Proč zrovna já? - 11. Očitý svědek
Informace:
Jane s Lawem a Yatou a Zorem případ, kdy mají svědka. Osmiletého kluka, kterému policista zabil rodiče. Jane s Lawem jsou s ním v úkrytu, ale vrah si je přeci jenom najde.
Toto je poslední kapitola. Tak si ji užijte a omluvte mé chyby :)
11. Očitý svědek
Všech nás pět jsme měli druhý ročník za sebou úspěšně skončený. Verču čekalo léto, plné brigád i volna. Dokonce začala chodit se Zorem. Jenom já se nikam nepohla. S Lawem jsem si vůbec nepromluvila a dál provozovali sex.
Jednou takhle, poté co jsme si užili a zavřeli oči, zazvonil Lawovi mobil.
,,Trafalgar.’’ ohlásil se do mobilu Law. Chvilku poslouchal. ,,Hned tam budeme.’’ oznámil a položil hovor. Já vstala a začala jsem se oblékat.
,,Co se stalo?’’ zeptala jsem se Lawa, když se i on začal oblékat.
,,Vražda v hotelu.’’ řekl mi Law. Oba jsme byli oblečeni a vyrazili k autu.
Law nastartoval, když jsme oba seděli v autě a jeli jsme. Law znal už adresu hotelu.
Na místě činu, už byl Yata i Zoro. Bydleli totiž blíž, a taky Yatovi volali dřív, než Lawovi. S Lawem jsme vystoupili z auta.
,,Tak co tu máme?’’ zeptal se Law Yaty.
,,Vražda manželského páru. Nikdo ne neviděl, ani neslyšel.’’ oznámil nám Yata. S Lawem jsme se šli podíval na místo činu.
Došli jsme do hotelového pokoje. Všude byla samá krev. Mrtvá těla už odvezli.
,,Divím se, že nikdo nic neslyšel.’’ pronesla jsem překvapeně.
,,Byli ubodáni. Nejdřív žena a pak muž.’’ oznámil nám Zoro. V tom se otevřela skříň. Všichni jsme se lekli. Law tasil rychle zbraň. Něco mě objalo. Podívali jsme se všichni dolů. Byl to malý kluk. Odhadem osm let.
,,Dítě?’’ řekl překvapeně Law a zbraň uklidil do pouzdra. Sklonila jsem se ke klukovi.
,,Jak pak ti říkají?’’ zeptala jsem se kluka.
,,Minoru.’’ dostal ze sebe kluk. ,,Je mi osm.’’ dodal a stále mě objímal.
,,Ty jsi vše viděl?’’ zeptal se Law Minora, ke kterému se taky skrčil. Minoru přikývl na souhlas.
,,Není ti nic?’’ zeptala jsem se ho. Zakýval hlavou, že ne.
,,I tak potřebuje lékařské ošetření.’’ řekl Yata.
,,Vezmeme ho k mému otci. Má dneska službu.’’ oznámila jsem všem.
,,Tak my jedeme.’! řekl Law. Yata přikývl. S Lawem a Minorem jsme šli ven z hotelu, do auta a jeli jsme do nemocnice.
Můj otec nás přijal hned. Minoru se nechtěl ode mne ani hnout. Minoru byl hned ošetřen. Odběr krve, tlak, pulz atd...Běžná vyšetření. Celou tu dobu jsem byla s Minorem. Law venku zařizoval telefonáty. Vyšetření trvalo hodinu. Law celou tu hodinu telefonoval.
,,Tak, je zdravý, jako řípa. Měl by si odpočinout.’’ odpověděl můj otec.
,,Díky tati.’’ poděkovala jsem. Vzala Minora za ruku a vyšli jsme ven. Tam na nás čekal Law.
Podíval se na nás. Zrovna se chystal jít za námi.
,,Tak jak?’’ zeptal se Law. Spíš se ptal mě, než Minora.
,,Vše je OK:’’ přikývla jsem hlavou. ,,Co teď?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Pojďte, pak vše vysvětlím.’’ řekl Law. Oba jsme poslechli a v tichosti šli za Lawem.
Ten nás odvedl k autu, ale jinému, než Law vlastní. Nasedli jsme. Já dozadu k Minorovi. Law za volant. Law vyjel.
Při jízdě jsme mlčeli. Minoru usnul na mém klíně. Jeli jsme někam za město. Zajímalo mě kam, ale držela jsem klapačku. Law říkal, že vše vysvětlí. Ani nevím jak dlouho jsme jeli. Taky se mi povedlo usnout.
Probudilo mě, když Law vypnul motor auta. Zaparkoval na nějakém parkovišti.
,,Vezmu malého, ať ho nemusíme budit.’’ zašeptal Law. Předal mi klíče od auta. Vylezl a vzal malého do náruče. Já poté taky vylezla a zamkla auto. Vydala jsem se za Lawem a Minorem.
Došli jsme k budově. Venku hlídal strážník. Když nás uviděl, hned nás pustil dovnitř. Law šel po schodech až nahoru. Já je následovala.
Před posledním bytem stál další strážník. Ten zaklepal na dveře poté, co nás uviděl. Někdo otevřel dveře. Byl to Yata.
,,Rychle dovnitř.’’ zašeptal Yata. Law i já jsem rychle vstoupili.
Law odnesl Minora do jednoho z pokojů. Tam ho uložil do postele a přikryl dekou. Celou tu dobu Minoru spal. V kuchyni u stolu seděl Zoro, Yata a šéf. Za chvilku se k nám přidal i Law.
Všichni jsme seděli u jednoho stolu. Všichni, až na mě a Lawa popíjeli kávu.
,,Tak co říkal doktor?’’ zeptal se nás šéf.
,,Je zdraví jako řípa.’’ odpověděla jsem.
,,Vy dva se o toho kluka postaráte. Až bude připraven, tak řekne kdo to byl. Každý den sem bude jezdit Yata se Zorem, se zásoby jídla a informacemi o případu. Jeden strážník bude dole. Jinak nikdo. Neroztahovat záclony a žaluzie a přibližovat se k oknu. Ale to nejspíš víte.’’ řekl pokyny šéf. Všichni jsme přikyvovali, že rozumíme. Než ti tři dopili kávu, povídali jsme si. Po dopití kávy se všichni s námi rozloučili a odešli. Ani mi nedošlo, že jsem se nezeptala na věci. Ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Chtělo se mi spát.
,,Jdeme spát ne?’’ zeptal se Law. Za zívala jsem, což byla má odpověď pro Lawa.
Šli jsme do stejného pokoje, kde spal Minoru. Byla tam volná manželská postel. Lehli jsme si. Já vzápětí usnula. Law chvíli přemýšlel. Nakonec i on usnul.
Ráno mě probudila vůně. Posadila jsem se na posteli. Minoru ještě spal. Vstala jsem a šla do kuchyně. Tam Law dělal snídani.
Vypadalo to na nějakou omeletu s cibulí a salámem.
,,Krásně to tu voní.’’ promluvila jsem a přišla blíž k pultu, podívat se co to bude.
,,Dobré ráno. Za chvíli to bude hotové.’’ usmál se na mě Law.
,,Co to bude?’’ zkusila jsem se zeptat.
,,Volský oka s cibulí a salámem.’’ poprvé mi odpověděl Law. Jinak mi vždy říkal, že je to překvapení, nebo kdo si počká ten se dočká. Tato snídaně patřila mezi té mé oblíbené. Sedla jsem si ke stolu.
,,Dobré ráno.’’ ozval se dětský hlásek ode dveří. Já i Law jsme se podívali.
,,Dobré ráno.’’ pozdravila jsem nastejno s Lawem. Minoru se na nás pousmál. Přišel ke stolu a sedl si vedle mě. Law začal nosit jídlo na stůl.
,,Dobrou chuť.’’ popřáli jsme si navzájem a dali se do jídla.
,,Wow, to je dobrota.’’ pochválil jídlo Minoru.
,,Jsem rád, že ti chutná.’’ usmál se na Minora Law. Pak jsem jedli mlčky.
Po snídani jsem udělala nádobí. Law šel do obývacího pokoje, kde jsme měli tašky s věcmi. Minoru zvědavě sledoval Lawa. Law si po chvíli Minora všiml.
,,Moje a Jane věci. Věci na převlečení.’’ vysvětlil Law Minorovi.
,,A moje věci jsou kde?’’ zeptal se Minoru na své věci.
,,Ty přivezou dneska večer.’’ odpověděl Law s úsměvem.
,,Aha.’’ přikývl jenom Minoru.
,,Co hoši podnikneme?’’ zeptala jsem se těch dvou, když jsem se na ty dva přišla podívat.
,,Zahrajeme si jednu hru. Hrával jsem ji s maminkou a tatínkem, než je ten policista zabil.’ řekl Minoru. S Lawem jsem se na sebe podívali.
,,Jak víš, že to byl policista?’’ zeptal se Law Minora.
,,Sám řekl, že je od policie.’’ řekl Minoru. Po tvářích mu tekly slzy. Hned jsem ho objala.
,,To bude dobré. Nic se ti nestane.’’ utěšovala jsem ho. Minoru mě taky objal.
,,Neboj, Jane má pravdu.’’ usmál se Law a malého pohladil po vláskách. Jak jsme se oba šeredně mýlili.
,,Jdeme si teda zahrát ne?’’ navrhla jsem, aby se změnilo téma. Oba souhlasili. Ještě já a Law jsem se převlékli do pohodlného a šli s Minorem do kuchyně.
Law našel papíry a pastelky. Sedli jsme si ke stolu. Minoru nám vysvětlil princip hry. Psali jsme na jeden řádek podstatné jméno, schovali a předali dál. Na druhý řádek jsme napsali přídavné jméno a skryli a předali dál. Takhle jsme pokračovali, dokud nebylo vše sepsáno. Pak jsem četli výsledky. Zasmáli jsme se u toho, protože nám vycházeli různé bláboly. Hráli jsme to tak dlouho, dokud nebyl čas oběda. Uvařila jsem čínu.
Po obědě si šel Minoru lehnout. Usnul hned. Já i Law jsem byli u něho, dokud neusnul. Pak jsem se přestěhovali do kuchyně. Law udělal kávu a my si začali povídat.
,,Tak někdo od nás.’’ promluvil Law po chvíli.
,,Taky mě to šokovalo. Ale věřím mu.’’ řekla jsem Lawovi, a zamíchala jsem si kávou.
,,Já mu taky věřím. Je moc šikovný a statečný.’ souhlasil se mnou Law.
,,Jsem zvědavá, jestli ho chytíme.’’ napila jsem se kávy.
,,Určitě. Až Minoru bude chtít, a bude schopen, tak nám ho popíše.’’ ujistil mě Law. Přikývla jsem na souhlas. V tom se z pokoje ozval křik. S Lawem jsme hned byli u Minora.
Celý se třásl a po čele mu tekl pot. Seděl na posteli.
,,To bude dobré. Byl to jenom sen.’’ utěšovala jsem Minora. Ten mě objal. Rozbrečel se. S Lawem jsem Minora utěšovali. ,,Dáš si kakao?’’ zeptala jsem se ho. Minoru přikývl na souhlas. Odtáhla jsem se od Minora, a šla do kuchyně udělat tři kakaa. Law mezitím objal Minora a utěšoval ho.
Večer, kdy Minoru už spal, přijel Yata se Zorem. Přivezli nejen jídlo, ale i věci pro Minora a nějaké ty hračky.
,,Tak co jste zjistili?’’ zeptal se Law Yaty a Zora.
,,Nic zajímavého. Ten kluk žádné jiné příbuzné nemá.’’ odpověděl Yata.
,,Jeho rodiče byli jedináčci a jejich rodiče zemřeli při letecké havárii.’’ doplnil Yatu Zoro.
,,Chudáček malý.’’ řekla jsem soucitně.
,,Řekl už něco?’’ zeptal se nás Yata.
,,Oznámil nám, že to byl policista. Nebo takhle se jim představil.’’ řekl Law, co nám Minoru řekl.
,,Fíha.’’ hvízdl Yata.
,,Tiše, nebo ho probudíš.’’ napomenula jsem Yatu.
,,Promiň.’’ omluvil se Yata. ,,Popsal ho?’’ zeptal se nás dvou.
,,Ne, tak o je ještě brzy.’’ řekla jsem a zavrtěla jsem hlavou.
,,Štěstí je, že nám řekl, že je od policie a komunikuje s námi.’’ dodal Law. Pak jsme si různě povídali, dokud jsme nevypili kávu a Yata se Zorem neodjeli zpátky. My dva si šli lehnout.
Lehli jsme si do postele. Teď je správná chvíle. Pomyslela jsem si. Chtěla jsem něco říct, když mě Law políbil. I já jeho. Odnesl mě do koupelny, aby jsme nevzbudili Minora. Poté co jsem skončili se sexem, jsem si šli lehnout.
,,Dobrou.’’ popřál mi Law.
,,Počkej, musíme si promluvit.’’ zarazila jsem Lawa. Chtěla jsem o tom teď mluvit.
,,Není o čem.’’ nesouhlasil se mnou Law. ,,Chce se mi spát.’’ dodal a otočil se na pravý bok.
,,Víš co? Jdi se vycpat!’’ pronesla jsem naštvaně. Vstala jsem vzala deku a šla si lehnout do obýváku na pohovku.
Lehla jsem si a rozbrečela jsem se. Law za chvíli přišel.
,,Jane, co jsem zase udělal špatně?’’ zeptal se zmateně Law. Setřela jsem si slzy.
,,Jsi unavený, tak jdi spát!’’ odmítla jsem s ním mluvit.
,,To jsem, ale nechci, aby si byla na mě naštvaná.’’ vysvětlil mi Law.
,,Ale nic!’’ odsekla jsem Lawovi. Law chtěl něco říct, když někdo zaklepal na domovní dveře.
Šli jsme se oba podívat, kdo to je.’’ Byl to náš šéf. Otevřeli jsme dveře. Šéf vstoupil dál.
,,Co se děje?’’ zeptal se rozespale Minoru, který se probudil. Všichni jsme se na něho podívali.
,,Jdi si lehnout. To je jenom…’’ nedořekla jsem, když jsem za registrovala šokující výraz na tváři Minora. I Law si toho všiml. Oba jsme se podívali na šéfa. V ruce držel zbraň.
,,Šéfe?’’ dostal ze sebe Law. Zazněl výystřel. Law se skácel k zemi. Než jsem stačila zareagovat, zazněl další výstřel. Tentokrát jsem to schytala já. Minoru chtěl utéct, ale nepovedlo se mu to.
,,Jen hezky zůstaň! Půjdeš hezky se mnou!’’ promluvil náš šéf.
,,Shijo...proč?’’ dostala jsem ze sebe. Hned zazněl další výstřel. Zase jsem to schytala.
,,Proč? Pro prachy!’’ zasmál se náš bývalý šéf. Vzal Minora a byl s ním hned pryč. Roztrhala jsem si triko a stáhla jsem si stehno nad průstřelem. Levá ruka byla taky postřelena. Ale Law na tom byl hůř. Šéf ho trefil do břicha.
,,Lawe...Lawe…’’ nedokázala jsem se na nic jiného, než volat jeho jméno.
,,Janey...Miluju tě.’’ zašeptal Law a ztratil vědomí. Musela jsem rychle jednat. I přes tu bolest, se mi povedlo se postavit na nohy.
Dobelhala jsem se do kuchyně, kde pro stav nouze byla pevná linka. Zavolala jsem Verče. Jediné číslo, které jsem si pamatovala. Naštěstí to hned zvedla.
,,P...pomoc…’’ stačila jsem jenom říct do sluchátka a ztratila jsem vědomí.
U Verči:
Verča zvedla ospale telefon, který jí zvonil u ucha. Než se stačila ozvat, tak poznala hlas Jane.
,,P...pomoc…’’ slyšela, ale to bylo všechno. Hned vzbudila Zora, který spal u Verči.
,,Zoro vstávej. Něco se stalo Jane.’’ probudila Verča Zora. Zoro byl hned vzhůru. Zavolal Yatovi a ten se pro Zora stavil. Jeli za Jane a Lawem.
Když vešli do baráku, strážník, nikde nebyl. Později ho našli mrtvého. V bytě našli postřeleného Lawa v bezvědomí. Jane našli v kuchyni, taky v bezvědomí. Yata hned zavolal záchranku. Minora nenašli. Sanitka dorazila rychle a ty dva odvezla do nemocnice.
V nemocnici:
Pomalu jsem se začínala probouzet. Všude bylo bílo. Hned jsem si vše vybavila, co se stalo. Rychle jsem se posadila. Celým mým tělem projela ostrá bolest.
,,Jane, lehni si. Nejsi schopna se postavit na nohy.’’ ozval se známý hlas. Podívala jsem se. Byl to můj táta. Zoro s Verčou seděli z druhé strany.
,,Tati...Kde je Law a Minoru?’’ chrlila jsem jednu otázku za druhou.
,,Lawovi se daří dobře. Verča se probral. Taky se hned ptal po tobě.’’ uklidnil mě otec.
,,A Minoru je bohužel po smrti. Šéf ho zabil před námi. Yatovi to řekl v sanitce Law, když nabral vědomí. Ale bohužel jsme přišli pozdě. I šéf je po smrti.’’ oznámil mi smutně Zoro. Rozbrečela jsem se. Slíbila jsem mu, že se mu nic nestane. Slib jsem nedodržela. V tom někdo zaklepal na dveře. Táta, který mě držel za ruku, šel otevřít dveře. Byl to Yata a na vozíčku táhl Lawa.
,,Nedal si říct. Chtěl Jane vidět.’’ umluvil se s úsměvem Yata.
,,Necháme je o samotě.’’ pronesla Verča. Yata odvezl Lawa k mé posteli. Poté všichni odešli.
Já a Law jsem osamostatněli. Law mi začal stírat slzy.
,,Tak už to víš?’’ zeptal se potichu Law. Přikývla jsem, že ano. ,,Díky.’’ poděkoval mi.
,,Za co?’’ nepochopila jsem, za co mi děkuje.
,,Zachránila si nám život.’’ vysvětlil mi Law. ,,O čem si chtěla mluvit, než se to všechno stalo?’’ zeptal se mě. Nadechla jsem se.
,,Že to chci ukončit. Chci vztah a ne jen sex.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Ale já to s tebou myslím vážně. Nejde jen o milování. Chodíme spolu.’’ byl překvapený Law.
,,Tak proč to tajíme? Nikdy mě nechytíš za ruku, a neřekneš miluju tě, nebo mám tě rád?’’ nechápala jsem Lawa.
,,To se omlouvám, že jsem ti to neřekl nahlas. Ale o našem vztahu ví každý.’’ vysvětlil mi Law a omluvil se mi. ,,Chceš se mnou chodit?’’ zeptal se mě.
,,Ano.’’ přikývla jsem, protože jsem ho milovala.
,,Miluju tě, Janey.’’ vyznal se mi poprvé Law. Teda potřetí. Poprvé, kdy jsem byla s Verčou unesena, ale to jsem ztratila vědomí dřív, než jsem ho slyšela. A podruhé když ho Shijo postřelil a než ztratil vědomí.
,,Taky tě miluju.’’ vyznala jsem se Lawovi. Poté jsme se políbili. A začali oficiálně spolu chodit. Po škole, kterou jsme úspěšně ukončili, jsme měli i svatbu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
