Law šel k jednomu paneláku. Došli jsme k jednomu vchodu. Law si prohlížel zvonky. Snad nechce budit cizí lidi? Pomyslela jsem si. Po chvíli Law zazvonil na jeden zvonek. Nevím na jaký, protože jsem tam neviděla.

,,Haló?’’ ozvalo se po nějaké době.

,,Kano, to jsem já. Potřebuju půjčit auto.’’ ozval se Law do zvonku.

,,Kdo já?’’ zeptal se rozespalý mužský hlas.

,,Nedělej blbýho Kano. Hoď mi klíče od auta. Dělej.’’ začínal se rozčilovat Law.

,,Lawe, co si to proved, že tě hledají fízlové?’’ zeptal se hlas, který patřil Kanovi.

,,Teď není čas. Házej ty klíče.’’ vyzval Law Kana.

,,Už je házím.’’ řekl Kano nevrle. Law odstoupil od zvonků dál na trávník. Po chvíli se v pátém patře otevřelo okno. ,,Chytej.’’ křikl Kano a hodil klíče na zem. Jenže je hodil přímo mně na hlavu.

,,Au...Sakra….’’ zaklela jsem a zvedla klíče ze země.

,,Díky Kano. Nezapomenu ti to.’’ křikl Law do okna, kde se rýsovala mužská postava. Pak přišel ke mně, vzal mi klíče a zamířil si to na parkoviště. S bolestí hlavy jsem Lawa následovala.

 

Po chvíli Law našel správné auto. Nasedl za volant a já ke spolujezdci. Law nastartoval auto a my vyrazili na cestu.

,,Adresu tvé matky.’’ řekl nezaujatě Law po chvíli ticha.

,,Co? Co chceš od mé matky?’’ nechápala jsem to.

,,Dělej, pak ti to vysvětlím.’’ vyžadoval po mně tu adresu Law. Povzdychla jsem si a řekla adresu své matky.

 

V bance:

 

Šéf netrpělivě čekal na kryptologa. Ten dorazil za hodinu a půl.

,,Kde jste takovou dobu?’’ otočil se šéf na kryptologa.

,,Omlouvám se, ale dřív to nešlo.’’ omlouval se zadýchaně kryptolog.

,,Dobrá! Dělejte svou práci!’’ nařídil šéf kryptologovi a nechal ho osamotě.

,,Hulvát jeden!’’ ulevil si kryptolog a dal se do práce.

 

Cesta k matce Jane:

 

Jeli jsme mlčky. Law je k baráčku mé matky. Nechápala jsem ten důvod. A ten mi ještě Law nevysvětlil.

,,Tak proč jedeme k mé matce?’’ zeptala jsem se Lawa po chvíli.

,,Potřebujeme se někde trochu prospat.’’ vysvětlil mi Law. Jenom jsem přikývla a doufala,že nás má matka neodmítne. Jelo se mlčky.

,,Myslíš, že nás tam policajti nebudou hledat?’’ zeptal jsem se po chvíli Lawa.

,,Nemyslí si.’’ Law pokýval hlavou, že si to nemyslí, že by nás tam policie hledala. Jen jsem pokývala hlavou na srozuměnou.

 

V bance:

 

Po hodině kryptolog skončil se svou prací. Šel najít šéfa. Toho našel venku, jak si zapaloval dalšího doutníka.

,,Pane? Skončil jsem.’’ ozval se kryptolog. Šéf se na kryptologa podíval.

,,Tak co tam stojí, v těch šifrách?’’ vyptával se hned šéf.

,,Nevím ještě. Musím pracovat ve své laboratoři. Nejsem tak dobrý jako slečna Mizuki.’’ bránil se kryptolog. ,,Ale jedno vím jistě. Slečna Mizuki znala oběť.’’ dodal, což bylo pro šéfa novinka. Nikdo netušil, že by slečna Mizuki se znala s obětí. Kryptolog odešel ke svému autu a hned odjel do laboratoře. Šéf vydal poslední rozkazy a odjel do své kanceláře.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.