Zbraně - Prolog
Informace:
Zbraně, ale ne ledajaké. Jedná se o pistole, revolvery, pušky až po granáty, nože, meče až katany. Ale nejsou jediní. Jedna skupina chce získat zbraně do muzeiích, druhá pro vlastní účely. A třetí strana? Ta chce dopadnout obě dvě strany.
Snad se vám tento příběh bude líbit. Omluvte mé chyby :)
Vražda
Spala jsem ve své posteli v svém malém bytě. Byt se skládal z kuchyňky, ložnice a koupelny. Něco jako hotelový pokoj, jen rozdíl, že toto byla malá garsonka. Víc jsem si nemohla dovolit. Když mě v tom zazvonil mobil. Chvíli vyzváněl. Po nějaké té minutě, kdy jsem otevřela oči jsem zvedla hovor.
,,Prosím?’’ ozvala jsem se do mobilu ospale. Chvíli jsem poslouchala. ,,Ano, hned tam budu.’’ souhlasila jsem do mobilu, a poté hovor ukončila. Podívala jsem se na budíka ležícího na nočním stolu. Ukazoval tři hodiny ráno. Zívla jsem si. Šla jsem do koupelny. Rychle jsem se osprchovala, oblékla, zamkla byt a vyrazila z bytu ven.
Venku jsem našla své auto, které jsem odemkla a nasedla si do něho. Nastartovala ho a odjela na místo určení. Měla jsem být u Mezinárodní banky, kde mě měla vyzvednout policie. Nepracuju přímo na policii. Jsem kryptoložka a pro policii občas udělám službu, když potřebují mou pomoc. Spíš naší, ale většinou posílají mě. A co to kryptologie je? Řešení skrytých šifer. Jsou to nejen čísla, ale i písmena, či obrázky.
Zaparkovala jsem auto před Mezinárodní bankou. Nechápala jsem, co se tu asi tak mohlo stát, že potřebují pomoc od kryptologa. A ještě ke všemu ve tři hodiny ráno. Po chvíli jsem to zjistila.
,,Zdravím.’’ pozdravil podrážděně muž.
,,Taky tě ráda vidím, komisaři.’’ pronesla jsem ironicky.
,,Tak jdeme, nebo tu chceš vystát důlek?’’ řekl mrzutě komisař. Radši jsem to neokomentovala a šli jsme oba dál do Mezinárodní banky.
V bance panovalo pozdvižení. všude samí policisté, technici, kteří vše fotografovali a snímali stopy.
,,O co tu jde?’’ zeptala jsem se a otočila jsem se na komisaře.
,,Někdo odprásknul ředitele banky. To by nebylo na tom to zvláštní, ale našla se tu zpráva, která je zakódovaná. Pojď se na to podívat.’’ seznámil mě se situací komisař.
Došli jsme k mrtvému tělu ředitele banky. Při pohledu na tělo, jsem zbělela jak křída. Komisař se na mě obrátil. ,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se překvapeně.
,,J...jo, jsem.’’ dostala jsem ze sebe. Podívala jsem se na tu zprávu, o které mi říkal komisař. Na zemi bylo krví napsáno: ,,Vyndej kus vepřového masa’’. Smysl to nedávalo, ale po chvilkovém pozorování, jsem tu zprávu vyluštila. Správná zpráva zněla: ,,Spolu pracuj s komisařem’’. Po přečtení zprávy jsem se podívala na komisaře a pak znovu na vzkaz. ,,Jsou tu i jiné vzkazy?’’ zeptala jsem se, aniž bych jsem se na komisaře podívala.
,,Ano, ale jak si to věděla?’’ byl překvapený komisař.
,,To je přeci má práce, a zpráva není celá.’’ ušklíbla jsem se na komisaře. ,,Tak co jste ještě našli?’’ zeptal jsem se.
,,A co stojí v této zprávě?’’ zeptal se mě komisař a ukázal na zem, na krvavý nápis.
,,Je to jenom část zprávy. Potřebuju vidět zbytek a poskládat, aby to dávalo smysl. Abych to pochopila. Pak ti vše řeknu.’’ oznámila jsem komisaři.
,,Víš, že se mi to nelíbí, když něco tajíš.’’ povzdychl si komisař. Vzal do ruky vysílačku. ,,Přiveďte mi Ichira.’’ řekl do vysílačky. Mezitím jsem se znovu podívala na mrtvé tělo. Komisař si mě pozorně prohlížel. Po chvíli jsem zaregistrovala jeho pohled.
,,Co se děje komisaři, že mě tak pozorujete?’’ zeptala jsem se komisaře a podívala se na něho.
,,Něco mi tu nesedí. Nikdy se tak pozorně nedíváš po mrtvém těle. Co se děje?’’ zeptal se mě komisař. Podívala jsem se na komisaře.
,,Není tu nic, co by tě mělo znepokojovat.’’ snažila jsem se komisaře uklidnit. Komisař mě sledovat nevěřícným pohledem.
,,Dobrá.’’ pokrčil rameny komisař. Ale nepřestával mě sledovat. ,,Kde sakra věží Ichiro?’’ zeptal se spíš sám sebe. Ale já komisaře slyšela.
,,Komisaři, ozvěte se, prosím.’’ ozvalo se ve vysílačce, kterou držel v ruce komisař. Oba jsme se na sebe podívali.
,,Co se děje?’’ zeptal se komisař do vysílačky.
,,Šéf přijíždí osobně.’’ ozvalo se ve vysílačce.
,,Proč zrovna šéf?’’ řekl si komisař spíše pro sebe. ,,Připravte paměťovou kartu. Hned si ji vyzvednu.’’ nařídil nakonec do vysílačky. ,,A nikomu ani muk.’’ dodal. Pak se podíval na mě. ,,Tak o co tu jde? A pravdu Jane.’’ zeptal se mě komisař. A chtěl slyšet pravdu.
,,Nevím nic víc, než ty.’’ odsekla jsem komisaři.
,,Nevěřím ti, něco tu nesedí.’’ odsekl mi komisař.
,,Potřebuju zbytek šifry. Pak řeknu víc.’’ stála jsem si za svým.
,,Musíme odtud zmizet! A to hned!’’ řekl vážně komisař. Čapl mě za ruku a odtáhl pryč z Mezinárodní banky.
Cestou dostal od strážníka paměťovou kartu. Přitom mě stále táhl. Nečekala jsem to, a byla jsem v šoku. Oba jsme mlčeli. Poté mě odtáhl k mému autu.
,,Sedej, dělej!’’ rozkázal mi komisař. Já v šoku usedla ke spolujezdci. Komisař nasedl za volant a rychle odjel pryč. Podal mi paměťovou kartu. Notebook jsem měla v přihrádce. ,,A teď lušti kryptoložko.’’ řekl smířlivěji. Od té doby se z nás stal pár hledačů zbraní, s nepřáteli v zádech.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
